© Getty Images

Vítězství lidové fronty -

Ve volbách 16. února 1936 se ve Španělsku dostala k moci levicová vláda Lidové fronty. Vítěznou koalici podpořili republikáni podporovaní Sovětským svazem. Na snímku z Madridu oslavují příznivci republikánů vznik nové vlády.

© Getty Images 

Reakce nacionalistů -

Fašistické a krajně pravicové síly podporované nacionalisty reagovaly v červenci 1936 vzpourou armády a pokusem o převrat. Nacionalisty podporovalo nacistické Německo a fašistická Itálie.

© Getty Images

Manuel Azaña (1880–1940) -

Nejvýznamnějším vůdcem republikánů byl Manuel Azaña. Působil jako předseda vlády druhé španělské republiky (1931-1933 a 1936) a organizátor Lidové fronty v roce 1935. Azaña byl také posledním prezidentem republiky (1936-1939).

© Getty Images 

Generál Francisco Franco (1892-1975) -

V čele vojenského povstání stál generál Francisco Franco. Vedl nacionalistické síly, které svrhly druhou španělskou republiku.

© Getty Images 

Rozdělený národ -

Vzpoura armády a pokus o převrat rychle přerostly v občanskou válku. Španělsko bylo vojensky i politicky rozděleno. Na snímku jsou bojovníci republikánské milice na začátku konfliktu.

© Getty Images 

Vypukne občanská válka -

Dne 17. července 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka. V celé zemi byly mobilizovány pronacionalistické síly. Zde vojáci pochodují San Sebastiánem (Donostia) v baskickém regionu na severu Španělska poté, co jej v září obsadili republikáni.

© Getty Images 

Útok nacionalistů -

Nacionalisté ovládli řadu měst včetně Pamplony, Burgosu, Zaragozy, Valladolidu, Cádizu, Córdoby a Sevilly. Na tomto snímku jsou dobrovolníci verbováni do nacionalistické armády v Salamance.

© Getty Images 

Vláda zůstává pod kontrolou -

Republikánské síly však držely nejdůležitější španělská města, jako například Barcelonu, Valencii, Bilbao, Málagu a především hlavní město Madrid. Ta zůstala pod kontrolou vlády. Na obrázku jsou antifašistické jednotky pochodující Barcelonou.

© Getty Images 

Polarizovaná společnost -

V předchozích desetiletích došlo k polarizaci španělského života a politiky. Rozdělení způsobené občanskou válkou však obrátilo sousedy proti sobě. Republikány podporovaly různé komunistické a socialistické strany a militantní anarchisté, široce zastoupení městští dělníci, většina zemědělských dělníků a mnozí ze vzdělané střední třídy. Na snímku jsou republikánští civilisté, kteří staví barikády v Barceloně.

© Getty Images 

Podpora pravice -

Nacionalistickou skupinu podporovala řada katolických konzervativních a náboženských skupin, monarchisté a fašisticky orientovaná politická strana Falange. Na snímku z téhož města, Barcelony, jsou profrancouzští stoupenci.

Sovětský svaz přispěl republikánům vybavením, zásobami a vojáky (na snímku), kterým pomáhala také mexická vláda.

© Getty Images 

Pomoc od Hitlera -

Franco se mezitím obrátil na Adolfa Hitlera. Nacistické Německo a fašistická Itálie vyslaly na pomoc nacionalistům vojáky, tanky a zejména letadla. Franco je vyobrazen na setkání s Hitlerem v Berlíně koncem roku 1936.

© Getty Images 

Střet ideologií -

Politická ideologie postavila levici proti pravici. Přesněji řečeno, válku mnozí ve Španělsku vnímali jako boj mezi státním centralismem a regionální nezávislostí a autoritářstvím proti svobodě jednotlivce. Komunističtí demonstranti zde nesou transparenty s obrazy Stalina a Lenina.

© Getty Images 

Předehra k druhé světové válce -

Španělská občanská válka je někdy označována za předehru druhé světové války. V jejím průběhu podporovalo mnoho zahraničních mocností různé strany konfliktu. Na snímku jsou dva bojovníci republikánské anarchistické milice v ulicích Barcelony.

Na straně republikánů bojovalo v mezinárodních brigádách přibližně 40 000 cizinců. Dobrovolníci pocházeli z nejrůznějších zemí, například z Francie, Irska, Polska, Kanady a Spojených států. Skupina z Ameriky byla známá jako "Lincolnova brigáda", na obrázku odjíždí z New Yorku a míří do Evropy.

© Getty Images

Ernest Hemingway -

Občanská válka byla široce medializována. Mezi zahraničními zpravodaji, kteří se věnovali republikánům, byl i americký spisovatel Ernest Hemingway, který je zde v roce 1937 vidět nízko v zákopu uprostřed snímku. Hemingway později napsal beletristický popis svého pobytu ve Španělsku, který vyšel v roce 1940 jako román "Komu zvoní hrana".

