Někteří badatelé si nejsou jisti, čemu mají věřit
Jen málokterá historická postava si zaslouží přívlastek „barbarská“ více než Attila Hun. Tento vládce Hunské říše byl Římany pro svou brutalitu a znepokojivé úspěchy při plenění římských měst označován též jako Flagellum Dei neboli „Bič Boží“. I přesto byl Attila vzdělaný muž, který se pravděpodobně vyznal v řečtině a latině a skromně se oblékal. Jeho sklony k násilí jsou však legendární: byl to někdo, jehož nesnášenlivost vůči nepřátelům na bitevním poli vedla historii k tomu, že Attilu označila za jednoho z největších barbarských vládců. Kdo tedy byl tento vládce Hunů a proč je jeho odkaz tak zavrženíhodný?
Projděte si následující galerii a znovu se podívejte na hrůzný život tohoto vůdce Hunů.
Atilla, běžně nazývaný Attila Hun, byl vůdcem kočovného národa ve Střední Asii známého jako Hunové. V letech 434 až 453 n. l. byl rovněž vládcem Hunské říše.
Atilla se narodil severně od Dunaje někdy na počátku 5. století a spolu se svým bratrem Bledou zdědil hunskou říši po svých strýcích Octarovi a Rugovi.
Octar, nemilosrdný válečník, byl králem západního křídla Hunů, kteří svou říši rozšířili do Germánie. Stejně hrozivý Ruga byl vládcem východního křídla, který sváděl války s Byzantskou říší (Východořímskou říší).
Po smrti Octara i Rugy roku 434 se vlády nad sjednocenými hunskými kmeny ujali jejich synovci. Tehdy už Atilla a Bleda ovládali lukostřelbu, boj s mečem a lasem, uměli jezdit na koni a starat se o něj.
Jejich říše se rozprostírala od oblasti Rýna až k hranicím sásánovského Íránu na Kavkaze. Attila i Bleda byli oba inteligentní a dobře se vyznali ve vojenské i diplomatické taktice. Byl to však Attila, jenž měl sklon k nepředvídatelným a násilným výbuchům hněvu.
Počátkem své vlády se Attila a Bleda spojili se západořímským generálem Flaviem Aetiem. V letech 436 až 437 tato trojice zlikvidovala Burgundské království (dnešní Polsko).
Mezitím bratři vyjednali výhodnou mírovou smlouvu s Byzantskou říší (Východořímskou říší), která byla uzavřena roku 435 v římském městě Margus (dnešní Požarevac v Srbsku).
Podmínky smlouvy nařizovaly návrat několika hunských odpadlíků, jenž se uchýlili na území Byzantské říše (Východořímské říše), a dále dohodu o vyplácení Attilovi a Bledovi 317 kg (700 liber) zlata ročně.
Římané svou část smlouvy dodrželi a Hunové zůstali několik následujících let mimo dosah Římanů. Mír však netrval dlouho.
Roku 441 pod záminkou, že Římané nevrátili některé hunské uprchlíky a nezaplatili částky dohodnuté ve smlouvě, zahájili Hunové tvrdý útok na podunajskou hranici Byzantské říše (Východořímské říše).
Hunové se dostali až na jih ke Konstantinopoli a cestou vydrancovali několik velkých měst. Římský císař Theodosius I., jenž nebyl schopen vyvinout účinný ozbrojený odpor, uznal porážku a byl donucen uzavřít novou smlouvu. Hunové měli dostat celkem 3 674 kg (8 100 liber) zlata a chybějící uprchlíky. Následoval opět křehký mír.
Následně se v roce 445 stal Attila po Bledově smrti jediným vládcem Hunské říše. Podle některých historiků nechal Attila svého bratra zavraždit. O dva roky poté, v roce 447, zahájil Attila Hun svou dosud nejkrutější válku proti Byzantské říší (Východořímské říší).
Hunové s takovou krutostí, že Římané označili své nepřátele za „barbary“, zlikvidovali nepřátelská vojska u řeky Utus a poté u Chersonésu. Dále Attilova vojska vyplenila přes 70 měst na Balkáně, pronikla hluboko do Řecka a zastavila se až u Thermopyl, kde Attilovi bránili v cestě neznámí obránci.
Byla sepsána třetí mírová smlouva, ve které se do hunské pokladny dostalo ještě více zlata a Attila varoval Římany před tvrdými tresty, jestliže nezaplatí, co již dlužili.
Hunská říše byla nyní na samém vrcholu své moci a dosahu a Attila ovládal Skýtii, Germánii a Skandinávii. Nicméně Attila stále nebyl spokojen a dalším velkým tažením tohoto velkého vládce byla v roce 451 invaze do Galie.
