Co třeba tygry, dělové koule a granáty?
Mezoamerická mytologie je říše plná bohů, válečníků a nebeských bojů, kde jsou život a smrt spjaty v nepřerušitelném koloběhu. Jen v málokteré mytologii na světě se odehrává tak intenzivní život a krev zde hraje ústřední roli jak v náboženských rituálech, tak v rovnováze existence samotné.
Ať už krev tekla při obětování na vrcholcích chrámových pyramid, nebo byla obětována při sebepoškozování, byla posvátnou silou, která udržovala samotnou existenci vesmíru. Přírodní svět byl nepředvídatelný a často nepřátelský a věřilo se, že oběť je jedním z mála způsobů, jak předejít katastrofě.
Ale proč byla brutalita tak hluboce zakořeněna v mezoamerických systémech víry? A co tyto příběhy vypovídají o lidech, kteří v těchto zemích žili, bojovali a vzývali? Projděte si tuto galerii a dozvíte se to.
Je nutné říci, že ne každý mezoamerický mýtus nebo legenda hovoří o určité formě brutality. Civilizace, které prosperovaly v Mexiku a Střední a Jižní Americe před španělskými výboji v 16. století, však často čelily riskantním výzvám, které formovaly jejich víru a způsob života.
Ve staré Mezoamerice byl život plný nebezpečí. Stálé nebezpečí představovala smrtící divoká zvěř a pouhá péče o úrodu se mohla stát osudovou. I bouře a sucha mohly způsobit spoušť a zničit celou úrodu.
V Mezoamerice nebyla příroda jedinou hrozbou. Podobně jako predátoři pronásledovali svou kořist, číhaly na ně i soupeřící kmeny, připravené zaútočit. Konflikt byl nevyhnutelný, protože expandující civilizace se střetávaly o území, zdroje a moc a každá z nich bojovala o nadvládu v nelítostné krajině.
Je zřejmé, že přežití v Mezoamerice bylo velmi nejisté, a tak mytologie tuto krutou realitu silně odrážela. Lidské oběti byly vnímány jako nezbytné k usmíření bohů a udržení rovnováhy ve velkém vesmíru.
Olmécká civilizace, která je známá díky kolosálním hlavám, položila základy mnoha pozdějších mezoamerických náboženských praktik. Tato civilizace fungovala přibližně od roku 1200 př. n. l. do roku 400 př. n. l. a je považována za nejstarší známou kulturu žijící na území dnešního Mexika.
I když je velká část mýtů o olmécké civilizaci ztracena, existují důkazy, že měli rané formy krutých rituálů, včetně pouštění žilou (úmyslné poškození, aby se uvolnila krev) obsidiánovými čepelemi.
Rituální krveprolití provozovaly především elity, panovníci a náboženští vůdci. Tyto obřady se mnohdy odehrávaly na dobře viditelných veřejných místech. Proléváním krve tyto postavy demonstrovaly své sakrální spojení s božstvem, což jim pomáhalo udržet si společenskou nebo politickou moc v rámci komunity.
Při vypouštění krve se propíchla měkká část těla (nejčastěji jazyk) a krev se buď rozptýlila, nebo se zachytila na amátový papír (jako například na zde zobrazeném obrázku). Tento papír se následně spálil, přičemž stoupající kouř symbolizoval obětní dar, který měl vystoupit k bohům.
Několik ze známých božstev, která Olmékové uctívali, se podobá i jiným bohům z mytologií pozdějších civilizací. Mezi ně patří bůh opeřeného hada známý jako Kukulcan u Mayů a Quetzalcoatl u Aztéků.
Po staletích od zániku Olmécké civilizace se Mayové prosadili na území dnešního Belize, Guatemaly, Hondurasu a jižního Mexika. Mayové zde žili od roku 250 n. l. do roku 950 n. l. a jejich potomci se dodnes nacházejí ve Střední Americe.
Mayové se domnívali, že lidé byli stvořeni z kukuřice, jejich základní plodiny. Jejich mýtus obsahuje také slavný příběh o stvoření známý jako Popol Vuh, který hovoří o nesčetných nebezpečích na světě (včetně nemocí, jaguárů a bohů smrti).
Mayský panteon božstev čítal více než 250 bohů, z nichž mnozí byli krvežízniví. Mezi nejproslulejší postavy patřila hrdinská dvojčata Hunahpu a Xbalanque, která bojovala se silami temnoty a nakonec vzkřísila svého otce z podsvětí.
Posmrtný život Mayů, Xibalbá, byl děsivým místem, kde vládla božstva jako Camazotz (netopýří bůh, který pil krev) a Cizin (který nosil náhrdelník z lidských očí, jako zde na fotografii). Tito bozi v posmrtném životě trestali zločince.
Hrozivý bůh války známý jako Buluc-Chabtan byl hlavním božstvem, které bylo uctíváno obětováním zajatců a civilistů. Ačkoli jejich osud byl chmurný, ti, kteří byli obětováni v jeho jménu, byli často zobrazováni jako ti, kterým se dostalo božského požehnání na onom světě.
