© Getty Images

Josephine Baker (1906–1975) -

Josephine Baker se narodila dne 3. června 1906 v St. Louis ve státě Missouri jako Freda Josephine McDonald. Její matka Carrie byla adoptována Richardem a Elvírou McDonald, kteří byli bývalými otroky afrického a indiánského původu. Totožnost Josephinina otce je zahalena tajemstvím.

© Public Domain 

Raný život -

Tato dospívající dívka, která žila jako dítě ulice v chudinské čtvrti St. Louis, se ve svých 13 letech vdala a následně rozvedla, se živila pouličním tancem. V patnácti letech se podruhé provdala, za Willieho Bakera, jehož příjmení používala profesně až do konce svého života.

© Getty Images 

Rozvod a varieté -

Když se v roce 1925 rozvedla se svým druhým manželem, vystupovala Josephine Baker již jako sboristka v newyorském varieté. Její vystoupení mělo komický charakter, skeč, díky kterému Baker dostala příležitost vyjet na turné do Paříže, což se stalo místem, které nazývala domovem až do svých posledních dnů.

© Getty Images 

Cesta do Paříže a Folies Bergère -

Roku 1925 připlula Baker do Paříže, kde dne 2. října ve svých 19 letech vystoupila v divadle Théâtre des Champs-Élysées v představení „La Revue Nègre“ a okamžitě zaznamenala úspěch díky svému erotickému tanci. Roku 1926 Josephine Baker poprvé vystoupila v divadle Folies Bergère. Právě zde představila svůj slavný „Danse Sauvage“ v kostýmu, který tvořila sukně ze šňůry umělých banánů a téměř nic jiného.

© Getty Images

'Siren of the Tropics' (1927) -

Další slávy dosáhla Baker tím, že se stala první černoškou, která si zahrála ve velkofilmu, a to v němém filmu „Siren of the Tropics“ z roku 1927. Tento francouzský film, jenž se odehrával v Západní Indii v podání režisérů Maria Nalpase a Henriho Étiévanta, se stal velkou senzací a jeho pozitivní přijetí připravilo půdu pro hlavní role Baker ve filmech „Zuzu“ (1934) a „Princezna Tam Tam“ (1935), které ovšem sklidily úspěch pouze v Evropě.

© Getty Images

„Senzační žena“ -

Baker se brzy stala nejúspěšnější americkou bavičkou působící ve Francii a byla obdivována největšími osobnostmi své doby, včetně Ernesta Hemingwaye, který ji označil za „senzační ženu“, a Picassa, jenž namaloval obrazy zobrazující její svůdnou krásu.

© Getty Images 

Manažer a milenci/milenky -

Na přelomu 20. a 30. let se Baker během rozsáhlého turné po Evropě seznámila s Giuseppem Pepitem Abatinem, který se stal jejím manažerem a později i milencem. Baker však měla také několik vztahů se ženami, mezi které patřila i bluesová zpěvačka Clara Smith.

© Getty Images 

Pýcha a předsudky -

Pod Abatinovým pečlivým vedením se proměnila jevištní a veřejná osobnost Baker, stejně jako její pěvecký hlas. Vytvořila jednu ze svých nejúspěšnějších písní „J'ai deux amours“ (1931) a účinkovala v opeře. To, co mělo být triumfálním návratem do Ameriky v roce 1936, jí ale jen připomnělo předsudky a nepřátelství, které se v zemi, odkud pocházela, stále projevovaly vůči lidem jiné barvy pleti.

© Getty Images

Ziegfeld Follies -

Její hvězdné účinkování v revivalovém představení „Ziegfeld Follies“ na Broadwayi roku 1936 nepřineslo zrovna impozantní čísla v pokladnách kin. Ohlasy byly nelítostné a urážlivé. Zanedlouho ji nahradila burleskní bavička bílé pleti, Gypsy Rose Lee. Zdrcená Baker se v roce 1937 vrátila do Francie, aby se stala právoplatnou občankou této země a vzdala se svého amerického občanství.

© Getty Images

Třetí manžel -

Roku 1937 se Baker provdala za francouzského průmyslníka Jeana Liona a sňatek uzavřela v Crèvecœur-le-Grand na severu Francie. Na snímku jsou novomanželé zachyceni při společném tanci na charitativní akci.

