Neviditelná krize, kterou není možné ignorovat
Feudalismus byl společenskou strukturou, která po stovky let panovala v různých částech světa v různých dobách. Pro většinu regionů, kde se feudalismus vyskytoval, byl spojovacím článkem mezi starověkými říšemi a moderní kapitalistickou společností.
Podobně jako říše na celém světě vznikaly a zanikaly, tak i feudalismus. Nejznámějším a nejvíce prozkoumaným obdobím feudalismu je období západní Evropy ve středověku. Existoval však i na mnoha dalších místech.
Feudalismus po staletí panoval také v Indii, východní Evropě a východní Asii. Feudální éra v Japonsku trvala například přibližně 700 let, po více než 1000 letech císařské vlády.
Mnohdy je těžké přesně určit příčiny a události, které vedly k určitému společenskému období v dějinách, avšak vzhledem k tomu, že feudalismus se v různých dobách vyvíjel nezávisle v mnoha regionech, je jednoduché vysledovat podobnosti v dějinách těchto společností.
Všude, kde se feudalismus rozvíjel, mu předcházel pád velké a mocné říše. Kupříkladu v západní Evropě lze feudalismus vysledovat až k pádu Západořímské říše.
Při pádu velkých říší s nimi padnou i dlouhodobě zavedené mocenské systémy. S požárem měst přišly venkovské a zemědělské společnosti o metropolitní politické stroje, které udržovaly v chodu jejich obchod, živobytí a obživu.
Ve všech obdobích feudalismu se přeživší příslušníci šlechty snažili získat alespoň zdánlivou kontrolu nad novým anarchickým prostředím, v němž se ocitli. Objevili se noví králové a království, kteří si nárokovali svá území a dělali si s nimi, co se jim zlíbilo, protože se vymanili z područí císařské byrokracie.
I přesto, že poměr sil ve feudalismu byl značně nevyvážený, stále existovala střední třída. Pod panovníkem a šlechtou a nad rolnickou třídou se nacházely skupiny příslušníků duchovenstva a rytířů, kteří se těšili velké úctě v rámci filozofie rytířství. Ve feudálních společnostech mimo Evropu existovala velmi podobná, ne-li totožná střední třída. Kupříkladu v Japonsku žili samurajové podle kodexu bušidó, což bylo v podstatě východní rytířství.
Pojmy „vazal“ a „nevolník“ se často zaměňují, ale mezi těmito dvěma skupinami, které tvořily feudální rolnickou třídu, existují významné rozdíly. Nevolníci jsou rolníci, kteří fyzicky obdělávali zemědělskou půdu, z úrody si nechávali sotva tolik, aby se uživili, a největší díl odevzdávali svým vrchnostem. Na druhé straně vazalové, ačkoli byli stále považováni za součást rolnictva, sloužili jako prostředníci mezi nevolníky a šlechtou. Vazalové často měli malé pozemky vlastní půdy a byli zodpovědní za vybírání úrody a daní od poddaných.
Jednou z hlavních odlišností mezi feudální a moderní společností je pojetí vlastnictví. Téměř všechna půda ve feudálním království nebo lenním panství patřila místní královské rodině. Půda byla rozčleněna na části zvané léna, které směli rolníci obývat výměnou za neplacenou práci, aby mohli živit panství a hrady vyšší kasty. Poddaní měli k využití malé pozemky zvané „commons“, které mohli využívat pro svou osobní úrodu a přežití. Ve feudální společnosti nevolníci nic nevlastnili. Je však nutné si uvědomit rozdíl mezi nevolníky a námezdními dělníky a otroky. I když je pravda, že nevolníkům bylo odepřeno vlastnické právo, byla jim přiznána určitá míra autonomie, která jim znemožňovala výměnu, koupi nebo prodej.
Období feudalismu v západní Evropě je nejvíce spojeno se středověkem a temným věkem, avšak, jak již bylo zmíněno, někteří učenci tvrdí, že jeho počátky lze vysledovat až do pádu Západořímské říše.
Všeobecná chudoba a útlak feudalismu v západní Evropě jsou často zastíněny romantickými příběhy o rytířích a udatných králích. Ve skutečnosti však byly konflikty mezi leníky mnohem méně časté než konflikty mezi vzbouřenými rolníky a rytíři, jejichž hlavním úkolem bylo - na rozdíl od záchrany princezen - udržet poddané v poslušnosti a produktivitě.
