Co třeba tygry, dělové koule a granáty?
<p>Volba nového papeže patří k nejutajenějším a nejstarším tradicím na světě. Tento proces, zakořeněný ve staletích víry, určuje vůdce více než miliardy katolíků i budoucí směřování církve.</p><p>Papežský úřad po staletí formuje náboženství, politiku i morálku a jeho představitelé ovlivňují dějiny. Za majestátností Svatopetrského náměstí a vážnými tvářemi kardinálů se však skrývá promyšlený a historicky se vyvíjející systém.</p><p>Jak se nový papež dostává do nejvyššího úřadu katolické církve? Co se děje za zavřenými dveřmi Sixtinské kaple? A jak moc se realita liší od dramatických scén z knih a filmů? Čtěte dál a zjistěte to.</p>
Když papež zemře nebo odstoupí, katolická církev se vydává na hluboce posvátnou a tajnou cestu, aby našla jeho nástupce. Tento staletí trvající proces zahrnuje rituály, modlitby a pečlivé procedury, které vrcholí volbou nového vůdce katolické církve.
Katolická církev odvozuje své vedení od svatého Petra, jednoho z nejbližších Ježíšových učedníků. Podle církevní tradice ho Ježíš jmenoval v roce 30 n. l. a každý papež od té doby přebírá jeho autoritu v nepřerušené linii.
Slovo „papež“ pochází z latinského papa, což je výraz vyjadřující hlubokou úctu. Původně se používalo pro mnoho církevních osobností, ale v 6. století si ho nárokoval výhradně římský biskup. Postupem času papežská autorita rostla a tato funkce byla povýšena nad všechny ostatní biskupy.
Před 11. stoletím byli papežové vybíráni na základě všeobecného mínění, což často vedlo k ostrým sporům, soupeření a dokonce i k násilí. Církev se potýkala s nestabilitou, dokud nakonec nebyly zavedeny reformy. Ty zajistily strukturovanější, i když stále tajemný proces volby nejvyššího pontifika.
V roce 1059 papež Mikuláš II. provedl revoluci v papežských volbách, když vyhlásil, že volit mohou pouze kardinálové biskupové. Tento krok omezil zasahování římských šlechticů a nižšího kléru a položil základy pro vznik kardinálského kolegia, které řídí papežské volby dodnes.
Do roku 1150 se kardinálský sbor stal jediným orgánem zodpovědným za volbu papeže. Postupem času byla pravidla zpřísněna, včetně povinnosti izolovat volitele, aby se zabránilo vnějšímu vlivu a zachovala se posvátnost celého procesu.
Ve středověku bylo jen zřídkakdy více než 30 kardinálů. Do roku 1586 se jejich počet zvýšil na 70. V roce 1975 papež Pavel VI. stanovil maximální počet hlasujících kardinálů na 120, čímž zajistil rozmanitou, avšak zvládnutelnou skupinu volitelů představitele církve.
V roce 1970 bylo kardinálům starším 80 let zakázáno hlasovat v papežských volbách. Dnes může volit 120 kardinálů, osm z nich však o toto privilegium do konce roku přijde, protože dosáhnou věkového limitu.
Odstoupení papeže je téměř neslýchané. Před odstoupením Benedikta XVI. v roce 2013 byl posledním papežem, který tak učinil, Řehoř XII. v roce 1415. Normou je, že papežové slouží až do smrti, a tak je dobrovolná rezignace v církevních dějinách mimořádnou a dramatickou událostí.
Jakmile papež opustí svůj úřad, musí konkláve (oficiální volba) začít do 15 až 20 dnů. Tato lhůta, stanovená v roce 1922, dává kardinálům z celého světa dostatek času na cestu do Říma, kde se zúčastní této historické a slavnostní volby nového papeže.
Technicky vzato může být papežem zvolen každý kardinál s hlasovacím právem. Po příjezdu do Říma je jim přidělen místní kostel, na který dohlížejí, což jim umožňuje sloužit mši a nenápadně se představit veřejnosti před oficiálním zahájením tajného konkláve.
Na rozdíl od politických voleb je přímá kampaň při volbě papeže zakázána. V týdnech před konkláve však kardinálové vedou nenápadné rozhovory, aby zjistili podporu a vliv jednotlivých kandidátů. V neděli před začátkem konkláve slouží mše po celém Římě – nenápadný způsob, jak na sebe upozornit, aniž by se otevřeně propagovali.
Po zahájení konkláve jsou kardinálové uzavřeni v Sixtinské kapli, zcela odříznuti od okolního světa. Komunikace je přísně zakázána, aby se zabránilo politickému manévrování a zajistilo se, že rozhodnutí bude učiněno výhradně na základě Božího vnuknutí a rozpravy mezi nejvyššími představiteli církve.
Před zahájením hlasování kardinálové skládají přísahu, že budou zachovávat tajnost konkláve. Omezený kontakt je povolen pouze nezbytným účastníkům (např. ochrance a zdravotnickému personálu). Jakékoli porušení důvěrnosti je považováno za vážné porušení integrity konkláve a Božího vedení.
