20 nejzajímavějších míst na světě, kde může vaše podnikání prosperovat
Dne 8. května 1945 Německo bezpodmínečně kapitulovalo své vojenské síly Spojencům, včetně Spojených států. Toto datum se stalo známým jako Den vítězství v Evropě nebo Den V-E.
Po skončení druhé světové války ležela Evropa v troskách. Navíc byla všechna větší města v Německu cílem spojeneckého bombardování. Na obrázku je Berlín, zničené hlavní město země.
Archivy uvádějí, že 45,6 % této plochy staré hradby v Norimberku bylo zničeno. Na snímku je pohled na severní břeh řeky Pegnitz.
Podobně i Drážďany byly po spojeneckých náletech v únoru 1945 proměněny v trosky.
Rozsáhlé oblasti Londýna byly srovnány se zemí již v době, kdy nacistické Německo na přelomu let 1944 a 1945 spustilo své smrtící V-zbraně. Kromě britského hlavního města byly terčem útoku také belgické Antverpy a Liège.
Města po celém kontinentu byla zničená, většina jejich budov se změnila v prázdné, zjizvené skořápky. Takto vypadala polská Varšava.
Evropské ekonomiky se ocitly v troskách. Průmyslová a výrobní infrastruktura, jako je tato rozbombardovaná továrna ve Francii, se stala nepoužitelnou.
Tváří v tvář této zkáze se miliony lidí ocitly bez domova. Děti osiřely a lidé čelili hladomoru. Situace byla zoufalá.
Navzdory vítězství se Spojené státy obávaly, že chudoba, nezaměstnanost a rozvrat v období po druhé světové válce posilují přitažlivost komunistických stran pro voliče v západní Evropě.
Během zhruba dvaceti měsíců od ukončení válečných operací se pocit krize ještě prohloubil, když Sovětský svaz ovládl východní Evropu a západoevropské země byly vůči sovětské rozpínavosti zranitelné. Na snímku sovětská vojska vztyčují vítěznou vlajku nad Braniborskou bránou v Berlíně.
Prezident Harry S. Truman se zavázal, že Spojené státy pomohou všem zemím v boji proti komunismu, aby zabránily jeho šíření.
V reakci na tuto mimořádnou situaci ministr zahraničí George C. Marshall v projevu na Harvardově univerzitě 5. června 1947 představil myšlenku evropského programu svépomoci, který by financovaly Spojené státy.
Plán obnovy, vypracovaný na schůzce zúčastněných evropských států, byl vypracován téhož dne, 5. června. Nabízel stejnou pomoc Sovětskému svazu a jeho spojencům, ti ji však odmítli přijmout.
3. dubna 1948 podepsal prezident Truman ve Washingtonu zákon o Programu evropské obnovy, den poté, co Kongres schválil jeho zřízení.
Tento dokument se zapsal do historie jako jeden z nejdůležitějších, které kdy byly podepsány. Na obrázku je první strana Marshallova plánu.
Program evropské obnovy se rychle stal známým jako Marshallův plán podle muže, který tuto iniciativu zahraniční pomoci vymyslel. Na obrázku je označení používané na balíčcích pomoci vytvořených a zasílaných v rámci Marshallova plánu.
Poté, co Sověti odstoupili od Programu evropské obnovy, následovaly je i další východoevropské země pod jejich vlivem. Na snímku z 9. května 1945 jsou sovětská vojska osvobozující Prahu.
Plánu se tak mohly účastnit tyto země: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Spojené království a západní Německo. Spojené státy americké poskytovaly podobné programy pomoci v Asii, které však nebyly součástí Marshallova plánu.
Pod vedením Paula G. Hoffmana (na snímku vlevo s Williamem Z. Fosterem a Williamem Averellem Harrimanem) rozdělila Správa pro hospodářskou spolupráci (Economic Cooperation Administration, ECA), speciálně vytvořený úřad, během následujících čtyř let hospodářskou pomoc v hodnotě přibližně 13 miliard USD. To odpovídá přibližně 173 miliardám dolarů v roce 2024.
Marshallův plán poskytoval příjemcům pomoc v podstatě na obyvatele. To znamenalo, že větší částky byly poskytnuty velkým průmyslovým mocnostem, jako je západní Německo, Francie a Velká Británie. Na obrázku je zásilka mouky na cestě z New Yorku do Evropy.
