© Shutterstock

Skutečné štěstí -

Jak dosáhnout skutečného štěstí? To je otázka, která mnohé z nás trápí. A co když odemknutí skutečného štěstí spočívá v jednoduché změně myšlení o tom, jak nás vidí ostatní?

© Shutterstock

'Odvaha nebýt oblíbený' -

To je argument, který ve svém bestselleru „Odvaha nebýt oblíbený“ navrhují japonští autoři Ičiró Kišimi a Fumitake Koga.

© Shutterstock

Hypotetické rozhovory -

Kniha je psána formou hypotetického rozhovoru mezi mladým člověkem, jenž si klade kritické filozofické otázky, a filozofem.

© Shutterstock

Alfred Alder -

Kniha se zaměřuje na teorie rakouského psychoterapeuta Alfreda Aldera a podle mnohých je tento filozof v jistém smyslu jeho fiktivní podobou.

© Shutterstock

Svoboda být neoblíbený -

Klíčovým prvkem této knihy a Alderovy teorie je, že štěstí tkví ve svobodě být neoblíben ostatními. To však neznamená aktivně usilovat o to, aby nás někdo neměl rád, nýbrž přijmout fakt, že když „žijeme ve svobodě“, ne každému se naše činy budou líbit.

© Shutterstock

Očekávání druhých vs. to, co chceme dělat my -

Co to znamená v praxi? Autoři knihy tvrdí, že spousta z nás žije tak, že se snažíme zalíbit lidem ve svém životě. Proto se můžeme chovat nebo se rozhodovat tak, že se pokoušíme napodobit to, co si druzí lidé myslí, že bychom měli dělat, a ne to, co doopravdy chceme dělat.

© Shutterstock

Omezení vs. svoboda -

Změnit to neznamená chovat se impulzivně a nebrat ohled na pocity druhých. Jedná se o to, abychom se nerozhodovali ze strachu z toho, že se nám někdo nebude líbit, protože to je podstatou života, který žijeme v omezení, a ne ve svobodě.

© Shutterstock

Uplatňování svobody -

Podle autorů je ve skutečnosti to, že vás někdo nemá rád, důkazem toho, že „uplatňujete svou svobodu a žijete ve svobodě, a známkou toho, že žijete v souladu se svými vlastními zásadami“.

© Shutterstock

Být neoblíbený je nevyhnutelné -

Autoři mají za to, že být neoblíbený je nevyhnutelné. Jestliže je být oblíbený středobodem vašeho rozhodování, budete neustále pociťovat frustraci. Je to podobné, jako byste žili v kolotoči pro křečky a věčně se honili za uznáním.

© Shutterstock

Autentické volby -

Co kniha navrhuje? Žít život dle svých vlastních podmínek, bez ohledu na minulost nebo obavy z budoucnosti. To může být obtížné pro lidi, kteří hledají uznání druhých nebo dávají přednost ocenění druhých před autentickými volbami, jež jsou v souladu s jejich osobními hodnotami.

© Shutterstock

Riskování toho být neoblíbený -

To by představovalo rozhodovat se a žít tak, abyste brali v úvahu, co si myslí ostatní, riskovat, že budete neoblíbení, a nehonit se za vnějším souhlasem, potvrzením nebo uznáním.

© Shutterstock

Uznání -

Aspekt uznání představuje v knize důležitý prvek. Spousta z nás, ať už v domácnosti, nebo v profesním životě, usiluje o uznání. Přestože je to běžná touha a ve své podstatě není „špatné“ užívat si pocitu uznání, je to právě věčná honba za tím, co způsobuje neštěstí.

© Shutterstock

Podle očekávání -

Autoři zastávají názor, že: V případě, že si budete tolik přát, abyste byli uznáváni, budete se celý život řídit očekáváními ostatních lidí, jenž chtějí, abyste byli „takovým člověkem“. Jinými slovy, zahodíte to, kým skutečně jste, a budete žít životy jiných lidí.“

© Shutterstock

Užitečné přínosy -

Kniha zastává názor, že namísto snahy o uznání bychom měli dbát na to, aby naše přínosy světu byly užitečné - ať už uznané, nebo ne. Díky této perspektivě je tajemstvím štěstí „pocit přínosu“.

© Shutterstock

Štěstí z nás samotných -

Díky subjektivnímu pocitu užitečnosti pro druhé nebo pro nějakou věc prostřednictvím našich přínosů si vytváříme a udržujeme pocit štěstí, který pramení z nás samotných, z našich činů a přání, aniž bychom se museli opírat o vnější faktory.