Poté, co princezna Honoria, sestra západořímského císaře Valentiniana III. požádala Attilu o pomoc, Attila příhodně stranil svým dosavadním srdečným vztahům se Západořímskou říší a přátelství s generálem Aetiem.
Justa Grata Honoria zoufale usilovala o to, aby unikla domluvenému sňatku s aristokratem, kterého jí vnucoval její bratr. Prosila Attilu, aby zasáhl, a poslala mu vzkaz a prsten, který si válečný král interpretoval jako zásnuby.
Attila, plný chvástání a falešné skromnosti, okamžitě prohlásil Honorii za svou manželku (měl jich už několik) a požadoval půlku Západořímské říše jako její věno.
Císař Valentinianus III. odmítl a poté, co Attila již vstoupil do Galie, se Aetius domluvil s vizigótským králem Theodorichem I., že při odporu proti Hunům spojí své síly.
V červnu roku 451 se znepřátelené síly nakonec střetly ve slavné bitvě známé jako Bitva na Katalaunských polích v místě kolem dnešní Champagne-Ardenne v severovýchodní Francii. Po krutých bojích, ve kterých byl vizigótský král zabit a většina západořímské armády zničena, se Attila stáhl a krátce poté odešel z Galie. Jednalo se o jeho první a jedinou porážku na bojišti.
Attila se v Galii naposledy nadechl, aby se zaměřil na Paříž. Dle tradované legendy bylo město ušetřeno invaze poté, co se Svatá Jenovéfa (Genevieve), jedna ze dvou patronek Paříže, pomodlila a zachránila město před útokem Hunů.
Jelikož se Attila nikdy nespokojil s neúspěchem, obrátil svou pozornost k Itálii a roku 452 zaútočil na několik měst včetně Aquileie, Patavie (Padovy), Verony, Brixie (Brescie), Bergomum (Bergama) a Mediolanum (Milána).
Attila byl již připraven zamířit dále na jih směrem k Římu, avšak v té době se v Attilově táboře rozmohly nemoci a hlad, což zbrzdilo jeho válečné úsilí.
Zásah papeže Lva I. Velikého v roce 452 je rovněž považován za čin, který zastavil Attilu v jeho vražedném tažení.
Papež se s Attilou setkal na Minciu v okolí Mantovy a dostal od něj slib, že se stáhne z Itálie a bude s císařem jednat o míru.
Papežovy prosby zafungovaly a Hunové se k věčnému městu obrátili zády a stáhli se.
Papež Lev I. Veliký si sice zaslouží uznání za to, že přemluvil Huny k zastavení jejich tažení, ale faktem je, že k postupu na Řím by bylo zapotřebí zásob, které v Itálii nebyly k dispozici, neboť většina úrody byla roku 451 zpustošena hladomorem a teprve se vzpamatovávala. Pro Attilu bylo výhodnější uzavřít mír a stáhnout se do své vlasti. Tedy téměř.
Místo toho obnovená touha po krvi přiměla Attilu roku 453 naplánovat útok na Byzantskou říší (Východořímskou říší).
Důvody se znovu točily kolem údajného nevyplácení subvencí, které tentokrát zřejmě zadržoval nový císař Marcianus, který odmítl vyplatit částku dohodnutou jeho předchůdcem Theodosiem II.
Než si ale stačil nabrousit čepel a obléci zbroj, Attila Hun zemřel ve spánku, zřejmě na krvácení do mozku, které si způsobil po vydatné hostině a pití o svatební noci s novou nevěstou Ildikóu. Na jeho místo nastoupili jeho synové, kteří si rozdělili jeho říši a uzavřeli mír s Římany.
Zdroje: (History) (Britannica) (BBC) (Encyclopedia.com) (Livius.org)
Hrůzostrašný život Attily Huna
Zjistěte více o strašlivém vůdci Hunů
LIFESTYLE Historie
Jen málokterá historická postava si zaslouží přívlastek „barbarská“ více než Attila Hun. Tento vládce Hunské říše byl Římany pro svou brutalitu a znepokojivé úspěchy při plenění římských měst označován též jako Flagellum Dei neboli „Bič Boží“. I přesto byl Attila vzdělaný muž, který se pravděpodobně vyznal v řečtině a latině a skromně se oblékal. Jeho sklony k násilí jsou však legendární: byl to někdo, jehož nesnášenlivost vůči nepřátelům na bitevním poli vedla historii k tomu, že Attilu označila za jednoho z největších barbarských vládců. Kdo tedy byl tento vládce Hunů a proč je jeho odkaz tak zavrženíhodný?
Projděte si následující galerii a znovu se podívejte na hrůzný život tohoto vůdce Hunů.