Oddělení skutečnosti od domněnek
V době mimořádného lékařského pokroku a technologických inovací lze snadno uvěřit tomu, že lidstvo stojí na pevných základech, pokud jde o zdraví a přežití. Nicméně Světová zdravotnická organizace (WHO) se vyjádřila jasně: hrozby, kterým v současné době čelíme, jsou nejen skutečné, ale jejich složitost a rozsah se stupňují. Problémy, jež ohrožují celosvětové zdraví, již nejsou vzdálené nebo hypotetické - jsou bezprostřední a naléhavé.
Tyto hrozby překračují hranice, ovlivňují všechny obyvatele a často nejvíce zasahují tam, kde jsou zdravotnické systémy nejslabší. Odhalují rovněž trhliny v naší infrastruktuře, důsledky samolibosti a zásadní potřebu kolektivní akce. Jakých deset nejnaléhavějších hrozeb tedy Světová zdravotnická organizace uvedla? Prolistujte si tuto galerii a dozvíte se to.
WHO označuje změnu klimatu za zásadní zdravotní hrozbu 21. století. Rostoucí globální teploty jsou příčinou intenzivnějších přírodních katastrof, rychlejšího šíření nemocí a zvyšování nedostatku potravin a vody.
Povodně, hurikány a sucha vyhánějí z domovů miliony lidí, znemožňují přístup ke zdravotní péči a kontaminují základní zdroje. Tyto environmentální zvraty podporují propukání nemocí, krize duševního zdraví a dlouhodobě narušenou infrastrukturu veřejného zdravotnictví, především v regionech s nízkými příjmy a v oblastech ohrožených klimatickými změnami.
V důsledku zhoršujících se klimatických podmínek jsou lidé nuceni migrovat, a to často bez spolehlivého přístupu k péči. Tyto masové přesuny vytvářejí tlak na zdravotnické služby hostitelských zemí a mohou do nových regionů zavléci i neznámé nemoci.
Více než 70 % celosvětových úmrtí v současnosti mají na svědomí nepřenosné nemoci, jako jsou srdeční choroby, cukrovka a rakovina. WHO je označuje za rostoucí hrozbu, ke které přispívá sedavý způsob života, změny ve stravování a zvýšená míra užívání tabáku a alkoholu, zejména v urbanizovaných společnostech.
K šíření nemocí, které souvisejí s životním stylem, přispívají vysoce zpracované potraviny, znečištění, stres a omezený prostor pro fyzickou aktivitu. Tyto rizikové faktory ve městech komplikují lidem osvojení zdravějších návyků, zvláště ve čtvrtích s nižšími příjmy a omezenými zdroji.
I přes jasné údaje, které spojují chování s následky nemocí, spousta zemí nedostatečně financuje preventivní úsilí. Vzdělávání, screening a programy včasné intervence jsou nákladově efektivní, přesto jsou mnohdy přehlíženy, což vede k tomu, že zvládnutelné nemoci (stavy) přerůstají v život ohrožující krize s obrovskými společenskými náklady.
Nová pandemie chřipky není otázkou „zda“, ale „kdy“. WHO upozorňuje, že vysoká míra mutací a rozsáhlé interakce mezi zvířaty a lidmi vytvářejí ideální podmínky pro vznik nového kmene a jeho rychlé rozšíření po celém světě.
Celosvětová zdravotnická infrastruktura je stále nerovnoměrná. Zatímco některé země se mohou chlubit laboratořemi a zásobami pro včasné odhalení, jiným chybí nástroje potřebné k detekci a zvládnutí těchto problémů. To vede k tomu, že velké skupiny obyvatel jsou vystaveny riziku a ztěžuje to koordinovanou globální reakci na rychle se objevující virové hrozby.
Dokonce i v případě identifikace pandemického kmene mohou být současné možnosti výroby vakcín příliš pomalé na to, aby se podařilo potlačit první vlnu. Výroba, distribuční logistika a cenová dostupnost představují problémy, a to zejména v zemích s nižšími příjmy, které jsou během celosvětových zdravotnických krizových situací závislé na mezinárodní pomoci.
