Představujeme ty největší lidské spotřební kousky
Po většinu zaznamenané historie existovaly vždy obrovské rozdíly v bohatství mezi různými skupinami obyvatelstva, což představovalo hlavní faktor sociálních nepokojů, revolucí, a dokonce i rozsáhlého třídního boje. Od pádu starověkého Říma po dobytí Bastily roku 1789, od Ruské revoluce po současné protesty proti ekonomické nespravedlnosti, nerovnost byla opakovaně příčinou konfliktů mezi privilegovanou elitou a bojujícími masami.
Dnes stojíme na křižovatce. Moderní svět je bohatší než kdy dříve, přesto ekonomická nerovnost dosáhla historických výšin v mnoha zemích. Ve Spojených státech ovládá 1 % nejbohatších lidí více bohatství než 90 % obyvatel nižších vrstev dohromady. Jsme tedy odsouzeni k opakování historie, nebo mohou moderní společnosti přijít s mírovými způsoby, jak nerovnost řešit? Jaké poučení si můžeme vzít z minulých třídních bojů? Prolistujte si tuto galerii a zjistěte to.
Za posledních 40 let se nerovnost v bohatství dramaticky prohloubila. Tento trend představuje hrozbu pro ekonomickou stabilitu a spravedlnost a znesnadňuje jednotlivcům s nižšími příjmy stoupat po finančním žebříčku, zatímco nejbohatší nadále shromažďují své bohatství alarmujícím tempem.
Bohatství člověka se stanovuje odečtením jeho dluhů od majetku, jako jsou nemovitosti, úspory a investice. Nerovnost v bohatství je nerovnoměrné rozdělení bohatství, kdy malá elita ovládá neúměrný podíl, což znamená, že zbytku společnosti zbývá méně a omezuje to ekonomickou mobilitu.
Zatímco po 2. světové válce rostly příjmy všech ekonomických skupin podobným tempem, v 70. letech 20. století se situace změnila. Platy a mzdy nejlépe vydělávajících osob prudce vzrostly díky politikám, jako je například snížení počtu členů odborů a deregulace, zatímco mzdy lidí s nižšími příjmy rostly pomalu.
Počínaje rokem 1978 vzrostly odměny generálních ředitelů o 1 085 %, zatímco průměrná mzda pracovníka se zvýšila pouze o 24 %. To znamená, že vedoucí pracovníci podniků nyní vydělávají stokrát více než jejich zaměstnanci.
Od roku 1979 došlo u 1 % nejbohatších lidí k nárůstu příjmů o 182 %, zatímco u 90 % lidí s nižšími příjmy o pouhých 44 %. Tento rostoucí rozdíl vede k tomu, že výhody ekonomické expanze z velké části získali ti, kteří se již nacházejí na špičce příjmové hierarchie.
Centrální banka Federal Reserve Bank of St. Louis uvádí, že spodních 50 % amerických domácností má průměrné čisté jmění ve výši pouhých 51 000 dolarů. Dohromady tak ovládají pouze 2,5 % celkového národního bohatství, což jim dává minimální finanční jistotu a ekonomickou sílu.
Černošské a latinskoamerické rodiny mají v průměru podstatně menší bohatství než bělošské rodiny. Na každý americký dolar, kterým disponuje bělošská domácnost, připadá v černošských rodinách pouhých 23 centů, zatímco v latinskoamerických rodinách je to jen 19 centů.
Třídní boj vzniká v případě, že se zájmy různých sociálních skupin výrazně odlišují. S rostoucími ekonomickými rozdíly narůstá nespokojenost mezi pracujícími a elitami, která se mnohdy projevuje protesty, stávkami zaměstnanců a někdy i násilnými konflikty. Došlo k něčemu takovému v historii již dříve?
K sociálním nepokojům ve starověkém Římě výrazně přispěla extrémní koncentrace bohatství. Na konci římské republiky v 1. století př. n. l. byli plebejci tíženi dluhy a půda se konsolidovala v rukou elity, což posilovalo odpor vůči vládnoucí třídě.
