12. května je svátkem Mezinárodního dne sester
Koncentrační tábor Buchenwald byl jedním z prvních a největších koncentračních táborů provozovaných nacisty během druhé světové války. Tábor, který v roce 1945 osvobodili Američané, odhalil některé z nejstrašnějších zločinů spáchaných Třetí říší.
U příležitosti 80. výročí osvobození tábora si projděte tuto galerii a připomeňte si jednu z nejtemnějších kapitol lidských dějin.
Buchenwald byl jedním z největších nacistických koncentračních táborů na německém území. Byl zřízen v roce 1937 a byli v něm umístěni vězni z celé Evropy a Sovětského svazu. Na snímku jsou nově příchozí polští vězni, kteří se svlékají před umytím a oholením.
Mezi vězni v Buchenwaldu byli Židé, Poláci, duševně nemocní, tělesně postižení, Romové a svědkové Jehovovi. Dále zde byli věznění recidivisté, němečtí vojenští dezertéři a váleční zajatci.
Kromě toho, že byli nově příchozí v Buchenwaldu zbaveni důstojnosti, jim byl odebrán i veškerý osobní majetek. To se týkalo i šperků a dalších cenností, včetně prstenů.
Po Křišťálové noci v listopadu 1938 se počet vězňů v Buchenwaldu rychle zvýšil. Křišťálová noc, známá také jako Noc rozbitého skla, byla pogromem proti Židům, během kterého nacisté ničili židovské obchody, budovy a synagogy v záchvatu násilí. Tisíce židovských mužů ve věku od 16 do 60 let byly následně zatčeny a uvězněny.
Podmínky v táboře byly otřesné. Většina vězňů pracovala jako otroci na nedalekých pracovištích ve dvanáctihodinových směnách.
Uvnitř hlavního tábora se nacházel proslulý trestný blok, známý jako Bunkr. Zde byli trestáni vězni, kteří porušili táborový řád, a často byli umučeni k smrti. Na snímku jsou polští vězni čekající na popravu.
V táborové ošetřovně se o nemocné, kteří byli upoutaní na lůžko, museli starat jejich spoluvězni – i když sami nebyli zcela zdraví. Všechno navíc probíhalo v nehygienických podmínkách plných nemocí.
Tábor byl veden s přísnou disciplínou. Zejména židovští vězni byli vystaveni mimořádně krutému zacházení. Přestože v Buchenwaldu nebyly plynové komory, stovky lidí zde každý měsíc umíraly na nemoci, podvýživu, vyčerpání, bití a popravy.
Většina vězňů byla vyhladovělá a pracovala až do smrti v nedalekých kamenolomech nebo místních zbrojních továrnách. Mezi vězněnými v táboře byly i ženy a děti.
Od roku 1941 prováděli lékaři a vědci v Buchenwaldu program lékařských pokusů na vězních. Lékaři a technici testovali účinky virových infekcí a vakcín proti nakažlivým nemocem, jako je tyfus, tyfus, cholera a záškrt. Výsledkem byly stovky úmrtí.
Z 280 000 vězňů, kteří prošli táborem a jeho 139 pobočnými tábory, jich podle odhadů 56 000 zahynulo. Většina mrtvých byla zlikvidována v krematoriích.
Na začátku dubna 1945, těsně před příchodem amerických vojsk, bylo z Buchenwaldu evakuováno téměř 29 000 vězňů, kteří se vydali na pochod smrti, na němž každý čtvrtý zemřel. Dne 11. dubna byl tábor osvobozen Američany.
Na osvoboditele čekaly scény naprosté hrůzy. Všude leželi mrtví. Přeživší z tábora, hubení jako hrábě, sotva chodili. Zápach byl nesnesitelný. Na snímku je vrchní velitel spojeneckých sil Dwight D. Eisenhower a generálové George S. Patton, Omar Bradley a jejich štáb při pohledu na mrtvá těla vězňů popravených strážemi SS Schutzstaffel před příchodem americké třetí armády.
Vězeňští zástupci byli připraveni přivítat americké jednotky, které tábor osvobodily. Příslušníci SS, kterým se nepodařilo uprchnout, byli rychle odhaleni a zadrženi.
Táborem prošli američtí politici i vojenští představitelé. Přítomní novináři zaznamenávali, co viděli a co vyšlo najevo. Americká armáda navíc natočila záběry slabých a vyhublých přeživších z Buchenwaldu, aby zdokumentovala nacistické zločiny proti lidskosti.
Jakmile vyšel najevo rozsah zločinů spáchaných v Buchenwaldu, byli němečtí civilisté v doprovodu vojenské policie nuceni na vlastní oči vidět zvěrstva, která se v táboře odehrávala.