Feudalismus ve východní Evropě byl nepřímo způsoben také pádem Západořímské říše a mnohem méně organizovanou vládou Byzance. Na východě Evropy nabyl feudalismus podobnou podobu jako feudalismus západní, i když jeho léna byla možná ještě méně „úspěšná“ než léna ve Francii a Anglii. Vyskytovaly se i další nápadné rozdíly.
Někteří učenci tvrdí, že ve východní Evropě neexistovala „pravá“ forma feudalismu, a to na základě argumentu, že zde nebyly tak rozšířené dědičné královské řetězce a na mnoha místech neexistovala ani střední třída rytířů. Nicméně tři pilíře feudalismu - páni, vazalové a léna - byly v regionu přítomny a významné po celá staletí.
Vzestup feudalismu v Indii je výjimečný tím, že ačkoli byl doprovázen pádem říše, byl zaveden tou samou říší ve snaze rozdělit břemeno byrokracie po celém jejím území.
Dynastie Guptů, která panovala 200 let mezi 4. a 6. stoletím n. l., přijala politiku „naprostého nevměšování“, kdy svěřila pozemková práva výhradně do rukou pánů a vazalů říše a požadovala za to pouze daně. To vedlo k rozkvětu vládnoucích i pozemkových vrstev, ale jen na určitou dobu, dokud úplná autorita pozemkových vlastníků nezpůsobila, že císařské úřady byly zastaralé.
Čína prošla cestou feudalismu mnohem dříve než zbytek světa. Od dynastie Šang z druhého tisíciletí před naším letopočtem se po tisíce let, až do počátku 20. století, uplatňoval feudální politický systém známý jako feng-ťien.
Fengjian byl mnohem složitější než pozdější formy feudalismu. Význam, který konfucianismus přikládal vzdělání a moudrosti, vytvořil dalšího člena feudální střední třídy: šlechtu. Jedinečným doplňkem čínské feudální společnosti byli také obchodníci, kteří sice byli po mnoho staletí stále považováni za rolníky, ale jejich přítomnost byla v tak velké feudální společnosti, jakou byla čínská, nezbytná.
Díky kulturnímu okouzlení samuraji a seppuku je feudální Japonsko pravděpodobně druhým nejdiskutovanějším obdobím lenního panství v dějinách. Japonská feudální éra, která začínala přibližně v 10. století n. l. a trvala až do 18. století, měla mnoho podobností s evropským feudalismem, ale zároveň se v některých ohledech nápadně lišila.
Japonsko, jemuž od roku 600 př. n. l. v různé míře „vládl“ císař, se rozpadlo na četné feudální frakce po vzniku třídy samurajských bojovníků, kteří vehementně bránili šlechtu, jež je zaměstnávala, a to i proti císařství. Jakmile císařství ztratilo svůj vliv, začali regionální šógunát daimjó kontrolovat svá území s pomocí početné a vysoce respektované třídy samurajských bojovníků. Pod samuraje se řadila obyčejná střední třída vazalů a nižší třída zemědělců, obchodníků a řemeslníků. Pod ostatními však existovala třída tak nízká, že ani nebyla považována za součást oficiálního čtyřstupňového třídního systému: burakumin neboli „vesničané“. Mezi ně patřili řezníci, herci a zločinci. Tyto lidi zbytek společnosti zcela ignoroval.
Úpadek feudalismu je odrazem jeho vzestupu. V moci králů a pánů regionálních lén zavládla nová centralizovaná moc a první národy světa se staly příliš silnými na to, aby mohly utlačovat postupně se více organizující dělnickou třídu.
Dýmějový mor byl v Evropě rozhodujícím momentem v průběhu feudalismu. Jakmile černá smrt zachvátila Evropu, bylo zdecimováno rolnictvo, na němž byli feudálové tak závislí.
Černá smrt je pochopitelně jednou z nejhorších tragédií v dějinách, ale měla i jednu světlou stránku: poprvé po staletích se objevil velký nedostatek pracovních sil, a tak se moc dostala do rukou dělníků. Tento posun měl položit základy nejvýznamnějších evropských revolucí a zahájit novou éru civilizace.
Další velký krok na cestě mezi feudalismem a národními státy představovalo podepsání Magny Charty v roce 1205. Tento velmi vlivný dokument, podepsaný mezi anglickým králem Janem a skupinou baronů (feudálních pánů), nastolil mír mezi rostoucí centrální mocí anglického krále a nyní náhle mnohem méně mocnými barony. V jeho důsledku začali také poddaní získávat větší samostatnost a vliv ve společnosti.