Rozsáhlá nerovnost mezi aristokracií a prostým lidem ve Francii vedla k masovému povstání. Francouzské obyvatelstvo, které se potýkalo s vysokými daněmi, hladem a vyloučením z moci, se vzbouřilo proti společenské nerovnosti a královské korupci a nakonec v násilném převratu sesadilo monarchii.
Během této historické stávky se železničáři vzbouřili proti opakovanému snižování mezd. Konflikt se stupňoval a vedl k násilným střetům s Národní gardou a soukromými milicemi. Stávka byla nakonec potlačena, ale bylo při ní zabito asi 100 lidí.
V Číně vedla k třídní revoluci hluboká nerovnost mezi vlastníky půdy a rolníky bez půdy. Komunistické hnutí vedené Mao Ce-tungem zmobilizovalo zbídačené rolníky, aby elitám sebrali půdu a majetek.
Bývalý prezident Joe Biden ve svém projevu na rozloučenou upozorňoval, že se USA stávají oligarchií, kde se politická moc koncentruje v rukou bohaté elity. Tento trend se ještě prohloubil v důsledku právních rozhodnutí, jež umožňují korporacím sypat do voleb neomezené množství peněz.
Když při své druhé inauguraci skládal miliardář Donald Trump prezidentskou přísahu, byl obklopen řadou dalších miliardářů a milionářů. V ten den přesáhl souhrnný majetek přítomných v Kapitolu hodnotu 1,2 bilionu dolarů.
Od chvíle, kdy se Donald Trump vrátil do Bílého domu, předal významnou moc Elonu Muskovi, nejbohatšímu muži světa. Musk nyní ovlivňuje chod vlády, přičemž však nemusí dodržovat typické etické normy kladené na federální úředníky.
Muskův vliv je zčásti výsledkem jeho značné finanční podpory republikánských kandidátů v posledních volbách. Díky nemalým příspěvkům na politické kampaně získal pozoruhodný přístup k vládním rozhodovacím procesům.
Na rozdíl od volených nebo jmenovaných vládních úředníků se na Muska nemusí nutně vztahovat stejné standardní směrnice a omezení. Jeho schopnost fungovat mimo tradiční struktury je vedlejším produktem jeho bohatství, díky němuž se může pohybovat v jiném souboru nároků.
Ovládání hlavních zpravodajských médií prostřednictvím miliardářů dále narušuje veřejný diskurz. Například Jeff Bezos, majitel deníku The Washington Post, údajně ovlivňoval názorový obsah novin tak, aby odpovídal jeho provolnickému postoji, a rovněž omezoval viditelnost názorů, jež by mohly být v rozporu s jeho obchodními zájmy.
Německý filozof Karel Marx proslul tvrzením, že třídní boj je hnací silou dějin. Byl přesvědčen, že s tím, jak kapitalisté hromadí bohatství a vykořisťují pracovní sílu, se nerovnost bude prohlubovat tak dlouho, dokud se u pracujících nerozvine třídní uvědomění a nesvrhnou kapitalistickou třídu. Konečným výsledkem bude podle Marxovy předpovědi revoluce, jejímž prostřednictvím se zruší soukromé vlastnictví výroby a vytvoří se beztřídní společnost.
Již v 18. století si filozof Jean-Jacques Rousseau všímal vykořisťování dělníků ze strany bohatých a tvrdil, že vlády musí být na straně chudých, aby zabránily bohatým „přeměnit chudé ve své otroky“.
Přestože Amerika sama není na pokraji násilného třídního boje, frustrace z nerovnosti stále roste. Zajímavostí je, že k Trumpově voličské základně nyní patří více osob s nízkými příjmy, což poukazuje na posun v politickém uspořádání, jenž by mohl změnit podobu budoucích voleb.
Nerovnost v USA v letech 1800 až 1920 rychle rostla. Nicméně v následujících 60 letech se rozdíly v bohatství zmenšily, jelikož hospodářská politika byla příznivější pro střední třídu. To poskytuje naději, že by v budoucnu mohlo dojít k podobné korekci, než napětí opadne.
