Vědci varují před blížící se katastrofou, ale ještě není pozdě ji zastavit!
Svět vědy neustále dosahuje významných technologických pokroků a objevů a rok 2024 není výjimkou. Dle CNN se v uplynulém roce vědcům podařilo „poodhrnout oponu“ nad záhadami kolem slavných i neznámých historických osobností. Pomocí nejmodernějších technologií a pokročilých testů DNA odhalili fascinující podrobnosti o jejich původu a unikátních příbězích.
Od získání lepší představy o archeologickém nalezišti v Pompejích přes vyvrácení mýtu o „ztraceném princi“ až po odhalení osudů rodinných příslušníků prvního amerického prezidenta - tyto poznatky vrhají nové světlo na naše předky... a to včetně Beethovena!
Projděte si tuto galerii a dozvíte se více o minulosti díky průkopnickým technologiím současnosti.
Pompeje, které jsou od katastrofálního výbuchu Vesuvu v roce 79 n. l. pohřbeny pod vrstvou popela, jsou dnes oblíbenou turistickou atrakcí. Vědci z Florentské univerzity, Harvardovy univerzity a Max Planck Institute for Evolutionary Anthropology v Lipsku použili starověkou DNA, aby zpochybnili dlouholeté názory na obyvatele Pompejí.
Na rozdíl od fyzické podoby odhalily důkazy DNA překvapivé rozdíly v pohlaví a příbuzenství a přepracovaly příběh, který se traduje od roku 1748. Genetické stopy odebrané z kostí obětí ukázaly, že to, co bylo dříve považováno za matku držící svého syna v posledních chvílích, byl nepříbuzný dospělý muž, který pravděpodobně poskytl dítěti útěchu předtím, než zahynuli.
Dalším příkladem je „House of the Golden Bracelet“, jediná lokalita s genetickými informacemi od více jedinců. Čtyři osoby tradičně pokládané za dva rodiče a jejich děti spolu ve skutečnosti nemají žádné genetické vazby. Stejně tak bylo zjištěno, že dvojice jedinců pokládaných za sestry nebo matku a dceru zahrnuje alespoň jednoho genetického muže.
Tyto poznatky zpochybňují tradiční genderové a rodinné předpoklady. Tyto genetické údaje také zdůrazňují kosmopolitní povahu Římské říše a ukazují, že Pompejci pocházeli především z přistěhovalců z východního Středomoří.
Rozsáhlá studie zubní skloviny, zubního kamene a kostního kolagenu přinesla nové poznatky o „Vittrup Man“, poutníkovi z doby kamenné, kterého přibližně před 5200 lety potkal násilný konec v bažině v severozápadním Dánsku (není na fotografii).
K pozůstatkům nalezeným v roce 1915 v rašeliništi v dánské obci Vittrup patřila dřevěná palice, kterou byl pravděpodobně zasazen smrtelný úder do jeho lebky. Až donedávna se však o jeho životu a smrti vědělo jen málo.
Těla z bažin, unikátně zachovalé „náhodné mumie“ objevené v severní Evropě, už dlouho zajímají badatele, avšak tato studie je první, která takto detailně mapuje životní historii zesnulých.
Anders Fischer, vědecký pracovník projektu na katedře historických studií na univerzitě ve švédském Göteborgu, a jeho tým se za pomoci vyspělých analytických technik pokusili „najít jedince, který se skrývá za kostmi“ a objasnit příběh nejstaršího známého dánského přistěhovalce.
Vědci provedli analýzu ostatků „Vittrup Man“ ve studii o genetickém pravěku Dánska, která byla publikována v časopise Nature a v jejímž rámci byly sekvencovány genomy 317 starověkých skeletů. Vědci odhadují, že zemřel poté, co byl minimálně osmkrát udeřen do hlavy dřevěným kyjem někdy mezi 3 100 a 3 300 lety př. n. l. Na fotografii je Poskær Stenhus v Dánsku, datovaný do doby 3 300 let př. n. l.
