Tolik si můžete vydělat za hodinu v těchto zemích
Kobalt hraje v moderních technologiích klíčovou roli, neboť zabraňuje přehřívání baterií a pohání elektromobily. Za jeho potřebou se však skrývá znepokojivá realita: většina světového kobaltu pochází z Demokratické republiky Kongo, ve které jsou dělníci vystaveni drsným a vykořisťovatelským podmínkám. Kvůli rozsáhlým těžebním operacím byly vyhnány z domovů celé komunity, dochází k násilí a zneužívání a životní prostředí je nevratně poškozováno.
Může Demokratická republika Kongo (DRK) jako největší světový producent ovlivnit trh s kobaltem a požadovat lepší ochranu pro svůj lid? Klikněte dále a dozvíte se to.
Již dvě desetiletí se harvardský vědecký pracovník Siddharth Kara zaměřuje na problematiku moderního otroctví, obchodování s lidmi a dětské práce. Jeho výzkum, realizovaný na T. H. Chan School of Public Health a Kennedy School, vrhá světlo na vykořisťování v různých odvětvích světového průmyslu.
I když se v Demokratické republice Kongo nachází více zásob kobaltu než ve zbytku světa dohromady, chybí zde opravdový „čistý“ dodavatelský řetězec. Kara prohlašuje, že těžba kobaltu v regionu je hluboce propojena s vykořisťováním a neetickými praktikami.
Ve své knize s názvem „Cobalt Red“ Kara odhaluje, že velkou část kobaltu v Demokratické republice Kongo těží „řemeslní“ dělníci: nezávislí pracovníci, kteří jsou vystaveni vyčerpávajícím a nebezpečným podmínkám za pouhých několik dolarů za den.
„Lidé pracují v nelidských, drsných a degradujících podmínkách. Používají krumpáče, lopaty, dlouhé železné tyče, kterými se v zákopech, jámách a tunelech prodírají zemí, aby nasbírali kobalt a dodali ho do oficiálního dodavatelského řetězce,“ říká Kara.
Těžební průmysl zanechal v krajině Demokratické republiky Kongo hluboké jizvy. Vykáceny byly miliony stromů, vzduch v okolí dolů je znečištěn prachem a posypovým materiálem a vodní toky jsou zamořeny toxickými splachy ze zpracování nerostů, takže škody na životním prostředí není možné ignorovat.
Toxicita kobaltu představuje hrozivé zdravotní riziko pro dělníky z Konga, kteří denně manipulují se škodlivým prachem a inhalují ho. Jsou mezi nimi i mladé matky s dětmi zavěšenými na zádech, které jsou nuceny snášet expozici.
Kobalt se používá téměř ve všech lithium-iontových dobíjecích bateriích na světě. Zatímco lidé zvenčí rozlišují mezi průmyslovou těžbou a řemeslnou těžbou kobaltu v Demokratické republice Kongo, Kara uvádí, že tyto dva zdroje jsou hluboce propojeny.
Kobalt z průmyslových rypadel a kobalt těžený ručně, mnohdy ženami a dětmi, spolu hluboce souvisí. Skoro ve všech průmyslových dolech v Demokratické republice Kongo pracují nedaleko řemeslní horníci, jejichž kobalt se dostává do oficiálního dodavatelského řetězce.
Přestože je řemeslná těžba technicky zakázána, přetrvává v průmyslových kobaltových dolech po celé Demokratické republice Kongo. Společnosti ji tolerují jako nízkonákladovou metodu zvyšování produkce, díky níž mohou dělníci pracovat v rámci velkých operací a v jejich okolí, což podporuje globální dodavatelský řetězec.
V oblastech s výskytem extrémní chudoby bojují miliony lidí o přežití za pouhý dolar nebo dva denně a přijímají jakoukoli dostupnou práci. V kobaltových dolech jsou tisíce lidí namačkány v těsných jámách, ve kterých pracují ve vyčerpávajících podmínkách za mizernou mzdu a produkují obrovské množství kobaltu za malé náklady pro průmysl.
Rozšiřování těžby kobaltu v Demokratické republice Kongo provází masové vysídlování obyvatelstva, kdy jsou celé vesnice buldozerem likvidovány, aby uvolnily místo průmyslovým operacím. Nespočet lidí, kteří neměli jinou možnost, přišlo o své domovy, živobytí a veškeré prostředky k přežití, což prohloubilo krizi.
Přestože se nejedná o otroctví jako v dobách minulých, kobaltové doly v Demokratické republice Kongo jsou ztělesněním brutálního moderního otroctví. Extrémní vykořisťování, nebezpečné podmínky a nedostatek základních práv, se kterými se dělníci potýkají, jsou odrazem degradace otroctví ve starém světě.
Těžba kobaltu v Demokratické republice Kongo s sebou nese katastrofální rizika; rodiny zažívají kruté chvíle, když se stěny šachet zřítí a pohřbí dělníky pod lavinami kamení a štěrku. Při těchto nehodách mají muži, ženy a děti rozdrcené končetiny a zlomeniny páteře.
Milice, někdy zvané commandos, unášejí a převážejí děti z celého Konga a nutí je k brutálním pracím. Řada z nich je prostřednictvím sítí milicí převážena stovky kilometrů, aby pracovala v měděných a kobaltových dolech a ocitla se tak v kruhu vykořisťování a strádání.
Kongo, národ utvářený staletími vykořisťování, se stále potýká s problémy chudoby a korupce. Zahraniční investice tyto problémy mnohdy ještě zhoršují, což poukazuje na složitou souhru historie, moci a správy v tomto válkou sužovaném regionu.