Nadměrné používání a zneužívání antibiotik u lidí a zvířat urychlilo nárůst mikrobů, které jsou vůči lékům rezistentní. WHO upozorňuje, že tyto „superbakterie“ mohou změnit kdysi léčitelné infekce v život ohrožující stavy.
Operace, transplantace orgánů a dokonce i obyčejná zranění by se mohly stát životu nebezpečnými, pokud by se infekce již nedaly léčit. Rostoucí neúčinnost antibiotik ohrožuje rovněž pacienty s oslabenou imunitou, kteří se na tyto léky spoléhají jako na kritické záchranné prostředky během komplikované léčby.
Rozsáhlé využívání antibiotik u hospodářských zvířat a v akvakultuře dále podporuje rezistenci a umožňuje rezistentním kmenům dostat se do lidského potravního řetězce. Bez přísných regulací a dohledu se bude antimikrobiální rezistence nadále rozvíjet neočekávanými způsoby a na mnoha frontách.
Odmítání očkování, a to i přes přesvědčivé vědecké důkazy, umožnilo návrat nemocí, kterým se dalo předcházet. WHO uvádí váhání s očkováním mezi hlavními hrozbami, přičemž kulturní nedůvěra, dezinformace a sebeuspokojení jsou vnímány jako překážky pro udržení imunity veřejnosti.
Platformy sociálních médií se staly ozvěnou pseudovědy a konspiračních teorií. Falešná tvrzení o bezpečnosti a účinnosti vakcín podrývají důvěru a poskytují úrodnou půdu pro opětovný výskyt nemocí, o kterých se kdysi věřilo, že jsou téměř vymýcené.
Úspěšné očkovací programy závisejí na vztazích vybudovaných v rámci komunit. Zapojení místních vedoucích představitelů a zvyšování zdravotní gramotnosti od útlého věku jsou základními kroky pro obnovení důvěry a řešení pochybností mezi skeptickými nebo nedostatečně informovanými skupinami lidí.
V konfliktních zónách, uprchlických táborech a oblastech postižených katastrofami chybí stabilní zdravotnická infrastruktura, což zanechává obyvatelstvo zranitelné vůči nemocem, podvýživě a zraněním. WHO zdůrazňuje, že na humanitární krize je třeba reagovat rychlou a koordinovanou zdravotní péčí, která je přizpůsobena chaotickému prostředí.
Násilí narušuje poskytování zdravotní péče, ničí zařízení a ohrožuje pracovníky. Za takových podmínek dochází ke zpoždění očkování, zhoršuje se hygiena a vznikají epidemie. Z kdysi kontrolovaných nemocí, jako je například cholera nebo spalničky, se tak stávají nezastavitelní zabijáci.
Mnoho zranitelných míst se nachází v příhraničních oblastech, kde vysídlené obyvatelstvo přechází do sousedních zemí. WHO upozorňuje, že přeshraniční spolupráce a sdílené zdravotnické protokoly mají klíčový význam pro omezení výskytu infekčních onemocnění a zajištění konzistentní péče pro mobilní obyvatelstvo.
Horečka dengue, která se dříve vyskytovala pouze v určitých tropických oblastech, v současnosti ohrožuje polovinu světové populace. Z důvodu klimatických změn, rychlé urbanizace a špatného nakládání s odpady se v oblastech, které nejsou připraveny na explozivní šíření viru, rozmnožují komáři.
Komáři přenášející horečku dengue, jako například Komár tropický (Aedes aegypti), se přizpůsobili městskému prostředí a mohou se rozmnožovat v malém množství stojaté vody, což snižuje účinnost tradičních eradikačních technik. Aby s nimi systémy veřejného zdraví udržely krok, musí se rychleji inovovat.
Horečka dengue ovlivňuje produktivitu, cestovní ruch a příjmy domácností. V silně postižených oblastech epidemie zahlcují nemocnice a ničí rodiny, což vede k odchodu dětí ze škol a dospělých z práce. Zotavení trvá dlouhou dobu a opakované infekce mohou zvýšit riziko vážného onemocnění nebo úmrtí.