Je-li historie nějakým vodítkem, je nepravděpodobné, že by dnešní extrémní koncentrace bohatství přetrvávala donekonečna. Ekonomické tlaky a poptávka veřejnosti po reformách mohou nakonec vést k politice, která povede k násilnému přerozdělení bohatství a vyrovnání podmínek. Jak se však třídnímu boji zcela vyhnout? Pojďme se na to podívat.
Jedním z nejpřímějších nástrojů ke snížení majetkové nerovnosti je spravedlivý, progresivní daňový systém. Zdaněním vyšších příjmů a velkých majetků pomocí vyšších sazeb mohou vlády přerozdělovat zdroje a financovat sociální programy. Historicky měly západní ekonomiky v polovině 20. století velmi vysoké mezní sazby daně (70-90 %), což souviselo se snižováním nerovnosti a růstem střední třídy.
Robustní sociální programy pomáhají mírnit extrémy kapitalismu a zajišťují, aby i ti nejchudší lidé měli přístup k základním potřebám. Politiky jako veřejná zdravotní péče, pojištění v nezaměstnanosti, potravinová pomoc a sociální zabezpečení přerozdělují bohatství ve společnosti a snižují chudobu.
Rozšíření dostupnosti ke kvalitnímu vzdělání a job trainingu je dlouhodobou strategií pro snížení třídní nerovnosti. Zlepšování veřejných škol, zpřístupňování vysokoškolského vzdělání a financování odborných programů pomáhá lidem šplhat po ekonomickém žebříčku. Například v Brazílii bylo vzdělání klíčem k boji proti nerovnosti: díky masivním investicím do škol a programů pro zvyšování gramotnosti začala Brazílie překonávat rozdíly mezi bohatými a chudými.
V agrárních či rozvojových společnostech bylo přerozdělování půdy účinným nástrojem k řešení nerovnosti. Rozdělením velkých majetků a přidělením půdy lidem bez půdy nebo nájemcům mohou vlády zabránit třídnímu vykořisťování a vzpourám na venkově.
Třídní nespokojenost lze též zmírnit, jsou-li instituce odpovědné. Jestliže lidé vidí, že bohatí podléhají stejným zákonům (platí daně, čelí spravedlnosti za zločiny atd.) a že vláda neslouží pouze zájmům bohatých, snižuje to mentalitu „my vs. oni“, jež obvykle vede k třídnímu boji.
Miliardáři sice nadále hromadí bohatství a moc, nicméně mohou své štěstí pokoušet až přehnaně. Jakmile nerovnost dosáhne bodu zlomu, historie nám ukázala, že se objeví společenský tlak a politické změny, které jejich nadvládu zpochybní.
Zdroje: (Vox) (Britannica) (Royal Museums Greenwich) (Investopedia) (History.com) (Pew Research Center)
Vede majetková nerovnost k třídní válce?
Rozdíl mezi bohatými a chudými je tikající časovanou bombou
LIFESTYLE Ekonomika
Po většinu zaznamenané historie existovaly vždy obrovské rozdíly v bohatství mezi různými skupinami obyvatelstva, což představovalo hlavní faktor sociálních nepokojů, revolucí, a dokonce i rozsáhlého třídního boje. Od pádu starověkého Říma po dobytí Bastily roku 1789, od Ruské revoluce po současné protesty proti ekonomické nespravedlnosti, nerovnost byla opakovaně příčinou konfliktů mezi privilegovanou elitou a bojujícími masami.Dnes stojíme na křižovatce. Moderní svět je bohatší než kdy dříve, přesto ekonomická nerovnost dosáhla historických výšin v mnoha zemích. Ve Spojených státech ovládá 1 % nejbohatších lidí více bohatství než 90 % obyvatel nižších vrstev dohromady. Jsme tedy odsouzeni k opakování historie, nebo mohou moderní společnosti přijít s mírovými způsoby, jak nerovnost řešit? Jaké poučení si můžeme vzít z minulých třídních bojů? Prolistujte si tuto galerii a zjistěte to.