Již ve starověké Mezoamerice lidé věděli, jak důležitá je krev pro lidské tělo. Mayské rituály zahrnovaly časté sebepoškozování pomocí obsidiánových čepelí nebo rejnočích ostnů, aby se obětovala krev bohům. Ostatně někteří bohové takové oběti výslovně vyžadovali.
Podle některých nálezů se rozsáhlé lidské oběti u Mayů rozšířily až v pozdějších fázích jejich civilizace. Tyto obřady se prováděly za účelem zajištění boží přízně, ať už šlo o přivolání tolik potřebného deště, zajištění bohaté úrody nebo dosažení vítězství v bitvě.
Dlouhá léta se archeologové domnívali, že Mayové obětovali především ženy. Ale nedávná analýza DNA z obětního místa ve Střední Americe odhalila, že při rituálech byli obětováni jen malí chlapci ve věku od tří do šesti let.
Význam krve při obětech nebyl vyhrazen pouze lidem. Mayové často přinášeli oběti i z řad zvířat, včetně křepelek, krocanů, jelenů a jaguárů. Často byla zvířata vnímána jako „alter ego“ náboženských vůdců.
Dlouho poté, co mayská civilizace přestala existovat, došlo ve středním Mexiku v letech 1345 až 1521 k vzestupu Aztéků. Nakonec si jejich národ podmanili evropští kolonialisté, kteří považovali domorodé náboženské praktiky za barbarství.
Aztékové věřili, že jejich bůh války, známý jako Huitzilopochtli, ochraňuje slunce před temnotou. Aby slunce udržovali v pohybu, obětovali mu lidská srdce, protože věřili, že bez krve by přišel konec světa.
Podle aztécké mytologie Huitzilopochtli sťal svou sestru Coyolxauhqui poté, co se pokusila zavraždit jejich matku. Její useknutá hlava byla hozena na oblohu a stala se měsícem. Tento brutální mýtus sloužil Aztékům jako ospravedlnění pro rituální oběti.
Podobně jako předchozí mezoamerické civilizace i Aztékové pokládali obětování za čest. Aztékové občas dokonce konzumovali maso obětí a považovali to za projev úcty bohu podsvětí Mictlāntēcutlimu.
Lidské oběti se v aztécké civilizaci vynášely na vrcholky vysokých chrámových pyramid, kde byly po vyzdvižení blíže k nebesům obřadně zabíjeny jako oběti bohům. Tím byla zabezpečena vesmírná rovnováha a božská přízeň.
Vedle náboženských účelů pomáhaly Aztékům jejich obětní praktiky udržovat si pověst krutých lidí, kteří odstrašovali nepřátele. Okolní kmeny se obávaly, že budou zajaty a obětovány, což odrazovalo od invaze.
Podle některých vědců přispěla krutá a brutální image Aztéků k jejich pádu, neboť zprávy o zvycích této civilizace se rozšířily po celém světě a Aztékové se stali hlavním cílem evropské kolonizace.
Když na počátku 16. století dorazili španělští conquistadoři, byli vyděšeni mezoamerickými krvavými oběťmi. Vedeni náboženským nadšením a touhou po kontrole se snažili tyto rituály vymýtit a nahradit domorodé duchovní praktiky křesťanstvím.
Španělští kolonizátoři likvidovali mezoamerické náboženské tradice, ničili chrámy, pálili posvátné texty a násilně obraceli domorodé obyvatelstvo na katolictví. Kněze a vládce, kteří kdysi prováděli krveprolití a oběti, popravili nebo je přinutili přijmout evropské náboženské zvyky.
Podle dnešních měřítek se brutalita mezoamerické mytologie může zdát extrémní, ale byla hluboce zakořeněna v tom, jak tyto civilizace vnímaly svůj svět. Rituály a oběti byly odrazem nesmírné hodnoty, kterou přikládali lidskému životu (zejména krvi) jako posvátné síle v dobách, kdy přežití nebylo nijak zaručeno.
Zdroje: (TheCollector) (National Autonomous University of Mexico) (MexicoHistorico.com) (National Geographic)
Proč se v mezoamerické mytologii často vyskytuje krev?
Na pozadí brutality, která definovala několik civilizací
LIFESTYLE Kultura
Mezoamerická mytologie je říše plná bohů, válečníků a nebeských bojů, kde jsou život a smrt spjaty v nepřerušitelném koloběhu. Jen v málokteré mytologii na světě se odehrává tak intenzivní život a krev zde hraje ústřední roli jak v náboženských rituálech, tak v rovnováze existence samotné.Ať už krev tekla při obětování na vrcholcích chrámových pyramid, nebo byla obětována při sebepoškozování, byla posvátnou silou, která udržovala samotnou existenci vesmíru. Přírodní svět byl nepředvídatelný a často nepřátelský a věřilo se, že oběť je jedním z mála způsobů, jak předejít katastrofě.Ale proč byla brutalita tak hluboce zakořeněna v mezoamerických systémech víry? A co tyto příběhy vypovídají o lidech, kteří v těchto zemích žili, bojovali a vzývali? Projděte si tuto galerii a dozvíte se to.