Co třeba tygry, dělové koule a granáty?
<p>Na začátku druhé světové války v září 1939 bylo 20 evropských zemí neutrálních. Během několika měsíců se však podařilo neutralitu zachovat pouze devíti z nich. Celkově zůstalo po celou dobu konfliktu oficiálně neutrálních pouze 14 zemí. Avšak i ty státy, které vyhlásily vojenskou neúčast, se často ocitly uprostřed konfliktu – taková byla intenzita nepřátelství.</p><p>Které země se tedy vyhnuly válce a do jaké míry se jejich neutralita projevila? Projděte si naši galerii a zjistěte, které země zůstaly během druhé světové války mimo dění.</p>
Zůstaly by Spojené státy neutrální, kdyby Japonci v prosinci 1941 nezaútočili na Pearl Harbor? Na začátku druhé světové války se o to pokusily desítky zemí, aby se vyhnuly invazi a dalšímu krveprolití, protože hrůzy první světové války byly v mnoha myslích stále čerstvé.
Německo v září 1939 napadlo Polsko, což přimělo Velkou Británii a Francii vyhlásit válku. V dubnu 1940 Adolf Hitler napadl Dánsko a Norsko. Podobný osud potkal Belgii a Nizozemsko, které před válkou vyhlásily neutralitu. Bylo téměř nemožné nebýt vtažen do rychle se rozšiřujícího požáru. Čtrnácti zemím se však podařilo zachovat oficiální neutralitu po celou dobu konfliktu.
Švýcarsko má nejstarší politiku vojenské neutrality na světě – země se od roku 1815 nezapojila do žádné zahraniční války! Neutralita Švýcarsko během druhé světové války vyřadila z mezinárodní arény, a zabránilo se tak případné invazi nacistického Německa.
Ačkoli Švýcarsko během konfliktu otevřeně neupřednostňovalo jednu stranu před druhou, ochotně přijímalo zlato uloupené nacisty z okupovaných zemí a od jednotlivců v koncentračních táborech výměnou za švýcarské franky. Toho nacisté využívali ke strategickým nákupům pro německé válečné úsilí.
Také Švédsko dlouhodobě zastává politiku neutrality v ozbrojených konfliktech, a to již od napoleonských válek. V roce 2024 však vstoupilo do NATO, čímž fakticky ztratilo status nezúčastněné země.
Během druhé světové války se Švédsku podařilo získat fyzický přístup do Německa, což bylo užitečné pro švédské i spojenecké zpravodajské služby. Jeho status „nebojující země“ (což znamená, že ačkoli se země neúčastní bojů přímo na frontě, zvýhodňuje jednu stranu a pomáhá jí) podnítil více než 8 000 Švédů, aby dobrovolně odešli bojovat do Finska. Švédsko rovněž poskytlo svému severskému sousedovi na pomoc potraviny, oblečení, léky, zbraně a munici.
Po vypuknutí ozbrojeného konfliktu v Evropě vyhlásila španělská vláda oficiální neutralitu po dobu trvání konfliktu. Neoficiálně země zastávala postoj na podporu Osy.
Francovi nacionalisté se během španělské občanské války těšili značné vojenské podpoře nacistického Německa a po vypuknutí druhé světové války Španělsko vyslalo své vojáky na ruskou frontu, kde bojovali po boku německých ozbrojených sil. V průběhu konfliktu poskytovalo Španělsko Třetí říši také velké množství strategické wolframové rudy.
Podobně Portugalsko zůstalo neutrální i během druhé světové války. Anglo-portugalské spojenectví uzavřené Windsorskou smlouvou v roce 1386 poskytlo Velké Británii během konfliktu výhodné obchodní podmínky, ale portugalský vůdce António de Oliveira Salazar ve skutečnosti obchodoval s oběma stranami války.
Portugalsko dodávalo nacistickému Německu zboží a wolfram – základní materiál pro zbrojní průmysl – až do poloviny roku 1944, poté byla podepsána vojenská dohoda, která Spojeným státům umožnila zřídit na Azorech vojenskou základnu, letiště, které využívali i Britové.
Když v roce 1940 zazněly v Evropě první výstřely, Irsko přijalo politiku neutrality. Irové zůstali po celou dobu války neutrální a nebyli vyloženě pro-britští.
Irská vláda odmítla vojenskou pomoc oběma stranám, což znamenalo, že Spojenci nemohli využívat přístavy a letiště. Přesto byl Dublin v dubnu a květnu 1941 bombardován Luftwaffe. V červenci bylo terčem útoku také město Dundalk.
Ve snaze udržet si stejný odstup od Osy i Spojenců přijala turecká vláda nebojový status v podobě neurčité neutrality.