© Getty Images 

Druhá světová válka -

V září roku 1939, kdy začala válka, byla Baker v Paříži naverbována Deuxième Bureau - francouzskou vnější vojenskou zpravodajskou agenturou - jako spojenecká špionka. Přestěhovala se do Château des Milandes, svého domu v Dordogne, kde spolupracovala se Svobodnými francouzskými silami pro exilovou vládu vedenou Charlesem de Gaullem. Roku 1940 se Baker se svým třetím manželem Jeanem Lionem rozvedla.

© Getty Images 

Zpívající špionka -

Jako bavička měla Baker záminku pohybovat se po Evropě a navštěvovat neutrální země, jako je Portugalsko, a rovněž některé země v Jižní Americe. Mezi jednotlivými koncertními vystoupeními mezitím předávala do Londýna informace o letištích, přístavech a koncentraci německých vojsk v západní Francii. Plodným zdrojem informací byly večírky na velvyslanectví a společenská setkání.

© Getty Images 

Zábavná práce -

Díky podpoře francouzského odboje se dostala i do francouzských kolonií v severní Africe. Ze základny v Maroku podnikala cesty po Španělsku, aby shromažďovala informace, a poté se vracela, aby bavila britské, francouzské a americké vojáky, kteří byli v regionu nasazeni.

© Getty Images 

Vyznamenání -

Po válce Baker obdržela Croix de guerre (Válečný kříž s palmou) a Rosette de la Résistance (Rozetu odboje). Sám generál Charles de Gaulle ji také jmenoval Chevalier of the Légion d'honneur (Řádem čestné legie).

© Getty Images 

Manžel číslo čtyři -

Roku 1947 se Baker provdala za svého čtvrtého manžela, francouzského skladatele, dirigenta a houslistu Jo Bouillona. O dva roky poté se vrátila do divadla Folies Bergère a pro spoustu svých fanoušků se stala válečnou hrdinkou.

© Getty Images 

Návrat do USA -

Návrat Josephine Baker k vystupování v USA roku 1951 byl zpočátku úspěšný. S velkým ohlasem vystupovala v nočních klubech po celé zemi. Ale incident v New Yorku přerušil a zvrátil její plány.

© Getty Images 

Kontroverze v klubu Stork Club -

Při čekání na večeři Baker kritizovala tento manhattanský klub Stork Club za jeho nepsanou politiku, která odrazovala návštěvníky černé pleti. Následovaly hádky. Ten večer se v klubu nacházel novinář Walter Winchell, který následně zveřejnil řadu ostrých výtek na adresu této bavičky. Reputace Baker tím značně utrpěla (ačkoli s ní mnozí sympatizovali) a vyústila v ukončení jejího pracovního víza, což Baker přinutilo zrušit všechna její angažmá a vrátit se do Francie. Na snímku: skupina demonstrantů před klubem Stork Club po obvinění Josephine Baker z rasismu. Mezi demonstranty je i její kamarádka Bessie Buchanan, která byla v té době rovněž hostem klubu.

© Public Domain 

Setkání s Grace Kelly -

Jedním z pozitivnějších aspektů, které vyplynuly z aféry v klubu Stork Club, bylo setkání Baker s herečkou Grace Kelly, která tam byla ten samý večer a která se k Baker vrhla, popadla ji za ruku a vyrazila s celou svou skupinou ven. Obě ženy (na snímku) se po této události staly blízkými kamarádkami.

© Getty Images 

Pozvání na Kubu -

V 50. a 60. letech Baker nadále vystupovala a koncertovala po Evropě. Roku 1966 ji Fidel Castro pozval, aby vystoupila v Teatro Musical de La Habana v Havaně na Kubě při příležitosti oslav sedmého výročí jeho revoluce. Její velkolepá show v dubnu lámala rekordy v návštěvnosti.