© Getty Images 

George Orwell -

Dalším slavným spisovatelem, který se věnoval tomuto konfliktu, byl britský spisovatel George Orwell. Je to vysoká postava stojící vlevo na této fotografii, součást gardové skupiny POUM (Dělnická strana marxistického sjednocení) v Barceloně v roce 1936. Orwell se později proslavil mimo jiné jako autor románů Farma zvířat (1945) a Devatenáct set osmdesát čtyři (1949).

© Getty Images 

Sympatizanti nacionalistů -

Kromě Němců a Italů bojovali na straně nacionalistů i zahraniční dobrovolníci z Portugalska, Maroka a také z Francie. K významným osobnostem, které Franca podporovaly, i když nenápadně, patřili britský spisovatel J. R. R. Tolkien a americká spisovatelka Gertruda Steinová.

© Getty Images

Legie Condor -

Vojenská pomoc nacistického Německa Frankovi zahrnovala i založení legie Condor. Tato jednotka, složená z příslušníků Luftwaffe a Wehrmachtu, byla zodpovědná za jedno z nejznámějších zvěrstev celého konfliktu. Na snímku je Herman Goring při prohlídce legie Condor.

© Getty Images 

Bombardování Guerniky - 26. dubna 1937 bylo baskické město Guernica letecky bombardováno legií Condor a Mussoliniho Aviazione Legionaria. Při útoku zahynulo až 400 civilistů, přesný počet obětí však nebyl nikdy zjištěn. Bombardování připomíná slavný protiválečný obraz Guernica od Pabla Picassa.

© Getty Images 

Bilbao padá -

Bombardování Guerniky bylo součástí operace Rügen. Potlačení republikánského odporu otevřelo Francovi cestu k dobytí Bilbaa (na snímku) a k jeho vítězství v severním Španělsku.

© Getty Images 

Bitva o Teruel -

Po získání severního Španělska se nacionalisté vydali na jihovýchod k republikány ovládanému městu Teruel. Následná bitva o Teruel, která se odehrála mezi prosincem 1937 a únorem 1938 během nejhorší španělské zimy za posledních 20 let, byla jedním z nejkrvavějších střetnutí celého konfliktu a obě frakce v ní dohromady utrpěly 110 000 obětí. Teruel nakonec padl do rukou Frankových vojsk a tato bitva se stala vojenským zlomem války.

© Getty Images

Postup na Barcelonu -

Po Teruelu se nacionalisté vydali na jih a v dubnu 1938 dosáhli Středozemního moře. Franco se pevně zaměřil na Barcelonu.

© Getty Images 

Isidora Ibárruri Gómez (1895–1989) -

V září 1938 byli ze Španělska staženi všichni mezinárodní dobrovolníci. Následující měsíc se v Barceloně konala rozlučková přehlídka zbývajících členů mezinárodních brigád. Pozdravila je republikánská politička Isidora Ibárruri Gómezová, známější pod přezdívkou la Pasionaria ("vášnivá květina"). Její slavný projev na rozloučenou obsahoval slova: "Můžete odejít s hrdostí. Jste historie. Jsi legenda. Jsi hrdinským příkladem solidarity a univerzálnosti demokracie."

© Getty Images

Začátek konce -

Frankova vojska dobyla Katalánsko během vichřice v prvních dvou měsících roku 1939. Jako první padla 15. ledna Tarragona. Dne 26. ledna se vzdala Barcelona. Girona byla dobyta 2. února. Dne 27. února Spojené království a Francie uznaly Francův režim.

© Getty Images 

Ústup republikánů -

Do konce února 1939 uprchlo přes hranice do Francie 250 000 republikánských vojáků a stejný počet civilistů.

© Getty Images 

Madrid padá -

Zbývala jedna cena: Madrid. Španělské hlavní město, které bylo od roku 1936 obléháno nacionalistickými silami a republikánská vláda byla již v exilu ve Francii, nakonec 28. března 1939 padlo.

© Getty Images

Válka končí -

Madrid byl v troskách a všechny republikánské armády byly buď rozpuštěny, nebo kapitulovaly.Španělská občanská válka skončila.

© Getty Images 

Začíná diktatura -

Vítězství nacionalistů nad republikány nastoluje diktaturu v čele s Francem, která trvá téměř 40 let. O šest měsíců později vypukla druhá světová válka. Španělsko zůstalo během konfliktu neutrální, ale poskytovalo hospodářskou a vojenskou pomoc mocnostem Osy.

© Getty Images 

Počítání nákladů -

Počet osob zabitých ve španělské občanské válce zůstává nejasný. Údaje se pohybují od jednoho milionu do 250 000 mrtvých v boji. Nezahrnují všechny osoby, které zemřely na podvýživu, hlad a válečné nemoci. Během konfliktu se obě strany dopouštěly četných zvěrstev, včetně poprav bez soudu. Zabíjení pokračovalo i za Francovy vlády dlouho poté, co měly boje skončit. Masové hroby zavražděných jsou odkrývány dodnes a politické a emocionální důsledky války se stále odrážejí v celé zemi.

© Getty Images