Další papež bude muset řešit řadu znepokojivých problémů
V roce 2016 uznala OSN přístup k internetu za základní lidské právo. Avšak pouze dvě třetiny světové populace jsou připojeny k internetu, přístup k němu je stále nerovný a ani pro ty, kteří jsou připojeni, není zdaleka zaručena bezpečnost a svoboda projevu.
V mnoha částech světa vlády využívají internet jako nástroj kontroly, omezují, kam se občané mohou dostat a k čemu mají přístup. Cenzurováním opačných názorů a potlačováním informací, které zpochybňují oficiální narativy, se internet často mění v zbraň, místo aby sloužil jako brána ke svobodě.
Během protestů nebo občanských nepokojů se přerušení přístupu k internetu stalo oblíbenou strategií pro potlačení nesouhlasu. Bez přístupu k sociálním sítím a komunikačním platformám může schopnost organizovat, dokumentovat a posilovat revoluční hnutí rychle vyhasnout, podobně jako oheň bez kyslíku.
Když se umlčují hlasy na internetu, nejvíc tím trpí naše každodenní svobody. Lidé často ztrácejí kontrolu nad svými osobními daty i nad možností svobodně vyjadřovat sociální a politické názory. Pro marginalizované skupiny je pak vytváření nebo zapojení se do online komunit složité – je to riskantní a někdy téměř nemožné.
Manipulace s DNS je častým způsobem cenzury internetu, kdy se uživatelům zablokuje přístup k celým webovým stránkám. Úřady jednoduše odstraní některé domény ze seznamu dostupných adres, čímž uživatelům zabrání zobrazit určitý obsah, a efektivně tak kontrolují, jaké informace se k lidem dostanou.
Další technikou je blokování IP adres, které funguje podobně jako způsob manipulace s DNS. Namísto blokování celých webových stránek pro všechny uživatele omezuje blokování IP adres přístup ke konkrétnímu obsahu tím, že se zaměřuje na jednotlivá uživatelská zařízení nebo IP adresy, čímž účinně izoluje uživatele od přístupu k určitým materiálům.
Filtrování klíčových slov je způsob cenzury, kdy jsou konkrétní výrazy blokovány ve vyhledávačích, což uživatelům účinně brání v přístupu k jakémukoli obsahu souvisejícímu s těmito výrazy. Tato technika například umožňuje vládám potlačit diskuse nebo informace spojené s citlivými nebo zakázanými tématy.
Spojené státy mají také své problémy s digitální svobodou. Mezi hlavní obavy patří vládní sledování, monitorování novinářů, politiků i aktivistů a šíření falešných informací – obzvlášť v obdobích změny politické moci. Tyto faktory výrazně ovlivňují hodnocení digitální svobody v zemi.
Vietnamská vláda jedné strany, vedená komunistickou stranou, je známá přísnou kontrolou politických práv a občanských svobod. Klíčovým nástrojem k udržení této kontroly je silné omezování digitální svobody, které je vynucováno jak formálními předpisy, tak neformálními praktikami.
Ačkoli na sociálních sítích neexistují žádné oficiální zákazy, často dochází k cenzuře a přerušování služeb, zejména během voleb. Účty s velkým dosahem nebo příspěvky, které jsou považovány za hrozbu pro vládní politickou nebo sociální agendu, jsou často terčem útoků.
Jen v roce 2020 bylo zablokováno přibližně 3 400 zahraničních webových stránek kvůli údajnému šíření „toxických a škodlivých informací.“ Novináři, aktivisté a blogeři jsou často vězněni za porušování přísných zákonů o projevu.
Přístup k internetu je na Kubě drahý a exkluzivní, což má za následek nejnižší míru rozšíření v Latinské Americe. Vzhledem k minimální měsíční mzdě 84 dolarů si většina obyvatel nemůže dovolit služby 3G nebo 4G, a i tam, kde je přístup dostupný, se díky silné cenzuře stává internet nástrojem režimní propagandy.
Legislativa umožňuje vládě blokovat webové stránky, včetně sociálních sítí, které jsou v rozporu se státními zájmy. Zákonný dekret č. 35, zavedený v srpnu 2021, zmocňuje poskytovatele služeb k cenzuře online obsahu, aniž by vyžadoval soudní dohled nebo transparentnost.
Od vojenského převratu v Myanmaru v únoru 2021 digitální svoboda téměř zmizela. Ústavní ochrana svobody projevu byla zrušena a občané čelí neustálému monitorování a věznění za vyjádření nesouhlasných názorů, což je jasná ukázka ovládnutí fyzického i digitálního prostoru režimem.
Po vojenském převratu v Myanmaru se vládnoucí junta uchýlila k celostátnímu vypnutí internetu, aby posílila svou kontrolu. Systematicky byly blokovány platformy sociálních sítí, jako je Facebook, Twitter a WhatsApp, zpravodajské kanály, finanční nástroje a dokonce i herní platformy.
Ačkoli se rychlost internetu, šířka pásma a míra přístupu v Íránu zlepšují, obsah je stále silně cenzurován a ovlivňován politickými programy. Během protivládních protestů dochází často k lokálnímu vypínání internetu s cílem potlačit šíření a dynamiku nesouhlasu.
V roce 2020 byl novinář a zakladatel protivládního kanálu na Telegramu odsouzen k trestu smrti oběšením za údajné „šíření zkaženosti.“ Tento tragický případ ukazuje, jak vážným rizikům novináři a online aktivisté čelí – hrozí jim vězení nebo dokonce smrt.
