12. května je svátkem Mezinárodního dne sester
Narodit se a vyrůstat ve starověkém Římě znamenalo zažít svět plný tradic, řádu i výzev. Život zde měl svá jasná pravidla a každá jeho fáze nesla specifické rituály a očekávání.
V této galerii se podíváme na to, jak vypadal každodenní život obyčejného Římana – od narození až po dospělost. Čtěte dál a ponořte se do příběhu života ve starověkém Římě.
Když se narodily děti, byly přivítány do rodiny vedené pater familias („otcem rodiny“). V římské tradici byl pater familias nejstarším mužem v domácnosti.
Novorozenec musel být přijat pater familias, který měl také pravomoc své děti zavrhnout a dokonce prodat.
Tuto pozici často zastával otec dítěte, ale ne vždy tomu tak bylo. Pokud otec zemřel a dítě bylo nejstarším mužem v domácnosti, stalo se pater familias.
V té době byla vysoká dětská úmrtnost, takže rodiče čekali týden, než svému dítěti dali jméno. Po týdnu se konal dies lustricus („den očištění“). Oslava zahrnovala návštěvy přátel a rodiny a děti dostaly své přívěsky.
Bulla byla přívěsek, který označoval chlapce jako svobodně narozeného občana Říma. Sloužila také jako ochranný amulet proti zlým duchům. Chlapci ji nosili až do chvíle, kdy vstoupili do dospělosti.
Dívky nosily přívěsek zvaný lunula. Tento přívěsek nosily až do svatebního dne. Stále však panují spory o tom, zda dívky nosily také bully.
Infantia („dětství“) bylo prvním obdobím života dítěte. Trvalo od narození do sedmi let. Podle římského práva byly tyto děti považovány za doli incapax, tedy neschopné trestného úmyslu (tento pojem se používá dodnes).
Další fáze nastala u dívek mezi sedmým a dvanáctým rokem a u chlapců mezi čtrnáctým rokem. Inpuberes byli v podstatě děti, které ještě nedosáhly puberty. Ti, kteří se k ní blížili, byli označováni jako pubertati proximus.
V této fázi byly děti stále považovány za doli incapax, ale pokud byly předloženy dostatečně silné důkazy, mohly být souzeny podle římského práva. V této fázi děti začaly častěji opouštět dům a trávit čas s lidmi mimo svou rodinu.
Chlapci dosahovali dospělosti ve věku 15 let. Dívky byly po dovršení 12 let připraveny k sňatku. Podle římského práva však byli chlapci i dívky považováni za nezletilé až do dovršení 25 let.
Po mnoho let bylo vzdělání vyhrazeno pouze bohatým rodinám. Většina znalostí se předávala z rodičů na děti, takže negramotné rodiny neměly svým dětem co nabídnout. To se změnilo po dobytí Řecka v roce 146 př. n. l., kdy se vzdělání rozšířilo po celé říši.
Děti ve věku sedmi let chodily do školy, kde je učil litterator. Tento učitel učil děti čtení, psaní, počty a řečtinu.
Pokročilejší vzdělání začínalo ve věku kolem 12 nebo 13 let. V tu dobu děti opouštěly svého učitele základů – litteratora – a začínal je vyučovat grammaticus. Mezi probírané předměty patřila rétorika, umění a poezie.
Děti si hrály s hračkami, jako je tomu dnes. Holčičky si hrály s panenkami a loutkami, zatímco kluci si hráli s věcmi, jako byli vozíky s koly, dřevěné meče nebo míče.
Deskové hry byly oblíbené jak u dětí, tak u dospělých. Děti hrály také tradiční hry, jako například terni lapilli, schovávanou a skákání přes švihadlo. Na obrázku je pár římských kostek vyrobených z vyřezávané kosti.
Mnoho domácností mělo domácí mazlíčky, takže děti vyrůstaly v přítomnosti zvířat. Velmi oblíbené byly kočky, ale některé rodiny chovaly i opice.
Některé rodiny chovaly i hady, stejně jako ptáky, kteří ve starověkém Římě sloužili jako symbol společenského postavení.
A stejně jako dnes byli psi v Římě nejoblíbenějšími domácími mazlíčky. Sloužili jako společníci, ale také k lovu a jako hlídací psi. Některé domy dokonce vystavovaly ceduli cave canem (pozor na psa).
Od mladých lidí se očekávalo, že si najdou práci. Na vrcholu hierarchie stála politika, kterou obvykle ovládaly děti z bohatých rodin. Existovala však i řada dalších dobrých povolání, například výběrčí daní, notáři, úředníci, právníci, učitelé atd.
Mnoho mladých mužů se přidávalo k armádě. To platilo zejména pro ty z chudších rodin. Vojenská služba jim zajistila stálý příjem a po 25 letech služby i kus půdy.
S rozvojem říše vznikala nová pracovní místa. Mladí lidé se mohli stát umělci, obchodníky a baviči.
Od dívek se očekávalo, že zůstanou pannami až do svatby, ale chlapci oslavovali dosažení plnoletosti svátkem zvaným Liberalia.
Liberalia byla oslava, během které mohli chlapci jíst, pít a tančit. V 16 letech byli římští chlapci vybízeni, aby spali s otroky nebo prostitutkami.
Mladí muži se ženili ve věku kolem dvaceti let, ale dívky se mohly vdát již ve věku 12 let. Lidé z bohatých rodin se obvykle brali v mladším věku než lidé z chudších rodin.
Dívky neměly při výběru manžela na výběr. Rozhodnutí činil pater familia, který měl za úkol najít vhodného manžela.
Některé římské svatební tradice se dodnes zachovaly – například nevěsta má na sobě bílé šaty a ženich přenáší nevěstu přes práh.
V Římě se vyskytovaly dva hlavní typy obydlí: domus a insulae.
Domus byl v podstatě vila – velký dům s několika místnostmi, často s vnitřním dvorem. Tyto domy byly oblíbené u bohatých rodin.
Ti, kteří si nemohli dovolit domus, se museli spokojit s insulae. Jednalo se v podstatě o bytovky. Podlaží, ve kterém rodina bydlela, odráželo její společenské postavení. První dvě patra byla obvykle prostornější a tudíž dražší.
Zdroje: (Listverse)
Jaké to bylo vyrůstat ve starověkém Římě?
Od narození do dospělosti
LIFESTYLE historie
Narodit se a vyrůstat ve starověkém Římě znamenalo zažít svět plný tradic, řádu i výzev. Život zde měl svá jasná pravidla a každá jeho fáze nesla specifické rituály a očekávání.
V této galerii se podíváme na to, jak vypadal každodenní život obyčejného Římana – od narození až po dospělost. Čtěte dál a ponořte se do příběhu života ve starověkém Římě.