Neviditelná krize, kterou není možné ignorovat
Věděli jste, že anglický jazyk je uznáván jako úřední jazyk v celkem 67 různých zemích a ve 27 nesuverénních státech? A co třeba tohle - moderní angličtina je v jádru germánská, a to i přes výpůjčky dalších cizích slov nebo frází, včetně mnoha francouzských. Jak se vlastně angličtina vyvíjela a jaké historické události pomohly obohatit její slovní zásobu?
Projděte si následující galerii a zjistěte více o nejrozšířenějším jazyce na světě.
Příběh anglického jazyka začíná v 5. století. Po ústupu Římské říše od břehů Británie zůstal ostrov bezbranný před nájezdnými germánskými kmeny - Angly, Sasy a Juty.
Tito severní barbaři, kteří se souhrnně nazývali Anglosasové, s sebou přinesli nejrůznější jazyky. Avšak právě různé dialekty jednoho germánského jazyka vytvořily to, co dnes známe jako staroangličtinu.
Keltský jazyk, jímž mluvila většina Britů, se postupně vytratil a přežil jen v několika koutech ostrova, například ve Walesu, Skotsku a Cornwallu v jihozápadní Anglii.
Anglosasové ke komunikaci používali runovou abecedu. Ukázky tohoto starověkého jazyka lze nalézt v nápisech, které po sobě zanechali na runových kamenech.
Roku 567 vyslal papež Řehoř I. Veliký do Británie svatého Augustina a 40 mnichů, aby pohanské Anglosasy přivedli ke křesťanství.
Æthelberht z Kentu se stal prvním anglosaským králem, který se nechal pokřtít, a poté mniši úspěšně evangelizovali mnoho obyvatel. Nakonec se Augustin stal prvním arcibiskupem canterburským.
Mimo to, že svatý Augustin a jeho misionáři seznámili pohany s evangeliem, přinesli s sebou liturgii a jazyk církve - latinu.
Pokřesťanštěná angličtina nakonec přijala latinku. Příklad tohoto jazykového přechodu najdeme v hrdinské básni „Beowulf“. „Beowulf“ vznikl mezi lety 650 a 800 n. l. a byl napsán směsí karolinského a unciálního písma, rukopisného stylu používaného latinskými a řeckými písaři.
Křesťanství přineslo nové myšlenky a složitější slova. Na konci roku 700 pak do země vtrhli Vikingové. Jak postupovali do vnitrozemí, představovali tito skandinávsky mluvící obyvatelé stále větší hrozbu pro anglosaský jazyk a kulturu.
Zachránce se objevil v podobě anglosaského krále Alfréda Velikého. Ten úspěšně bránil své království proti vikingským nájezdům a zachoval přitom západosaský dialekt, který byl zcela germánský.
Alfréd později vyhlásil západosaský dialekt neboli staroanglický jazyk za standardní „královskou angličtinu“.
I přes vítězství nad Vikingy vedlo rozsáhlé přistěhovalectví seversky mluvících národů do Anglie k tomu, že se v místech skandinávského osídlení mluvilo starou severštinou. Mezitím se v ostatních částech Británie nadále používaly keltské jazyky. Toto království bylo jazykovou přehlídkou mluvených slov.
O tři sta let později se Vilém I. Dobyvatel, rozhodl, že se chce podílet na této akci, a okamžitě vtrhl do Anglie.
Roku 1066 porazil jako Vilém Dobyvatel v bitvě u Hastingsu anglosaská vojska Harolda II. Godwinsona. Harold se stal posledním anglosaským králem Anglie. Vilém převzal trůn a Velká Británie se poté ocitla pod normanskou nadvládou.
Normané mluvili francouzsky. V průběhu následujících tří století ztratila angličtina až 85 % anglosaských slov. Angličtina se stala složitou kombinací staroseverských a francouzských slov. Francouzština byla preferovaným úředním jazykem. Šlechtici a vysoce postavení členové církve konverzovali v tomto jazyce a dokonce i angličtí panovníci, včetně Richarda I. (na ilustraci), mluvili francouzsky jako svým prvním jazykem.
Francouzština sice byla úředním jazykem hierarchie, ale angličtina, přesněji řečeno střední angličtina, zůstala jazykem lidu.
K zásadní změně anglického jazyka a britské společnosti obecně bylo zapotřebí středověké katastrofy.
