Co třeba tygry, dělové koule a granáty?
<p>Po skončení druhé světové války se státy snažily o obnovu, předcházení budoucím konfliktům a stanovení rámce pro globální spolupráci. To vyústilo ve vytvoření mnoha mezinárodních smluv, které utvářely diplomacii, bezpečnost, lidská práva a hospodářské vztahy.Počínaje Chartou Spojených národů a konče Pařížskou dohodou, tyto smlouvy ovlivnily globální stabilitu, obchod a politiku v oblasti životního prostředí.Po kliknutí na tuto galerii se seznámíte s nejvýznamnějšími smlouvami od druhé světové války.</p>
Charta Spojených národů, podepsaná v roce 1945, zřídila Organizaci spojených národů (OSN), jejímž hlavním cílem je předcházet globálním konfliktům, podporovat mezinárodní spolupráci a ochraňovat lidská práva. Stanovila komplexní rámec pro diplomacii, udržování míru a řešení konfliktů.
Charta vytvořila základ specializovaných agentur a mírových misí OSN a učinila z ní základní kámen moderních mezinárodních vztahů a klíčovou instituci pro řešení globálních problémů, od humanitárních krizí až po environmentální problémy.
Pařížské mírové smlouvy představovaly sérii dohod, jejichž cílem bylo oficiálně ukončit válečný stav mezi spojeneckými mocnostmi a mocnostmi Osy po skončení druhé světové války. Tyto smlouvy nově vymezily státní hranice, obnovily suverenitu států, jako je Rakousko a Německo, a uložily reparace a sankce zemím Osy, zejména Itálii, Rumunsku a Maďarsku.
Tyto dohody měly zásadní význam pro přetváření politické a územní situace v poválečné Evropě, posilování stability a obnovování národů. Smlouvy rovněž přispěly k vytvoření základů pro vznikající dynamiku studené války a připravily půdu pro budoucí evropskou spolupráci.
Všeobecná deklarace lidských práv (UDHR), která byla přijata Organizací spojených národů v roce 1948, vymezuje širokou škálu základních lidských práv, která by měla být univerzálně chráněna. K těmto právům patří svoboda projevu, právo na spravedlivý proces a ochrana před diskriminací.
Všeobecná deklarace lidských práv a základních svobod slouží jako základní kámen současného práva v oblasti lidských práv a ovlivňuje vnitrostátní i mezinárodní politiky. Její principy jsou i nadále vodítkem pro celosvětové úsilí v oblasti lidských práv a zůstávají základem poslání OSN.
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia, přijatá Organizací spojených národů v roce 1948, byla vůbec první mezinárodní smlouvou, která genocidu definovala a kriminalizovala. Představovala významný závazek k prevenci budoucích zvěrstev, zejména po druhé světové válce.
Tato úmluva vyžaduje, aby smluvní státy přijaly opatření k prevenci a trestání genocidy, a stanoví tak povinnosti pro všechny země. Její principy jsou považovány za mezinárodní zvykové právo, které je závazné i pro státy, které ji nepodepsaly.
Organizace Severoatlantické smlouvy podepsaná v roce 1949 založila NATO (North Atlantic Treaty Organization), což je vojenská aliance vytvořená především za účelem kolektivní obrany proti Sovětskému svazu za studené války.
Tato smlouva upevnila vzájemný obranný pakt mezi západními zeměmi a zdůrazňuje, že útok na jednoho člena by znamenal útok na všechny, čímž určuje bezpečnostní strategie studené války.
Ženevské úmluvy, zavedené v roce 1949, stanovují zásadní normy pro humanitární nakládání s osobami během ozbrojených konfliktů. Tyto úmluvy zajišťují komplexní ochranu nebojujících osob, včetně civilistů, zdravotnického personálu a válečných zajatců.
V nich je popsáno zacházení se zadrženými osobami, zákaz mučení a zabezpečení humánních podmínek. Ženevské úmluvy jsou základním kamenem mezinárodního humanitárního práva a jejich cílem je zachovat lidskou důstojnost i v době války a podporovat dodržování základních lidských práv po celém světě.
Římské smlouvy z roku 1957 založily Evropské hospodářské společenství (EHS), jehož cílem byla hospodářská integrace šesti zakládajících zemí: Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemska a západního Německa.
Dohoda usnadnila volný obchod, vytvořila společný trh a podpořila spolupráci v různých odvětvích. Tato dohoda připravila základy Evropské unie (EU) a časem vedla k prohlubování politické a měnové unie.
Vídeňská úmluva o diplomatických stycích vytvořila rámec pro diplomatické jednání a zajištění ochrany diplomatů. Stanovuje práva a výsady diplomatů, zajišťuje jejich imunitu vůči soudním procesům v hostitelských zemích a umožňuje jim vykonávat jejich povinnosti bez zasahování.
