Vše o tomto neobvyklém a vysilujícím stavu
Na počátku 20. století byla dětská obrna jednou z nejobávanějších nemocí ve vyspělých zemích a každoročně ochrnulo tisíce dětí. Brzy po zavedení účinných vakcín v 50. a 60. letech 20. století se však dětskou obrnu podařilo dostat pod kontrolu a prakticky ji vymýtit. Trvalo o něco déle, než byla dětská obrna uznána za hlavní problém v rozvojových zemích. Národní očkovací programy od 70. let však pomohly nemoc překonat.
Používání vakcín proti dětské obrně téměř vymýtilo nemoc na celém světě, ale dvě země zůstávají: Pákistán a Afghánistán. Po 25 letech se dětská obrna znovu objevila také v pásmu Gazy, což přimělo OSN a místní zdravotnické orgány zahájit i uprostřed konfliktu očkovací kampaň.
Klikněte na tento článek a dozvíte se více o historii dětské obrny.
Tato egyptská ocel zobrazuje kněze s odumřelou nohou, což podle historiků naznačuje, že obrna existovala již před tisíci lety.
V roce 1789 se britský lékař Michael Underwood pokusil o první známý klinický popis dětské obrny a nazval ji „slabostí dolních končetin“.
V Německu provedl ortoped Jacob von Heine první systematický výzkum dětské obrny a vytvořil teorii, že nemoc může být nakažlivá.
V USA bylo zdokumentováno první významné ohnisko ochrnutí kojenců, které bylo později identifikováno jako dětská obrna.
Švédský lékař Ivar Wickman objevil epidemický a nakažlivý charakter poliomyelitidy.
Rumun Constantin Levaditi a rakouští lékaři Karl Landsteiner (na snímku) a Erwin Popper objevili poliovirus v roce 1909.
Epidemie dětské obrny v New Yorku zvýšila obavy na obou stranách Atlantiku. Urychlila však výzkum šíření této nemoci.
Philip Drinker a Louie Shaw vyvinuli „železné plíce“, aby zachránili život lidem, kteří ochrnuli po dětské obrně a nemohli dýchat. Do roku 1939 se jich v USA použilo asi 1 000.
Australští virologové Macfarlane Burnet a Dr. Jean MacNamara identifikovali několik typů polioviru, známých jako typy 1, 2 a 3.
Prezident Franklin D. Roosevelt založil Národní nadaci pro dětskou obrnu, organizaci zaměřenou na získávání finančních prostředků na výzkum dětské obrny. Dnes je známá pod názvem „March of Dimes“.
Američané Thomas Huckle Weller a Frederick Chapman Robbins objevili způsob, jak kultivovat poliovirus ve velkém množství, a připravili tak půdu pro vakcíny. V roce 1954 obdrželi za svou práci Nobelovu cenu.
Americký virolog Jonas Salk vyvinul první úspěšnou vakcínu proti dětské obrně.
Polsko-americký lékař Albert Sabin vyvinul orální vakcínu proti dětské obrně (OPV), která se rychle stala vakcínou volby pro většinu národních imunizačních programů na světě.
V roce 1962 přešla Velká Británie na Sabinovu vakcínu, stejně jako většina zemí vyspělého světa. Od roku 1984 se ve Spojeném království nevyskytl žádný případ onemocnění získaný v tuzemsku.
Průzkumy kulhání či neschopnosti chůze ukázaly, že dětská obrna je v mnoha rozvojových zemích velmi rozšířená. To pak vedlo k zavedení rutinního očkování do téměř všech národních imunizačních programů.
Světové zdravotnické shromáždění přijalo rezoluci o vytvoření Rozšířeného imunizačního programu (EPI), aby se vakcíny dostaly ke všem dětem na celém světě.
Globální síť laboratoří pro poliovirózu byla oficiálně založena v roce 1990 za účelem zjišťování přítomnosti poliovirů v různých zemích.
Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila dětskou obrnu v Americe za vymýcenou. Posledním známým případem dětské obrny v regionu je tříletý chlapec Luis Fermin Tenorio, který žije v peruánském městě Junín.
V Číně bylo proti dětské obrně očkováno více než 80 milionů dětí.
V 19 zemích Evropy a východního Středomoří bylo očkováno více než 56 milionů dětí. V Indii bylo očkováno 87 milionů dětí.
Jihoafrický prezident Nelson Mandela zahájil kampaň „Kick Polio Out of Africa“ (pryč s obrnou z Afriky) s cílem vymýtit dětskou obrnu v celé Africe.
Západní pacifická oblast byla WHO certifikována jako oblast bez dětské obrny. Na celém světě bylo také očkováno rekordních 550 milionů dětí vakcínou proti dětské obrně.
V 94 zemích bylo očkováno více než 575 milionů dětí, z toho 35 milionů v Afghánistánu a Pákistánu a 16 milionů v zemích postižených konfliktem ve střední Africe.
WHO oznámila, že 21. června 2002 byla Evropa zbavena dětské obrny. Ve 100 zemích bylo očkováno více než 500 milionů dětí.
V Africe se ve 23 zemích naočkovalo 80 milionů dětí. Jednalo se o největší koordinované očkování proti dětské obrně na tomto kontinentu.
K dispozici jsou nové vakcíny proti dětské obrně (mOPV), které zvyšují účinek doplňkové imunizace.
Zůstaly čtyři nevyřešené země: Afghánistán, Indie, Nigérie a Pákistán. Ohniska v Jemenu a Indonésii se již podařilo zastavit.
V roce 2008 se z Nigérie do západní Afriky rozšířilo nové ohnisko dětské obrny. Eliminace dětské obrny se stala „nejvyšší operační prioritou“ WHO.
V Tádžikistánu a Kongu se vyskytla rozsáhlá ohniska dětské obrny s více než 400 případy. V obou zemích byl přenos do konce roku zastaven.
Od začátku izraelsko-hamaského konfliktu v roce 2023 klesla proočkovanost proti dětské obrně v Gaze na něco málo přes 80 %. V září 2024 zahájila OSN očkovací kampaň, jejímž cílem bylo rozdat orální kapky 640 000 dětem mladším 10 let.
Zdroje: (Polio Eradication) (BBC) (WHO) (Al Jazeera)
Historie dětské obrny – od vymýcení po opětovný výskyt
Život ohrožující onemocnění
HEALTH Nemoci
Na počátku 20. století byla dětská obrna jednou z nejobávanějších nemocí ve vyspělých zemích a každoročně ochrnulo tisíce dětí. Brzy po zavedení účinných vakcín v 50. a 60. letech 20. století se však dětskou obrnu podařilo dostat pod kontrolu a prakticky ji vymýtit. Trvalo o něco déle, než byla dětská obrna uznána za hlavní problém v rozvojových zemích. Národní očkovací programy od 70. let však pomohly nemoc překonat.
Používání vakcín proti dětské obrně téměř vymýtilo nemoc na celém světě, ale dvě země zůstávají: Pákistán a Afghánistán. Po 25 letech se dětská obrna znovu objevila také v pásmu Gazy, což přimělo OSN a místní zdravotnické orgány zahájit i uprostřed konfliktu očkovací kampaň.
Klikněte na tento článek a dozvíte se více o historii dětské obrny.