Dne 16. července 1945 stlačila koule TNT své plutoniové jádro, což vedlo k mohutnému jadernému výbuchu. Tato událost se stala známou jako test jaderné bomby Trinity.
Vůbec první výbuch jaderné bomby se uskutečnil v Novém Mexiku v USA. Test, na který dohlížel J. Robert Oppenheimer, navždy změnil běh dějin.
Právě tento test připravil půdu pro ničivé jaderné bombardování Japonska, které ukončilo druhou světovou válku a vyvolalo hrůzné scény v Hirošimě a Nagasaki.
Po ničivém útoku Spojených států na Japonsko začaly závody v jaderném zbrojení a jaderné zkoušky se staly běžným úkolem nejmocnějších států světa.
Od 50. let 20. století začala britská vláda provádět vlastní testy. V jižní Austrálii, především v oblasti Maralinga, otestovala devět jaderných bomb.
Jedním z pozůstatků po těchto testech, které si můžete prohlédnout v muzeích nebo často i dnes při návštěvě místa výbuchů, je atomové sklo.
Mnohá testovací místa se nacházejí v písčitých lokalitách – pokud ne přímo v poušti, tak v písčitých podmínkách v blízkosti jaderného testovacího místa.
Když jaderná bomba exploduje, dosahuje extrémně vysokých teplot – milionů stupňů Celsia, což je mnohem více než při jakékoli průmyslové výrobě skla.
Při těchto vysokoteplotních explozích vzniká atomové sklo. Atomové sklo můžeme považovat za vzpomínku na tyto kontroverzní experimenty, za „suvenýr“.
Sklo však není jediným pozůstatkem těchto jaderných testů. Radioaktivní částice se dostaly do atmosféry a vystavily nebezpečnému záření lidi po celém světě, i tisíce kilometrů od místa výbuchu.
Jen během deseti let proběhlo více než 500 jaderných testů, které vedly především Spojené státy a Sovětský svaz. Při těchto testech se šířil škodlivý radioaktivní materiál, který zasáhl lidi široko daleko. (Na obrázku je Černobyl.)
Jen na Marshallových ostrovech provedly Spojené státy 67 jaderných testů (na obrázku je test na atolu Bikini). Tyto testy byly klíčové pro vývoj vodíkové bomby.
První test vodíkové bomby, při kterém byl jako palivo použit deuterid lithný, byl silnější, než si vědci představovali. Stopy radioaktivního materiálu z této exploze, které se jevily jako „popelavé sněhové vločky“, byly nalezeny v Japonsku, Indii, Austrálii, Evropě a Spojených státech.
Život lidí a zvířat, stejně jako jejich životní prostředí a přírodní zdroje, byly hluboce zasaženy. Zkoušky úplně změnily celé regiony a některé z nich se staly neobyvatelnými.
Pozůstatky jaderných testů se totiž stále nacházejí v našich buňkách. Vědci to označují jako „bombový puls“, což poukazuje na chemickou přeměnu, kterou tyto testy způsobily v atmosféře.
Podle BBC četnost výbuchů jaderných bomb v 50. letech 20. století změnila „uhlíkové složení života na Zemi“. Na snímku je umělec Karipek Kujkov, který utrpěl následky sovětských jaderných testů.
Bomby interagovaly s přírodním dusíkem a vytvářely nové izotopy, například uhlík-14. V 60. letech 20. století bylo množství uhlíku-14 v atmosféře téměř dvojnásobné oproti době před zahájením jaderných zkoušek.
Vliv uhlíku-14 na atmosféru zasáhl kromě povrchových organismů, jako je voda a vegetace, i živočichy žijící v hlubokých oceánech.
V roce 1963 se tři světové velmoci jaderné síly, Spojené státy, Velká Británie a Sovětský svaz, dohodly na ukončení jaderných testů kvůli kontaminaci, kterou způsobují, a podepsaly Smlouvu o zákazu jaderných testů.
Kupodivu „jaderný skok“, přinesl vědcům i překvapivý užitek.
Forenzní analýza, například určování roku narození či úmrtí člověka, stáří žraloků nebo věku neuronů v našem mozku (na obrázku), je možná právě díky jadernému skoku.
Od 50. let 20. století vědci používají k určení stáří starověkých pozůstatků uhlík-14. Například když zemřel neandrtálec, množství uhlíku-14 v jeho kostech se začalo snižovat.
Měřením obsahu uhlíku-14 se vědci snažili určit rychlost rozkladu, a tedy i dobu úmrtí neandrtálce.
Tato metoda se nepoužívá pouze k pochopení historie, ale také při současném zkoumání. Například v roce 2004 umožnily vzorky vlasů odebrané z masového hrobu na Ukrajině vědcům odhalit nacistický válečný zločin.
V roce 2010 ji vyšetřovatelé použili k identifikaci těla nalezeného v italském jezeře. Podařilo se jim zjistit, že tělo bylo v jezeře asi rok.
Bombový skok byl také použit k určení stáří našich buněk (které jsou s námi od narození a které byly nahrazeny) pouhým provedením analýzy DNA pomocí uhlíku-14.
Někteří vědci ji dokonce využívají k řešení epidemie obezity. Tukové buňky odumírají a jsou průběžně nahrazovány novými. Počet tukových buněk je v podstatě stabilní po celou dobu dospělosti.
Možná, že manipulace s rychlostí vzniku nebo zániku tukových buněk může být vedle změny životního stylu léčebným zásahem, který dokáže tukové buňky zmenšit.
Přestože účinky jaderného bombardování byly naprosto zničující, vědci stále hledají způsoby, jak využít pozůstatky jeho existence. Od zdraví mozku až po identifikaci potenciálu vzniku nové geologické éry – jaderný skok měl zásadní vliv na vědecké objevy.
Zdroje: (Museums Victoria) (BBC) (CNN) (Atomic Heritage Foundation)
<p>Pozůstatky jaderných testů nejsou jen dlouhodobé, ale zasahují mnoho různých oblastí. Od dopadu na životní prostředí a ekosystémy až po lidské zdraví – jejich důsledky přetrvávají dlouho po ukončení testování. Kontaminace (radioaktivní i jiná), zdravotní problémy, znečištění potravin a vody, strukturální škody a další následky mohou ovlivnit celé generace.</p><p>Přesto vědci našli způsoby, jak některé důsledky jaderných testů využít k pokroku ve vědě. Čtěte dál a objevte skutečný dopad tohoto testování.</p>
Jaderné testování: Stopy minulosti, které nezmizí
Od dlouhodobých škod po vědecké objevy
LIFESTYLE Válka
Pozůstatky jaderných testů nejsou jen dlouhodobé, ale zasahují mnoho různých oblastí. Od dopadu na životní prostředí a ekosystémy až po lidské zdraví – jejich důsledky přetrvávají dlouho po ukončení testování. Kontaminace (radioaktivní i jiná), zdravotní problémy, znečištění potravin a vody, strukturální škody a další následky mohou ovlivnit celé generace.
Přesto vědci našli způsoby, jak některé důsledky jaderných testů využít k pokroku ve vědě. Čtěte dál a objevte skutečný dopad tohoto testování.