Další papež bude muset řešit řadu znepokojivých problémů
<p>Posvátné texty měly v průběhu dějin zásadní vliv na formování náboženského a filozofického myšlení. Mezi nimi vyniká „Diamantová sútra“ – nejen svým hlubokým duchovním poselstvím, ale i průlomovým významem v historii tištěných knih.</p><p>Tento starověký buddhistický spis vznikl před více než tisíci lety a představuje klíčový moment v šíření vědění a technologických inovacích. Jeho existence dokazuje, že pokročilé tiskové techniky se používaly už stovky let před vynálezem knihtisku v Evropě.</p><p>Co však činí „Diamantovou sútru“ tak jedinečnou? Kdo stál za jejím vznikem a proč byla vytištěna?</p>
Buddhismus vznikl ve starověké Indii v 5. až 4. století př. n. l. učením Siddhárty Gautamy, později známého jako Buddha. Narodil se v dnešním Nepálu, dosáhl osvícení v indickém Bódhgaji a začal šířit svou filozofii osvobození od utrpení.
Po Buddhově smrti se buddhismus šířil po celé Indii prostřednictvím mnišských komunit a královské záštity. Velký podíl na růstu tohoto celosvětového náboženství však měly základy jeho písem a textů, a právě zde se stává „Diamantová sútra“ důležitou.
Diamantová sútra byla vytištěna v roce 868 n. l. a je nejstarší známou tištěnou knihou s ověřitelným datem. Tento buddhistický text je úžasným příkladem toho, jak se ve starověké Asii spojily náboženství, kultura a technologické inovace.
Slavná Gutenbergova bible, kterou v Německu vytiskl Johannes Gutenberg, byla prvním významným dílem vytvořeným pomocí knihtisku s pohyblivými literami. Tento průlom však přišel téměř o 600 let později než tisk „Diamantová sútra.“
Tento posvátný text je technicky považován spíše za svitek než za knihu, protože se skládá ze sedmi listů papíru slepených do jednoho kusu, který je dlouhý asi 5 metrů.
Diamantová sútra je prezentována jako dialog mezi Buddhou a mnichem Subhútim, jedním z jeho žáků (na obrázku). Buddha vysvětluje podstatu reality, vnímání a iluzorní povahu svého já.
Kniha je součástí buddhistického spisu „Dokonalost moudrosti“ a je základním mahájánovým buddhistickým textem, který učí filozofii pomíjivosti a prázdnoty. Nabízí také návod těm, kdo usilují o osvícení.
Mahájána (v překladu „Velká cesta“) je jednou ze tří hlavních větví buddhismu. Klade důraz na univerzální soucit a snahu o osvícení ve prospěch všech bytostí, nikoli na individuální osvobození.
Název „Diamantová sútra“ je odvozen od sanskrtského názvu Vajracchedikā Prajñāpāramitā Sūtra, což znamená „Diamant, který protíná iluze“. „Diamant“ symbolizuje nezlomnou moudrost, která je schopna proříznout nevědomost a odhalit konečnou pravdu a osvícení.
Diamantová sútra je ve srovnání s jinými buddhistickými spisy poměrně krátká a obsahuje přibližně 6 000 čínských znaků (což v češtině odpovídá přibližně 5 000 slovům). Je zajímavé, že není nejkratším buddhistickým textem, protože „Sútra srdce“ (další písmo, na obrázku) obsahuje pouze 260 čínských znaků.
Ačkoli byla „Diamantová sútra“ sepsána někdy mezi 2. stoletím př. n. l. a 3. stoletím n. l., její učení pochází od historického Buddhy. Jeho myšlenky se původně předávaly ústní tradicí, než byly zaznamenány, aby přetrvaly po generace.
Buddhističtí mniši se po staletí učili Buddhovo učení nazpaměť a předávali si ho ústně. Jak se buddhismus šířil a vyvíjel do různých sekt, začali mniši tato učení sepisovat do písemných textů.
Diamantová sútra zdůrazňuje filozofii sunjaty (prázdnoty) a pomíjivosti existence, což je ústřední myšlenka mahájánového buddhismu, která zpochybňuje tradiční chápání sebe samého a reality.
Nejuznávanější překlad Diamantové sútry dokončil na počátku 5. století ctěný překladatel Kumáradžíva. Jeho verze klade důraz na význam spíše než na doslovnou přesnost a dodnes patří k nejstudovanějším a nejcitovanějším textům v buddhistickém bádání.
Diamantová sútra byla přeložena do několika jazyků včetně čínštiny, japonštiny, korejštiny, tibetštiny, mongolštiny a vietnamštiny. Díky těmto překladům se její učení rozšířilo po celé Asii a zásadně formovalo buddhistické tradice v různých kulturách.
