▲

Severní ledový oceán je obrovská a nedotčená oblast, která je již dlouho charakteristickým rysem planety, ale nyní stojí na pokraji monumentální proměny. Podle nejnovějších studií by v této oblasti mohl do roku 2027 nastat první letní den bez ledu, což se dříve předpokládalo až v roce 2030 nebo později.

Toto překvapivé zrychlení zdůrazňuje naléhavost řešení změny klimatu a jejího kaskádovitého dopadu na ekosystémy, globální vzorce počasí a lidské činnosti. Úbytek arktického ledu není jen lokálním problémem, ale symbolem hlubokých a nevratných změn, které přetvářejí zemské klima.

Co ale znamená Arktida bez ledu pro lidstvo? A jaké další nevratné škody to způsobí?

▲

Severní ledový oceán se může poprvé ocitnout bez ledu již v roce 2027, tedy o tři roky dříve, než se původně předpokládalo. Nedávné studie již nepředpovídají pouze jednotlivé měsíce, ale nabízejí i denní odhady toho, kdy Arktida ztratí led.

▲

Mizení ledu v Arktidě je nevyhnutelné a nezvratné. Bez ohledu na jakékoli úsilí o snížení emisí uhlíku je tento kritický bod zlomu uzamčen v důsledku minulých a probíhajících lidských činností, které způsobují změnu klimatu.

▲

Po tisíciletí určoval arktický ekosystém sezónní rytmus zimního hromadění ledu a letního tání. Severní ledový oceán zaujímá rozlohu 16 milionů km² a rychlé oteplování Země nyní ohrožuje přirozený cyklus této obrovské oblasti.

▲

Od zahájení satelitních pozorování v roce 1978 se arktický mořský led zmenšuje o více než 12 % za desetiletí. Toto tempo znamená roční úbytek 80 000 km2, což odpovídá rozloze Rakouska.

▲

Arktida je považována za „bez ledu“, pokud mořský led pokrývá méně než 1 milion km2. Tento dramatický posun by mohl mít katastrofální důsledky pro život v Arktidě a globální klimatické vzorce.

▲

Mezinárodní tým vědců použil 11 počítačových modelů k provedení více než 360 simulací toho, jak změna klimatu ovlivní planetu do roku 2100. Zatímco některé simulace předpovídaly, že Arktida bez ledu se do konce století neobjeví, většina z nich určila, že se tak stane do 20 let.

▲

Simulace ukázaly, že v zimě před dnem bez ledu by se teploty v Arktidě dlouhodobě pohybovaly nad -20 °C, což by snížilo množství nově vznikajícího ledu.

▲

Ovlivněn by byl také průběh ročních období v Arktidě, kde by jaro mohlo přijít až o měsíc dříve než obvykle. Vlny veder nad 0 °C by se tu staly běžnými a nakonec by v srpnu nebo září vyvolaly „den bez ledu“.

▲

Rychlý úbytek ledu je obvykle spojen s krutými zimami a jarními cykly oteplování. Pokud nastane neobvykle teplý podzim, zima a jaro, pak led v létě zcela jistě roztaje. Pokud tento vzorec trvá tři roky po sobě, pak jsou dny bez ledu nevyhnutelné.

▲

Ani den bez ledu by nebyl jednorázovou událostí. Místo toho by se protáhl na několik týdnů a možná i na celé měsíce, což by mělo nebezpečné důsledky pro lidi i volně žijící zvířata.

▲

Arktida bez ledu ohrožuje druhy, jako jsou lední medvědi a zooplankton. Úbytek mořského ledu destabilizuje křehkou potravinovou síť v regionu a ohrožuje jak velká zvířata, tak mikroskopické organismy, které udržují ekosystém.

▲

První den bez ledu v Arktidě bude také hlubokým vizuálním ukazatelem vlivu lidstva na planetu, protože se jeden z charakteristických rysů Země (bílá, ledem pokrytá Arktida) změní na modrý, otevřený oceán změněný emisemi skleníkových plynů.

▲

Arktický mořský led odráží sluneční světlo zpět do vesmíru, čímž reguluje globální teplotu. Slunce v Arktidě v létě nikdy nezapadá a úbytek ledu zvýší absorpci tepla oceánem. To by zesílilo globální oteplování a ovlivnilo klimatické systémy na celém světě.

▲

Mořský led také odráží sluneční energii zpět do vesmíru, což je proces známý jako albedo efekt. Úbytek ledu znamená, že se Arktida nyní otepluje čtyřikrát rychleji než zbytek planety.

