Z kolonie velmocí za pouhých 200 let
Apoštol Petr patří k nejuctívanějším postavám křesťanství. Vzhledem k tomu, že tomu tak je, záhada týkající se jeho smrti a místa posledního odpočinku fascinuje věřící a historiky již po staletí. Podle tradice se má za to, že Petrův hrob se nachází pod vznosnou kopulí Baziliky Svatého Petra ve Vatikánu, která je architektonickým skvostem a duchovním epicentrem. Za tímto velkolepým vyprávěním se však skrývá labyrint pochybností, archeologického bádání a teologických intrik.
Řada lidí se postupem času zamýšlela nad tím, zda je kostra tohoto uctívaného muže skutečně pohřbena v této posvátné půdě. Křesťanství však vytrvale hledalo pravdu o této skutečnosti. Zajímá vás to? Prolistujte si tuto galerii, abyste se seznámili s cestou, kterou badatelé podnikli za nalezením těla svatého Petra.
Apoštolové Petr a Pavel přišli do Říma během Neronovy vlády (asi 54-68 n. l.) a našli zde malou, avšak aktivní křesťanskou komunitu. Oba apoštolové o víkendech kázali v synagogách a v domácnostech, čímž posilovali základy raného křesťanství ve městě.
Petr a Pavel byli dva z dvanácti Ježíšových apoštolů, kteří se mu zasvětili ve službě učedníků. Předtím, než se Petr setkal s Ježíšem, byl rybářem, zatímco Pavel byl bývalý pronásledovatel církve, který se stal misionářem.
Velký požár Říma v roce 64 n. l. poskytl Neronovi důvod k tomu, aby pronásledoval křesťany, protože je z této katastrofy obvinil. Následovaly brutální veřejné popravy, při nichž Petr a Pavel pravděpodobně zahynuli.
Podle tradice byl Petr ukřižován hlavou dolů z vlastního rozhodnutí, neboť se nepovažoval za hodného zemřít stejným způsobem jako Ježíš. Petrova smrt představuje v křesťanství silný příběh, avšak události kolem jeho pohřbu jsou mnohem méně jasné a historiky stále matou.
Skutky Petra a Pavla (Acts of Peter and Paul) (raný apokryfní text napsaný kolem roku 400 n. l.) tvrdí, že Petr byl pohřben v oblasti Vatikánu. Tajemné postavy jej údajně pomáhaly tajně pohřbít poblíž stromu terebintu (Řečík terebintový) ve starověké nekropoli.
Původní Petrův hrob byl skromný a nenápadný, nicméně s rostoucí křesťanskou komunitou se z něj stalo poutní místo. Kvůli zachování místa byly přidány další kameny a posléze byl postaven pamětní pomník.
Gaius, představitel rané církve, napsal kolem roku 200 n. l. o „trofejích“ (trophies) Petra a Pavla (slovo „trofej“ (trophy) se používalo pro hroby zhotovené pro křesťanské mučedníky). Gaius označil dvě místa, kde se trofeje nacházely: Petrův hrob na Vatikánském pahorku a Pavlův hrob na Via Ostiense.
Jak se Římská církev rozrůstala a nárokovala si prvenství nad ostatními církvemi, rostl také zájem o Petrův hrob. Ve 2. století se objevila teorie, podle které Petrovi udělil autoritu sám Ježíš Kristus, jelikož mu byly předány klíče od Nebeského království.
Nad údajným Petrovým hrobem byl ve 2. století postaven pomník (později známý jako Gaiova trofej), avšak původní Petrovo pohřebiště i Gaiova trofej se v následujících staletích ještě více zatemnily.
Císař Konstantin I. Veliký (306-337 n. l.) vybral místo Petrova pohřbu pro novou baziliku, aby upevnil prestiž křesťanství. Ohromná stavba měla symbolizovat víru a moc a spočívala na plošině nad nekropolí.
Hrobky i mauzolea v této oblasti byly chráněny posvátným právem. Během výstavby byly hrobky zasypávány zeminou, nikoli zcela odstraňovány, aby je bylo možné zachovat. Bazilika byla postavena na jejich vrcholu.
Při stavbě baziliky byla nad Gaiovou trofejí postavena Memoria Petri. Jediné známé vizuální vyobrazení této památky se objevuje na skříňce (truhle) z 5. století, která se nazývá Samagher casket.
V 16. století byla Bazilika Svatého Petra přestavěna v současném renesančním stylu. Tato nová verze spočívala v přidání další plošiny a vytvoření kleneb, které rozdělovaly starou a novou stavbu a vytvářely Vatikánské groty. Do nich bylo později pohřbeno mnoho papežů.
Součástí přestavby baziliky bylo také vybudování Papežského oltáře, který byl postaven nad Memoria Petri. Sloupy oltáře byly provedeny ve stejném designu jako sloupy na původním památníku.
Roku 1939 vedl projekt Papeže Pia XII. zpřístupnit Vatikánské groty veřejnosti k archeologickým vykopávkám, které odhalily římské hrobky. Nálezy vzbudily značný zájem církve i akademické obce, neboť se mnozí snažili potvrdit, zda pod oltářem skutečně leží Petrův hrob.
Vykopávky byly pro církev nesmírně citlivou záležitostí. Od 16. století zpochybňovali protestanti myšlenku Petrovy přítomnosti v Římě a dokonce i německý kněz Martin Luther o tomto tvrzení otevřeně pochyboval. Katolická církev byla vystavena tlaku, aby tuto klíčovou tradici potvrdila, neboť kritici i věřící ji bedlivě sledovali.