V roce 1900 objevil taoistický mnich Wang Yuanlu v jeskyních Mogao v čínském Dunhuangu kompletní tištěný exemplář Diamantové sútry. Tento nález potvrdil, že se jedná o nejstarší dochovanou tištěnou knihu s přesně známým datem vydání.
Několik let po objevení knihy britsko-maďarský archeolog Marc Aurel Stein podplatil Yuanlu a propašoval z jeskyní tisíce dokumentů, včetně Diamantové sútry. Jeho jednání později odsoudili čínští nacionalisté.
Diamantová sútra byla pravděpodobně vytištěna z náboženských a kulturních důvodů. Za dynastie Tchang (618-907 n. l.) buddhismus vzkvétal a k šíření jeho učení se šířily různé tištěné texty. Kniha byla také příkladem pokroku Číny v oblasti rané technologie tisku.
Wang Jie, muž, který zadal tisk sútry, ji věnoval k všeobecnému šíření. Jeho čin odrážel buddhistické hodnoty štědrosti a oddanosti, jakož i láskyplnou zbožnost, neboť text vytiskl, aby uctil své rodiče a duchovně prospěl ostatním.
Diamantová sútra měla velký vliv na zenový buddhismus, který klade důraz na meditaci a bdělost v životě. Říká se, že zenový mistr Dajian Huineng dosáhl náhlého osvícení poté, co vyslechl úryvek ze sútry, který mu byl přednesen. To vedlo k tomu, že se podílel na formování zenové tradice.
Buddhismus učí, že šíření posvátného učení přináší duchovní zásluhy. Vydání a distribuce Diamantové sútry bylo považováno za čin velkého náboženského významu a posílilo myšlenku, že moudrost je třeba nezištně sdílet ve prospěch všech bytostí.
Diamantová sútra byla vytvořena dřevotiskem, nejstarší známou metodou tisku. Tento proces spočíval ve vyřezávání znaků do dřevěných špalíčků, jejich vybarvování a následném vylisování na papír.
Řemeslníci pečlivě vyřezali text sútry do dřevěných bloků tak, aby písmena zůstala vystouplá, zatímco okolní části byly odřezány. Tato technika umožňovala nanášení inkoustu a opakovaný tisk, přičemž každá kopie si zachovávala vysokou přesnost.
Po vyřezání se vyvýšené plochy dřevěných bloků natíraly inkoustem, aby se na papír přenesl pouze zamýšlený text nebo obrázky. Tento způsob tisku se používal až do 19. století.
Posledním krokem tiskařského procesu bylo přitlačení inkoustem pokrytých dřevěných bloků na listy morušového papíru, tradičního materiálu hojně využívaného v čínském tisku a kaligrafii. Tento papír se vyráběl z vláken morušovníku, což mu dodávalo odolnost a lehkost.
Tištěná sútra obsahovala propracovanou frontispisovou ilustraci (umístěnou uvnitř knihy naproti titulní straně), která zobrazovala Buddhu obklopeného jeho učedníky.
První anglický překlad Diamantové sútry dokončil v roce 1894 Max Müller, orientalista německého původu. Překlad vyšel v nakladatelství Oxford University Press a seznámil západní publikum s hlubokou buddhistickou filozofií tohoto textu.
Milovníci knih, kteří by chtěli spatřit dochovaný exemplář Diamantové sútry, by měli zamířit do Britské knihovny v Londýně. Tamní obchod dokonce návštěvníkům nabízí možnost odnést si domů repliku frontispisové ilustrace této historické knihy.
Kromě toho, že je Diamantová sútra hlubokým náboženským textem, je důkazem lidské tvořivosti a intelektuálního pokroku. Stále se studuje po celém světě a její poselství o pomíjivosti, moudrosti a soucitu bude pravděpodobně slyšet i v budoucnosti.
Zdroje: (TheCollector) (Britannica) (Smithsonian Magazine)
Příběh nejstarší tištěné knihy na světě
Písmo, které po staletí formovalo duchovní myšlení
LIFESTYLE Historie
Posvátné texty měly v průběhu dějin zásadní vliv na formování náboženského a filozofického myšlení. Mezi nimi vyniká „Diamantová sútra“ – nejen svým hlubokým duchovním poselstvím, ale i průlomovým významem v historii tištěných knih.
Tento starověký buddhistický spis vznikl před více než tisíci lety a představuje klíčový moment v šíření vědění a technologických inovacích. Jeho existence dokazuje, že pokročilé tiskové techniky se používaly už stovky let před vynálezem knihtisku v Evropě.
Co však činí „Diamantovou sútru“ tak jedinečnou? Kdo stál za jejím vznikem a proč byla vytištěna?