Turecko bylo neutrální až do období několika měsíců před koncem války, kdy se připojilo ke Spojencům a pozastavilo veškerý vývoz zboží do Německa. Ankara rovněž přerušila veškeré diplomatické styky s Berlínem.
Přestože Mutawakkilské království Jemen (Severní Jemen) a Adenský protektorát (Jižní Jemen) byly britskými protektoráty, Jemen zůstal během druhé světové války převážně neutrální.
Během konfliktu však bojovali v britské armádě, včetně Královského letectva a Britské indické armády.
Před vypuknutím válečného konfliktu v roce 1939 měla Saúdská Arábie dobré vztahy s mocnostmi Osy. Království však po většinu války zachovávalo neutralitu.
Ačkoli byli Saúdové oficiálně neutrální, dodávali Spojencům velké množství ropy. Diplomatické vztahy se Spojenými státy byly navázány v roce 1943. Ve stejné době si Washington začal uvědomovat strategický význam saúdských ropných zásob.
Afghánistán se na začátku druhé světové války zavázal k neutralitě, což se ukázalo jako prozíravé. V polovině roku 1941 Německo napadlo Sovětský svaz, který se náhle přidal na stranu spojenců. Afghánistán se tak ocitl v obklíčení sil přátelských s Velkou Británií.
Vítězství Spojenců v Iráku také přimělo Afghánistán uvědomit si, že Němci nemohou efektivně promítnout svou vojenskou sílu na Blízký východ.
Malé nezávislé knížectví Andorra, ležící mezi Francií a Španělskem v pohoří Pyreneje, se rozhodlo zůstat během konfliktu neutrální.
Andorra sice nestála na žádné straně, ale byla důležitou pašeráckou trasou mezi vichistickou Francií a frankistickým Španělskem. Kromě toho francouzský odboj využíval Andorru jako součást trasy, po níž se z Francie dostávali sestřelení letci.
Za druhé světové války zůstal suverénní městský stát Monako neutrální, přestože na začátku první světové války vyhlásil válku Německu.
O roli a strategickou polohu Monaka vedly Německo a Itálie během konfliktu ostré spory. Napětí mezi oběma národy se ještě zvýšilo, když se italské síly 11. listopadu 1942 rozhodly obsadit nezávislý stát jako irridentu – oblast, která je pod politickou jurisdikcí jednoho národa, ale je spřízněna s jiným. Situace se změnila, když italská vláda 8. září 1943 kapitulovala.
Lichtenštejnsko zůstalo po celou dobu druhé světové války zcela neutrální.
Tato německy mluvící země ve skutečnosti velmi těžila z celní a měnové unie se sousedním Švýcarskem.
Od roku 1923 vládla v San Marinu Sammarská fašistická strana, která do značné míry podporovala italský fašistický režim.
Po pádu fašismu v Itálii v roce 1943 však San Marino vyhlásilo neutralitu. Válka dostihla tento malý stát v září 1944, kdy byl krátce obsazen německými vojsky, která byla následně poražena Spojenci v bitvě o San Marino.
Lateránská smlouva mezi Itálií a Vatikánem, podepsaná v roce 1929, vyžadovala, aby papež zachovával „trvalou neutralitu v mezinárodních vztazích“ – Vatikán se tak stal neutrálním státem.
Neutrální postoj Vatikánu respektovaly obě strany. I když německá vojska obsadila Řím, Vatikán okupován nebyl. Míra úsilí papeže Pia XII. o zabránění nacistickým deportacím Židů však zůstává předmětem odborných debat. Vatikánští představitelé vždy trvali na tom, že papež Pius XII. udělal vše pro záchranu židovských životů během druhé světové války.
Zdroje: (World War II Database) (Vatican News) (History.com) (World Population Review) (WorldAtlas) (Scholarly Community Encyclopedia)
Které státy vyhlásily za druhé světové války neutralitu?
Nakolik byly tyto země za druhé světové války neutrální?
LIFESTYLE Historie
Na začátku druhé světové války v září 1939 bylo 20 evropských zemí neutrálních. Během několika měsíců se však podařilo neutralitu zachovat pouze devíti z nich. Celkově zůstalo po celou dobu konfliktu oficiálně neutrálních pouze 14 zemí. Avšak i ty státy, které vyhlásily vojenskou neúčast, se často ocitly uprostřed konfliktu – taková byla intenzita nepřátelství.
Které země se tedy vyhnuly válce a do jaké míry se jejich neutralita projevila? Projděte si naši galerii a zjistěte, které země zůstaly během druhé světové války mimo dění.