Co třeba tygry, dělové koule a granáty?
V dějinách se setkáváme s vzestupem a pádem velkých civilizací, společností, které kdysi představovaly vrchol lidského pokroku, jen aby je pohltil čas, válka nebo hněv přírody. I když si svět pamatuje Řím, Egypt a Čínu jako přetrvávající velmoci, prosperovalo mnoho dalších výjimečných civilizací, z nichž každá měla potenciál dominovat své době i mimo ni.
Několik z nich vybudovalo rozsáhlé obchodní říše, jiné přinesly revoluci ve válčení a několik z nich bylo průkopníky technologií, které se používají dodnes. Svým vlivem utvářely svět, ale jejich říše se nakonec rozpadly a zanechaly po sobě ruiny a nezodpovězené otázky. Všechny tyhle civilizace byly silou, se kterou se muselo počítat, a disponovaly mocí a zdroji, které jim mohly zajistit místo v moderních dějinách, jen kdyby vydržely. Jste zvědaví? Projděte si následující galerii a podívejte se, které z civilizací mohly být největšími říšemi naší doby.
Harappská kultura, byla jednou ze tří nejstarších městských kultur na světě, která fungovala v letech 3300 až 1300 př. n. l. Rozprostírala se na rozsáhlém území v dnešním Pákistánu a severozápadní Indii a byla nejrozsáhlejší ze všech civilizací z doby bronzové.
Po technologické stránce byla tato civilizace pozoruhodná v oblasti urbanismu a hygieny: města jako Mohendžodaro a Harappa byla rozvržena na půdorysných plánech se standardizovanou architekturou z pálených cihel a propracovanými odvodňovacími systémy. Každý dům, i ten skromný, měl možnost využívat studny a krytou kanalizaci, což byla infrastruktura, která daleko předběhla svou dobu.
Podle archeologických nálezů tato civilizace hojně obchodovala s Mezopotámií a Střední Asií a používala standardizovaná závaží a pečetidla v rozsáhlé obchodní síti. Výrobky jako korálky, keramika a lapis lazuli se pohybovaly po karavanních a možná i námořních cestách přes Perský záliv.
Přibližně v roce 1900 př. n. l. vykazovala Harappská kultura známky postupného úpadku. Jako hlavní vysvětlení se uvádí změna životního prostředí: staletí trvající změna klimatu snížila zásoby vody v řekách a zeslabila monzunové deště. Výsledkem byla sucha a vysychání místního říčního systému, na němž byla závislá mnohá indická města.
Mínojci na ostrově Kréta jsou často považováni za první vyspělou evropskou civilizaci, která se vyznamenala svými námořními schopnostmi a uměleckou velkolepostí, jež jim pomohla přežít mezi lety 2000 a 1450 př. n. l. Mínojci, jejichž centrem byly velkolepé palácové komplexy jako Knóssos a Faistos, stavěli mnohapatrové budovy s propracovaným vodovodním systémem, včetně jednoho z prvních splachovacích záchodů na světě.
Mínojci patřili k námořním obchodním velmocem. Jejich strategická poloha umožňovala rozsáhlé obchodní sítě v Egejském moři a východním Středomoří. Exportovali olivový olej, víno a řemeslné výrobky (například jemnou keramiku z Kamares) a na oplátku dostávali drahé kovy a další suroviny.
Díky loďstvu, které zabezpečovalo obchod, a prosperující ekonomice, která financovala rozsáhlé stavební projekty, se Mínojská civilizace v době svého největšího rozkvětu mohla považovat za thalassokracii (námořní říši), která dominovala egejskému světu. Nedostatek městských opevnění naznačuje, že si byli jisti námořní bezpečností a relativním mírem.
Jedním z faktorů, který přispěl k úpadku minojské civilizace, byla přírodní katastrofa: kataklyzmatická erupce sopky Théra (nazývané také Santorini) kolem roku 1600 př. n. l. zpustošila Krétu popílkem a tsunami a ochromila minojské přístavy a zemědělství. Tato erupce vyhloubila ostrov a je patrná dodnes.
Chetitská říše se zrodila v Anatolii (Malá Asie) a stala se významnou vojenskou a technologickou mocností v pozdní době bronzové. Na vrcholu své existence (14.-13. století př. n. l.) se chetitská říše rozprostírala na většině území dnešního Turecka a zasahovala i do Sýrie, kde soupeřila s Novou říší o nadvládu na Blízkém východě.