I když se přístup k léčbě celosvětově zlepšil, počet nových infekcí HIV zůstává v mnoha regionech stále vysoký. WHO upozorňuje, že boj není zdaleka u konce, a to především tam, kde je přístup ke zdravotní péči a vzdělání omezený nebo kde stigma brání otevřené diskuzi.
Mladší generace (především v regionech s vysokým výskytem) často nedostávají odpovídající sexuální výchovu nebo osvětové kampaně. Bez přesných znalostí o rizicích přenosu a strategiích ochrany se HIV mezi mladými lidmi šíří alarmující rychlostí.
Přístup k antiretrovirotikům a testování na HIV je stále nerovnoměrný. Ve spoustě zemí s nízkými příjmy znamená geografická izolace, finanční překážky a nedostatek zdravotnického personálu to, že miliony lidí nejsou diagnostikovány nebo léčeny, a to i přes mezinárodní závazky ukončit epidemii HIV do roku 2030.
Robustní systém primární zdravotní péče je základem každé zdravotnické reakce, avšak v mnoha zemích chybí. WHO poukazuje na to, že bez poskytovatelů péče prvotního kontaktu dochází ke ztrátě včasné diagnózy a léčby onemocnění, výsledkem čehož jsou přetížené nemocnice a nemocnější populace.
Primární zdravotnické služby jsou nezbytné - od léčby hypertenze až po poskytování péče o matky. Při jejich absenci se stavy (nemoci), kterým lze předcházet, zhoršují, až vyžadují nákladné zásahy na vysoké úrovni. To má pak za následek neudržitelnou zátěž jak pro státní rozpočty na zdravotnictví, tak pro lidské životy.
Nedostatečný počet pracovníků a nedostatečné financování zařízení primární péče vedou k přetížení zdravotnického personálu. Vzhledem k malým zdrojům, nízkému platu a velkému emocionálnímu stresu mnoho pracovníků opouští svou profesi, což má za následek ještě větší nedostatek a zanechává celé komunity bez přístupu k důslednému lékařskému poradenství.
Ebola, Marburg a další virové hemoragické horečky se stále objevují v nestabilních zdravotnických oblastech. Tyto patogeny (s vysokou mírou úmrtnosti a komplexními nároky na zvládnutí šíření) WHO řadí mezi klíčové hrozby vyžadující specializované strategie reakce a investice.
Při výskytu vysoce nebezpečných patogenů mohou prodlevy v reakci stát tisíce životů. Jakékoli zpoždění při identifikaci kontaktů nebo karanténě, ať už je způsobeno politickou nestabilitou, nedůvěrou veřejnosti nebo dokonce logistickými překážkami, značně zvyšuje nebezpečí pro místní i celosvětovou populaci.
Při předchozích epidemiích Eboly vyústily strach a nepochopení v násilí vůči zdravotnickým pracovníkům. WHO zdůrazňuje, že účinná ochrana před šířením nákazy musí obsahovat kulturní školení, zapojení komunity a respektující zacházení s místními zvyky, aby bylo možné zajistit spolupráci a důvěru při reakci na epidemii.
Zdroje: (World Health Organization) (Britannica)
10 největších hrozeb pro lidstvo podle Světové zdravotnické organizace
Další globální zdravotní krize již vypukla
HEALTH Krize
V době mimořádného lékařského pokroku a technologických inovací lze snadno uvěřit tomu, že lidstvo stojí na pevných základech, pokud jde o zdraví a přežití. Nicméně Světová zdravotnická organizace (WHO) se vyjádřila jasně: hrozby, kterým v současné době čelíme, jsou nejen skutečné, ale jejich složitost a rozsah se stupňují. Problémy, jež ohrožují celosvětové zdraví, již nejsou vzdálené nebo hypotetické - jsou bezprostřední a naléhavé.Tyto hrozby překračují hranice, ovlivňují všechny obyvatele a často nejvíce zasahují tam, kde jsou zdravotnické systémy nejslabší. Odhalují rovněž trhliny v naší infrastruktuře, důsledky samolibosti a zásadní potřebu kolektivní akce. Jakých deset nejnaléhavějších hrozeb tedy Světová zdravotnická organizace uvedla? Prolistujte si tuto galerii a dozvíte se to.