© iStock

Sebepřijetí -

Dalším důležitým bodem v knize je sebepřijetí. Jste schopni přijmout sami sebe takové, jací jste? Tím, že pracujeme na sebepřijetí, se zároveň otevíráme přijímání druhých takových, jací jsou.

© Shutterstock

Trauma neexistuje -

Tato snaha spočívá v tom, že při reflexi svého života nemůžeme přeceňovat dopad zkušeností, které jsme zažili. To je pokládáno za jednu z nejkontroverznějších částí knihy, neboť tvrdí, že trauma ve skutečnosti neexistuje.

© Shutterstock

Dávat zážitkům smysl -

Vychází z adlerovské psychologie a i když nepopírá existenci traumatu v širším slova smyslu, zdůrazňuje, že traumatické nejsou samotné zážitky, ale to, jak těmto zážitkům dáváme smysl.

© Shutterstock

Jak reagujeme na trauma -

Z této perspektivy to, jak reagujeme na své traumatické zážitky, nakonec určuje, jak žijeme. Vytváříme si cíle a přisuzujeme si emoce na základě našich traumatických zážitků. Právě toto chování klade důraz na trauma, které prožíváme, a dodává mu váhu.

© Shutterstock

Jiná cesta -

Právě tento způsob života, který formuje náš život v souladu s prožitým traumatem, je podle knihy tím, co je třeba řešit a změnit.

© Shutterstock

Nemáme rádi sami sebe -

Dalším bodem, o kterém se kniha zmiňuje, je to, jak se cítíme sami k sobě. Ve druhé kapitole této knihy vyjadřuje mladý člověk nelásku k sobě samému. To opět poukazuje na důležitost sebepřijetí.

© Shutterstock

Vytváření příběhů -

S tímto problémem se setkává mnoho z nás. Váhu přikládáme pouze svým neúspěchům nebo chybám, přičemž nás pohání sebekritika a odsuzování. Když tak činíme, vytváříme si příběhy, které odrážejí to, jak se sami cítíme.

© Shutterstock

Touha být viděn -

Předpokladem teorie této knihy je, že nemůžeme žít tak, abychom naplnili očekávání druhých. Mnohdy nás sžírá touha být určitým způsobem viděni v očích druhých, a tedy i sami sebou.

© Shutterstock

Rozdělení úkolů -

Kniha doporučuje, abychom změnili svůj život tím, že si uvědomíme „rozdělení úkolů“. Podle adlerovské psychologie se musíme sami sebe ptát: „Čí je to úkol?“ Když si uvědomíme, za co jsme zodpovědní, můžeme si uvědomit nejdůležitější lekci knihy: Je to jen a jen vaše zásluha, že můžete ovlivnit změnu, o kterou usilujete ve svém životě.

© Shutterstock

Co máme pod kontrolou -

Když si uvědomíme, co máme pod kontrolou a co ne, jinými slovy, za co jsme zodpovědní (například za svou zodpovědnost za své činy) a za co nejsme (například za to, jak se k našim činům staví ostatní), můžeme najít skutečný pocit svobody.

© Shutterstock

Pocit společenství -

Mezilidské vztahy, a to včetně vztahu, který máme sami k sobě, by měly být založeny na pocitu společenství. To je to, co je myšleno v dřívějším textu o pohánění štěstí skrze náš přínos světu, ne honbou za uznáním nebo oceněním, ale myšlením nad rámec nás samých a pochopením naší role ve světě.

© Shutterstock

Klíčové poselství -

Odvaha nebýt oblíbený je založena na klíčovém poselství adlerovské psychologie: „Člověk nesmí chválit a nesmí kárat.“ Chválíme-li druhé, vytváříme si hierarchii přízně, ve které se snažíme chválu rozdávat a přijímat jako hnací sílu svého jednání.

© Shutterstock

Jsme zodpovědní pouze sami za sebe -

Tím, že nechválíme ani nekritizujeme, se dostáváme do nejdůležitějšího ponaučení, jež se nám kniha snaží sdělit, a to, že jsme zodpovědní pouze sami za sebe. Záleží pouze na nás, jak se na svět díváme a jak se k němu chováme.

© Shutterstock

Odvaha! -

Z tohoto hlediska není nikdo lepší ani horší než my. Neexistuje žádná hierarchie z této perspektivy. Všichni jsme si rovni, a proto jsme za sebe stejně zodpovědní, tady a teď. Tím, že se zbavíme pocitu soutěživosti a nebudeme brát ohled na hodnocení druhých, se budeme chovat odvážně. A to je to, co je podle autorů největší překážkou našeho štěstí: odvaha.

Zdroje: (The Courage to be Disliked) (Nate Kadlac) (CNBC)

© Shutterstock