Obliba luxusních vůní u generace Z
Západní Sahara je nejřidčeji osídlené území v Africe, jehož většinu tvoří poušť. Na první pohled se může zdát, že nemá žádnou strategickou hodnotu. Přesto je toto nepříliš známé území na severozápadním pobřeží kontinentu předmětem sporu již téměř 100 let. V průběhu let si na tuto oblast dělaly nárok čtyři různé země, což vedlo domorodé obyvatelstvo k povstání proti tomu, co považovalo za koloniální útlak. Co tedy tento spor vůbec způsobilo a podařilo se jej vyřešit?
Klikněte dále do této galerie a zjistěte, proč se o Západní Saharu vedou tak ostré spory.
Západní Sahara je řídce osídlené území, jež zaujímá pouštní atlantickou pobřežní oblast v severozápadní Africe.
Přibližně 30 % území je pod kontrolou Saharské arabské demokratické republiky (SADR).
Zbylých 70 % je okupováno a spravováno sousedním Marokem. Samotná Západní Sahara se skládá z geografických regionů Río de Oro, jenž pokrývá jižní dvě třetiny regionu (mezi mysy Cape Blanco a Cape Bojador), a Sakia al-Hamra, zabírající severní třetinu.
Současná populace Západní Sahary čítá 600 000 obyvatel. Téměř 40 % obyvatel žije v Marokem kontrolovaném městě Al-´Ajún (Laayoune), které je největším městem na tomto území.
Západní Sahara je nejřidčeji osídleným územím Afriky a je prakticky celá pokrytá pouští. I přesto tato málo známá enkláva, jež nikdy nebyla národem v moderním slova smyslu, představuje jednu z nejostřejších oblastí kontinentu, o kterou se vedou spory.
Roku 1884 vyhlásila španělská vláda nad tímto územím protektorát a zřídila jej jako španělskou kolonii.
Španělská přítomnost se soustředila na záliv Río de Oro Bay. Až do 30. let 20. století však expanzi do vnitrozemí bránily nájezdy a vzpoury původního saharského obyvatelstva.
V roce 1934 si území nakonec podmanily společné španělské a francouzské síly. Španělské úřady učinily Dachlu, tehdy známou jako Villa Cisneros, hlavním městem provincie Río de Oro a rozdělily své saharské území na dva regiony pojmenované podle řek Sakia al-Hamra (Saguia el-Hamra) a Río de Oro.
Během 2. světové války byly tyto regiony spravovány španělským Marokem. V říjnu roku 1950 navštívil území Francisco Franco a udělil španělským Maročanům stejná privilegia jako Španělsku.
Roku 1957 si nově nezávislé Maroko nárokovalo okresy Sakia al-Hamra na severu a Río de Oro na jihu. Tento krok vyvolal válku zvanou Ifni War.
Ifni War probíhala od listopadu roku 1957 do června roku 1958 během všeobecné vlny dekolonizace po 2. světové válce. Stály v ní francouzsko-španělské koloniální síly proti marockým povstalcům, jež byli reorganizováni jako Marocká osvobozenecká armáda (Moroccan Army of Liberation).
Marocké síly se pokoušely osvobodit města Sidi Ifni a Tarfaya od španělské okupace. Těžké boje probíhaly také u měst Al-´Ajún a Edchera.
Marocké milice byly nakonec poraženy a v únoru roku 1958 společná španělská a francouzská ofenzíva vyhnala povstalce pryč z regionu. Španělsko následně připojilo Sakia al-Hamra a Río de Oro a vytvořilo tak provincii Španělská Sahara. Tento konflikt je často označován jako „Forgotten War“ (Zapomenutá válka), neboť Evropa a okolní svět projevily o události v regionu nezájem.
Napětí v regionu přetrvávalo i poté, co sousední Mauritánie, jež si historicky činila konkurenční nároky na svrchovanost nad tímto územím, získala nezávislost a vyjádřila stížnosti, že i ona byla evropskými koloniálními mocnostmi odtržena od svých zemí.
Když byla v roce 1963 objevena obrovská ložiska fosfátů v Bukra (Bu Craa) v severní části španělské Sahary, stala se provincie rázem ještě ekonomicky atraktivnější pro každou zemi, která by ji byla schopna pevně ovládnout. Těžba byla zahájena roku 1972.
Počátkem 70. let 20. století došlo v celé provincii ke značnému nárůstu národního uvědomění a protikoloniálních nálad. Domorodí obyvatelé regionu, kočovní lidé Sahrawi, se spojili do Lidové fronty za osvobození Saguia el-Hamra a Río de Oro neboli Fronty Polisario.
