Co třeba tygry, dělové koule a granáty?
<p>Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) byl založen ve Švýcarsku v roce 1863. Činnost této celosvětové humanitární sítě 191 národních společností známých jako Červený kříž a Červený půlměsíc vychází ze Ženevských úmluv z roku 1949 a slouží k poskytování ochrany a pomoci obětem ozbrojených konfliktů a dalších situací. MVČK - trojnásobný nositel Nobelovy ceny míru - rovněž přijímá opatření v reakci na mimořádné události, například v důsledku přírodních katastrof, a aktivně prosazuje vládu národního a mezinárodního humanitárního práva. Dlouhá historie MVČK začala v 19. století, kdy došlo k neznámému vojenskému nasazení a vydání knihy. Zaujalo vás to? Klikněte a přečtěte si více o počátcích MVČK.</p>
Bitva u Solferina se odehrála 24. června 1859 v dnešní Itálii mezi francouzskými a rakouskými vojsky. Francouzi zvítězili. Později si bojiště prohlédl muž jménem Henry Dunant. Dunant byl šokován následky bitvy a rozhodl se o krvavém střetnutí napsat knihu.
Henry Dunant vydal v roce 1862 knihu "A Memory of Solferino". Dunant sice nebyl přímým svědkem bitvy, ale podrobně popsal utrpení zraněných vojáků, kteří zůstali na bojišti.
Vydání knihy vedlo k založení skupiny se sídlem ve Švýcarsku, která vypracovala plán pro národní humanitární sdružení. V roce 1863 se toto zastřešující sdružení se sídlem v Ženevě stalo známým jako Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK). Dunant byl jedním z jeho spoluzakladatelů.
Dunant se zasazoval o zřízení národních humanitárních organizací složených z vyškolených dobrovolníků, kteří by mohli poskytovat pomoc vojákům zraněným ve válce. Konference v roce 1893 vedla v roce 1894 k podpisu původní Ženevské úmluvy "o zlepšení stavu raněných v armádách v poli" ve 12 zemích.
Brzy poté výbor přijal svůj oficiální znak - vlajku s červeným křížem, která je inverzí švýcarské vlajky. Používala se jako označení zdravotnického personálu na bojišti.
V bitvě u Dybbølu, která se odehrála 18. dubna 1864 v Dánsku, byl symbol Červeného kříže poprvé použit v ozbrojeném konfliktu.
Po ratifikaci Ženevské smlouvy v roce 1865 začala Osmanská říše používat jako svůj znak červený půlměsíc. Vlajku s červeným půlměsícem dodnes používá mnoho islámských zemí.
V reakci na obavy, že symboly červeného kříže a červeného půlměsíce mají náboženský význam, zavedl MVČK v roce 1992 neutrálnější znak, červený krystal. Ten je považován za slučitelnější s hinduistickou a buddhistickou vírou a filozofií.
V roce 1867 se Dunant kvůli finančním problémům vzdal své funkce ve výboru. Když byla v roce 1901 udělena první Nobelova cena za mír, rozhodl se norský Nobelův výbor udělit ji společně Jeanu-Henri Dunantovi a Frédéricu Passymu, přednímu mezinárodnímu pacifistovi. Dunantova citace k udělení ceny zněla: "Bez vás, Červeného kříže, by se tento vrcholný humanitární počin 19. století pravděpodobně nikdy neuskutečnil."
Clara Bartonová byla bývalá pedagožka, která se v americké občanské válce stala nemocniční ošetřovatelkou. Pomáhala distribuovat tolik potřebné zásoby armádě Unie na frontových liniích.
Po válce Bartonová vedla Úřad pro pohřešované vojáky ve Washingtonu D.C. Také cestovala po celé zemi a přednášela o svých zkušenostech z bojiště. V roce 1869 odcestovala do Švýcarska, kde se seznámila s Červeným křížem a knihou Henryho Dunanta "Vzpomínka na Solferino".
