The recent floods in Central Europe are an example of regions with high risk of flooding
Mnozí z nás znají pojem „samotka“. Všichni jsme viděli vězně ve filmech, jak tráví čas v „díře“, ale přemýšleli jste někdy o tom, jaký vliv to má na lidské zdraví? Přesně o tom si tu něco povíme.
Klikněte a zjistěte více o tom, jak samotka může ovlivnit naše tělo i mysl.
Vězni na samotkách se pravidelně nevystavují slunečnímu záření, které je nezbytné pro lidské zdraví.
Pravděpodobně se objeví kožní onemocnění, například dermatitida. Šupinatá a svědivá kůže je u osob na samotkách běžná.
Dalším velmi častým důsledkem samotky je úbytek hmotnosti. Teoreticky by vězni měli mít méně fyzické aktivity, což znamená, že by nespálili tolik kalorií, ale existují i další problémy, které mohou způsobit úbytek hmotnosti.
Za těchto okolností jsou obvykle hlavními viníky úbytku hmotnosti snížená chuť k jídlu a zažívací potíže. To často souvisí s psychickým stavem.
Pobyt na samotce může být i fyzicky bolestivý. Svaly, kosti, šlachy a nervy – všechny části těla mohou být vážně postiženy.
To je způsobeno především nedostatkem pohybu. Pobyt v malém prostoru bez fyzické aktivity může být pro tělo velmi škodlivý.
Ačkoliv duševní zdraví také hraje roli v tom, jak tělo reaguje. Častá je také psychosomatická bolest (fyzický projev bolesti bez příčiny), způsobená psychickým strádáním.
Pobyt na samotce je velmi stresující. A všichni víme, jak škodlivé účinky může mít dlouhodobý stres na zdraví srdce.
Studie zjistily, že výskyt hypertenze je u vězňů na samotkách třikrát vyšší než u vězňů v běžné věznici.
Vysokým krevním tlakem trpí na samotkách přibližně 48 % mužů ve věku 27 až 45 let.
Osamělost je obecně spojena s vyšším rizikem infarktu a mrtvice a osoby na samotce jsou k tomu tedy přirozeně náchylnější.
Světlo a zvuk jsou pro naše zdraví nesmírně důležité. Omezená stimulace může mít negativní vliv na naše smysly, zejména na zrak.
Uzavření v malé „díře“ neumožňuje vězňům zapojit zrak do dálky. To samo o sobě může přispět ke zhoršení zraku.
Podobně může vést k extrémní citlivosti i nedostatek zvukových projevů. Po dlouhé době strávené na samotce mohou být vězni velmi citliví na zvuky.
Možná jste to viděli ve vězeňských filmech, ale děje se to i ve skutečném životě. Během samotky může skutečně docházet ke kolébání sem a tam a třesu těla.
Slavný anglický spisovatel Charles Dickens si při své cestě po USA v roce 1942 ve svých denících zaznamenal různé fyzické a psychické útrapy, které viděl u vězňů na samotkách. „Šťourali se v nehtech, nebyli schopni navázat oční kontakt, udržet konverzaci, krčili se a byli nervózní, což je přivádělo až k slzám,“ napsal.
Sociální segregace může mít vliv na to, jak budeme v budoucnu reagovat na stresory. Izolace od ostatních lidí může způsobit, že budeme citliví na podněty a ztratíme schopnost navazovat kontakty a vazby s ostatními.
Nedostatek smyslů a podnětů může mít pro mozek katastrofální následky, protože zpomaluje tvorbu nových neuronů. To ovlivní učení i paměť.
Studie provedená na účastnících expedice v Antarktidě zjistila, že monotónnost každodenního pobytu se stejnými lidmi na stejném místě skutečně způsobila zmenšení hipokampu účastníků. Hipokampus hraje důležitou roli v učení a paměti.
Zmenšování hipokampu vede ke zrychlení odumírání mozkových buněk, což má vliv na kognitivní funkce. To se u vězňů na samotkách skutečně může projevit.
A tento proces může probíhat poměrně rychle. Studie provedená na myších zjistila, že motorické oblasti v mozku se zmenšily o 20 % již po jednom měsíci sociální izolace.
Pobyt na samotce může u vězňů vyvolat například paranoiu. Ta je obvykle důsledkem vysoké míry úzkosti, kterou v těchto podmínkách zažívají.
Není neobvyklé, že vězni mají iracionální strach z vězeňské stráže. Jedinci na samotce popisují například strach z otravy, z toho, že je celou noc budí bušení na dveře, nebo že je někdo špehuje.
Paranoia však není to jediné, co těmto vězňům hrozí. V některých případech může skutečně dojít k deliriu. Vězni se mohou mimo jiné setkat s tím, že vedou rozhovory sami se sebou.
„Sledoval jsem, jak do vězení přicházejí naprosto příčetní lidé, kteří pak za tři roky už nežijí v reálném světě... jeden chlap vyšel na dvůr, svlékl se, lehl si a celý se pomočil. Vzal výkaly a pomazal si jimi celý obličej,“ řekl bývalý vězeň v kalifornské cele smrti Anthony Graves, který byl po 18 letech osvobozen a propuštěn.
Čím více času stráví vězni na samotce, tím jsou sociálně netolerantnější. To může mít katastrofální následky, včetně výbuchů vzteku.
Toto chování může nakonec vyvolat nekonečný cyklus. Jedinec je propuštěn a stává se násilníkem. Stane se z něj recidivista, je znovu uvězněn a umístěn na samotku a cyklus pokračuje dál a dál.
Úmyslné i neúmyslné sebepoškozování je bohužel krutou realitou těch, kteří tráví čas na samotce.
Myšlenky na to, že si sáhnou na život, se mezi lidmi v těchto situacích opakují a bohužel mnozí z nich to nakonec udělají v prvním roce po propuštění z vězení.
Zdroje: (Grunge)
Jak hrozné je být uvězněn na samotce?
Izolace může i zabíjet
LIFESTYLE Izolace
Mnozí z nás znají pojem „samotka“. Všichni jsme viděli vězně ve filmech, jak tráví čas v „díře“, ale přemýšleli jste někdy o tom, jaký vliv to má na lidské zdraví? Přesně o tom si tu něco povíme.
Klikněte a zjistěte více o tom, jak samotka může ovlivnit naše tělo i mysl.