<p>Mravenci vládnou světu. Tedy ne doslova, ale mají monopol na velké procento pozemské živočišné biomasy. Mravenci jsou společenská zvířata, stejně jako my. Žijí ve velkých koloniích a v malých uzavřených prostorách. Co se tedy stane, když se do mravenčí kolonie dostane patogen? Zdá se, že mravenci vědí něco o prevenci a kontrole nemocí, a možná se od nich můžeme něco naučit.Prohlédněte si následující galerii a zjistěte, co nás mravenci mohou naučit o epidemiích.</p>
Odhaduje se, že mravenci tvoří 15-20 % veškeré biomasy suchozemských živočichů. V tropických oblastech tvoří 25 % a více!
Mravenci žijí ve velkých koloniích a v malých prostorách. Přesto jsou však při prevenci epidemií poměrně účinní.
Nemocné kolonie se v přírodě vyskytují jen zřídka.
Studie z roku 2018 zjistila, že kolonie mravenců zahradních změnily své chování, když byly vystaveny patogenu.
Studie pozorovala změny u dvou skupin mravenců: u dělnic, které pracují uvnitř hnízda, a u těch, které hledají potravu mimo hnízdo.
Výzkumníci vystavili 11 včelstev infekčním sporám. Ve všech koloniích začali mravenci méně komunikovat s mravenci z jiných skupin a více mezi sebou.
Nedostatek interakce mezi skupinami ve skutečnosti zabránil šíření infekčních spor.
Ale je toho víc! Mravenci také chránili "cenné" jedince v kolonii: královnu a mladší dělnice.
Toto chování vede k menšímu vystavení sporám a následně k vyšší míře přežití.
Byla také pozorována zvýšená imunitní reakce, protože více mravenců bylo vystaveno nízkým úrovním expozice sporám.
Je to podobné, jako když člověk reaguje na vakcínu.
Studie publikovaná v časopise Journal of Evolutionary Biology popisuje, jak se mravenci navzájem čistí a dezinfikují.
Jiná studie, kterou publikovali vědci v Rakousku, také zjistila, že mravenci skutečně upravují hygienickou péči na základě úrovně infekce ostatních mravenců.
Zjistili, že mravenci se před vstupem do hnízda upravují.
Vzájemně se však také ošetřují, aby ze svých těl odstranili potenciálně infekční částice. Tomu se říká "allogrooming".
Když to mravenci dělali s partnerem v hnízdě, který byl vystaven více než jednomu patogenu, zvýšili používání vlastního antimikrobiálního jedu a omezili fyzický kontakt.
Mnoho druhů mravenců produkuje ve svých jedových žlázách jed zvaný kyselina mravenčí.
Studie zjistila, že u mravenců, kterým bylo na těle ponecháno nízké množství spor, se vyvinula vyšší imunita.
Mravenci také sbírají pryskyřici ze stromů a umisťují ji do blízkosti líhní (vajíček, larev a kukel). Dělají to pravděpodobně proto, že pryskyřice má antimikrobiální účinky.
Studie naznačuje, že tito mravenci ve svých hnízdech také mísí kyselinu mravenčí s pryskyřicí, čímž vytvářejí ještě účinnější protiplísňový prostředek.
Researchers at IST Austria found that invasive garden ants sprayed their living quarters with formic acid.
Stejná studie zjistila, že kokony obsahující kukly (pozn.: ne všichni mravenci vytvářejí kokony) umístěné v hnízdě jsou vůči této obvykle jedovaté látce odolné.
"Když používáme škodlivé čisticí prostředky, chráníme se rukavicemi," uvedla výzkumnice Sylvia Cremerová. "Kokon má podobnou funkci jako ochranné rukavice."
Taktika mravenců může být extrémnější. Například mohou otrávit svá mláďata a vyhodit je z hnízda, pokud jsou nakažená.
"Od zvířat se můžete leccos naučit, i když u lidí je to velmi odlišné," říká Nathalie Stroeymeytová, výzkumnice z Bristolské univerzity.
"Existují určité obecné principy, které jsou účinné, které byly vybrány a kterými se můžete inspirovat," dodává Stroeymeyt.
Co nás mohou mravenci naučit o epidemiích
Mravenci mohou přizpůsobit své čisticí návyky podle toho, jak jsou infikovaní ostatní mravenci.
HEALTH Hmyz
Mravenci vládnou světu. Tedy ne doslova, ale mají monopol na velké procento pozemské živočišné biomasy. Mravenci jsou společenská zvířata, stejně jako my. Žijí ve velkých koloniích a v malých uzavřených prostorách. Co se tedy stane, když se do mravenčí kolonie dostane patogen? Zdá se, že mravenci vědí něco o prevenci a kontrole nemocí, a možná se od nich můžeme něco naučit.Prohlédněte si následující galerii a zjistěte, co nás mravenci mohou naučit o epidemiích.