Historie apartheidu v Jihoafrické republice -

Po dobu téměř 50 let vládl v Jihoafrické republice jeden z nejutlačovatelštějších rasových systémů v moderních dějinách: apartheid. Apartheid, který byl zaveden roku 1948 Národní stranou (National Party), nepředstavoval jen systém segregace, ale také záměrnou a systematickou politiku, jejímž cílem bylo kontrolovat, vykořisťovat a dehumanizovat černošskou většinu v zemi.

Jihoafrická společnost byla v rámci apartheidu strukturována ve prospěch bílé menšiny, zatímco občané jiné než bílé pleti byli zbaveni základních práv a svobod i ekonomických příležitostí. Tato odporná forma segregace byla prosazována nejen násilnou policejní kontrolou, ale rovněž prostřednictvím legislativy, která rasovou nerovnost učinila trvalou.

Jak k tak ohavné části dějin Jihoafrické republiky došlo? Jak to nakonec skončilo? A jaké poučení si můžeme vzít, abychom předešli podobným systémům nespravedlnosti v budoucnu? Prolistujte si tuto galerii a dozvíte se to.

© Getty Images

Studentské povstání -

Dne 16. června 1976 vyšlo v jihoafrickém Sowetu do ulic více než 10 000 studentů, aby protestovali proti represivní politice vlády. Demonstrovali proti nucenému zavedení afrikánštiny jako hlavního vyučovacího jazyka ve školách, což bylo podle mnohých prostředkem k prohloubení rasové segregace.

© Getty Images

Brutální odpověď -

Jihoafrická vláda na protesty reagovala násilím. Ozbrojená policie zahájila palbu na demonstranty, což způsobilo masakr. Více než 150 studentů bylo zabito, přičemž některým bylo pouhých 13 let, a událost se tak stala jednou z nejtragičtějších epizod boje proti apartheidu.

© Getty Images

Represivní vláda -

V době, kdy došlo k masakru, byl apartheid prosazován již 28 let. Tento systém institucionalizované rasové segregace znemožňoval černošským Jihoafričanům přístup k dobře placeným pracovním pozicím, kvalitnímu vzdělání a spoustě dalších základních práv a udržoval je v pozici neprivilegované většiny.

© Getty Images

Falešné sliby -

Papírově se apartheid (což pochází z afrikánského slova znamenajícího „oddělenost“) hlásal k podpoře rovného rozvoje a kulturní svobody. Ve skutečnosti však tyto ideály znemožňoval. Vymáhal přísné rasové oddělení a nutil různé skupiny žít a rozvíjet se odděleně - nejen odděleně, ale rovněž v hluboce nerovných podmínkách.

© Getty Images

Změna vzdělávací politiky -

Roku 1974 jihoafrická vláda nařídila, že mnoho školních předmětů se bude vyučovat právě v afrikánštině, tedy v jazyce, kterým mluví především bílá vládnoucí třída. Tato politika vyvolala mezi černošskými studenty širokou frustraci, neboť ještě více marginalizovala jejich vzdělání.

© Getty Images

Dlouhá historie -

Dokonce i před apartheidem zažila Jihoafrická republika staletí rasového násilí. Evropští osadníci, nejprve Holanďané a později Britové, kolonizovali region tím, že vytlačili původní africké obyvatelstvo a získali kontrolu nad obrovským množstvím půdy a zdrojů.

© Getty Images

Koloniální dobývání -

Od roku 1600 osadníci z Holandska a po nich Britové vytlačovali původní Afričany z jejich rodné půdy. Postupem času byli černošští Jihoafričané omezeni na tzv. domorodé rezervace, které zaujímaly jen zlomek celkové rozlohy země.

© Getty Images

Násilné vysídlení -

Ve 20. století se černošští Jihoafričané, přestože tvořili 70 % obyvatelstva, tísnili na pouhých 13 % půdy. To vedlo k zoufalým podmínkám a donutilo mnohé z nich k migraci do městských oblastí za prací u bílých zaměstnavatelů.