Po návratu do Spojených států zahájila Bartonová několikaletou kampaň za ratifikaci Ženevské úmluvy z roku 1864. To se nakonec podařilo v roce 1882, rok poté, co Bartonová založila Americký červený kříž. Na obrázku je národní ústředí Amerického červeného kříže ve Washingtonu, D.C., které bylo slavnostně otevřeno v roce 1917.
Clara Bartonová odstoupila z funkce prezidentky Amerického červeného kříže v roce 1904, nedlouho poté, co byla pořízena tato fotografie při slavnostním sázení stromů. Před odchodem do důchodu založila v roce 1905 Národní společnost první pomoci a zemřela v roce 1912.
Po vypuknutí první světové války stál MVČK před obrovskými výzvami. Výbor požádal své spojence o pomoc v Evropě i mimo ni. V tomto období zaznamenal Americký červený kříž exponenciální růst, z přibližně 100 místních poboček v roce 1914 na více než 3 800 poboček o čtyři roky později. Jen zdravotních sester, které poskytovaly podporu americkým a spojeneckým vojákům i civilním uprchlíkům, se rekrutovalo více než 20 000. Na snímku: řidiči sanitek nakládají nosítka do sanitek Amerického červeného kříže v nemocnici 1. linie na úpatí Monte Grappa na italské frontě.
Američtí vojáci stojí ve frontě na čokoládu a rohlíky v jídelně Amerického červeného kříže v Toulouse ve Francii v roce 1917.
Britská společnost Červeného kříže byla založena v roce 1870. Po vypuknutí Velké války v roce 1914 se Britský červený kříž spojil s Řádem svatého Jana Ambulantního a vytvořil Společnou válečnou organizaci (JWO).
Mezi nejinovativnější aktivity Červeného kříže ve válce patřil výcvik ohařů a teriérů plemene Airedale, kteří vyhledávali zraněné vojáky na bojištích. Na snímku je důstojník britské armády s jedním z těchto psů u Charing Cross v Londýně na cestě do Francie.
Dobrovolníci Červeného kříže nejen prohledávali města, vesnice a nemocnice, kde probíhaly boje, a zaznamenávali jména pohřešovaných, zraněných a mrtvých, ale také sloužili přímo v zákopech a ošetřovali zraněné bojovníky.
Croix-Rouge française byla založena v roce 1864. Během Velké války stály stovky lidí ve frontě před sídlem Červeného kříže v Paříži, aby se přihlásili jako dobrovolníci.
Během druhé světové války tvořily právní základ činnosti MVČK Ženevské úmluvy v revizi z roku 1929. Již v roce 1939 pracoval Červený kříž v nemocnicích, pečovatelských domech, jeslích, ambulancích a odpočinkových stanicích. Ve Spojených státech se rozběhla expedice základního zdravotnického materiálu do Evropy, který připravovali dobrovolníci amerického Červeného kříže.
MVČK se nepodařilo dosáhnout dohody s nacistickým Německem o zacházení se zadržovanými v koncentračních táborech. V říjnu 1943 Dánský červený kříž, Mezinárodní červený kříž a dánská vláda vyvíjely nátlak na nacisty, aby jim umožnili návštěvu a kontrolu podmínek v terezínském ghettu (na snímku) v Německem okupovaném Československu. Nacisté se pak snažili zamaskovat skutečné podmínky v tomto ghettu tím, že ho prezentovali jako vzorové ghetto. Ve skutečnosti Terezín sloužil jako přestupní stanice do vyhlazovacích táborů a jako "důchodcovská osada" pro starší a prominentní Židy, kteří měli své okolí klamat ohledně konečného řešení.
Během druhé světové války odebral Červený kříž 13,4 milionu litrů krve od 6,6 milionu dárců. Toto válečné úsilí se stalo vzorem pro civilní krevní program, který Červený kříž zahájil v roce 1948. Na snímku jsou zdravotní sestry kanadského Červeného kříže, které odebírají krev pro přepravu na frontu v Evropě.
Po skončení druhé světové války zahájil MVČK proces revize a rozšíření Ženevských úmluv s cílem zabránit opakování hrůz předchozího konfliktu. V roce 1950 však vypukla korejská válka. Červený kříž se opět ocitl v první linii.