Čína je již sedmým rokem držitelem titulu země s největším digitálním útlakem na světě. Vládnoucí komunistická strana dává přednost cenzuře před přístupem a používá ji jako klíčový nástroj k udržení své totality.
V případě podezření na nesouhlas může Čína odpojit od internetu nejen jednotlivce, ale i celé regiony. V zemi je digitální cenzura hluboce zakořeněna.
Čína se při komunikaci ohledně viru COVID-19 vyznačovala přísnými omezeními. Na počátku pandemie bylo na sociálních sítích cenzurováno více než 2 000 klíčových slov týkajících se viru, čímž byly umlčeny desítky milionů příspěvků a přísně kontrolován tok informací na domácí i mezinárodní úrovni.
Brazílie v roce 2024 dočasně zakázala sociální síť X (dříve Twitter) kvůli nedodržování zákonů proti dezinformacím. Vláda zintenzivňuje úsilí, aby se platformy zodpovídaly za moderování dezinformací, zejména pokud jde o volby a veřejné zdraví.
Dočasný zákaz sítě X v Brazílii je jen jedním z příkladů snahy tamní vlády regulovat sociální sítě a bojovat proti dezinformacím. Společnosti, které tyto předpisy nedodržují, riskují další omezení, vysoké pokuty nebo dokonce soudní řízení, protože vláda zintenzivňuje svůj tlak.
Severní Korea prosazuje přísnou kontrolu přístupu k internetu, přičemž přístup k přísně regulované síti má pouze několik privilegovaných osob. Sociální sítě jsou zcela zakázány a vláda přísně kontroluje veškeré informace, přičemž každého, kdo bude přistižen při neoprávněném používání sociálních sítí, čekají přísné tresty.
Severokorejský intranet Kwangmyong poskytuje přísně kontrolovaný a velmi omezený výběr obsahu. Tato uzavřená síť je přísně monitorována, což zajišťuje, že informace odpovídají narativům režimu, a zabraňuje přístupu na globální internet.
Saúdská Arábie přísně dohlíží na sociální sítě a často zatýká osoby, které kritizují královskou rodinu, vládní politiku nebo sdílejí obsah považovaný za rozporný s islámskými hodnotami. Platformy jako X a Instagram jsou sice přístupné, ale vláda je intenzivně monitoruje a kontroluje, aby si udržela kontrolu nad obsahem.
V posledních letech Turecko výrazně zpřísnilo cenzuru médií. Často blokuje nebo zpomaluje přístup k mezinárodním webům a sociálním sítím, jako jsou X, Facebook či YouTube, a to zejména v období politických nepokojů. Nový zákon navíc ukládá sociálním sítím povinnost jmenovat místní zástupce a ukládat data uživatelů přímo v zemi.
Rusko uplatňuje přísné předpisy pro sociální sítě, včetně povinnosti ukládat údaje uživatelů v zemi a dodržovat vládní nařízení o odstraňování obsahu považovaného za nezákonný, například výzev k protestům. Tyto zákony umožňují státu udržovat přísnou kontrolu nad online aktivitami.
Přísný ruský zákon o „suverénním internetu“ poskytuje vládě rozsáhlou kontrolu nad internetovým provozem a umožňuje jí odpojit se od globálních sítí, pokud se domnívá, že je ohrožena národní bezpečnost. Tato legislativa centralizuje moc nad internetem a omezuje otevřenost ruského digitálního prostředí.
V reakci na politické nepokoje Egypt posílil kontrolu nad sociálními sítěmi a zavedl zákony, které vládě umožňují sledovat a blokovat online obsah. Jednotlivcům hrozí zatčení za trestné činy, jako je šíření „falešných zpráv“, podněcování k protestům nebo urážka prezidenta, což poukazuje na nejistý stav svobody projevu.
Je skutečně znepokojivé sledovat, jak digitální svoboda po celém světě čelí stále větším hrozbám. Zatímco země jako Čína, Severní Korea či Rusko jsou dlouhodobě známé přísnou kontrolou médií, zavádění systémů pro ověřování věku v relativně „svobodných“ zemích, jako jsou Austrálie, Francie, Velká Británie, USA nebo Německo, představuje zneklidňující trend.
Zdroje: (The Economic Times) (Beyond Identity) (Comparitech) (FreedomHouse)
<p>Internet propojuje více než 65 % světové populace a slouží jako centrum informací, zábavy a komunikace. Jak volně k němu ale mohou lidé přistupovat?</p><p>V této galerii se zabýváme globální svobodou internetu a hodnotíme země na základě omezení torrentů, sociálních sítí, VPN, zpráv a komunikačních kanálů. S novými zákony a omezeními je boj za online svobodu důležitější než kdy dřív.</p><p>Čtěte dál a zjistěte, jak některé země omezují digitální svobodu.</p>
Země s nejpřísnější cenzurou internetu na světě
Které vlády nejvíce omezují online prostor ve své zemi?
LIFESTYLE Online
Internet propojuje více než 65 % světové populace a slouží jako centrum informací, zábavy a komunikace. Jak volně k němu ale mohou lidé přistupovat?
V této galerii se zabýváme globální svobodou internetu a hodnotíme země na základě omezení torrentů, sociálních sítí, VPN, zpráv a komunikačních kanálů. S novými zákony a omezeními je boj za online svobodu důležitější než kdy dřív.
Čtěte dál a zjistěte, jak některé země omezují digitální svobodu.