Roku 1346 vypukla epidemie dýmějového moru, známá také jako černá smrt, která decimovala evropské obyvatelstvo. Tehdy zemřela přibližně třetina obyvatel Anglie, tedy 25 až 50 milionů lidí. Francouzsky mluvící aristokracie a vládnoucí elita byly blízko vymření. Ve společnosti tak získali silný hlas prostí lidé a angličtina se znovu stala jazykem moci a rozumu.
Po vymření mnoha francouzsky mluvících obyvatel se v celém království začalo hojně mluvit anglicky. Francouzština se však stále používala jako právní řeč do té míry, že se prostí lidé dožadovali, aby byli při soudních jednáních vyslechnuti ve svém jazyce. Výsledkem bylo přijetí zákona Pleading in English Act z roku 1362. Soudům v celém království byla nyní uložena povinnost vést jednání v anglickém jazyce.
Na konci 14. století nahradila francouzštinu jako vyučovací jazyk ve školách střední angličtina. Spisovatelé začali psát anglicky, což potěšilo publikum, které francouzsky nebo latinsky umělo jen málo nebo vůbec. Mezi první velká literární díla napsaná výhradně v angličtině patřily „Canterburské povídky“ Geoffreyho Chaucera, které vyšly jako sbírka povídek mezi lety 1387 a 1400.
Francouzštinu nyní opouštěli i aristokraté, včetně těch, kteří tento jazyk ovládali. A když se zlá krev mezi Francouzi a Angličany přenesla do stoleté války, nebylo moudré vyslovit ani oui nebo non. Jindřich IV., který panoval v letech 1399-1413, byl prvním anglickým králem, jehož mateřským jazykem byla angličtina (a nikoliv francouzština) od dob normanského dobytí.
Zavedení pohyblivého tiskařského stroje Johannese Gutenberga v 50. letech 14. století v Evropě vyvolalo informační revoluci. Během krátké doby zaplavily kontinent tisíce tištěných děl.
V Británii byl William Caxton vůbec prvním, kdo v zemi zavedl knihtisk, a byl také prvním anglickým prodejcem knih.
Caxton přeložil Recueil des histoires de Troye („Sbírku dějin Tróje“) z francouzštiny do angličtiny a vydal ji v roce 1475 - šlo o první knihu vytištěnou v angličtině. Roku 1476 vydal také první tištěnou verzi „Canterburských povídek“.
Ohromující historické období známé jako renesance bylo v podstatě kulturním hnutím na evropské pevnině. Svůj otisk však zanechalo i v Británii.
William Shakespeare uvedl do anglické slovní zásoby více než 1700 nových slov. Mnohá slova byla do angličtiny převzata z řečtiny a latiny, ale Bard z Avonu je původcem mnoha známých frází, jako například „love is blind“, „wild goose chase“ nebo „good riddance“.
Roku 1611 vyšla Bible krále Jakuba, poprvé přeložená z latiny do angličtiny, což bylo vnímáno jako odklon od katolické církve.
Mezníkem v dějinách anglického jazyka bylo vydání slovníku „A Dictionary of the English Language“ v roce 1755.
„A Dictionary of the English Language“ (Slovník anglického jazyka) byl vydán ve dvou svazcích a měl 2 348 stran, na kterých bylo komplexně definováno 42 773 hesel a citáty, které ilustrovaly jejich použití.
Kromě nástrojů, zbraní, oblečení, potravin a léků vyložili otcové poutníci v roce 1620 z lodi Mayflower také angličtinu. Užívání angličtiny ve Spojených státech je důsledkem britské kolonizace Severní Ameriky.
Skutečným exportem angličtiny však byla expanze britského impéria. Do roku 1913 mělo britské impérium vliv na 412 milionů lidí, což představovalo 23 % tehdejší světové populace. V současné době je angličtina uznávána jako úřední jazyk v celkem 67 různých zemích a také ve 27 nesuverénních státech.
Zdroje: (Listverse) (Britannica) (ABC School of English) (Christian History Institute) (Canada.ca) (Shakespeare Birthplace Trust)
Jaké historické události formovaly anglický jazyk?
Okolnosti a vlivy, které přispěly k vývoji angličtiny
LIFESTYLE Historie
Věděli jste, že anglický jazyk je uznáván jako úřední jazyk v celkem 67 různých zemích a ve 27 nesuverénních státech? A co třeba tohle - moderní angličtina je v jádru germánská, a to i přes výpůjčky dalších cizích slov nebo frází, včetně mnoha francouzských. Jak se vlastně angličtina vyvíjela a jaké historické události pomohly obohatit její slovní zásobu?Projděte si následující galerii a zjistěte více o nejrozšířenějším jazyce na světě.