© Getty Images

Vykořisťovaná pracovní síla -

Vzhledem k omezenému počtu možností přijalo mnoho černošských Jihoafričanů práci za nízkou mzdu na farmách vlastněných bělochy a v dolech. Pracovali spolu s potomky zotročených a námezdních dělníků z celé Afriky a Asie a přispívali k hospodářskému růstu Jihoafrické republiky.

© Getty Images

Ekonomické zdůvodnění změn -

Do roku 1948 byla ekonomika Jihoafrické republiky do značné míry závislá na levné černošské pracovní síle. Někteří ekonomové uváděli, že pro trvalý hospodářský růst je zapotřebí stabilní a vzdělaná černošská pracovní síla, nicméně tento názor byl silně zpochybňován vládnoucí bílou elitou.

© Getty Images

Nástup Národní strany k moci -

Národní strana (National Party), která byla proti rasové integraci, zvítězila ve volbách roku 1948 díky kampani vedené pod sloganem „Apartheid“. Poté, co se dostala k moci, systematicky upevňovala rasovou segregaci prostřednictvím přísných zákonů.

© Getty Images

Prosazování politiky apartheidu -

Během apartheidu se s černošskými pracovníky v oblastech kontrolovaných bělochy zacházelo jako s dočasnými návštěvníky. Jejich pohyb byl omezen, jejich odborové organizace neměly právní status a bylo jim zakázáno bydlet ve vymezených bělošských zónách.

© Getty Images

Likvidace multirasových institucí -

Apartheid se dotkl i oblasti vzdělávání, kdy vláda zrušila školní výuku pro rasově smíšené děti. Dále byly zakázány mezirasové sňatky, veřejné prostory byly segregovány a voliči jiné než bílé pleti byli vyškrtnuti z volebních seznamů.

© Getty Images

Omezená opozice -

V jihoafrickém parlamentu, kde převažovali běloši, se proti apartheidu vyslovilo jen velmi málo lidí. Vládnoucí Národní strana (National Party) čelila jen malému odporu, jelikož mnoho bílých občanů buď podporovalo segregaci, nebo se obávalo režimu vzepřít kvůli možným politickým a sociálním důsledkům.

© Getty Images

Skupiny odporu proti apartheidu -

Mimo parlament bojovaly proti apartheidu tři hlavní skupiny: Komunistická strana (zakázaná roku 1950), Africký národní kongres (ANC, na snímku) a Panafrický kongres (PAC). I když se ideologicky rozcházely, byly ve svém odporu zajedno.

© Getty Images

Nenásilné hnutí odporu -

Ve svých počátcích používaly skupiny ANC a PAC k boji proti apartheidu nenásilné metody. Organizovaly protesty, stávky a kampaně občanské neposlušnosti v naději, že se jim podaří přimět vládu ke změně. Na to však jihoafrická vláda reagovala rostoucím násilím.

© Getty Images

Masakr v Sharpeville -

Dne 21. března 1960 zahájila policie střelbu na demonstranty na shromáždění skupiny PAC v Sharpeville, při které bylo zabito 91 lidí a 238 dalších bylo zraněno. Spousta lidí byla při útěku před policií střelena do zad. Tento masakr znamenal zlom a přiměl vládu k zákazu skupin ANC i PAC, což zahnalo odboj do ústraní.

© Getty Images

Radikalizace boje -

V reakci na státní násilí někteří vůdci v boji proti apartheidu upustili od nenásilného odporu. V prosinci roku 1961 Nelson Mandela a další činitelé vytvořili ozbrojené křídlo odporu, které mělo za cíl sabotovat vládní infrastrukturu a narušit vládu apartheidu.

© Getty Images

Hospodářský růst -

I přes rostoucí opozici jihoafrická ekonomika v 60. letech 20. století vzkvétala. Národní strana (National Party) prohlašovala, že tento úspěch je důkazem toho, že apartheid funguje. Ve skutečnosti byl však podporován pokračujícím vykořisťováním černošské pracovní síly, jelikož mnoho bílých zaměstnavatelů nelegálně najímalo černošské dělníky.