Chetité prosluli zručným používáním válečných vozů tažených koňmi a vyspělým zpracováním kovů a již ve 14. století př. n. l. vyráběli železné artefakty, zatímco sousední mocnosti se stále ještě spoléhaly na bronz. Chetité rozhodně měli na to, aby zůstali významným hráčem.
Chetitská říše se rozpadla krátce po roce 1200 př. n. l. v rámci rozsáhlejšího kolapsu doby bronzové. V jejich pádu hrály roli invaze a válečné konflikty: záznamy jsou vzácné, ale je známo, že hlavní město Chattušaš bylo násilně zničeno kolem roku 1180 př. n. l., pravděpodobně nájezdníky.
Olmékové z Mezoameriky prosperovali v tropických nížinách na pobřeží Mexického zálivu mezi lety 1200 a 400 př. n. l. a často jsou označováni za „mateřskou kulturu“ pro pozdější středoamerické civilizace. Navzdory tomu, že Olmékové patřili k prvním komplexním společnostem v Americe, dosáhli pozoruhodného pokroku.
Olmékům je připisováno vytvoření jednoho z prvních známých systémů písma v Americe a propracovaného kalendáře, jehož prvky přejali a zdokonalili Mayové a další.
Z ekonomického pohledu Olmékové vytvořili rozsáhlé obchodní sítě po celé Mezoamerice. Olmécká keramika, sošky a nefritové rytiny byly nalezeny daleko za hranicemi jejich území, což naznačuje, že měli velký vliv při obchodování se zbožím, například s nefritem, obsidiánem, keramikou a dokonce i s kaučukem.
Klasická olmécká civilizace za záhadných okolností zanikla kolem roku 400 př. n. l., kdy bylo opuštěno její poslední významné centrum La Venta. Oproti některým civilizacím neexistují žádné důkazy o cizí invazi; místo toho vědci předpokládají, že k pádu Olméků vedla kombinace environmentálních a interních faktorů.
Mezi lety 100 př. n. l. a 800 n. l. vzkvétala na vyprahlém jižním pobřeží Peru kultura Nazca, která se mohla pochlubit úspěchy, jež jí umožnily ovládnout drsné pouštní prostředí. Nazkové se proslavili především obrazci na planině Nazca, stovkami gigantických geoglyfů vyrytých do pouštní plošiny.
Vedle jedinečného umění dosáhli Nazkové významného technologického pokroku v oblasti hospodaření s vodou. Budovali podzemní vodovody zvané puquios, které využívaly podzemní vodu a zavlažovaly jejich pole. Díky těmto technickým vymoženostem mohli Nazkové udržet zemědělství a trvalé osídlení i přes minimální srážky.
Studie ukazují, že kolem roku 500 n. l. postihlo tuto oblast dlouhotrvající sucho, které možná trvalo desítky let a které kriticky snížilo hladinu podzemní vody. Úspěšná, avšak křehká zavlažovací síť v oblasti Nazca nedokázala odolat velkým klimatickým výkyvům, což nakonec vedlo k jejímu úpadku.
Khmerská říše, která měla své centrum v Angkoru v dnešní Kambodži, byla ve středověku nejmocnější říší jihovýchodní Asie. Ve svém vrcholném období (11. až 13. století n. l.) ovládala velkou část pevninské jihovýchodní Asie a vyznačovala se mimořádnými technologickými a kulturními výdobytky.
Khmerské hlavní město Angkor bylo „hydraulickým městem“, protože jeho prosperita spočívala v rozsáhlém a důmyslném vodohospodářském systému. Inženýři postavili velké vodní nádrže (tzv. barays) a složitou síť kanálů a příkopů, které umožňovaly využívat monzunové deště a záplavy z nedalekého jezera Tonlésap.
Ve 14. století nastal úpadek khmerské říše, který vyvrcholil opuštěním Angkoru v roce 1431 po siamské (thajské) invazi. Navíc byla angkorská vodní síť (vybudovaná pro pravidelnější výkyvy počasí) poškozena extrémními klimatickými výkyvy, kdy v regionu docházelo k velkým suchům následovaným intenzivními monzunovými záplavami.
