Mrtvice je třetí nejčastější příčinou úmrtí na světě
Zdánlivé těhotenství, lékařsky známé jako pseudocyéza, je vzácný zdravotní stav, který stírá hranice mezi myslí a tělem. Ženy postižené tímto stavem pociťují přesvědčivé příznaky těhotenství, přesto však nečekají dítě. Nejenže se jedná o fyziologický zázrak, ale zdánlivé těhotenství má i hluboké psychologické faktory, které lékaře fascinovaly a mátly po staletí. Od dobře zdokumentovaného případu královny Marie I. Tudorovny z roku 1555 až po moderní případy je zdánlivé těhotenství stejným psychologickým zázrakem, jako lékařskou záhadou.
Co by mohlo způsobit, že žena uvěří, že je těhotná? Jak se tyto příznaky projevují? A kdo je více ohrožen vznikem této poruchy? Prozkoumejte tuto galerii a zjistěte více.
Zdánlivé těhotenství je vzácný stav, kdy žena pociťuje příznaky těhotenství (včetně fyzických změn, jako je vynechání menstruace a zvětšené břicho), aniž by ve skutečnosti byla těhotná. Tato složitost v sobě spojuje psychologické, kulturní a lékařské výzvy, které zůstávají částečně neobjasněny.
Královna Marie I. Tudorovna (známá spíše jako „Krvavá Marie“) je jedním z prvních doložených případů zdánlivého těhotenství. Královna se v dubnu 1555 stáhla do ústraní, domnívajíc se, že očekává narození svého prvního dítěte.
Královně bylo 38 let a byla nejstarší dcerou krále Jindřicha VIII (na snímku). Zoufale toužila po mužském dědici, který by jí zajistil vládu v Anglii a spojenectví se Španělskem. K tomu však nedošlo.
Marie vykazovala přesvědčivé příznaky těhotenství, jako je nafouklé břicho a ranní nevolnost. Dokonce cítila pohyby v děloze a celé království se radovalo z blížícího se příchodu dítěte.
Týdny po plánovaném porodu dítěte však nepřišly žádné zprávy. Začaly se šířit zvěsti, že královna zemřela při porodu, ale pravda byla méně skandální: Marie nikdy těhotná nebyla. Tyto události skončily zlomeným srdcem královny i celého království.
Žena trpící zdánlivým těhotenstvím by pociťovala výrazné změny ve svém těle, které odpovídají těhotenství. Nejedná se o pouhou iluzi, i když v minulosti byly takové lékařské případy často odmítány na základě hysterie.
Zdánlivé těhotenství propojuje obory psychologie a medicíny. Intenzivní emocionální touha po početí, často interaguje s fyzickými změnami, což vede k projevům těhotenských příznaků bez početí.
V Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch ((DSM-5-TR) Americké psychiatrické asociace, bylo zdánlivé těhotenství zařazeno do stejné kategorie jako ostatní somatické (nebo tělesné) symptomy a také obtížně kategorizovatelné poruchy (např. hypochondrie nebo Münchhausenův syndrom).
V roce 2007 biologové odhadovali, že na každých 22 000 těhotenství v USA připadá jeden až šest případů zdánlivého těhotenství. Ve 40. letech 20. století se však zdánlivá těhotenství vyskytovala u jednoho z každých 250 těhotenství, což je podobná pravděpodobnost jako u přirozených dvojčat.
Lékařské pokroky, zejména technologie ultrazvuku, snížily frekvenci zdánlivých těhotenství. Přesto se stále objevují ojedinělé případy po celém světě, například v Africe, kde je lékařská péče obtížně dostupná.
V kulturách, kde je plodnost hluboce spjata s hodnotou ženy, je zdánlivé těhotenství častější. Společenský tlak na početí spolu s omezeným přístupem k lékařské péči, může ženy přimět k prožití tohoto stavu, aniž by si uvědomovaly, , že plod ve skutečnosti neexistuje.
V dnešní době ultrazvukové vyšetření a spolehlivé těhotenské testy často odhalí zdánlivé těhotenství včas, čímž se minimalizuje dlouhotrvající klam. V minulosti, stejně jako u královny Marie I. Tudorovny, mohl tento stav přetrvávat měsíce nebo dokonce roky kvůli absenci lékařské technologie.
I v současné době zdánlivé těhotenství občas upoutá pozornost veřejnosti. V roce 2014 jedna žena z Quebecu tvrdila, že čeká paterčata a oklamala tak celou svou komunitu. Teprve po příjezdu do nemocnice lékaři potvrdili, že vůbec není těhotná.