© Getty Images

Protikomunistická propaganda -

Jihoafrická vláda využívala napětí studené války k tomu, aby své nepřátele označovala za komunisty. Díky této taktice mohla ospravedlnit zatýkání a věznění vůdců bojujících proti apartheidu a získat podporu západních zemí, které se během studené války stavěly ke komunismu nepřátelsky.

© Getty Images

Rivonský proces -

Roku 1963 vláda zatkla Nelsona Mandelu a deset dalších aktivistů, přičemž je obvinila z vlastizrady a z plánování partyzánské války. Osm z nich, včetně Mandely, bylo odsouzeno k doživotnímu vězení. Mandela byl uvězněn ve věznici Robben Island (na snímku), kde za mřížemi strávil 27 let.

© Getty Images

Studentský aktivismus -

Po uvěznění nebo vyhnání spousty vedoucích představitelů protipartyzánského odboje se objevila nová generace studentských aktivistů. Organizace South African Students' Organization, vedená osobami jako Steve Biko, sehrála klíčovou roli při znovuoživení odporu.

© Getty Images

Celostátní rozšíření protestů -

Po Povstání v Sowetu roku 1976 vypukly v celé Jihoafrické republice studentské protesty. Vláda na tyto protesty reagovala zvýšenou brutalitou, která vedla k úmrtí více než 600 protestujících počátkem roku 1977. I přes tyto ztráty odpor proti apartheidu nadále rostl.

© Getty Images

Smrt Steva Bika -

Roku 1977 byl zatčen studentský aktivista Steve Biko a v policejní vazbě byl umučen k smrti. Biko byl vůdčí osobností hnutí Black Consciousness Movement (Hnutí za uvědomění černochů), které vybízelo černošské Jihoafričany k odmítnutí apartheidu. Jeho smrt se stala mezinárodním symbolem brutality apartheidu a nad jeho rakev byl umístěn motiv sevřené černé pěsti.

© Public Domain

Celosvětové odsouzení -

Po Bikově usmrcení zvýšilo mezinárodní společenství tlak na Jihoafrickou republiku. Země po celém světě odsuzovaly apartheid a některé z nich uvalily hospodářské sankce a obchodní embarga. Tato omezení narušila jihoafrickou ekonomiku, izolovala národ a přinutila vládu přehodnotit svou utlačovatelskou politiku.

© Getty Images

Nový prezident -

Roku 1989 se prezidentem Jihoafrické republiky stal F. W. de Klerk, dlouholetý zastánce apartheidu. Ten však uznal, že apartheid je neudržitelný, a přestože se bílé elity stále bránily změnám, začal jednat o ukončení segregace.

© Getty Images

Zásadní právní změny -

Dne 2. února 1990 učinil de Klerk šokující prohlášení: zrušil zákaz činnosti skupin ANC, PAC a Komunistické strany a poprvé po desetiletích umožnil těmto skupinám legálně působit. Krátce nato nařídil také propuštění Nelsona Mandely, který strávil ve vězení 27 let.

© Getty Images

První demokratické volby -

Roku 1994 se v Jihoafrické republice konaly první volby, ve kterých mohli hlasovat lidé všech ras. Volby měly historický význam a miliony lidí stály v obrovských frontách, aby mohly dát svůj hlas. Nelson Mandela s přehledem zvítězil a stal se prvním černošským prezidentem Jihoafrické republiky.

© Getty Images

Odkaz apartheidu -

Přestože apartheid skončil zákonným způsobem, jeho důsledky jsou v Jihoafrické republice dodnes hluboce pociťovány. Národ se stále potýká s ekonomickou nerovností, rasovými a sociálními rozdíly. Avšak historie země slouží jako připomínka toho, jak velkou sílu má odpor, jednota a boj za spravedlnost.

Zdroje: (TED-Ed) (South African History Online) (Britannica)

© Shutterstock