Aby mohl čelit novým výzvám a rostoucím potřebám, stal se MVČK "velkou" humanitární organizací a musel se naučit, jak se vypořádat s bezpečnostními riziky a nebezpečím, že se humanitární činnost bude stále více politizovat. Členové a dobrovolníci MVČK působili ve Vietnamu, když se tento vleklý a krvavý konflikt odehrával. Na snímku jsou vojáci 173. výsadkové brigády, kteří nakládají oběti do vrtulníku se znakem Červeného kříže k evakuaci do polní nemocnice.
V libanonské občanské válce (1975-1990) se MVČK ocitl uprostřed mnohostranného ozbrojeného konfliktu, který si nakonec vyžádal odhadem 120 000 obětí, z toho mnoho civilistů. MVČK je v Levantě stále přítomen a reaguje na přetrvávající potřeby vysídlených osob prchajících před válkou a násilím v celém regionu a komunit, které je hostí.
Od konce studené války se práce MVČK stala nebezpečnější. Po celém světě došlo k četným útokům na jeho delegáty, členy a dobrovolníky, přičemž pachatelé nebrali ohled na pravidla Ženevských úmluv a jejich ochranné symboly. Na obrázku je vlajka Mezinárodního výboru Červeného kříže na troskách sídla MVČK v Bagdádu, které bylo napadeno v říjnu 2003.
Jemenská společnost Červeného půlměsíce je jednou z malé skupiny humanitárních organizací, které stále poskytují pomoc civilistům na místě v Jemenu, kde pokračuje občanská válka. Úkoly, kterým MVČK čelí, ještě zhoršuje pokračující hladomor a nedostatek zdravotnických zařízení v důsledku konfliktu. Na snímku jsou členové jemenského Červeného půlměsíce, kteří distribuují pomoc vysídleným rodinám ve čtvrti al-Saleh v Adenu.
Mezi největší nasazení MVČK v posledních letech patří jeho přítomnost na Ukrajině, kde organizace v současné době úzce spolupracuje s Ukrajinskou společností Červeného kříže.
Mimo konfliktní oblasti je MVČK v nepřetržité pohotovosti reagovat na přírodní katastrofy a poskytovat pomoc obětem hurikánů, zemětřesení apod. Na obrázku je Červený kříž na Haiti v roce 2010.
Mezinárodní muzeum Červeného kříže a Červeného půlměsíce ve švýcarské Ženevě poskytuje fascinující přehled o MVČK. Jeho ústředním tématem je: Jak se humanitární činnost dotýká nás všech, tady a teď?
Mezi stálé expozice muzea patří výstava "Obnovení rodinných vazeb", která je ilustrována panely s portréty dětí odloučených od svých rodin během kruté občanské války ve Rwandě v letech 1990-1994.
Zdroje: (Americký Červený kříž) (Nobelova cena) (Národní muzeum historie žen) (Vysvětlení holocaustu) (Mezinárodní muzeum Červeného kříže a Červeného půlměsíce)
Fascinující počátky Červeného kříže
Jak jedna bitva a jedna kniha vedly k založení Mezinárodního výboru Červeného kříže
LIFESTYLE Historie
Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK) byl založen ve Švýcarsku v roce 1863. Činnost této celosvětové humanitární sítě 191 národních společností známých jako Červený kříž a Červený půlměsíc vychází ze Ženevských úmluv z roku 1949 a slouží k poskytování ochrany a pomoci obětem ozbrojených konfliktů a dalších situací. MVČK - trojnásobný nositel Nobelovy ceny míru - rovněž přijímá opatření v reakci na mimořádné události, například v důsledku přírodních katastrof, a aktivně prosazuje vládu národního a mezinárodního humanitárního práva. Dlouhá historie MVČK začala v 19. století, kdy došlo k neznámému vojenskému nasazení a vydání knihy. Zaujalo vás to? Klikněte a přečtěte si více o počátcích MVČK.