I když je studium zdánlivých těhotenství notoricky obtížné, charakteristickým faktorem je, že pacientka má obrovskou touhu otěhotnět, která často vychází z očekávání společnosti, emocionálních potřeb nebo dokonce z osobního zármutku.
Zoufalá touha po dítěti může být tak silná, že tělo zrcadlí příznaky těhotenství, čímž jen posiluje iluzi početí.
Některým ženám těhotenství přináší sociální výhody, jako je péče, pozornost nebo společenský respekt. V kulturách, kde je mateřství považováno za nejvyšší roli ženy, mohou tyto vnímané výhody psychologicky přispívat ke zdánlivým příznakům.
Navzdory zdokumentované historii je zdánlivé těhotenství pro mnoho lékařů, včetně porodníků a gynekologů, stále málo známé. Tento nedostatek znalostí může vést k chybné diagnóze nebo odmítavé léčbě, což ještě více izoluje pacientky, které tímto vzácným stavem trpí.
Média a popkultura také zobrazují zdánlivé těhotenství nepřesně, často ji zasazují do hororových nebo dramatických příběhů. Takové zobrazení (jako například v seriálu „American Horror Story“) tento stav stigmatizuje a přehlíží emocionální a psychologické problémy, kterým skuteční pacientky čelí.
Ačkoli hormonální změny (např. zvýšená hladina prolaktinu a estrogenu) mohou přispívat ke zdánlivému těhotenství, neexistuje žádný jednotný vzorec, který by tento stav vysvětloval.
Odborníci se domnívají, že hormonální reakce související se stresem pravděpodobně zhoršují příznaky, ale to jen komplikuje již tak nejasné chápání fyziologických příčin tohoto stavu.
Psychiatrické léky předepisované k léčbě zdánlivého těhotenství, někdy příznaky zhoršují. Například některá antipsychotika zvyšují hladinu prolaktinu, což může vést k zvýšené laktaci a neúmyslně posílit přesvědčení pacientky, že je těhotná.
Stres významně ovlivňuje zdánlivé těhotenství. Zvýšená hladina prolaktinu spojená s úzkostí nebo emočním rozrušením může způsobit fyzické příznaky, jako je zvětšení prsou nebo sekrece mléka.
Zdánlivého těhotenství může postihnout kohokoliv v různých komunitách, bez ohledu na etnický, rasový nebo socioekonomický původ. Většina případů se vyskytuje u žen ve věku 20 až 39 let, může se však objevit i u žen po menopauze.
Ačkoli je zdánlivé těhotenství velmi vzácné, bylo zdokumentováno i u mužů, zejména u těch se závažným duševním onemocněním. K pozoruhodným případům patří dva američtí muži z 80. a 90. let, kteří se domnívali, že jsou těhotní.
Překonání pacientčina odmítavého postoje, vyžaduje empatii a trpělivost. Odmítání jejich zkušeností jako bludů jen prohlubuje jejich trápení. Soucitná péče je naopak povzbuzuje, aby zpracovali emocionální stránku svého stavu a tak směřovali k přijetí
Psychiatrie začala ke zdánlivému těhotenstvím přistupovat se zvýšenou citlivostí a překonala odmítavé postoje, které ho označovaly za „pouze za záležistost žen“. Tento posun znamená pokrok v pochopení emocionální hloubky a složitosti tohoto stavu.
Větší povědomí veřejnosti o zdánlivém těhotenství je klíčové pro snižování stigmatizace. Vzděláváním lidí o psychologických a fyziologických kořenech tohoto stavu, může společnost podpořit empatii a pochopení pro ty, kteří jsou tímto vzácným a nepochopeným jevem postiženi.
Zdroje: (National Geographic) (WebMD) (Healthline) (Britannica) (American Psychiatric Association)
Vědecké poznatky o zdánlivém těhotenství
Neobvyklá porucha, která způsobila nejedno zlomené srdce budoucím matkám
HEALTH Pseudocyéza
Zdánlivé těhotenství, lékařsky známé jako pseudocyéza, je vzácný zdravotní stav, který stírá hranice mezi myslí a tělem. Ženy postižené tímto stavem pociťují přesvědčivé příznaky těhotenství, přesto však nečekají dítě. Nejenže se jedná o fyziologický zázrak, ale zdánlivé těhotenství má i hluboké psychologické faktory, které lékaře fascinovaly a mátly po staletí. Od dobře zdokumentovaného případu královny Marie I. Tudorovny z roku 1555 až po moderní případy je zdánlivé těhotenství stejným psychologickým zázrakem, jako lékařskou záhadou.
Co by mohlo způsobit, že žena uvěří, že je těhotná? Jak se tyto příznaky projevují? A kdo je více ohrožen vznikem této poruchy? Prozkoumejte tuto galerii a zjistěte více.