Oddělení skutečnosti od domněnek
Více než polovina případů rakoviny se objevuje u lidí starších 70 let a průměrný věk při stanovení diagnózy bývá kolem 66 let. To naznačuje, že stárnutí hraje zásadní roli ve vzniku nádorových onemocnění. Vědci předpokládají, že jak tělo stárne, dříve zdravé buňky začínají postupně ztrácet svou funkčnost.
Postupem času se přirozené mechanismy těla, které zajišťují opravu buněk a regulaci jejich růstu, oslabují. To umožňuje hromadění genetických mutací. Výzkum neustále odhaluje další podrobnosti o tom, co přesně spouští rakovinu ve vyšším věku, a pomáhá vyvíjet cílené metody, jak tato rizika snížit.
V této galerii se podíváme na to, jak spolu souvisejí stárnutí a rakovina.
Než se pokusíme rozluštit záhadu rakoviny a stáří, pojďme si objasnit základy fungování biologických systémů a co se stane, když se v těchto systémech objeví vady.
Živé organismy jsou kombinací složitých systémů, které interagují se svým prostředím. Tyto systémy jsou vyladěny tak, aby harmonicky koexistovaly se svým okolím a získávaly výživu v podobě organických a anorganických látek pro svou existenci, růst a přežití.
Stejně jako každá jiná mnohobuněčná forma života je i lidské tělo kombinací vzájemně závislých biologických procesů, které jsou stejně složité jako konstrukce dopravního letadla, stejně organizované jako montážní linka automobilu a stejně přesné a jemné jako počítačový čip.
Stejně jako u všech strojů však dochází ke značnému opotřebení. Biologické procesy, které umožňují tělu přežít, růst a plnit složité úkoly po celý život, začnou časem ochabovat. A jedním z příznaků tohoto zhoršování stavu celého systému je rakovina.
Už jste určitě slyšeli, že jednou z hlavních příčin vzniku rakoviny jsou genové mutace. Geny jsou ve skutečnosti úseky DNA, které obsahují návod pro tvorbu bílkovin – a právě ty v těle zajišťují celou řadu důležitých funkcí. DNA je základní jednotkou informace, kterou najdeme v každé buňce, a dědíme ji po svých biologických rodičích.
Během celého života využíváme tuto genetickou informaci jako plán, podle kterého naše tělo řídí a provádí různé metabolické procesy. Tyto procesy jsou klíčové pro naše přežití, zdraví, ale někdy mohou také stát za vznikem nemocí a zdravotních potíží.
Jak ale může základní jednotka života, která má být motorem růstu a obživy, vést k život ohrožujícím a někdy i smrtelným onemocněním, jako je rakovina?
Důvodů je několik. Jedním z nich je neustálé narůstání poškození DNA.
Faktory, jako je vystavení UV záření, toxiny, záněty a bakteriální a virové infekce, mohou způsobit poškození našeho genetického kódu.
Bylo zjištěno, že různé chemické látky způsobují poškození DNA. Patří mezi ně látky obsažené v alkoholu a cigaretách a také benzylbutylftalát (BBP), sloučenina běžně používaná v plastech. Škodlivé účinky mohou mít také konzervační látky a přísady do potravin, jako je benzoan sodný a kyselina citronová. Kromě toho jsou s poškozením DNA spojována také syntetická potravinářská barviva, jako jsou umělá sladidla obsahující sukralóza-6-acetát.
Proti těmto účinkům má DNA vysoce přesné opravné mechanismy sestávající z různých proteinů a enzymů, které účinně opravují mutace, poškození, abnormální struktury a léze.
S přibývajícím věkem však tento mechanismus začíná dělat chyby. Nemusí provést všechny potřebné opravy, může nepřesně opravit poškozené kousky DNA nebo zcela selhat při plnění svých opravných funkcí.
V důsledku toho se tyto neopravené mutace při dělení buněk kopírují dál a postupně se v těle hromadí. Čím víc se jich nahromadí, tím větší je riziko nekontrolovaného dělení buněk – a tím i vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny.
Lze nějak zabránit šíření mutací nebo ochránit tělo před buňkami, které už v sobě nesou nebezpečné změny a směřují k rakovinnému bujení? Právě tady hraje klíčovou roli imunitní systém.
Imunitní systém obecně chrání tělo před patogeny a také účinně brání rozvoji rakovinných buněk.
Imunitní systém mladého a zdravého člověka je dostatečně silný na to, aby rozpoznal, zaměřil se a zneškodnil buňky, které vykazují známky rakovinného bujení nebo nadměrného množení.
V případě stárnoucího organismu však imunitní systém ztrácí schopnost chránit tělo před patogeny i účinnost v boji proti rakovině.
