Toto jsou dlouhodobé účinky na lidský organismus.
Každý člověk na této planetě dělá každý den rozhodnutí, která ho posouvají vstříc nejisté budoucnosti. Ať už se rozhodují o těch nejmenších věcech, nebo o těch největších změnách, v každém okamžiku se ocitnou na rozcestí, kde každá cesta slibuje jinou budoucnost. S každým zvoleným směrem existuje přesvědčení, že volba je vždy na nich. Ale je to skutečně tak? Pojetí svobodné vůle, které v průběhu staletí fascinovalo a mátlo velké myslitele světa a v němž tyto otázky kroužily po tisíciletí, je pro filozofii velmi důležité.
Máme skutečně kontrolu nad volbami, které činíme, nebo jsou naše rozhodnutí ovlivňována neviditelnými silami? Jsme skutečně svobodní, nebo se jen řídíme scénářem napsaným dlouho před naším příchodem na svět? Projděte si tuto galerii a zjistěte, jaké odpovědi vám může filozofie poskytnout.
Jednoduchá rozhodnutí, jako například co si dát k snídani, se zdají být projevem svobodné vůle. Ať už si vyberete cereálie, toast nebo vejce, volba odráží vaši schopnost rozhodovat se na základě osobních preferencí.
Volba povolání (jako například stát se lékařem nebo umělcem), vyžaduje hluboké zamyšlení nad osobními dovednostmi, vášněmi a hodnotami. Tyto volby se mohou jevit jako projev svobodné vůle, ale ve skutečnosti je ovlivňují vnější faktory. Kolik autonomie tedy lidé skutečně mají?
I v okamžicích, kdy se rozhodnutí zdají být dobrovolná, ovlivňuje naše jednání řada vnějších faktorů (jako je výchova, společenské normy, vzdělání a dostupné zdroje). Tyto vnější vlivy komplikují představu lidí o zcela svobodném rozhodování.
Různé vědecké a filozofické argumenty zpochybňují svobodnou vůli. Tvrdí, že genetika a environmentální faktory do značné míry formují lidské jednání, což naznačuje, že mnoho rozhodnutí je předurčeno ještě předtím, než si je člověk vůbec uvědomí.
Starověcí filozofové, jako byli Platón a Aristotelés, se svobodnou vůlí zabývali pravidelně a nabízeli různé interpretace. Platón viděl vnitřní harmonii jako způsob, jak překonat nekontrolovatelné impulsy, zatímco Aristotelés zdůrazňoval, že většina lidských činů je dobrovolná.
Platón (428-348 př. n. l.), věřil, že pokud jedinci dosáhnou vnitřní harmonie, budou jednat pouze tak, jak jejich svědomí považuje za morálně správné. Z tohoto pohledu vyplývá, že svobodná vůle je spojena s morální sebereflexí a mravním jednáním.
Aristotelés (384-322 př. n. l.), rozlišoval mezi činy, které jsou nucené, a těmi, které jsou dobrovolné, což naznačuje, že většina lidského chování je dobrovolná. Domníval se, že lidé zpravidla jednají svobodně, což činí jejich činy předmětem morálního posuzování.
Středověcí teologové jako Svatý Augustin a Tomáš Akvinský, propojovali svobodnou vůli s náboženskou vírou. Svatý Augustin spojil svobodnou vůli s problémem zla, který se ptá, jak může existovat zlo v přítomnosti všemohoucího Boha. Na druhé straně Tomáš Akvinský považoval svobodnou vůli za prostředek k dosažení morální ctnosti v souladu s Božím plánem.
Svatý Augustin (354-430 n. l.) vysvětlil, že zlo existuje proto, že lidé zneužívají svou svobodnou vůli. Jako příklad často uváděl biblické příběhy, například neposlušnost Adama a Evy v Rajské zahradě. Augustin věřil, že morální selhání pramení z osobní volby.
V křesťanství je příběh Adama a Evy ústředním tématem diskusí o svobodné vůli. Otázka, zda se svobodně rozhodli sníst zakázané ovoce, zdůrazňuje napětí mezi odpovědností lidí a božským předurčením.
Tomáš Akvinský (1225-1274) tvrdil, že svobodná vůle je nezbytná k tomu, aby jednotlivci mohli usilovat o nejvyšší dobro a činit správné volby. Věřil, že morální svoboda je způsob, jak naplňovat Boží plán.
Filozofové vedli dlouhé debaty o svobodné vůli. Osobnosti jako Platón obhajovaly individuální volbu jako základ svobodné vůle, zatímco jiní, jako Svatý Augustin a Tomáš Akvinský naznačovali, že božský vliv nebo morální omezení mohou omezovat skutečnou lidskou svobodu.
Determinismus je filozofický názor, který tvrdí, že všechny události (včetně lidských činů), jsou způsobeny předem existujícími faktory. Myslitelé jako Descartes, Spinoza a Leibniz věřili, že vše, od fyzikálních zákonů až po lidské chování, se řídí předvídatelnou, předem určenou cestou.
V newtonovské fyzice (věda, kterou nastínil Isaac Newton, na obrázku), se každý fyzikální pohyb ve vesmíru řídí přísnými zákony a neponechává žádný prostor pro svobodu nebo volbu. Deterministé tento koncept často aplikují na lidské jednání a naznačují, že vše, co lidé dělají, je předem určeno a je mimo jejich kontrolu.