Fronta Polisario podnikla první nájezdy proti španělským okupantům v roce 1973. Jejím cílem bylo vytvořit Saharskou arabskou demokratickou republiku pro saharský lid pomocí sebeurčení a ozbrojeného odporu.
Poté se Španělé v roce 1975 rozhodli umožnit Mauritánii a Maroku rozdělení a obsazení tohoto území. To vedlo k tzv. Zelenému pochodu.
Zelený pochod představoval strategickou masovou demonstraci, ke které vyzval marocký král Hasan II. a při které asi 350 000 neozbrojených Maročanů pokojně obsadilo španělskou Saharu. Cílem tohoto protestu bylo přimět Španělsko k vydání sporného autonomního území.
Namísto toho došlo k dalšímu konfliktu, když Fronta Polisario vedla válku s cílem vyhnat marocké a mauritánské síly.
Nakonec Španělsko rozdělilo provincii tak, že Maroko získalo severní dvě třetiny území, a tím i kontrolu nad fosfáty; Mauritánie naopak získala jižní třetinu. Fronta Polisario rychle vyzvala ke zbrani.
Fronta Polisario byla podporována Alžírskem a sídlila v hlavním městě Alžír.
Španělsko se dostalo do středu tří znepřátelených sil a roku 1975 podepsalo s Marokem a Mauritánií trojstrannou dohodu o přesunu území.
Mauritánie, tento chudý a zbídačený stát, se z bojů vykroutil a uzavřel v roce 1979 mírovou dohodu s Frontou Polisario. Na fotografii je tehdejší vůdce Fronty Polisario, Bachir Mustapha Sayed, a poručík Ahmed Salem Ould Sidi za Mauritánii při podpisu smlouvy dne 5. srpna 1979 ve městě Alžír.
Maroko se však bránilo jakýmkoli představám o míru. Neprodleně anektovalo mauritánskou část Západní Sahary a opevnilo své pozice v dolech Bu Craa (Bukra) a jejich okolí. Mezitím partyzáni z Fronty Polisario pokračovali ve svých nájezdech.
Dne 26. února 1976 skončil formální mandát Španělska nad touto provincií, když při slavnostním ceremoniálu ve městě Al-´Ajún (Laayoune) předalo správní moc Maroku. Od té doby se Španělská Sahara nazývala Západní Sahara.
Ve stejném roce vyhlásila Fronta Polisario následně Saharskou arabskou demokratickou republiku (SADR).
Roku 1988 se obě strany dohodly na příměří na základě mírového návrhu OSN. Tento návrh rovněž vyzýval k uspořádání referenda, které by umožnilo obyvatelům Západní Sahary vybrat si mezi nezávislostí a integrací s Marokem. Na fotografii je Brahim Ghali, současný generální tajemník Polisaria a prezident samozvané Saharské arabské demokratické republiky.
V roce 1991 bylo zavedeno příměří. Toto přerušení bojů umožnilo správním a mírovým silám OSN vstoupit na území Západní Sahary, aby zde provedly referendum.
Jenže právě v době, kdy OSN připravovala referendum, Maroko přesunulo na dané území desítky tisíc „osadníků“ a trvalo na tom, aby byla posouzena jejich volební způsobilost. Tato zdržovací taktika zabrala.
Ačkoliv 16 let trvající povstání skončilo příměřím, které OSN uzavřela v roce 1991, slib referenda o nezávislosti se stále neuskutečnil.
V listopadu roku 2020 došlo k porušení příměří mezi Frontou Polisario a Marokem, což vyústilo v ozbrojené střety mezi oběma stranami. Počínaje rokem 2025 je svrchovanost nad Západní Saharou mezi Marokem a Frontou Polisario stále sporná a její právní status zůstává nevyřešen.
Zdroje: (Security Council Report) (BBC) (Arab Center Washington DC) (World Population Review)
Proč se o Západní Saharu vedou tak ostré spory?
Tato málo známá oblast v severozápadní Africe je předmětem dlouhotrvajícího územního sporu
LIFESTYLE Geopolitika
Západní Sahara je nejřidčeji osídlené území v Africe, jehož většinu tvoří poušť. Na první pohled se může zdát, že nemá žádnou strategickou hodnotu. Přesto je toto nepříliš známé území na severozápadním pobřeží kontinentu předmětem sporu již téměř 100 let. V průběhu let si na tuto oblast dělaly nárok čtyři různé země, což vedlo domorodé obyvatelstvo k povstání proti tomu, co považovalo za koloniální útlak. Co tedy tento spor vůbec způsobilo a podařilo se jej vyřešit?
Klikněte dále do této galerie a zjistěte, proč se o Západní Saharu vedou tak ostré spory.