▲

Oceánské proudy procházející Severním ledovým oceánem by již nepřenášely studenou vodu do jiných částí planety. Místo toho by se šířily vyšší teploty, které by způsobily nenapravitelné škody na klimatu a prudké výkyvy počasí.

▲

Některé extrémní povětrnostní jevy by zahrnovaly silnější bouře, dlouhotrvající vlny veder a nepředvídatelné srážky s globálními důsledky pro zemědělství a infrastrukturu.

▲

Tání arktického ledu také vytvoří příležitosti pro rychlejší lodní trasy, jako je Severozápadní průjezd. Komerční průmysl se může rozhodnout využít otevřené vody k rybolovu a těžbě, zejména proto, že mezinárodní vody nespadají pod jurisdikci žádné země.

▲

Komercializace Arktidy sice může prospět obchodu, ale vyvolává obavy ze zhoršování životního prostředí, geopolitiky a rizika havárií v těchto křehkých ekosystémech.

▲

V březnu 2022 se teploty v Arktidě vyšplhaly o 10 °C nad průměr a téměř roztály části severního pólu. Odborníci se domnívají, že takové anomálie by se staly normou, a dokonce by urychlily účinky globálního oteplování.

▲

Přestože je Arktida bez ledu nevyhnutelná, studie ukazují, že snížení emisí skleníkových plynů může její příchod oddálit. Takové úsilí by mohlo v krátkodobém horizontu pomoci zachovat mořský led a poskytnout rozhodující čas na řešení širších klimatických problémů.

▲

V roce 2016 podepsalo více než 190 stran z celého světa Pařížskou dohodu v naději, že se podaří bojovat proti změně klimatu. Země se dohodly, že vyvinou úsilí (například sníží emise), aby omezily globální oteplování pod 2 °C, přičemž ideálním cílem je 1,5 °C.

▲

Bohužel rok 2024 bude prvním rokem, kdy globální oteplování překročí dohodnutou referenční hodnotu, což znamená, že léto bez ledu v Arktidě může být blíže, než se předpokládalo.

▲

V rámci boje proti změně klimatu země intenzivně investují do obnovitelných zdrojů energie, jako je větrná, solární a vodní energie, aby nahradily fosilní paliva, která nejvíce přispívají k emisím uhlíku. Mnoho zemí má zavedené strategie na podporu zavádění obnovitelných zdrojů energie.

▲

Některé země podporují elektromobily a rozvíjejí se infrastrukturu. V oblasti pobídek pro elektromobily vede Norsko, které dosahuje většiny prodejů automobilů na elektrický pohon. Podobně Indie a USA financují dotace na elektromobily a podporují projekty elektrifikace veřejné dopravy s cílem omezit emise.

▲

Po celém světě státy realizují rozsáhlé iniciativy výsadby stromů, které mají absorbovat CO₂. Například Etiopie v rámci svého programu Green Legacy vysadila za jediný den více než 350 milionů stromů, zatímco Brazílie nadále bojuje proti odlesňování Amazonie.

▲

Vlády rovněž zavedly strategie stanovování cen uhlíku, včetně daní z uhlíku. Systém Evropské unie pro obchodování s emisemi omezuje průmyslové emise a podporuje zavádění čistých technologií tím, že vyžaduje, aby společnosti platily za nadměrné emise.

▲

Vlády také zavádějí zákazy nebo omezení jednorázových plastů, aby omezily znečištění a snížily emise z výroby plastů. Kanada, Keňa a Evropská unie prosazují přísné zákazy a podporují biologicky rozložitelné alternativy s cílem snížit množství odpadu a jeho dopad na životní prostředí.

▲

Environmentální výchova je nezbytná pro budování společnosti, která si uvědomuje dopady změny klimatu. Některé země zařadily studium klimatu do školních osnov, zatímco v jiných probíhají celostátní kampaně zaměřené na vzdělávání občanů o výhodách obnovitelných zdrojů energie a udržitelného zemědělství.

▲

Navzdory těmto snahám je třeba ještě mnoho udělat pro to, aby arktický led nezmizel. Je třeba přijmout okamžitá celosvětová opatření ke snížení emisí, ochraně ekosystémů a upřednostnění udržitelného rozvoje v naději, že se zmírní nejhorší dopady rychle se oteplujícího světa.

Zdroje: (Live Science) (ScienceAlert) (Euronews)