Sumerové ve starověké Mezopotámii (která existovala v letech 2900 až 2000 př. n. l.) vybudovali v úrodné zemi na jihu Iráku civilizaci, která je často považována za první na světě. Civilizace byla organizována do městských států jako Uruk, Ur, Lagaš a Eridu a přinesla řadu inovací, které položily základy budoucích říší.
Z technologického hlediska Sumerové zavedli nebo zdokonalili zásadní vynálezy: hrnčířský kruh a následně kolo pro dopravu (což znamenalo revoluci v obchodu a válčení), plachetnici pro říční přepravu a pluh tažený voly pro zemědělství. Snad nejslavnějším úspěchem je však vývoj písma.
Sumerové rovněž vynikali v rané matematice a astronomii: používali číselnou soustavu o základu 60 (díky níž známe 60minutovou hodinu a 360stupňový kruh) a sledovali pohyby nebeských těles pro účely kalendáře. Kdybychom to hodnotili podle přínosu k lidskému pokroku, měli Sumerové potenciál zůstat v čele světových civilizací.
Sumerská politická samostatnost začala slábnout po roce 2000 př. n. l. v důsledku vnitřních problémů i zahraničních výbojů. Sumerská civilizace nakonec připadla vnějším mocnostem: nejprve Akkadům (kteří vytvořili krátce trvající Akkadskou říši) a poté oblast ovládli amoritští vládci z Babylonu.
Jakožto nástupce Východořímské říše byla Byzantská říše po většinu středověku dominantní světovou mocností, která se vyznačovala odolností, kulturním rozkvětem a vojenskými inovacemi. Jejím centrem byla Byzanc (dnešní Istanbul), která se nacházela na křižovatce Evropy a Asie. Díky tomu měla velké strategické a ekonomické výhody.
Byzantská říše fungovala v letech 330 až 1453 n. l. Z hospodářského hlediska byla Byzanc (z níž se později stala Konstantinopol) po většinu raného středověku nejbohatším městem křesťanského světa a těžila z kontroly klíčových obchodních cest. Vždyť se jednalo o západní konec Hedvábné stezky a na městské trhy proudily nejrůznější produkty (např. hedvábí, koření, obilí a kožešiny).
Z vojenského hlediska byli obyvatelé Byzance známí svou strategickou zdatností a obrannou silou, a to zejména proto, že zdědili římské vojenské tradice a přizpůsobili si je. Například vyvinuli řecký oheň, obávanou námořní zápalnou zbraň (poprvé zaznamenanou v 7. století), která byzantskému námořnictvu umožňovala ničit větší arabské flotily a bránit hlavní město.
Pád Konstantinopole v roce 1453 představoval událost, která změnila svět. Znamenalo to konec Římské říše po téměř 1 500 letech a často se uvádí jako konec středověku. Mnozí řečtí učenci uprchli na západ a přivezli cenné rukopisy a znalosti, které pomohly zažehnout renesanci v Itálii.
Zdroje: (Britannica) (Discovery) (History.com) (EarthDate) (Smarthistory)
Ztracené civilizace, které mohly vládnout světu
Dozvuky impérií, které dodnes utvářejí náš svět
LIFESTYLE Historie
V dějinách se setkáváme s vzestupem a pádem velkých civilizací, společností, které kdysi představovaly vrchol lidského pokroku, jen aby je pohltil čas, válka nebo hněv přírody. I když si svět pamatuje Řím, Egypt a Čínu jako přetrvávající velmoci, prosperovalo mnoho dalších výjimečných civilizací, z nichž každá měla potenciál dominovat své době i mimo ni.Několik z nich vybudovalo rozsáhlé obchodní říše, jiné přinesly revoluci ve válčení a několik z nich bylo průkopníky technologií, které se používají dodnes. Svým vlivem utvářely svět, ale jejich říše se nakonec rozpadly a zanechaly po sobě ruiny a nezodpovězené otázky. Všechny tyhle civilizace byly silou, se kterou se muselo počítat, a disponovaly mocí a zdroji, které jim mohly zajistit místo v moderních dějinách, jen kdyby vydržely. Jste zvědaví? Projděte si následující galerii a podívejte se, které z civilizací mohly být největšími říšemi naší doby.