Roku 1960 první demokraticky zvolený konžský vůdce jménem Patrice Lumumba slíbil, že využije obrovské nerostné bohatství země ve prospěch jejího lidu. Během šesti měsíců byl však svržen, brutálně zavražděn a nahrazen zkorumpovaným diktátorem, který zajistil, aby zdroje sloužily naopak zahraničním zájmům.
Lumumbův pád představoval chmurnou lekci z globální mocenské dynamiky: vzdorovat vrcholným představitelům může mít rychlé a kruté následky. Jeho osud poukazuje na historickou realitu korupce a demonstruje, jak vůdci, jenž se postaví cizím zájmům, obvykle čelí nemilosrdnému potlačení.
Roku 2009 uzavřel tehdejší prezident Joseph Kabila dohodu, na jejímž základě byla Číně výměnou za rozvoj infrastruktury udělena práva na těžbu. Tato dohoda vydláždila Číně cestu k ovládnutí světového trhu s kobaltem, zajistila přístup k životně důležitým zdrojům a zároveň určila hospodářskou budoucnost Konga.
Čínské společnosti si záhy zajistily kontrolu nad 15 z 19 hlavních konžských koncesí na těžbu mědi a kobaltu, čímž stvrdily svou dominanci v oblasti těžby. Jejich ovládnutí těchto životně důležitých zdrojů poukazuje na strategický vliv Číny na světových trzích s nerostnými surovinami.
Čínská kontrola nad kobaltem se rozšiřuje i nad rámec těžby, neboť drží přibližně 70-80 % rafinovaného trhu a téměř polovinu celosvětové výroby baterií. Díky své dominanci určuje budoucnost energetiky a inovací, od těžby surovin až po špičkové technologické aplikace.
Congo Dongfang International, dceřiná společnost Zhejiang Huayou Cobalt, ovládá obchod s kobaltem v regionu a dodává jej většině světových výrobců baterií. Vzhledem k tomu, že kobalt postupuje složitými dodavatelskými řetězci, je jeho původ mnohdy zastřený, čímž se firemní odběratelé vzdalují od jeho skutečného zdroje.
Subdodávky v globálních dodavatelských řetězcích ztěžují získávání kobaltu, přičemž je obtížné vysledovat, zda se na výrobě nepodílejí také řemeslné doly, které jsou mnohdy spojeny s dětskou prací. I přes firemní politiku nulové tolerance zůstává kobalt výjimkou.
Na rozdíl od zlata, tantalu, cínu a wolframu zůstává kobalt mimo regulaci USA týkající se konfliktních minerálů, takže se jeho globální trh do značné míry nekontroluje. Bez přímého dohledu pokračují těžební praktiky v Demokratické republice Kongo bez odpovědnosti.
Pod tlakem neziskových organizací si vlády po celém světě stále více uvědomují naléhavou potřebu větší transparentnosti v dodavatelských řetězcích. Snahy o boj proti modernímu otroctví, včetně dětské práce, jsou stále intenzivnější a jejich cílem je prosadit etické získávání zdrojů a odpovědnost firem.
Podle britského zákona o moderním otroctví (UK Modern Slavery Act) z roku 2015 musí podniky působící ve Spojeném království s globálními příjmy přesahujícími 36 milionů liber (48 milionů USD) vydávat každoroční prohlášení o otroctví a obchodování s lidmi. Toto nařízení vyžaduje transparentnost a zajišťuje, aby společnosti vyhodnocovaly a zveřejňovaly rizika napříč svými dodavatelskými řetězci.
Společnosti musí ověřovat, že jejich dodavatelé nejsou vystaveni otroctví, včetně sledování kobaltu použitého v jejich produktech. Pro zajištění etického získávání zdrojů je nutná transparentnost v každé fázi, od těžebních operací až po finální produkci.
Vymýcení dětské práce a nebezpečných pracovních podmínek v kobaltových dolech v Demokratické republice Kongo si žádá víc než jen vládní opatření; průmyslová odvětví a investoři se musí zapojit a zajistit etické získávání zdrojů, aby se dosáhlo smysluplných změn v globálních dodavatelských řetězcích.
Mezinárodní těžební společnosti mají obrovské finanční zdroje, díky kterým mohou provádět smysluplné změny, chránit lidská práva, zlepšovat místní podmínky a řešit případy zneužívání v minulosti. Otázkou však zůstává, zda podniknou nějaké kroky, nebo budou i nadále profitovat bez odpovědnosti.
Zdroje: (NPR) (Amnesty International) (Human Trafficking Search)
Těžba kobaltu: jak novodobé otroctví v Kongu pohání naše životy
Etické dilema závislosti na kobaltu
LIFESTYLE Lidská práva
Kobalt hraje v moderních technologiích klíčovou roli, neboť zabraňuje přehřívání baterií a pohání elektromobily. Za jeho potřebou se však skrývá znepokojivá realita: většina světového kobaltu pochází z Demokratické republiky Kongo, ve které jsou dělníci vystaveni drsným a vykořisťovatelským podmínkám. Kvůli rozsáhlým těžebním operacím byly vyhnány z domovů celé komunity, dochází k násilí a zneužívání a životní prostředí je nevratně poškozováno.Může Demokratická republika Kongo (DRK) jako největší světový producent ovlivnit trh s kobaltem a požadovat lepší ochranu pro svůj lid? Klikněte dále a dozvíte se to.