Kromě imunitního systému hrají důležitou roli i určité bílkoviny, které pomáhají zabránit vzniku nádorů a rozvoji rakoviny. Jakmile tyto bílkoviny zaznamenají podezřelé chování buněk související s rakovinou, vyšlou signál dalším molekulám v řetězci, které spustí obrannou reakci organismu.
Klíčovou roli v prevenci rakovinného bujení buněk hraje zejména protein p53. Tento protein je velmi citlivý na situace, jako je poškození DNA, nízká hladina kyslíku, vystavení záření a aktivace onkogenů nebo rakovinotvorných genů.
Jakmile p53 zachytí některý z těchto varovných signálů, dokáže okamžitě zareagovat – například tím, že zastaví další dělení buňky. Tím zabrání tomu, aby se poškozená nebo zmutovaná DNA dál kopírovala a předávala nově vzniklé buňce. Pokud je poškození DNA příliš rozsáhlé a nelze ho opravit, p53 může spustit i krajní řešení – naprogramovanou smrt buňky.
S přibývajícím věkem začíná p53 postupně ztrácet svou schopnost plnit své ochranné funkce. Opravy DNA už nejsou tak přesné a při každém dělení buněk se tak mohou chyby a mutace dál kopírovat a šířit. To postupně zvyšuje riziko vzniku rakoviny.
Podívejme se nyní na některé z nejčastějších případů rakoviny a na to, v jakém věku se vyskytují.
Rakovina prsu patří mezi nejčastější typy rakoviny u žen starších 60 let. Po dosažení 65 let je výskyt tohoto onemocnění 1,7krát vyšší než u žen ve věku mezi 45 a 65 lety a dokonce 10krát vyšší než u žen mladších 45 let.
U mužů se rakovina prostaty nejčastěji diagnostikuje po 65. roce života a její výskyt se s přibývajícím věkem výrazně zvyšuje. U mužů ve věku 65 až 74 let je výskyt tohoto onemocnění přibližně čtyřikrát vyšší než ve věkové skupině 45 až 64 let.
U mužů i žen patří rakovina plic mezi nejčastější typy nádorových onemocnění. Je také jednou z nejzávažnějších – například v některých zemích je hlavní příčinou úmrtí na rakovinu a stojí za každým pátým takovým případem. Výskyt rakoviny plic je u lidí ve věku 60 až 79 let tři- až sedmkrát vyšší než u mladších šedesáti let.
Výskyt rakoviny močového měchýře je častější u starších osob, přičemž 90 % všech případů je zjištěno ve věku nad 55 let. Ve věkové skupině 50 až 64 let dochází k výraznému nárůstu výskytu, a to až 20krát, ve srovnání s mladšími věkovými kategoriemi.
Výskyt rakoviny slinivky břišní s věkem stabilně roste. Nejvíce případů se objevuje u lidí starších 70 let, přičemž výskyt je čtyř- až šestkrát vyšší než u osob mladších 55 let.
Vzhledem k tomu, že stárnoucí buňky hrají významnou roli při vzniku rakoviny, nabízí se otázka: lze jim nějak zabránit, aby se proměnily v nádorové? Vědci, kteří se touto výzvou zabývají, už spustili klinické studie, které ověřují myšlenku, že cílené odstraňování stárnoucích buněk by mohlo být účinnou strategií, jak rozvoji rakoviny předcházet.
Cílem této strategie je pomocí speciálních látek a léků cíleně odstranit stárnoucí buňky, aniž by byly poškozeny ty zdravé. Právě s tímto přístupem probíhají klinické studie, při kterých se testuje kombinace antioxidantů – například fisetin, polyfenol prokyanidin C1 z hroznových jader a lék Dasatinib, běžně používaný při léčbě chronické myeloidní leukémie. Pokud budou tyto testy úspěšné, mohla by se tato metoda do budoucna uplatnit.
Zdroje: (BBC) (Cancer Research UK) (Nature) (NIH)
Proč se s přibývajícím věkem zvyšuje riziko rakoviny?
Jsou starší lidé náchylnější k onemocnění?
HEALTH Stárnutí
Více než polovina případů rakoviny se objevuje u lidí starších 70 let a průměrný věk při stanovení diagnózy bývá kolem 66 let. To naznačuje, že stárnutí hraje zásadní roli ve vzniku nádorových onemocnění. Vědci předpokládají, že jak tělo stárne, dříve zdravé buňky začínají postupně ztrácet svou funkčnost.
Postupem času se přirozené mechanismy těla, které zajišťují opravu buněk a regulaci jejich růstu, oslabují. To umožňuje hromadění genetických mutací. Výzkum neustále odhaluje další podrobnosti o tom, co přesně spouští rakovinu ve vyšším věku, a pomáhá vyvíjet cílené metody, jak tato rizika snížit.
V této galerii se podíváme na to, jak spolu souvisejí stárnutí a rakovina.