Vše o tomto neobvyklém a vysilujícím stavu
Všichni si čas od času vybíráme pleť; ať už je to nepříjemný pupínek nebo šupinatá suchá kůže, většina z nás si za to může sama. Trochu jiné je to ale v případě, kdy se z tohoto chování stane nutkavé a nejsme schopni s ním přestat. To je skutečně případ lidí s poruchou vybírání kůže, známou také jako dermatilománie nebo porucha exkoriace.
Co však způsobuje nutkání šťourat se v kůži až k poranění a existuje nějaká léčba? V této galerii vám odpovíme na tyto a mnohé další otázky. Klikněte na.
Porucha sbírání kůže, známá také jako dermatilománie nebo exkoriace, je porucha, kdy si člověk nutkavě sbírá kůži.
Nejedná se o příležitostné sbírání kůže, ale spíše o nutkavé chování, které často vede ke zraněním a jizvám.
Vybírání kůže souvisí s obsedantně-kompulzivní poruchou (OCD), ale je zde několik rozdílů. Jedním z nich je absence obsesí (nekontrolovatelných myšlenek nebo nutkání) Ty se u poruchy vybírání kůže nevyskytují.
Trhání kůže je spojeno s pocitem úlevy a pozitivními emocemi, což se u OCD obvykle neděje v takové míře.
Sebepoškozování je u lidí s poruchou sbírání kůže běžné, zatímco u OCD dochází k sebepoškozování jen zřídka.
Odhaduje se, že tento stav postihuje jak muže, tak ženy, ale předpokládá se, že procento postižených žen je vyšší.
U lidí s akné nebo ekzémem je vyšší pravděpodobnost, že se u nich objeví porucha sbírání kůže. Toto onemocnění se často objevuje v období dospívání, ale mohou se jím nakazit i dospělí.
Dermatillomanie je poměrně vzácná. Jen v USA se odhaduje, že jí trpí 1,4 až 5,4 % dospělých.
Lidé s tímto onemocněním si mohou, ale nemusí být vědomi toho, že si vybírají kůži. Toto chování je nutkavé a často se nedá zastavit. To může mít za následek krvácení, zjizvení a dokonce infekci ran.
Lidé s tímto onemocněním se mohou za svá zranění a jizvy stydět a snaží se je zakrýt oblečením a make-upem. Tento stud může vést k větší úzkosti ve společenském životě.
Nejvíce postiženými oblastmi jsou hlava (obličej, krk, pokožka hlavy), paže (včetně rukou a prstů) a nohy (od stehen po prsty).
V takovém případě si člověk ani neuvědomuje, že si sbírá kůži. Často se tak děje při jiných činnostech (např. při čtení, řízení, sledování televize atd.). Předpokládá se, že se jedná o formu autostimulace.
Naléhavé vybírání kůže v určité oblasti se nazývá cílené vybírání. Předpokládá se, že jde o formu boje proti nudě a/nebo pocitům nepohodlí.
Dermatillomanie nemá žádné specifické příčiny, ale existuje několik faktorů, které hrají roli při vzniku poruchy vybírání kůže.
Jedním z těchto faktorů je genetika. V takovém případě se často vyskytuje jeden člen rodiny prvního stupně s tímto onemocněním.
Struktura mozku v oblastech, které řídí učení a vytváření návyků, je u lidí s tímto onemocněním pravděpodobněji odlišná.
Dermatilománie se někdy používá jako mechanismus zvládání spojený s jinými duševními problémy a jako forma emoční regulace (např. zvládání nudy, stresu, úzkosti atd.).
Lidé s poruchou trhání kůže mohou trpět i dalšími poruchami souvisejícími s OCD, včetně trhání vlasů (trichotillomanie) nebo kousání nehtů (onychofagie).
Úzkostné poruchy, deprese, bipolární porucha a Prader-Williho syndrom patří mezi nejčastější psychické problémy spojené s dermatilománií.
Většina lidí si někdy vybírá kůži (např. suchou kůži, pupínky atd.), ale trvalé a opakované vybírání kůže je jedním z hlavních příznaků, že člověk může trpět poruchou vybírání kůže.
Dalším jasným příznakem je neschopnost přestat s tímto chováním, přestože se ho snažíte několikrát změnit. Stejně jako příznaky lézí a jakýkoli uváděný dopad na život jedince (např. stud, sociální izolace atd.).
Důležité je také vyloučit jiné možné příčiny. Chování nesmí být vyvoláno jinými kožními onemocněními, užíváním léků (na předpis i rekreačních) nebo jinými duševními stavy, jako je například tělesná dysmorfická porucha.
Léčba obvykle zahrnuje jak léky, tak terapii. Léky používané v těchto případech mohou zahrnovat antidepresiva, antikonvulziva a antipsychotika.
Nutraceutika, jako je aminokyselina N-acetylcystein, mohou také pomoci kontrolovat nutkání.
Kromě medikace se obvykle doporučuje i určitá forma psychoterapie. Ta může mimo jiné zahrnovat terapii zvratu návyků, kognitivně-behaviorální terapii (KBT) a terapii přijetí a závazku.
Lidé s dermatilomanií mohou mít také prospěch ze skupinové terapie a vzájemné podpory.
Protože dermatilománie je duševní onemocnění s řadou možných příčin, není možné jí předcházet.
Pokud trpíte poruchou sbírání kůže, můžete udělat několik věcí, včetně vyhýbání se spouštěčům. Toto chování je často vyvoláno určitým prostředím nebo situací. Pokud jste si jich vědomi, snažte se jim vyhnout.
Pokud máte zaměstnané ruce (např. používáte fidget zařízení), je pravděpodobnost, že se chování, které se projevuje sběračstvím, sníží. Dalšímu poškozování může zabránit také nošení rukavic a/nebo oblečení, které zakrývá části kůže, na nichž se obvykle dloubá.
Nutkání sbírat si kůži může být přítomno po celý život, ale léčbou je možné počet epizod snížit. Je důležité řešit základní příčiny dermatilomanie.
Zdroje: (Cleveland Clinic) (Mental Health America) (Picking Me Foundation) (WebMD)
Jak závažná je porucha vybírání kůže?
Porozumění příčinám, příznakům a léčbě
HEALTH Dermatillomania
Všichni si čas od času vybíráme pleť; ať už jde o nepříjemný pupínek nebo šupinatou suchou kůži, většina z nás si za to může sama. Situace je však trochu jiná, když se tento typ chování stane nutkavým a nejsme schopni s ním přestat. To je skutečně případ lidí s poruchou vybírání kůže, známou také jako dermatilománie nebo exkoriace.
Co však způsobuje nutkání trhat si kůži až do bodu, kdy si ji poraníme, a existuje nějaká léčba? V této galerii vám odpovíme na tyto a mnohé další otázky. Klikněte na.