Vše o tomto neobvyklém a vysilujícím stavu
Misofonie je stav, kdy určité zvuky vyvolávají silné emoční reakce, jako je hněv, úzkost nebo znechucení. Obvykle se jedná o zvuky každodenního života, jako je žvýkání, ťukání nebo i dýchání.
Zvuky při jídle, dýchání, smrkání, ťukání a opakující se zvuky, jako je cvakání pera, jsou pro jedince s misofonií běžnými spouštěči.
Misofonie často vyvolává reakci "bojuj nebo uteč", která vede k intenzivním pocitům vzteku, nepohody a touze uniknout hluku.
Misofonie postihuje lidi v různém spektru. Někteří pociťují mírné potíže, zatímco jiní mají závažné reakce, které výrazně ovlivňují jejich každodenní život.
Misofonie je víc než jen obtěžování hlukem. Jedná se o neurologický stav, kdy určité zvuky vyvolávají nepřiměřené emocionální reakce.
Misofonie často začíná v dětství nebo na počátku dospívání. U většiny lidí se objevuje ve věku od devíti do třinácti let.
Misofonie je spojena s dalšími stavy, jako je obsedantně-kompulzivní porucha (OCD), úzkost a deprese, což naznačuje překrývání neurologických drah.
Protože mnoho spouštěčů má společenský charakter (zvuky jídla, mluvení), mohou se lidé s misofonií izolovat nebo se vyhýbat společenskému prostředí.
Ačkoli misofonie může postihnout kohokoli, studie ukazují, že se častěji vyskytuje u žen nebo osob, které se narodili s ženským pohlavím. Výzkumy v této oblasti se však stále vyvíjejí.
Misofonie často vyvolává fyziologickou reakci, jako je zvýšená srdeční frekvence, pocení a napětí, podobně jako když tělo reaguje na hrozby.
Ačkoli misofonie není oficiálně uvedena v DSM-5, je stále více uznávána jako porucha, což vyvolává diskuse o jejím klinickém významu a možných způsobech léčby.
Některé výzkumy naznačují, že misofonie může mít genetickou příčinu, protože se často vyskytuje v rodinách.
KBT je terapeutický přístup, který pomáhá osobám trpícím misofonií zvládat jejich reakce změnou myšlenkových vzorců spojených se zvukovými spouštěči.
V současné době neexistuje žádný lék, ale léčba, jako je zvuková terapie, terapie a techniky všímavosti, může pomoci.
Zobrazovací metody mozku ukazují, že jedinci s misofonií vykazují hyperkonektivitu mezi sluchovou kůrou a oblastmi mozku spojenými s emocemi, jako je hněv a strach.
Misofonie není spojena se ztrátou sluchu ani s přecitlivělostí na hlasitost. Jde o emocionální reakci na konkrétní zvuky, nikoliv na jejich hlasitost.
Misofonie může narušit vztahy, zejména s blízkými osobami, jejichž chování, jako například zvuky při jídle, může působit jako spouštěč, což vede k nedorozuměním.
Aby se jedinci s misofonií vyrovnali se svým problémem, často se chovají vyhýbavě, například nosí sluchátka, opouštějí místnosti nebo se prostě vyhýbají určitým situacím.
Ačkoli většina spouštěčů je sluchových, u některých jedinců s misofonií se vyskytují i vizuální spouštěče, jako jsou opakované pohyby rukou nebo třesení nohou.
Neustálá potřeba zvládat zvukové spouštěče může vést k emočnímu vyčerpání, stresu a únavě, což má další dopad na duševní zdraví.
Příbuzný stav, misokineze, zahrnuje extrémní podráždění způsobené specifickými pohyby, které se často vyskytuje u lidí, kteří mají také misofonii.
Misofonie může narušovat produktivitu v práci nebo ve škole, zejména v prostředí, kde se vyskytují spouštěče, jako je psaní na klávesnici nebo mluvení.
Někteří odborníci se domnívají, že misofonie může spadat pod neurodiverzitu, jako jsou poruchy smyslového zpracování nebo autismus.
Ačkoli se misofonie v posledních letech dočkala uznání jako poruchy, výzkum jejích příčin, prevalence a účinné léčby stále chybí.
Misofonii moc nerozumí všichni lékaři, což ztěžuje diagnostiku. Mnoho pacientů tedy zůstává nediagnostikovaných nebo jim jsou nesprávně diagnostikovány jiné stavy.
Některým lidem s misofonií pomáhají zařízení generující zvuk nebo naslouchátka, která vydávají bílý šum a maskují tak spouštěcí zvuky.
Studie naznačují, že misofonie může být důsledkem abnormálního zpracování emocí v mozku, kdy se určité zvuky nepřiměřeně vážou na negativní emoce.
U některých pacientů se misofonie může časem zhoršovat, počet spouštěčů se zvyšuje a reakce jsou stále intenzivnější.
Lidé s misofonií mají často pocit, že jejich mozek nedokáže „odfiltrovat“ spouštěcí zvuky, což vede ke sluchovému přetížení a úzkosti v hlučném prostředí.
Život s misofonií může vést k pocitu osamělosti, nicméně online komunity a podpůrné skupiny poskytují porozumění a nabízí možné strategie zvládání, které pomáhají lidem cítit se méně izolovaně.
Zdroje: (Cleveland Clinic) (Medical News Today) (Healthline) (Harvard Health Publishing)
Vyvolávají ve vás některé každodenní zvuky intenzivní emocionální reakce, ale s ostatními to ani nehne? Může se jednat o misofonii – poruchu, která se vyznačuje silným odporem k určitým zvukům, jako je žvýkání, cvakání pera nebo dýchání. U lidí s misofonií tyto zvuky vyvolávají reakce, které zdaleka přesahují pouhou otravu a vedou k pocitům hněvu, úzkosti nebo dokonce vzteku. Toto často nepochopené onemocnění může hluboce ovlivnit každodenní život a vztahy a způsobit, že sociální interakce jsou pro tyto osoby náročné a izolující.
Chcete-li se o misofonii dozvědět více, pusťte se do čtení.
Misofonie – když vás zvuky dohánějí k šílenství
Když u člověka obyčejné zvuky vyvolávají intenzivní pocity nepohody a vzteku
HEALTH Zdravotní stav
Vyvolávají ve vás některé každodenní zvuky intenzivní emocionální reakce, ale s ostatními to ani nehne? Může se jednat o misofonii – poruchu, která se vyznačuje silným odporem k určitým zvukům, jako je žvýkání, cvakání pera nebo dýchání. U lidí s misofonií tyto zvuky vyvolávají reakce, které zdaleka přesahují pouhou otravu a vedou k pocitům hněvu, úzkosti nebo dokonce vzteku. Toto často nepochopené onemocnění může hluboce ovlivnit každodenní život a vztahy a způsobit, že sociální interakce jsou pro tyto osoby náročné a izolující.
Chcete-li se o misofonii dozvědět více, pusťte se do čtení.