Mezi tím, co Američané v táboře spatřili, byly ohořelé kosti v krematoriu a kostnatí přeživší. V areálu navíc zřídili stůl, na kterém vystavili obrazy na lidské kůži a stínidla vyrobená z lidské kůže. Spravedlnost si nakonec našla cestu i k těm, kdo byli za tyto ďábelské činy zodpovědní.
Prvním velitelem koncentračního tábora Buchenwald byl plukovník SS Karl-Otto Koch, který zde sloužil od roku 1937 do roku 1941. Jeho manželka Ilsa, kterou zde vidíme se synem Artwinem, byla v Buchenwaldu také, i když neměla žádnou oficiální funkci. Její jméno se však stalo synonymem pro krutost a zvrácenost páchanou v táboře.
Zatímco se Američané připravovali postavit nacistické vládce Buchenwaldu před soud, bývalí vězni si zvykali na život na svobodě. Zde jsou vidět američtí vojáci, kteří krátce po osvobození vedou děti do sanitární stanice.
Tento mladík, šestiletý válečný sirotek s buchenwaldským odznakem na rukávu, čeká na své jméno při nástupu v táboře, aby mohl odjet za novým životem do Švýcarska.
V dubnu 1947 začal proces s válečnými zločinci v Buchenwaldu. Byl veden armádou Spojených států amerických jako vojenský soud v německém Dachau, které bylo tehdy součástí americké okupační zóny.
Hermann Pister, muž, který nahradil Karla Otto Kocha ve funkci velitele Buchenwaldu, byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a odsouzen k trestu smrti oběšením. Než však mohl být rozsudek vykonán, zemřel Pister 28. září 1948 ve věznici Landsberg na infarkt.
Ilse Koch, manželka Karla Otto Kocha, byla na konci války jednou z nejznámějších nacistických osobností a byla označována jako „buchenwaldská komandantka“.
Během procesu přiznala, že vybírala vězně s tetováním k usmrcení, aby mohla z jejich kůže vyrábět stínidla a další předměty. Ilse Koch, která neprojevila žádnou lítost nad svými činy (její manžel byl mimochodem v roce 1944 popraven samotnými jednotkami SS za podvody, korupci a vraždy), byla odsouzena na doživotí. Ve vězení spáchala v roce 1967 sebevraždu.
Hans-Theodor Schmidt, adjutant velitele a právní úředník v Buchenwaldu, byl odsouzen k trestu smrti oběšením.
Nacistický lékař Waldemar Hoven byl odsouzen za provádění pokusů na buchenwaldských vězních a jako jeden z organizátorů programu eutanazie Aktion T4, který vedl k vyvraždění přibližně 300 000 postižených lidí. V roce 1948 byl oběšen.
Soud vyslechl také svědectví přeživších z tábora, včetně Eugena Kogona. Kogon, známý křesťanský odpůrce nacistické strany, se později stal známým historikem.
Jedním z nejznámějších přeživších holocaustu byl Eli Wiesel. Wiesel, nositel Nobelovy ceny, je autorem 57 knih včetně knihy Noc, která vychází z jeho zážitků židovského vězně v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Na snímku je zobrazen vpravo vedle svislého sloupu v Buchenwaldu.
Utrpení v Buchenwaldu neskončilo ani po válce. Od srpna 1945 do března 1950 zde sovětská NKVD provozovala speciální tábor č. 2. Kromě bývalých nacistů se v něm ocitli i protikomunističtí odpůrci režimu, kteří byli často vystaveni podobnému zacházení jako předchozí vězni. Podle sovětských záznamů zde bylo zadrženo 28 455 osob, z nichž 7 113 zemřelo. Nápis na vstupní bráně koncentračního tábora Buchenwald zní: Jedem das Seine („Každému, co jeho jest“).
Buchenwaldu dnes slouží jako památník holocaustu. Nachází se zde muzeum se stálou expozicí o historii tábora.
Zdroje: (United States Holocaust Memorial Museum) (Britannica) (Holocaust Encyclopedia)
Horor jménem Buchenwald
Připomínka 80. výročí osvobození nechvalně proslulého nacistického koncentračního tábora
LIFESTYLE WWII
Koncentrační tábor Buchenwald byl jedním z prvních a největších koncentračních táborů provozovaných nacisty během druhé světové války. Tábor, který v roce 1945 osvobodili Američané, odhalil některé z nejstrašnějších zločinů spáchaných Třetí říší.
U příležitosti 80. výročí osvobození tábora si projděte tuto galerii a připomeňte si jednu z nejtemnějších kapitol lidských dějin.