Tato úmluva rovněž definuje fungování diplomatických misí a zabezpečuje diplomatické vztahy po celém světě. Jako základní kámen pro mezinárodní diplomacii hraje zásadní roli při podpoře mírové globální kooperace.
Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (ICERD), která byla přijata v roce 1965, vyžaduje, aby země učinily účinná opatření k odstranění rasové diskriminace a podporovaly rovnoprávnost mezi všemi rasami.
Tato úmluva vytvořila mezinárodní právní rámec pro boj proti rasismu ve všech možných podobách a stala se důležitým nástrojem pro rozvoj celosvětového úsilí v oblasti lidských práv, neboť zajišťuje rovné zacházení a ochranu všech osob bez ohledu na jejich rasu či etnický původ.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (ICCPR), který byl přijat Valným shromážděním OSN v roce 1966 a prosazen v roce 1976, je zásadní smlouvou týkající se lidských práv. Ratifikující země zavazuje k ochraně občanských a politických práv, včetně práva na život, svobody projevu, náboženské svobody a ochrany před mučením.
Mezinárodní pakt o občanských a politických právech zavazuje vlády k přijetí nezbytných opatření na ochranu těchto práv a zabezpečení účinných prostředků nápravy v případě jejich porušení a k podpoře rovnosti a spravedlnosti pro všechny.
Účelem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT), která byla podepsána v roce 1968, je zabránit šíření jaderných zbraní, podpořit mírové využívání jaderné energie a dosáhnout celosvětového jaderného odzbrojení.
Smlouva o nešíření jaderných zbraní, jejímiž signatáři je 190 zemí, je i nadále zásadním dokumentem pro globální bezpečnost. Nabádá jaderné mocnosti, aby snižovaly svůj arzenál, a zároveň brání vzniku nových jaderných států, čímž podporuje mezinárodní mír a stabilitu ve světě, který je stále více znepokojen jadernými hrozbami.
Dohody z Camp Davidu, které v roce 1978 zprostředkoval americký prezident Jimmy Carter, vedly k podepsání historické mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem. Na základě této dohody se Egypt stal první arabskou zemí, která oficiálně uznala Izrael.
Tyto dohody pomohly připravit půdu pro stabilitu v regionu, vedly k navrácení Sinajského poloostrova Egyptem Izraeli a vytvořily precedens pro budoucí mírová jednání v arabském světě.
Maastrichtská smlouva z roku 1992 založila EU a položila základní kámen pro měnu euro. Smlouva zavedla koncept evropského občanství, který umožňuje občanům členských států EU požívat specifických práv ve všech členských zemích.
Tato smlouva prohloubila politickou, hospodářskou a bezpečnostní integraci a podpořila bližší spolupráci mezi státy. To znamenalo významný krok směrem k větší evropské jednotě a posílení spolupráce v oblastech, jako je obchod, zahraniční politika a obrana.
Kjótský protokol, který byl přijat v roce 1997, stanovil pro průmyslové země zákonně závazné cíle pro snížení emisí skleníkových plynů s cílem zmírnit dopady globálního oteplování. Byl to významný krok v globální diplomacii v oblasti změny klimatu, který podněcoval státy k tomu, aby převzaly svou odpovědnost za dopad na životní prostředí.
I když jeho celkový dopad byl kvůli nedostatečné účasti klíčových zemí limitovaný, protokol připravil půdu pro komplexnější Pařížskou dohodu z roku 2015, která posílila globální závazky v oblasti klimatu.
Pařížská dohoda, podepsaná 196 zeměmi, si klade za cíl omezit zvyšování globální teploty na úroveň výrazně nižší než 2 °C (3,6 °F) ve srovnání s předindustriální dobou a usilovat o omezení na 1,5 °C (2,7 °F). Tato dohoda se zaměřuje na snížení emisí skleníkových plynů, zvýšení odolnosti vůči změně klimatu a podporu přechodu na využívání obnovitelných zdrojů energie.
Tato dohoda je považována za nejambicióznější globální pakt o klimatu, který zavazuje státy k dlouhodobým strategiím zaměřeným na boj proti změnám klimatu a předcházení jejich nejkatastrofálnějším dopadům.
Zdroje: (History Hit) (History) (Britannica)
Nejdůležitější mezinárodní smlouvy po druhé světové válce
Jak se smlouvy po skončení konfliktu vyvíjely a vytvořily dnešní politickou situaci?
LIFESTYLE Geopolitika
Po skončení druhé světové války se státy snažily o obnovu, předcházení budoucím konfliktům a stanovení rámce pro globální spolupráci. To vyústilo ve vytvoření mnoha mezinárodních smluv, které utvářely diplomacii, bezpečnost, lidská práva a hospodářské vztahy.Počínaje Chartou Spojených národů a konče Pařížskou dohodou, tyto smlouvy ovlivnily globální stabilitu, obchod a politiku v oblasti životního prostředí.Po kliknutí na tuto galerii se seznámíte s nejvýznamnějšími smlouvami od druhé světové války.