Co třeba tygry, dělové koule a granáty?
Před 50 lety zemřel Francisco Franco. V letech 1939-1975 vládl Španělsku coby diktátor a řídil brutální občanskou válku, při níž zahynulo půl milionu lidí. Jeho odchod znamenal konec frankistické vlády a přechod k demokracii. Avšak v době, kdy se Španělsko připravuje na celoroční oslavy 50 let autonomie od Francovy smrti, španělská vláda varuje před obnovením krajně pravicových aktivit v Evropě a oživením fašismu. Čeho tedy Španělsko za půl století od Frankova odchodu dosáhlo a jak se klíčové události promítly do budoucnosti země?
Prolistujte si následující galerii a připomeňte si Španělsko 50 let po Francovi.
V lednu 2025 přednesl španělský premiér Pedro Sánchez v Madridu projev v rámci akce „Spain at Liberty“ u příležitosti 50. výročí úmrtí Francisca Franca, autoritářského vůdce, jenž vládl v letech 1939-1975.
Španělský premiér předsedal při první z celoroční série akcí připomínajících přechod země k parlamentní demokracii, ke kterému došlo před 50 lety. Sanchez ve svém projevu varoval, že krajní pravice v Evropě opět roste.
V roce 1969 určil generál Franco za svého oficiálního nástupce prince Juana Carlose, vnuka posledního španělského krále Afonse XIII. Španělského.
Dne 20. listopadu roku 1975 Franco umírá. Jeho smrt oplakávaly miliony konzervativních Španělů, ale nálada po jeho odchodu byla plná nejistoty a strachu. Zřejmě nevyhnutelně následovalo období značné politické nestability a násilí.
Francův pohřeb se uskutečnil dne 23. listopadu v Královském paláci v Madridu. Jeho odchod představoval konec jedné z nejdelších diktatur v Evropě. Rovněž znamenal první krok Španělska na cestě ke složitému přechodu k demokracii.
Dne 27. listopadu, proběhla v madridském Palacio de las Cortes za velkých slavnostních ceremonií proklamace krále Juana Carlose I. a královny Sofie.
Zpočátku Juan Carlos nejmenoval nového předsedu vlády a ponechal v čele vlády dosavadního šéfa vlády z dob Frankovy vlády, Carlose Ariase Navarra, kterého můžeme vidět po králově pravici během prvního zasedání panovníkova kabinetu.
Po Frankově smrti se ve Španělsku prudce zvýšil krajně pravicový terorismus. V Madridu bylo dne 4. ledna 1977 pravicovými extremisty zavražděno pět aktivistů Komunistické strany a Dělnické komise v naději, že to vyvolá násilnou levicovou reakci. Namísto toho však tento útok vyvolal masový odpor obyvatelstva k neofašismu a urychlil legalizaci dlouho zakázané komunistické strany. Na snímku je pohřební průvod tří obětí, kterého se zúčastnilo na 100 000 lidí.
V červnu roku 1977 byl Adolfo Suárez přijat do funkce prvního demokraticky zvoleného předsedy vlády Španělska od dob druhé španělské republiky. Stal se klíčovou postavou při přechodu země k demokracii po skončení diktatury Francisca Franca.
Mezi lety 1975 a počátkem 80. let se desítky lidí staly obětí útoků, ze kterých byl obviňován krajně pravicový terorismus. Mezitím baskická separatistická organizace ETA, která vznikla v roce 1959, pokračovala v sérii bombových útoků, atentátů a únosů po celém Španělsku až do svého rozpuštění roku 2018.
Roku 1981 se složky Civilní gardy a Španělské armády pokusily o státní převrat. Dne 23. února vtrhl podplukovník Antonio Tejero (vlevo) spolu s dalšími 200 ozbrojenými spiklenci do sněmovny Kongresu poslanců v Madridu ve snaze vrátit Španělsko zpět k frankistické vládě.
Pokus o svržení vlády se nezdařil. Krátce nato vystoupil král Juan Carlos I. ve státní televizi, aby odsoudil pokus o převrat proti své osobě.
V květnu roku 1982 vstoupilo Španělsko do NATO. Ke vstupu došlo v období mezinárodních nepokojů a značné domácí opozice. Do ulic mnoha měst vyšli demonstranti, kteří protestovali proti plnému členství v Alianci a proti setrvání amerických vojenských základen na území Španělska.
Přechod k demokracii se údajně završil po drtivém vítězství Španělské socialistické dělnické strany (PSOE) v parlamentních volbách v říjnu roku 1982 - prvním poklidném předání výkonné moci. PSOE pod vedením Felipeho Gonzáleze získala 48,1 % hlasů.
Liberalizace Španělska byla dokončena poté, co González dne 12. června 1985 podepsal v Madridu smlouvu o přistoupení k Evropským společenstvím (Evropské unii). Svůj závazek k integraci Španělsko posílilo také podpisem Schengenské smlouvy v červnu roku 1991.
Pro Španělsko bylo pořádání letních olympijských her v Barceloně roku 1992 přelomovou událostí. Hlavní město autonomního společenství Katalánsko využilo her k transformaci podoby města a povzbuzení místní ekonomiky.