Největším příjemcem peněz z Marshallova plánu byla Velká Británie (země byla prakticky na mizině). Obdržela přibližně 26 % celkové částky.
Další nejvyšší částku z Marshallova plánu obdržela Francie, a to 18 %.
Německo mezitím obdrželo 11 % pomoci z Marshallova plánu. Na obrázku je Říšský sněm, který byl vypálen v roce 1933, když se Hitler ujal moci. V popředí je cedule, která ukazuje plán nové Tiergarten. V levé dolní části billboardu je rovněž zobrazena vlajka Marshallova plánu.
Itálie, která bojovala s mocnostmi Osy po boku nacistického Německa, obdržela v přepočtu na obyvatele méně pomoci. Národ nicméně využil předměty, jako je tento sněhový pluh darovaný obyvateli Jersey City.
Ke koordinaci evropské účasti zřídilo 17 zemí pod vedením Spojeného království a Francie Výbor pro evropskou hospodářskou spolupráci, který má provádět čtyřletý program obnovy. Tato organizace byla později nahrazena stálou Organizací pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která sama byla rodícím se předchůdcem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Na snímku jsou řečtí dělníci, kteří obnovují silnice s pomocí finančních prostředků z Marshallova plánu.
Spojené státy považovaly revitalizované západní Německo za klíčové pro hospodářskou stabilitu v regionu.
Realizace Marshallova plánu mohla být vnímána také jako výtka komunistické vládě a hospodářskému systému ve východním Německu, na druhé straně toho, co Winston Churchill během svého projevu na Westminster College ve Fultonu ve státě Missouri na jaře 1946 slavně nazval "železnou oponou".
Marshallův plán vedl k oživení evropské industrializace a přilákal do regionu rozsáhlé investice. Důležité je, že podpořil rozvoj stabilních demokratických vlád v západní Evropě. Na obrázku je jeden z mnoha plakátů vytvořených na podporu Marshallova plánu v Evropě.
U příležitosti 10. výročí založení Marshallova plánu předal britský velvyslanec v USA sir Harold Caccia (vpravo) ve Washingtonu generálu Georgi C. Marshallovi medaili vyraženou na příkaz organizace 17 zemí pro evropskou hospodářskou spolupráci. medaile nesla latinský nápis "Záchrana Evropy. Mír na souši i na moři." Paní Marshallová se dívá na předávání medaile.
Marshallův plán byl velmi úspěšný. Západoevropské země, které se do něj zapojily, zaznamenaly nárůst hrubého národního produktu o 15-25 %. V letech 1948 až 1952 došlo k nejrychlejšímu růstu v evropské historii.
Zdroje: (Britannica) (History) (Office of the Historian) (The National WWII Museum) (National Archives) (OECD)
Na konci druhé světové války ležela Evropa v troskách. Zejména Německo bylo zjizvené a zlomené. Kontinent ohrožoval hladomor a hospodářský chaos. Stejně tak hrozil nástup komunismu. Země západní a jižní Evropy nutně potřebovaly naléhavou pomoc při obnově svých měst a oživení ekonomiky. Nejdůležitější bylo vytvořit stabilní podmínky pro přežití demokratických institucí. Jak tedy byly tyto zdánlivě nepřekonatelné problémy řešeny a proč je George C. Marshall považován za autora myšlenky, která pomohla obnově 17 evropských zemí?
Klikněte a zjistěte, jak Marshallův plán pomohl obnovit poválečnou Evropu.
Jak Marshallův plán pomohl obnovit poválečnou Evropu?
Program, který rehabilitoval 17 západoevropských a jihoevropských zemí.
LIFESTYLE Historie
Na konci druhé světové války ležela Evropa v troskách. Zejména Německo bylo zjizvené a zlomené. Kontinent ohrožoval hladomor a hospodářský chaos. Stejně tak hrozil nástup komunismu. Země západní a jižní Evropy nutně potřebovaly naléhavou pomoc při obnově svých měst a oživení ekonomiky. Nejdůležitější bylo vytvořit stabilní podmínky pro přežití demokratických institucí. Jak tedy byly tyto zdánlivě nepřekonatelné problémy řešeny a proč je George C. Marshall považován za autora myšlenky, která pomohla obnově 17 evropských zemí?
Klikněte a zjistěte, jak Marshallův plán pomohl obnovit poválečnou Evropu.