Stvoření vyzbrojená křídly, která se vznášela vysoko do oblak
Umísťování dětí do klecí za okny bylo v 19. století běžnou praxí. Děti se tak dostávaly na čerstvý vzduch. Říkalo se tomu "větrání".
Tento koncept představil v 90. letech 19. století Dr. Luther Emmett Holt ve své knize "The Care and Feeding of Children". Tato praxe měla přispět k tomu, aby děti rostly silnější a zdravější.
Samozřejmě pomohlo, že to bylo schváleno Biblí. Ve verši 23:13 se píše: "Neodpírej dítěti kázeň; když ho budeš trestat metlou, nezemře." A tak se stalo.
V knize z roku 1884 "Několik rad pro matky, jak vychovávat děti" se doporučuje "pořádné bičování tenkou, měkkou, starou koženou nebo látkovou bačkorou".
Lydia Maria Childová, autorka "Knihy pro matky", v jedné ze svých knih navrhla přivázat dítě ke křeslu "nebo k něčemu podobnému" jako formu trestu.
Také se doporučovalo dávat dětem knoflíky na hraní. Nejlépe lesklé, pokud nejsou z mosazi. Nehrozí náhodou nebezpečí udušení?
Čtení beletrie bylo tak trochu vzácným potěšením, které by si děti měly dopřávat jen s mírou. Říkalo se: "Aby se předešlo škodlivé zálibě v beletrii, je dobré podporovat v dětech lásku k historii, cestopisům, životopisům atd."
Ve skutečnosti by vás to mohlo zabít. Samuel Griswold Goodrich v knize "Fireside Education" z roku 1846 uvádí příklad matky, která příliš povzbuzovala svého syna ve vzdělání. V osmi letech byl zázračným dítětem, ale v pouhých deseti letech zemřel. "Předčasné ovoce nikdy dobře nedozraje," zdůraznil.
Přílišná představivost se totiž nepovažovala za dobrou věc. Vedlo to prý ke zkreslenému pohledu na realitu.
"Cassellův průvodce domácností" radí: "Pokud jde o dobu krmení, je třeba se vyvarovat nepravidelnosti a nedávat dětem svačiny mezi jídly; neměly by být vystavovány pohledu na lákavé jídlo v nevhodnou dobu."
Pokud jste opravdu chtěli dát svému dítěti svačinu, pak vám Pye Henry Chavasse v knize "Rada matce o výchově dětí" radí: kousek suchého chleba.
Autor to vysvětluje tak, že "nikdy nesní víc, než mu udělá dobře, a přesto si vezme tolik, aby ukojil svůj hlad, což je velmi důležité". Navíc "pokud dítěti nikdy nedovolíme jíst koláče a sladkosti, bude považovat kousek suchého chleba za luxus a bude ho jíst s největší chutí", jak se píše v knize.
Nemocné dítě? V 19. století stačilo pár kapek paregorického sirupu. Děti by se díky alkoholu a opiu, které obsahoval, rozhodně cítily klidnější!
Například na tasemnice byste dítěti měli dát spíše terpentýn.
Při úplavici byste dítěti dali rtuť.
Německá dětská knížka "Der Struwwelpeter" od Heinricha Hoffmanna vydaná v roce 1845 přináší dětem opravdu děsivé ponaučení.
Jeden z příběhů je o chlapci, kterému uříznou palce, protože si je cucal.
Další je o dítěti, které se za špatného počasí vydá ven a vítr ho odnese tak daleko, že ho už nikdo nikdy neviděl. "Nikdo neslyšel jeho křik a pláč," píše se v knize.
Řešením bylo prořezávání dásní. Ano, zubaři řezali dětem dásně, místo aby nechali zuby prorazit přirozeně.
V americkém lékařském časopise z roku 1857 se uvádí, že "povrchový řez nepomůže; dásně se musí seříznout tak hluboko, dokud břitva nenarazí na blížící se zub."
To bylo uvedeno jako nejdůležitější vlastnost, kterou je třeba dětem vštípit. To byl způsob, jak zabránit tomu, aby z dětí vyrostli chamtiví a do sebe zahledění dospělí.
Metodika byla snadná. Stačilo, aby rodiče nikdy nedávali dětem to, co chtějí. Nikdy.
"Cassellův průvodce domácností" uvádí: "Obecně se má za to, že pokud je dítě ještě malé, nemůže mu to nijak uškodit. To je však vážný klam. Jakmile dítě dosáhne věku, kdy je schopno vyjádřit své přání, ať už tím či oním způsobem, je dostatečně staré na to, aby bylo vedeno k poslušnosti. Poslušnost je první lekcí, kterou je třeba dítě naučit. Její význam velmi dobře vnímají všechna dobře vychovaná nemluvňata."
"K prosazení pravidla, které spočívá v tom, že prostě neuděláte co dítě požaduje, pokud není správný čas a správné místo pro požadované uspokojení, není třeba přidávat žádná ostrá slova ani netrpělivá gesta," píše se v příručce.
Zatímco trocha opia a rtuti se dětem volně podávala, pití zeleného čaje se nedoporučovalo.
Se zeleným čajem byla spojována řada poruch, včetně hysterie a bolesti žaludku. Podle Pye Henryho Chavasse zelený čaj lidi znervózňoval.
Zelený pigment, který se v té době vyráběl z arzenu, se používal v řadě věcí, od oblečení přes dekorace až po hračky. Někteří odborníci si to naštěstí v té době uvědomili a doporučili dětem, aby se zelené barvě vyhýbaly.
Alespoň to naznačil George Napheys ve své knize "Fyzický život ženy: Rady pro dívky, manželky a matky". Obviňoval místnosti se špatným osvětlením, špatně osazená okna a dokonce i typ písma používaný v knihách.
Napheys také naznačil, že "děti počaté na jaře mají větší vitalitu a méně umírají v kojeneckém věku než děti počaté v jiném ročním období".
"Nechme je spát, dokud mohou," napsal Thomas E. Hill ve své knize "Příručka sociálních a obchodních tiskovin" z roku 1878.
'The Care and Feeding of Children'
'Advice to a Mother on the Management of her Children'
The American Academy of Pediatrics
'A Few Suggestions to Mothers on the Management of Their Children'
‘The Physical Life of Woman: Advice to the Maiden, Wife and Mother’
Způsob výchovy dětí se v průběhu let výrazně změnil. Ačkoli některé zásady stále platí, ukázalo se, že mnohé z nich nejsou tak účinné. Zatímco v 19. století měli rodiče přístup ke knihám, které je vedly na jejich rodičovské cestě, a některé z nich skutečně obsahovaly dobré rady, mnohé z těchto knih byly prostě bizarní. Teď vážně, kdy jste naposledy "provětrali" své dítě v kleci za oknem nebo dali dítěti trochu opia?
Prolistujte si následující galerii a seznamte se s dalšími šílenými rodičovskými radami z 19. století.
Bizarní rodičovské praktiky z 19. století
Od dětí v klecích až po opiový sirup
LIFESTYLE Rodičo
Způsob výchovy dětí se v průběhu let výrazně změnil. Ačkoli některé zásady stále platí, ukázalo se, že mnohé z nich nejsou tak účinné. Zatímco v 19. století měli rodiče přístup ke knihám, které je vedly na jejich rodičovské cestě, a některé z nich skutečně obsahovaly dobré rady, mnohé z těchto knih byly prostě bizarní. Teď vážně, kdy jste naposledy "provětrali" své dítě v kleci za oknem nebo dali dítěti trochu opia?
Prolistujte si následující galerii a seznamte se s dalšími šílenými rodičovskými radami z 19. století.