V roce 2004 se do Španělska vrátil terorismus, kdy ve čtyřech příměstských vlacích v Madridu vybuchlo deset náloží, které zabily 191 lidí a stovky dalších zranily. Premiér José María Aznar z toho obvinil baskickou militantní skupinu ETA, avšak ve skutečnosti za těmito zvěrstvy stáli teroristé inspirovaní al-Káidou.
ETA se přiznala k bombovému útoku na parkovišti Terminálu 4 na letišti Madrid-Barajas v roce 2006. Při útoku zemřeli dva lidé a 52 jich bylo zraněno.
Španělské fotbalové hvězdy navázaly na vítězství na mistrovství Evropy UEFA v roce 2008 a v roce 2010 zvedly nad hlavu trofej pro vítěze světového poháru FIFA. Díky tomuto pozoruhodnému úspěchu se Španělsko stalo mezinárodní fotbalovou velmocí. Roku 2012 opět zvedli nad hlavu trofej pro vítěze Eura.
Španělsko opět zasáhla tragédie, když 13 lidí zemřelo a více než 100 bylo zraněno při najetí dodávky do davu lidí ve slavné barcelonské ulici Las Ramblas. Tento nehorázný čin byl součástí širší teroristické kampaně, kterou v srpnu roku 2017 po celém Katalánsku provedla buňka takzvaného Islámského státu (IS).
Později v říjnu téhož roku následovalo protiústavní referendum o nezávislosti, které bylo vyhlášeno katalánskou samosprávou Generalitat de Catalunya, a následná deklarace nezávislosti. Tento krok Madrid považoval za nezákonný a odvolal katalánského politika Carlese Puigdemonta. Ten následně uprchl do Belgie, přičemž na něj byl vydán evropský zatykač.
Španělský ústavní systém byl v červnu roku 2014 otřesen, když král Juan Carlos I. po 39 letech na trůně oznámil svou abdikaci.
Juan Carlos I. abdikoval ve prospěch svého syna, korunního prince Felipeho, poté, co se zapletl do vyšetřování korupce, které se týkalo manžela jeho dcery, a kontroverzního lovu slonů, který monarcha podnikl během španělské finanční krize.
Po smrti fašistického diktátora v roce 1975 se Španělsko do značné míry vyhýbalo konfrontaci s dědictvím frankismu. Španělé přijali nevyřčený „Pakt zapomnění“ ve snaze překonat občanskou válku a následné represe a zaměřit se na budoucnost země.
Počátkem roku 2000 však došlo k přehodnocení frankismu a jeho dopadu na španělský lid. Otevřeně se začaly klást otázky o tom, jak byl Franco po své smrti vzpomínán. Začaly se likvidovat sochy, které mu byly postaveny.
V červnu roku 2018, několik dní po svém nástupu do funkce, oznámil španělský premiér Pedro Sánchez záměr své vlády exhumovat ostatky Francisca Franca z Údolí padlých, což je kolosální památník, který byl vybudován nucenou prací politických vězňů údajně k uctění obětí obou stran španělské občanské války.
Frankova rakev byla z baziliky památníku vyjmuta v říjnu roku 2019. Jeho ostatky byly nakonec znovu uloženy na hřbitově Mingorrubio Cemetery v Madridu.
Údolí padlých bylo vždy vnímáno jako symbol frankismu. Jsou zde uloženy ostatky více než 33 000 osob z řad frankistických nacionalistů i opozičních republikánů. Ovšem pouze mrtví z řad nacionalistů byli označeni jmény a příjmeními. Republikáni, kteří jsou zde pohřbeni, zůstávají v anonymitě, přičemž byli pohřbeni většinou bez souhlasu nebo dokonce bez vědomí svých rodin.
Občanská válka si vyžádala na 500 000 mrtvých. Podle odhadů se stále pohřešuje přibližně 114 000 těl španělských občanů, jenž „zmizeli“ v období Francovy vlády. Dodnes se objevují masové hroby zabitých v bojích nebo těch, kteří byli popraveni.
Frankův odkaz je ve Španělsku i v zahraničí stále kontroverzní. A i když v zemi stále žije spousta příznivců Franca a frankismu, Pedro Sánchez doufá v to, že vzpomínkové akce, které se budou konat roku 2025, zabrání tomu, aby se mladá generace nechala „svést sirénami“ krajně pravicových ideologií.
Zdroje: (El Páis) (The Guardian) (Reuters) (Euronews) (Foreign Policy) (NATO)
Španělsko, 50 let po Franciscu Francovi
Francisco Franco, španělský diktátor, zemřel v listopadu roku 1975
LIFESTYLE Historie
Před 50 lety zemřel Francisco Franco. V letech 1939-1975 vládl Španělsku coby diktátor a řídil brutální občanskou válku, při níž zahynulo půl milionu lidí. Jeho odchod znamenal konec frankistické vlády a přechod k demokracii. Avšak v době, kdy se Španělsko připravuje na celoroční oslavy 50 let autonomie od Francovy smrti, španělská vláda varuje před obnovením krajně pravicových aktivit v Evropě a oživením fašismu. Čeho tedy Španělsko za půl století od Frankova odchodu dosáhlo a jak se klíčové události promítly do budoucnosti země?Prolistujte si následující galerii a připomeňte si Španělsko 50 let po Francovi.