Deterministé odvozují lidskou existenci od událostí, jako je velký třesk a evoluční procesy. Tvrdí, že rozhodnutí, která dnes lidé činí, jsou formována vlivy, jako je genetika, výchova a sociální prostředí.
Deterministé tvrdí, že svobodná vůle nemá smysl, protože vše je předurčeno předchozími příčinami. Pokud jsou všechny lidské činy předvídatelné, svobodná vůle neexistuje a lidé nemohou být skutečně odpovědní za své volby nebo chování.
Někteří filozofové tvrdí, že svobodná vůle a determinismus mohou existovat současně, což se nazývá kompatibilismus. Filozofové jako Hobbes, Locke a Kant věřili, že i když jsou činy ovlivňovány vnějšími faktory, lidé mohou stále uplatňovat svobodnou vůli, pokud jejich činy odpovídají jejich vnitřním přesvědčením a touhám.
Arthur Schopenhauer (1788-1860), často hovořil o voluntarismu, že vnější vlivy hrají roli v životě člověka, ale přesto se může objevit silná vnitřní vůle. To naznačuje, že svobodná vůle je částečně formována jak vnějšími, tak vnitřními faktory.
Friedrich Nietzsche (1844-1900), který zavedl pojem „vůle k moci“, tvrdil, že lidé jednají na základě touhy po dominanci a sebeuplatnění. Tento názor předpokládá, že lidské chování je řízeno spíše přirozenou silou než čistě svobodnou vůlí.
Jean-Paul Sartre (1905-1980), tvrdil, že svobodná vůle je pro jedince břemenem odpovědnosti, protože se musí neustále rozhodovat. Tento stav označil jako "úzkost" a zdůrazňoval tíhu svobody při utváření vlastního osudu.
Nejnovější vědecké objevy, zejména v oblasti neurověd, zpochybňují koncept svobodné vůle. Známá studie provedená neurovědcem Benjaminem Libetem naznačuje, že rozhodnutí jsou činěna podvědomě dříve, než si jich jednotlivci vůbec uvědomí.
V Libetově experimentu byli účastníci požádáni, aby stiskli tlačítko, zatímco byla zaznamenávána jejich mozková aktivita. Záznamy ukázaly, že k rozhodnutí stisknout tlačítko došlo dříve, než se účastníci vědomě rozhodli pro pohyb. Experiment vyvolal otázky, zda je svobodná vůle iluzí.
Neurologické studie prokázaly, že mozkové chemické látky jako dopamin a serotonin, (které souvisejí s odměnou a potěšením), hrají klíčovou roli v rozhodování. To naznačuje, že volby mohou být spíše biologicky řízené než vědomě prováděné.
Výzkum na pacientech s Parkinsonovou chorobou odhalil, že při rozhodování stále dochází k dopaminovým a serotoninovým reakcím. To komplikuje představu o dobrovolném rozhodování, protože se zdá, že biologie stále ovlivňuje rozhodování lidí, i když trpí kognitivním onemocněním.
Ačkoli neurologické experimenty naznačují, že svobodná vůle možná neexistuje, je důležité nepřenášet to na všechny situace. Lidské rozhodování je složité a současné studie nemusí plně zachytit detaily toho, jak se rozhodujeme.
Pokud svobodná vůle neexistuje, znamenalo by to, že všechny činy jsou předurčeny. V takovém případě by lidé nemohli nést odpovědnost za morální prohřešky. Koneckonců, jak může být někdo obviňován za činy, které nikdy skutečně neovlivnil?
Bez svobodné vůle by soudní systém musel přehodnotit smysl trestu. Pokud lidé páchají trestné činy v důsledku předem daných faktorů, nemuselo by být ospravedlnitelné trestat jedince, kteří své činy nemohli ovlivnit.
Otázka, zda existuje svobodná vůle, zůstává nevyřešena. Filosofové, vědci a teologové stále diskutují o její existenci a důsledcích. Tato probíhající diskuse vybízí k hlubšímu zkoumání lidské autonomie a povahy rozhodování.
Ať už je závěr jakýkoli, úvahy o povaze svobodné vůle poskytují cenné poznatky o lidském chování a společnosti. Porozumění složitosti našich rozhodnutí, nám může skutečně pomoci lépe porozumět sobě samým a našemu světu.
Zdroje: (TheCollector) (Britannica) (Scientific American)
Existuje skutečně svobodná vůle?
Je to mnohem složitější, než si možná myslíte
LIFESTYLE Filozofie
Každý člověk na této planetě dělá každý den rozhodnutí, která ho posouvají vstříc nejisté budoucnosti. Ať už se rozhodují o těch nejmenších věcech, nebo o těch největších změnách, v každém okamžiku se ocitnou na rozcestí, kde každá cesta slibuje jinou budoucnost. S každým zvoleným směrem existuje přesvědčení, že volba je vždy na nich. Ale je to skutečně tak? Pojetí svobodné vůle, které v průběhu staletí fascinovalo a mátlo velké myslitele světa a v němž tyto otázky kroužily po tisíciletí, je pro filozofii velmi důležité.
Máme skutečně kontrolu nad volbami, které činíme, nebo jsou naše rozhodnutí ovlivňována neviditelnými silami? Jsme skutečně svobodní, nebo se jen řídíme scénářem napsaným dlouho před naším příchodem na svět? Projděte si tuto galerii a zjistěte, jaké odpovědi vám může filozofie poskytnout.