Každé hlasování probíhá ve třech krocích: předběžná kontrola (rozdání a příprava hlasovacích lístků), samotné hlasování (tajná volba) a závěrečná kontrola (sčítání a ověření výsledků). Při správném dodržení těchto kroků je zajištěn spravedlivý a promyšlený výběr nového papeže.
První den konkláve proběhne úvodní hlasování. Pokud žádný kandidát nezíská dvoutřetinovou většinu, pokračuje se až čtyřmi hlasováními denně. V případě potřeby kardinálové přeruší volbu k modlitbě a zamyšlení, než se znovu vrátí k výběru papeže.
Pokud není papež zvolen do tří dnů, věnují si kardinálové celý den na modlitbu a rozjímání. Tento cyklus pokračuje, dokud není dosaženo rozhodnutí. Pokud patová situace přetrvává, čeká dva hlavní kandidáty druhé kolo, které zaručuje, že rozhodnutí nakonec padne.
Protože okolní svět nemá přístup k diskusím probíhajícím v Sixtinské kapli, sledují lidé konkláve prostřednictvím kouřových signálů. Před zahájením konkláve jsou v kapli instalována dočasná kamna a komín, kde se budou spalovat hlasovací lístky.
Černý kouř vycházející z komína znamená, že nebylo dosaženo žádného rozhodnutí. Bílý kouř znamená, že byl zvolen papež. Tato staletá tradice přitahuje celosvětovou pozornost milionů lidí, kteří netrpělivě očekávají zprávy z Vatikánu.
Přesný původ tradice pálení volebních lístků je nejistý, ale bílý kouř jako znamení papežské volby pochází až z 19. nebo počátku 20. století. Předtím se k signalizaci, zda byl zvolen nový papež, používaly různé jiné prostředky (například ústní dekrety nebo zvonění zvonů).
Dříve se do hlasovacích lístků přidávala mokrá sláma nebo dehet, aby vznikl bílý nebo černý kouř. Od roku 2005 však Vatikán používá chemikálie – pro bílý kouř dusičnan draselný, laktózu a pryskyřici jehličnanů, pro černý chlorečnan draselný, antracen a síru.
Po několika kolech hlasování a po konečném rozhodnutí je zvolený kardinál dotázán, zda přijímá svou roli nejvyššího papeže. Po souhlasu se oficiálně ujímá papežského úřadu a přebírá odpovědnost za vedení největší křesťanské denominace na světě.
Nový papež si vybírá papežské jméno, což je tradice odrážející jeho aspirace a duchovní vedení. Jméno, které si vybere, je inspirováno minulými pontifiky nebo světci a nabízí vhled do jeho stylu vedení a směru, kterým hodlá katolickou církev vést.
Po svém zvolení se nový papež objeví na balkoně baziliky svatého Petra a pronese tradiční požehnání Urbi et Orbi (latinsky „městu a světu“). Tento silný okamžik je považován za oficiální začátek jeho působení ve funkci papeže, kdy se modlí za církev a celosvětové společenství.
Každý papež obdrží Rybářský prsten, historický symbol své autority jako nástupce svatého Petra. Prsten je pojmenován po svatém Petrovi, prvním papeži a povoláním rybáři, a je na něm vyryto jméno, které si nový papež zvolil. Po jeho smrti nebo rezignaci je zničen.
Slavnostní uvedení do úřadu probíhá v bazilice svatého Petra a oficiálně potvrzuje nástup nového papeže. Zatímco dřívější papežové měli okázalé korunovace, moderní papežové dávají přednost jednodušším ceremoniím, které zdůrazňují jejich duchovní poslání místo královské pompéznosti.
V dějinách docházelo k situacím, kdy některé frakce odmítaly zvoleného papeže a zvolily si vlastního bez oficiálního uznání, tzv. vzdoropapeže. Tito soupeřící vůdci se obvykle objevovali v dobách velkých politických bojů.
Amadeus VIII. Savojský byl posledním významným vzdoropapežem zvoleným basilejským koncilem v opozici proti papeži Evženu IV. Jeho vláda však neměla širokou podporu a nakonec abdikoval, čímž skončila staletá éra papežského soupeření.
Papežské konkláve zůstává jednou z nejtajemnějších a nejzajímavějších tradic moderního světa. Každá volba nového papeže potvrzuje dvoutisíciletou kontinuitu této tradice a zajišťuje, že katolická církev pokračuje ve svém poslání i v neustále se měnícím světě.
Zdroje: (National Geographic) (CNN) (Catholic Church in England and Wales) (Britannica)
Jak se volí nový papež?
Pohled do tajného světa procesu papežského nástupnictví
LIFESTYLE Katolická církev
Volba nového papeže patří k nejutajenějším a nejstarším tradicím na světě. Tento proces, zakořeněný ve staletích víry, určuje vůdce více než miliardy katolíků i budoucí směřování církve.
Papežský úřad po staletí formuje náboženství, politiku i morálku a jeho představitelé ovlivňují dějiny. Za majestátností Svatopetrského náměstí a vážnými tvářemi kardinálů se však skrývá promyšlený a historicky se vyvíjející systém.
Jak se nový papež dostává do nejvyššího úřadu katolické církve? Co se děje za zavřenými dveřmi Sixtinské kaple? A jak moc se realita liší od dramatických scén z knih a filmů? Čtěte dál a zjistěte to.