Při hlubším pátrání archeologové nalezli pod oltářem strukturu, která odpovídala popisu Gaiovy trofeje. Papež Pius XII. s jistotou prohlásil, že Petrův hrob byl nalezen, ale badatelé si stále nebyli jisti.
Vykopávky probíhaly více než deset let, během kterých bylo identifikováno a zrestaurováno 22 hrobů patřících ke starořímské nekropoli. Hrobky byly neuvěřitelně dobře zachovalé.
Během vykopávek pod Gaiovou trofejí narazili archeologové na podzemní dutinu, o které se domnívali, že se jedná o Petrovu hrobku. Nalezli však pouze mince zanechané poutníky a několik kosterních pozůstatků mimo samotnou hrobku. Kosti byly přemístěny jinam.
Navzdory nadšení Vatikánu uznal Papež Pius XII. v roce 1950, že prokázat to, že kosti patří Petrovi, je nemožné. Nicméně zdůraznil historický význam samotné hrobky a nálezy zarámoval spíše jako duchovně definitivní než vědecky podložené.
Vedle kostí a mincí byla nalezena také zeď s křesťanskými symboly a nápisy (graffiti). Ty byly sice datovány do doby výstavby císaře Konstantina I. Velikého, ale bylo obtížné je přečíst a interpretovat. Tyto nápisy (graffiti) se od té doby nazývají Wall G (Zeď G).
Výzkumníci prozkoumávali zeď s nápisy (graffiti) v naději, že ji spojí s Petrem, a odhalili skryté vzkazy pronásledovaných křesťanských věřících. Po důkladné analýze výzkumníci rozluštili na více než 20 křesťanských symbolů a frází, které podle nich neomylně poukazovaly na uctívání Svatého Petra.
Výzkum rovněž odhalil dříve nalezené kosterní pozůstatky, které byly přehlédnuty. Kosti byly znovu podrobeny zkoumání a zjistilo se, že patřily staršímu muži. Prestižní obal z purpurové vlny naznačoval, že s ostatky bylo zacházeno s velkou úctou.
Analýza vlněné látky, která byla protkána zlatem, naznačovala, že kosti byly speciálně uloženy. Výzkumníci se domnívali, že to svědčí o Petrově uctívaném postavení, a své nálezy sebevědomě oznámili. Avšak kritici zpochybňovali, že důkazy skutečně něco dokazují.
V roce 1968 Papež Pavel VI. prohlásil, že kosti patří Petrovi. Výzkum dodal věrohodnost, nicméně pochybnosti stále přetrvávaly. Navzdory papežovu prohlášení zůstávali někteří nepřesvědčeni a tvrdili, že v důkazech je stále mnoho mezer na to, aby je bylo možné považovat za definitivní důkaz Petrovy identity.
Během vykopávek se oddělil fragment nápisu (graffiti) (který obsahoval řecká písmena). Text byl neúplný, avšak archeologové jej obnovili jako PETROS ENI ("Zde je Petr"). Někteří badatelé s tím však nesouhlasili a argumentovali, že z neúplného nápisu může vyplývat i opačný význam: PETROS ENDEI ("Petr není zde").
Přestože se zdá logické, že se Petrovo pohřebiště stalo uctívaným památníkem, stále přetrvávají nejasnosti ohledně toho, zda nalezené ostatky patří právě jemu. Vchod do hrobu Svatého Petra označuje oblast prosycenou křesťanskou úctou, avšak konečný důkaz jeho přítomnosti zůstává nedosažitelný.
Vatikán zachovává křehkou rovnováhu mezi náboženskou vírou a empirickými důkazy. I přes intenzivní snahy o potvrzení Petrova pohřbu definitivní důkaz výzkumníkům stále uniká. Debata mezi badateli, věřícími i skeptiky zůstává stále otevřená.
Po staletí byla vatikánská nekropole uctívaným prostorem, nicméně moderní archeologie podpořila i zpochybnila mnohá dávná tvrzení církve. Duchovní tradice a vědecké zkoumání budou i v následujících desetiletích svádět souboj ve snaze pochopit, co se vlastně stalo s tělem svatého Petra.
Zdroje: (National Geographic) (Britannica) (Basilica di San Pietro)
Je Svatý Petr opravdu pohřben pod Vatikánem?
Někteří badatelé si nejsou jisti, čemu mají věřit
LIFESTYLE Křesťanství
Apoštol Petr patří k nejuctívanějším postavám křesťanství. Vzhledem k tomu, že tomu tak je, záhada týkající se jeho smrti a místa posledního odpočinku fascinuje věřící a historiky již po staletí. Podle tradice se má za to, že Petrův hrob se nachází pod vznosnou kopulí Baziliky Svatého Petra ve Vatikánu, která je architektonickým skvostem a duchovním epicentrem. Za tímto velkolepým vyprávěním se však skrývá labyrint pochybností, archeologického bádání a teologických intrik.
Řada lidí se postupem času zamýšlela nad tím, zda je kostra tohoto uctívaného muže skutečně pohřbena v této posvátné půdě. Křesťanství však vytrvale hledalo pravdu o této skutečnosti. Zajímá vás to? Prolistujte si tuto galerii, abyste se seznámili s cestou, kterou badatelé podnikli za nalezením těla svatého Petra.