© Public Domain 

Afroamerické hnutí za občanská práva -

Přestože žila ve Francii, byla Baker v 50. letech 20. století stoupencem Afroamerického hnutí za občanská práva. Odmítala vystupovat pro segregované publikum a aktivně spolupracovala s Národní asociací pro podporu barevných lidí (NAACP). Dne 20. května roku 1951 jí nositel Nobelovy ceny míru Dr. Ralph Bunche (na snímku) udělil doživotní členství v NAACP a vyhlásil toto datum za „Josephine Baker day“ (Den Josephine Baker).

© Getty Images 

Pochod na Washington za práci a svobodu -

Roku 1963 promluvila Baker na Pochodu na Washington za práci a svobodu po boku reverenda Martina Luthera Kinga Jr. Byla jedinou oficiální řečnicí a v uniformě Svobodné Francie představila „Negro Women for Civil Rights“ (ženy černé pleti za občanská práva) - Rosu Parks a Daisy Bates.

© Getty Images 

Kariérní úpadek -

V polovině 60. let 20. století kariéra Baker upadala. Rovněž se potýkala s finančními problémy. V tomto období naříkala: „Nikdo mě nechce, zapomněli na mě“. Avšak nebyla na to sama. Během své práce v rámci Afroamerického hnutí za občanská práva se rozhodla adoptovat děti.

© Getty Images 

Spousta dětí -

Celkově Baker adoptovala 12 dětí různých etnik a náboženství. Žila s nimi na zámku Château des Milandes, kde jí po rozvodu se čtvrtým manželem Jo Bouillonem roku 1961 dělaly děti nepostradatelnou společnost.

© Getty Images

Zoufalství -

V roce 1968, když se ocitla v těžkých finančních potížích, byla Baker ze zámku Château des Milandes vystěhována (na snímku sedí před vchodem zámku a nemá kam jít). Naštěstí jí její dobrá kamarádka Grace Kelly, v té době již monacká kněžna Grace, nabídla byt v Roquebrune nedaleko tohoto knížectví.

© Getty Images 

Comeback -

Znovu zabydlená a posilněná Josephine Baker se vydala na cestu comebacku. Koncem roku 1968 se vrátila na jeviště pařížského sálu Olympia, v roce 1973 do newyorské Carnegie Hall a rok nato na Royal Variety Performance v London Palladium.

© Getty Images 

Bobino -

Roku 1975 vystoupila v oslnivé retrospektivní revue na pařížské scéně Bobino. Představení s názvem „Joséphine à Bobino“ oslavovalo 50 let jejího působení v showbyznysu.

© Getty Images

Nadšené ohlasy -

Představení „Joséphine à Bobino“, které bylo významnou událostí showbyznysu, mělo premiéru dne 8. dubna a setkalo se s nadšenými ohlasy. Mezi slavnými hosty byli princ Rainier, princezna Grace, Jacqueline Kennedy Onassis, Sophia Loren, Mick Jagger, Shirley Bassey, Diana Ross a Liza Minnelli.

© Getty Images

Josephine Baker umírá -

O čtyři dny poté byla Josephine Baker nalezena ve svém bytě v kómatu coby oběť krvácení do mozku. Zemřela ve věku 68 let v nemocnici dne 12. dubna 1975. Její pohřební průvod projíždí kolem scény Bobino, přičemž její jméno je stále ve světlech.

© Getty Images 

Pohřeb -

Pohřební obřad se konal v Paříži v kostele L'église de la Madeleine (La Madeleine). Po rodinném obřadu v kostele Saint-Charles Church v Monte Carlu následoval její pohřeb na monackém hřbitově Cimetière de Monaco. Na snímku z obřadu je monacká kněžna Grace a zpěvaččiny adoptivní děti.

© Getty Images 

Château des Milandes -

Zámek Château des Milandes, který byl po dlouhá léta domovem Josephine Baker, je přístupný veřejnosti a je zde vystaveno její jevištní oblečení včetně již zmíněné banánové sukně a další jevištní a osobní věci.

© Getty Images

Baker uvedena do francouzského Panteonu -

Dne 30. listopadu roku 2021 byla Josephine Baker uvedena do francouzského Panteonu v Paříži. Stala se tak šestou ženou, které se této pocty dostalo, a zároveň první ženou černé pleti.

Zdroje: (Britannica)

© Getty Images