Moderní éra Západu začala vznikat s Velkou francouzskou revolucí na konci 18. století. To, co započalo jako selské povstání, znepokojené neschopností francouzské vládnoucí třídy, se změnilo v úplnou změnu společnosti, která ve Francii jednou provždy vyhnala feudalismus a monarchii.
V Indii skončila politika „naprostého nevměšování“ zároveň s dobytím indického subkontinentu Mughaly. Indický feudalismus byl oslaben bezohlednými pozemkovými vlastníky, kteří byli svým pánům málo věrní, a když se mughalská říše rozšířila po celé zemi, císařská vláda opět nahradila feudalismus.
Po tisíciletích neustálého feudalismu pod vládou různých dynastií skončil čínský feudalismus s revolucí v roce 1911. Po letech sporů mezi vládnoucí dynastií Čching a čínským lidem padla dynastie spolu s čínským systémem monarchie a feudalismu ke dnu. Z popela povstala Čínská republika, předchůdce dnešní Čínské lidové republiky.
Po téměř 800 letech šógunátního feudalismu, toulavých samurajů a fakticky bezvýznamného císařského dvora se moc císařství naplno vrátila během reformy Meidži v roce 1868. Císaři Meidži se po válce se šógunáty a daimjóy, kteří byli oslabeni staletími vzájemných bojů, podařilo obnovit japonskou císařskou armádu a vrátit celý ostrov pod císařskou kontrolu.
Klasický feudalismus je již sice minulostí, ale pozůstatky tohoto nespravedlivého a necivilizovaného politického uspořádání lze pozorovat ve všech dnešních „pokrokových“ mocnostech. Víme-li, co o dnešním feudalismu víme, je snadné pochopit, proč mnozí vědci používají pojem „neofeudalismus“ k popisu situace pracujících tříd po celém světě. Pracovníci s nízkými příjmy jsou koneckonců nuceni odevzdávat většinu své mzdy majitelům pozemků a dalším subjektům, kteří udržují za poplatek takové nezbytnosti, jako je teplo a elektřina. Pojmy se mění, z králů se stávají premiéři nebo prezidenti a z obilí mince, ale je historie opravdu tak daleko za námi?
Zdroje: (Owlcation) (Unacademy) (ThoughtCo.)
Feudalismus, záleží na tom, koho se ptáte, vyvolává představy rytířů v lesklé zbroji, dekadentních hradních hostin, osamělých samurajů a tvrdě pracujících rolníků, kteří se starají o pole. Ale přestože rytíři, hrady, rolníci a pole jistě existovali, nebylo to všechno tak jednoduché a idylické. Po pravdě řečeno, feudalismus je jednou z mnoha věcí, které způsobily, že evropský temný středověk byl tak temný a brzdil společenský a technologický pokrok v regionech po celém světě. I když jej mnozí historici považují za nezbytný krok mezi věky starověkých říší a moderním světem, v němž se nacházíme dnes, nebyl tento přechod zrovna půvabný ani hezký. Období feudalismu bylo dobou chamtivosti a necivilizovaného bohatství pro malou vládnoucí třídu a dobou nekonečné práce a nuzných životních podmínek pro zbytek společnosti.
Jak tedy tyto temné časy vznikly a jak vedly ke společnosti, v níž žijeme dnes? Přečtěte si tuto galerii a dozvíte se to.
Poddaný a feudál: Dějiny feudalismu ve světě
Jaký byl ve skutečnosti život ve feudalismu?
LIFESTYLE Temný středověk
Feudalismus, záleží na tom, koho se ptáte, vyvolává představy rytířů v lesklé zbroji, dekadentních hradních hostin, osamělých samurajů a tvrdě pracujících rolníků, kteří se starají o pole. Ale přestože rytíři, hrady, rolníci a pole jistě existovali, nebylo to všechno tak jednoduché a idylické. Po pravdě řečeno, feudalismus je jednou z mnoha věcí, které způsobily, že evropský temný středověk byl tak temný a brzdil společenský a technologický pokrok v regionech po celém světě. I když jej mnozí historici považují za nezbytný krok mezi věky starověkých říší a moderním světem, v němž se nacházíme dnes, nebyl tento přechod zrovna půvabný ani hezký. Období feudalismu bylo dobou chamtivosti a necivilizovaného bohatství pro malou vládnoucí třídu a dobou nekonečné práce a nuzných životních podmínek pro zbytek společnosti.
Jak tedy tyto temné časy vznikly a jak vedly ke společnosti, v níž žijeme dnes? Přečtěte si tuto galerii a dozvíte se to.