Vittrup Man byl možná zabit jako oběť, nebo byl jen ve špatný čas na špatném místě. Jeho DNA ukázala, že byl geneticky odlišný od zbytku dánské populace doby kamenné a zemřel ve věku 30 až 40 let.
Na jiné lokalitě se vědcům podařilo spojit totožnost kostry nalezené v hradní studni s pasáží z 800 let starého severského spisu.
Sága o Sverrim, která popisuje příběh skutečného krále Sverreho Sigurdssona, obsahuje také popis invazního vojska, které v roce 1197 hodilo do studny na norském hradě Sverresborg tělo mrtvého muže, čímž se zřejmě pokusilo otrávit vodní zdroje.
Tým vědců před nedávnem prozkoumal kosti objevené v roce 1938 v hradní studni. Pomocí radiokarbonového datování určili jejich stáří na přibližně 900 let. Genetické sekvenování vzorků zubů odhalilo, že „člověk ze studny“ měl průměrný odstín pleti, modré oči a světle hnědé nebo světlé vlasy. A jako zvrat v ději se jeho genetika nedala vysledovat u místní populace.
Moderní forenzní techniky odhalily téměř 200 let starou konspirační teorii o „ztraceném princi“ Evropy. Kašpar Hauser, který se roku 1828 záhadně objevil v německém Norimberku, vyvolal spekulace, že by mohl potají patřit k německému královskému rodu.
Hauser, kterého našli v 16 letech potulovat se po ulicích bez dokladů totožnosti, byl sotva schopen komunikovat, což ještě prohloubilo tajemství kolem jeho původu. Hauser, který o sobě tvrdil, že byl vychován v zajetí neznámým mužem, vyvolal všeobecnou fascinaci a spekulace o svém původu. Na ilustraci je Hauser na policejní stanici v Norimberku.
Podle oblíbené teorie byl Hauser právoplatným dědicem bádenského rodu, biologickým synem velkovévody Karla, který údajně zemřel jako nemluvně v roce 1812. Dle této hypotézy byl Hauser unesen a nahrazen umírajícím dítětem, aby se změnila dědická linie, z čehož by mohli mít užitek ostatní členové bádenské šlechty.
Hauserův životní osud náhle skončil, když byl v roce 1833 za záhadných okolností smrtelně pobodán, což ještě více prohloubilo tajemství, které jeho příběh obklopovalo. Bylo provedeno několik studií genetických dat pořízených z předmětů, které patřily Hauserovi, ale rozporuplné výsledky vedly k patové situaci bez jakýchkoli odpovědí.
Ovšem až do loňského roku 2024. Vědci provedli analýzu vzorků vlasů Kašpara Hausera a potvrdili, že jeho mitochondriální DNA - genetický materiál zděděný z matčiny strany - se neshoduje s DNA rodiny Bádenských.
Tento objev sice vyvrátil teorii o jeho královském původu, ale ponechal nezodpovězenou hlubší otázku: kdo vlastně byl Kašpar Hauser? Jak se dojemně uvádí na jeho náhrobku, zůstává „hádankou své doby“. Na fotografii je dům, kde byl Kašpar Hauser vězněn.
Skladatel klasické hudby Ludwig van Beethoven, který zemřel v roce 1827 ve věku 56 let, trpěl řadou zdravotních problémů včetně hluchoty, onemocnění jater a chronických žaludečních potíží. Před smrtí Beethoven vyjádřil přání, aby jeho nemoci byly studovány a výsledky studií byly sdíleny, protože doufal, že mu svět lépe porozumí, až zemře.
V květnu roku 2024 vědci zveřejnili studii, která prokázala vysoké množství olova zjištěné v autentických pramenech Beethovenových vlasů a naznačila, že skladatel mohl trpět otravou olovem, což by mohlo vysvětlit některé jeho přetrvávající zdravotní problémy. Nicméně hodnoty nebyly natolik vysoké, aby ho zabily, jak dříve předpokládali někteří lékařští životopisci.
