Cesta na hranice poznání světa
Dantova cesta Peklem začíná krátce před Velkým pátkem, na Zelený čtvrtek. V této básni je Dante hlavní postavou ze své vlastní perspektivy.
Dante postupně prochází devíti soustřednými kruhy pekla, z nichž každý je ještě horší než ten předchozí. V každém kruhu se řeší a trestá určitý hřích, a to s řadou různých postav. Dante je doprovázen průvodcem, Vergiliem.
Vergilius, proslulý římský básník, představuje v Dantově díle lidské uvažování. Dante tuto významnou historickou postavu obdivoval a jeho zařazení do role „průvodce“ bylo záměrnou volbou, neboť Vergilius pro Danta představoval postavu, která usilovala o velikost.
Devět kruhů tvoří: Limbo, Chtíč, Obžerství, Chamtivost, Hněv, Kacířství, Násilí, Malebolge (neboli podvod) a Zrada. Každý kruh obsahuje stále přísnější tresty.
První kruh pekla, Limbo, je určen pro ty, kteří neprošli křtem nebo pocházejí z nekřesťanských náboženství. Zde se Dante setkává s nepokřtěnými, s těmi, kteří žili před Kristem, se starozákonními Židy, s významnými islámskými učenci a s různými filozofy (včetně starých Řeků) a dalšími významnými osobnostmi.
V prvním kruhu jeho obyvatelé nejsou odsouzeni k intenzivnímu utrpení, protože nejsou považováni za zvlášť hříšné. Namísto toho je jejich trestem „život v touze“ po spáse, respektive věčné vyloučení z nebe.
Poučení z Danta, jenž zastával silný křesťanský světonázor, je, že víra je nezbytná. Bez víry bude člověk odsouzen k věčné touze po spáse.
Pokud vyloučíme křesťanský rámec, můžeme z Limbu získat řadu důležitých ponaučení. Především je důležité získat smysl pro účel. Jeho obyvatelé jsou odsouzeni k věčnému toužení po něčem nedosažitelném a žijí v trvalém stavu prázdnoty.
Bez touhy porozumět nebo se zabývat většími otázkami vlastního účelu a existenciálními otázkami můžeme zůstat prázdní. V některých ohledech Limbo také upozorňuje na nebezpečí samolibosti.
U druhého kruhu pekla, Chtíče, je neustálá bouře s větry podobnými hurikánu. Dante zde označuje významné historické postavy, jako jsou Kleopatra, Helena Trojská a Achilles a mnoho dalších.
Mezi obyvatele Chtíče patří duše, které se dopouštějí promiskuity a cizoložství a dalších podobných hříchů. Vichřice, nekontrolovatelná a divoká, reprezentuje pozemské chování lidí odsouzených do Chtíče.
Dantovo poučení spočívá v nebezpečí přemíry hříchu. Rozkoš, kterou hledají obyvatelé Chtíče, je ničivá, podobně jako vítr, kterému jsou odkázáni. Dante proto zdůrazňuje nebezpečí chtíče a nedostatku kontroly.
Dante nás na své cestě druhým kruhem pekla varuje před impulzivním chováním, které je vedeno touhou po bezprostředním uspokojení. V Chtíči se jeho obyvatelé neovládají a postrádají stabilitu ve všech smyslech. Zde vybízí k racionalitě a kontrolovaným impulzům.
Třetím kruhem pekla je Obžerství. Jeho byvatelé žijí v mrazu a špíně, ve sněhu, dešti a krupobití. Trýzní je tříhlavý pes Cerberus, postava vycházející z řecké mytologie.
Cerberus nepřetržitě útočí na obyvatele Obžerství. Ti jsou kvůli okolním podmínkám částečně nepohybliví, což představuje nedostatek duchovního vyrovnání v důsledku jejich nadměrného oddávání se požitkům, jako je jídlo a pití.
Zde nás Dante varuje před přílišným oddáváním se tělesným požitkům výměnou za duchovní prázdnotu. Nabádá k umírněnosti a kontrole při uspokojování našich pozemských tužeb.
Ve čtvrtém kruhu pekla, v části nazvané Chamtivost, se Dante setkává s dušemi těch, kteří během svého života hromadili a nahromadili nadměrné bohatství. Chamtivost zahrnuje také ty, kteří celé své bohatství promrhali.
Dante se nejspíš inspiroval mýtem o Sisyfovi, který byl bohem odsouzen k věčnému tlačení obrovského balvanu do kopce. V Chamtivosti ti, kteří nahromadili nadměrné bohatství, tlačí balvany v bezvýsledném koloběhu.
Ti, kteří promarnili bohatství, dělají totéž, jen jejich balvany narážejí jeden do druhého. Zde Dante zdůrazňuje povahu pozemského chování obyvatel; marnotratné, frustrující a nesmyslné existence.
Pátý kruh pekla, Hněv, je určen těm, kteří projevovali hněv navenek nebo kteří dovolili, aby v nich hněv neustále vřel. Prostředím je špinavá, bažinatá řeka.
Hněviví (kteří projevovali hněv nebo násilí navenek) jsou odsouzeni k věčnému boji mezi sebou v kalné řece. Jsou lapeni v pasti věčného hněvu, podobně jako jejich pozemské chování. Mrzouti (pohlceni vnitřním hněvem, který drželi v sobě) se dusí pod vodou, věčně ponořeni v řece. Potlačování jejich pozemských emocí pokračuje donekonečna.
