▲

Politici jsou silní řečníci a jejich projevy obvykle znějí chytře, poutavě a přesvědčivě. Ale k předání poselství nestačí jen slova. Vstupte do neverbální komunikace. Výraz obličeje, tón hlasu a řeč těla jsou klíčem k efektivnímu předání sdělení a politici to vědí. Klikněte na galerii a zjistěte, jak to dělají.

▲Neverbální komunikace tvoří dvě třetiny veškeré komunikace. Jen řeč těla představuje více než 50 % veškeré neverbální komunikace. Další velkou část tvoří tón hlasu a podle časopisu Psychology Today se odhaduje, že slova tvoří méně než 10 %.

▲Bývalý zvláštní agent FBI a autor Joe Navarro v článku na serveru Psychology Today vysvětluje: "Naše potřeby, pocity, myšlenky, emoce a záměry jsou elegantně zpracovávány takzvaným limbickým systémem mozku. Nemusí přemýšlet, jen v reálném čase reaguje na svět a naše tělo ukazuje, jak se cítíme."

▲Podle serveru Huffington Post mají lidé na to, aby udělali dobrý první dojem, přibližně 30 sekund. To je v politice velmi důležité, protože vystoupení v médiích jsou často velmi krátká.

▲Odborník na řeč těla Mark Bowden řekl BBC, že "veškerá řeč těla je projevem nebo reakcí na moc" a že "lidé se rozhodují na základě důvěryhodného a důvěryhodného chování, nikoli na základě slov".

▲Doktorka Carol Kinsey Goman, koučka manažerů, prozradila časopisu Forbes, jaké rady dává politikům: "Ruce držené ve výšce pasu a gesta v této horizontální rovině pomáhají vám - i publiku - cítit se soustředěně a vyrovnaně."

▲Zvláštní pozornost věnujeme rukám. Je to proto, že náš mozek je nastaven tak, aby si dával pozor na jakékoli známky nebezpečí, a když nevidíme něčí ruce, můžeme se cítit nervózní. Politici používají širokou škálu gest rukou, aby vyjádřili řadu sdělení, ale ve své podstatě by ruce měly být vždy odhalené.

▲

Mávání je způsob, jak navázat kontakt s publikem. Vyjadřuje oblíbenost a dělá z politiků přátelské a přístupné lidi, zejména když mávají malými vlnami.

▲Jedná se o oblíbené gesto rukou, které používají politici po celém světě. Často se používá k vyjádření názoru při projevu k publiku a je to silný a důrazný pohyb.

▲Toto gesto je svým účinkem podobné přesnému úchopu, ale v Severní Americe není tak populární.

▲Autor a odborník na řeč těla Nicolas Fradet tvrdí, že toto gesto má na lidi pozitivní vliv. Dlaně vzhůru, zejména v kombinaci s nataženýma rukama, vyjadřují otevřenost, důvěryhodnost a přijetí. Široké roztažení prstů a omezení pohybu paží však může vést k prosebnému postoji.

▲Toto gesto vyjadřuje důvěru a autoritu, ale může také vyjadřovat dominanci nebo vzdor. Směřování dlaní dolů může být také použito ve snaze uklidnit publikum.

▲Podle Forbesu toto gesto naznačuje otevřenost, jako by politici dávali publiku najevo, že nemají co skrývat.

▲Toto gesto je projevem pevnosti a postoje "jdeme na to". Pokud však politik pevně uchopí nějaký předmět nebo zkroutí ruce v pěst, může to signalizovat frustraci nebo hněv.

▲Toto gesto používají politici, aby přesvědčili publikum, že mluví od srdce. Je to způsob, jak požádat lidi, aby jim věřili, a zároveň požádat o přijetí.

▲Obvykle se to dělá pro zdůraznění nějaké myšlenky. Dává najevo, že politici jsou si určitým tématem jisti a že nehodlají změnit svůj názor.

▲Toto gesto může mít v závislosti na kontextu různý význam. Ukázání prstem na člověka je často způsob, jak někoho pokárat, a může být docela konfrontační, a dokonce agresivní. Politik se může k tomuto gestu uchýlit, aby naznačil, že ztrácí kontrolu nad debatou a uchyluje se k dětinskému chování.

▲Pokud však na sebe hravě ukážete prstem, může to znamenat uznání nebo souhlas. Další variantou, kterou mnozí politici používají, je ukazování prstů vzhůru, což je vykládáno jako projev důvěry.

▲

Přiložení konečků prstů k sobě v této poloze je známkou důvěry a znalosti daného tématu.

▲Sklonění hlavy je projevem podřízenosti a politik nechce působit submisivně. Hlava a brada vzhůru vyjadřují opačný signál a politik díky nim vypadá mocně a ovládá se.

▲Politici se obvykle usmívají méně, pokud chtějí být vnímáni jako seriózní. Science of People tvrdí, že úsměv je ve skutečnosti znakem podřízenosti.

▲Často vidíme politiky, jak si podávají ruce. Političtí představitelé si obvykle podávají ruku pevně a snaží se prosadit svou dominanci tím, že ruku položí mírně nahoru. Většina politiků však podává ruku rovnoměrně nahoru i dolů.

▲První prezidentská debata byla odvysílána v roce 1960. Debata se konala mezi Johnem F. Kennedym a Richardem Nixonem. Podle časopisu Forbes televizní diváci uznali Kennedyho za vítěze, zatímco ti, kteří debatu poslouchali v rádiu, uvedli, že debatu vyhrál Nixon.

▲

Kennedy využil neverbální komunikace, aby v debatě zvítězil. Mladý kandidát měl na sobě make-up, při odpovědích na otázky mluvil přímo na kameru a působil uvolněně a sebevědomě. Na druhé straně bylo vidět, jak si neoholený a bledý Nixon otírá pot z čela, když na něj Kennedy tlačil v řadě otázek.

▲Při zkoumání slavného projevu tohoto ikonického bojovníka za občanská práva "Mám sen" je možné si všimnout, že po celou dobu projevu měl zvednutou bradu a opakovaně kroutil hlavou sem a tam. Odborník na řeč těla Michael C. Anthony to nazývá "potřásáním hlavou na znamení nespravedlnosti a odhodlání" a dále vysvětluje, že: "Jeho snaha o změnu je podpořena jemným spravedlivým hněvem, který musí být slyšet".

▲Snad nejúčinnější neverbální komunikační zbraní v Mandelově arzenálu byl jeho upřímný úsměv. Díky částečně přivřeným víčkům, sevřeným tvářím a uvolněnému čelu působil vřele, upřímně a důvěryhodně.

▲Zesnulý kubánský prezident byl známý svým gestem "dvojitého L". Toto gesto vyjadřovalo nedůvěru k osobě, se kterou mluvil, jako by říkalo: "Nejsem si jistý, zda věřím tomu, co říkáte."

▲Podle serveru Business Insider byl nechvalně proslulý vůdce nacistické strany známý tím, že si při svých projevech nacvičoval gesta rukou a řeč těla.

▲Podle projektu Body Language Project si Hitler nacvičoval mimiku a gesta v zrcadle, a dokonce si zavolal fotografa pro pozdější analýzu.

▲

Odbornice na řeč těla a komunikaci Mary Civiello vysvětlila BBC Trumpova klíčová gesta rukou. Jeho charakteristické gesto ve tvaru písmene "L" vyjadřuje přesnost, nebo jak říká Civiellová: "Žádná moudra, tohle má v malíčku."