Diagnózu určili odborníci na laboratorní medicínu pod vedením biochemika Nadera Rifaie z Harvard Medical School. „I když zjištěné koncentrace nepotvrzují, že by vystavení olovu bylo příčinou Beethovenovy smrti, mohlo přispět k dokumentovaným onemocněním, která ho trápila po většinu jeho života,“ uvedl Rifai ve svém stanovisku.
Hladiny olova, které jsme pozorovali u Beethovena, jsou běžně spojovány s gastrointestinálními potížemi, onemocněním ledvin a jater a se zhoršením sluchu - to vše postihlo i tohoto významného skladatele. Vysoké hodnoty tohoto toxického kovu jsou také spojeny s dalšími povahovými rysy Beethovena: vznětlivostí, výpadky paměti a chronickou nešikovností.
Navíc byly nalezeny stopy arsenu a rtuti. Tyto látky se pravděpodobně nahromadily v důsledku celoživotní stravy, kterou tvořily ryby ze znečištěné řeky Dunaj a olovnaté víno, které bylo slazeno a konzervováno pomocí olova.
William Meredith, beethovenovský badatel a spoluautor studie, k tomu uvedl: „Lidé říkají: 'Hudba je hudba, proč bychom měli vědět o těchto věcech?' Ale v Beethovenově životě existuje souvislost mezi jeho utrpením a hudbou.“
Studie kostních pozůstatků s využitím nových metod analýzy DNA odhalila nové informace o osudech členů rodiny George Washingtona. Mladší bratr tohoto prvního amerického prezidenta Samuel, který zemřel v roce 1781, a dalších 19 příbuzných bylo pohřbeno na hřbitově na Samuelově panství poblíž města Charles Town v Západní Virginii.
Podle Courtney L. Cavagnino, vědecké pracovnice laboratoře Armed Forces Medical Examiner System, však některé hroby nebyly označeny, pravděpodobně proto, aby se předešlo vykrádání hrobů.
Cavagnino v březnu pro CNN uvedla, že vedla tým, který zkoumal ostatky vykopané na hřbitově v roce 1999. Podařilo se jim identifikovat dva Samuelovy vnuky a jejich matku. Tým také doufal, že se jim podaří najít Samuelův hrob, ale jeho umístění zůstává neznámé.
Mezitím samostatné vyšetřování neoznačených hrobů nalezených v britské osadě Jamestown ve Virginii odhalilo dlouho utajovaný skandál v rodině prvního správce kolonie Thomase Westa.
Vědci analyzovali DNA ze dvou mužských koster v hrobech a zjistili, že oba byli s Westem příbuzní po společné linii matky. Jeden z mužů, kapitán William West, se narodil Westově staromládenecké tetě Elizabeth a byl nemanželský.
Badatelé zjistili, že detaily Westova narození byly v rodinných genealogických záznamech záměrně vynechány. Toto utajování jeho skutečného původu ho pravděpodobně motivovalo k tomu, aby se plavil přes Atlantik a připojil se ke kolonii.
Zdroje: (CNN) (Forbes) (Fox 17) (NBC News) (Science Alert)
Historické záhady, které byly v roce 2024 objasněny vědou
Průlomy v oblasti DNA a technologií přepisují minulost
LIFESTYLE Dna
Svět vědy neustále dosahuje významných technologických pokroků a objevů a rok 2024 není výjimkou. Dle CNN se v uplynulém roce vědcům podařilo „poodhrnout oponu“ nad záhadami kolem slavných i neznámých historických osobností. Pomocí nejmodernějších technologií a pokročilých testů DNA odhalili fascinující podrobnosti o jejich původu a unikátních příbězích.
Od získání lepší představy o archeologickém nalezišti v Pompejích přes vyvrácení mýtu o „ztraceném princi“ až po odhalení osudů rodinných příslušníků prvního amerického prezidenta - tyto poznatky vrhají nové světlo na naše předky... a to včetně Beethovena!
Projděte si tuto galerii a dozvíte se více o minulosti díky průkopnickým technologiím současnosti.