Dantovo poselství o nekontrolovaném hněvu, ať už vede k vnějšímu násilí, nebo emocionálnímu ochromení, poukazuje na to, že takové jednání je destruktivní a poškozuje duši. To varuje čtenáře, aby ovládali své vlastní emoce a nenechali je v sobě hnít.
Šestým kruhem pekla je Kacířství, kruh vyhrazený pro kacíře neboli ty, kteří věří v rozpor s katolickou církví. V jejich hrobech je pohltí plameny a odsoudí je k věčnému utrpení.
Dante zde upozorňuje na to, že kacířství ničí duši a duchovně zaslepuje. Nejenže byli nevěřící, ale na tuto zhoubnou cestu svedli i ostatní. Mimo náboženský smysl kacířství také poukazuje na to, jak je důležité nepřekrucovat pravdu jen proto, že se vám hodí do ideologie.
Je obtížné si představit, že by se kruhy mohly ještě zhoršit, avšak sedmý kruh pekla, Násilí, se skládá ze tří kroužků. Vnější kruh Násilí je určen pro vrahy a zločince - ty, kteří se dopustili násilností na druhých. Ti jsou ponořeni do vroucí řeky krve. Čím horší je jejich provinění, tím víc jsou ponořeni. Lekce pro ty, kteří se nacházejí v prvním kruhu Násilí, spočívá v tom, že trest za způsobení škody je věčný a navždy poškozuje duši. To poukazuje na morální odpovědnost, kterou máme vůči druhým.
V středovém kroužku Násilí žijí ti, kteří se dopustili násilí na sobě samých. Zde jsou jako stromy a jsou ohlodáváni hmyzem. Jediné, co dokáží vyjádřit, je bolest, kterou pociťují, když jsou ohlodáni. Ve zbytku jsou umlčeni. Lekcí ve středovém kroužku je z křesťanského pohledu „odepření Božího daru života“. Z obyvatel se stávají stromy, protože odmítají svou lidskou existenci. Když toto poučení odstraníme z křesťanského paradigmatu, jde o to, jak je třeba život chránit a vyhýbat se všem formám sebezničení.
Vnitřní kroužek Násilí je určen pro rouhače a ty, kdo se dopouštějí „hříchů proti přírodě a Bohu“. Pro jednotlivé skupiny platí různé podmínky v závislosti na míře jejich hříchu. Lekce vnitřního kroužku se týká porušování křesťanského řádu a trestání toho, co je považováno za něco nepřirozeného.
Osmý kruh pekla, Malebolge, se vztahuje k různým formám podvodů. Podle Danta je podvod ještě horší než násilí, protože zahrnuje manipulaci na úkor druhých. V Malebolge je deset oddílů, z nichž každý má specifické tresty.
Ten první je pro svůdce a svůdnice, stále více se zhoršující až k falzifikátorům. Poučením z tohoto kruhu je, že manipulace a podvody druhých způsobují nenapravitelné škody na duši člověka.
Malebolge je vnímáno jako tak závažné a škodlivé proto, že zraňuje nejen oběť a duši manipulátora, ale i širokou společnost a narušuje morální řád.
Devátý a poslední kruh pekla, Zrada, je vyhrazen těm, kdo se dopustili zrady jakéhokoli druhu: na lidech, národu nebo na Bohu. Kruh Zrady se skládá ze zamrzlého jezera jménem Cocytus, které představuje chlad zrady, a je rozdělen na čtyři oblasti.
Každá oblast reprezentuje závažnost zrady. První je pro ty, kteří zradili svou rodinu. Druhý je pro ty, kteří zradili svou zemi. Třetí je pro ty, kteří zradili své hostitele. Pohostinnost považuje Dante za posvátné pouto. Čtvrtá je za ty, kteří zradili Boha.
Právě ve Zradě se v zamrzlém jezeře skrývá Satan. Satan je znázorněn jako trojhlavá příšera. Satan, který v křesťanské rétorice zradil Boha, je navěky lapen v ledu.
Poučení z kapitoly Zrada spočívá v tom, že zrada vyžaduje duchovní a citovou izolaci. Je to ten nejtěžší hřích, horší než násilí, podvod nebo jakýkoli jiný, protože je to bezcitný čin, který porušuje posvátnou důvěru. Takový čin podle Danta vyžaduje citový chlad, nelidskost a krutost, a proto poškozuje jak jednotlivce, tak i společnost
Zdroje: (The Western Canon: The Books and School of the Ages, Harold Bloom) (Dante’s Inferno, Raymond Angelo Belliotti) (Medium) (University of Leeds) (Columbia University) (Catholic Education Resource Center) (The World of Dante)
Jste zvědaví na mnoho úrovní pekla a poučení z nich? Projděte si následující galerii a dozvíte se více.
Poučení, které si můžeme vzít z Dantova „Pekla“
Mravní lekce z pekla
LIFESTYLE Morálka
Legendární italský spisovatel Dante Alighieri napsal během 14. století svůj klasický spis „Peklo“, který je první částí jeho slavného díla „Božská komedie“. V tomto díle se sám Dante pohybuje v pekle. Tento text vyvolává hluboké otázky boje a touhy. Dantovo „Peklo“, které je samo o sobě mistrovským dílem, nutí čtenáře k tomu, aby se zamysleli nad tím, jak žijeme ve snaze dosáhnout osvícení, a to v Dantově případě nad jeho snahou dosáhnout nebe.
Jste zvědaví na mnoho úrovní pekla a poučení z nich? Projděte si následující galerii a dozvíte se více.