Další papež bude muset řešit řadu znepokojivých problémů
Proces oživování vyhynulých druhů pomocí různých vědeckých metod se nazývá „deextinkce“. Cílem vědců je obnovit ztracenou biologickou rozmanitost, ekosystémy a druhy v našem světě.
První vážné pokusy o navrácení vyhynulých druhů začaly s technologiemi klonování. V roce 1996 se ovce Dolly stala prvním naklonovaným savcem, který poprvé prokázal, že klonování složitých organismů je možné.
Kozorožec pyrenejský (druh divoké horské kozy) je vědci považován za to, že má největší šance na obnovení. Vyhynul v roce 2000, ale v roce 2003 španělští vědci použili zachovanou tkáň ke klonování. Klonované zvíře bohužel krátce po narození uhynulo.
Po roce 2000 se díky technologiím objevily výkonné nástroje pro genetickou editaci, které vědcům umožňují přesně upravovat sekvence DNA. Jedním z těchto nástrojů je metoda CRISPR, která vědcům umožňuje přidávat, odebírat nebo měnit specifický genetický materiál v DNA živočichů.
S rozvojem těchto technologií pro úpravu genů mohou vědci přesně manipulovat s DNA a znovu vytvořit vyhynulé živočichy. Umožňují výzkumníkům vložit klíčové genetické znaky z vyhynulých druhů do blízce příbuzných žijících druhů, což je zásadní krok v procesu deextinkce.
Vědci usilují o návrat vyhynulých druhů, aby obnovili ekologickou rovnováhu, zachovali biologickou rozmanitost a případně zvrátili některé škody, které lidé napáchali na ekosystémech.
Mnohé vyhynulé druhy byly pro své ekosystémy klíčové. Vědci doufají, že jejich navrácením do přírody se podaří obnovit řád přírody. Například mamut srstnatý by měl být navrácen do oblastí tundry, aby se zachovaly travnaté ekosystémy.
Vědci se snaží využít DNA asijských slonů smíchanou s geny mamuta srstnatého k vytvoření hybridního druhu, kterému by se dařilo v chladném prostředí. Tato kombinace je známá jako „zpětný chov“.
DNA mamuta srstnatého, který vyhynul zhruba před 10 000 lety, se zachovala v zamrzlé arktické tundře.
Mamut srstnatý není jediným zvířetem na seznamu potenciálních oživení. Holub stěhovavý, kdysi jeden z nejrozšířenějších ptáků Severní Ameriky, vyhynul na počátku 20. století. Vědci nyní pracují na jeho navrácení úpravou genomu holuba pruhoocasého, jeho nejbližšího žijícího příbuzného, aby se podobal vyhynulému druhu.
Moa, obrovský nelétavý pták z Nového Zélandu, vyhynul asi před 500 lety. Vědci také zkoumají jeho starobylou DNA, aby ho mohli vrátit zpět k životu.
Tasmánský tygr neboli vakovlk vyhynul ve 20. století v důsledku lidské kolonizace. Vědci nyní zkoumají možnost jeho navrácení prostřednictvím deextinkce, a to s využitím dochované DNA z muzejních exemplářů a blízce příbuzných druhů.
DNA vakovlků se uchovává v alkoholu ještě z doby před vyhynutím druhu. Tento vzorek byl svatým grálem, který vědci využívali k pokusům o znovuzrození ztraceného zvířete.
Problém s uchováváním DNA spočívá v tom, že časem degraduje, až jí nakonec nezbude dost na oživení druhu. To je důvod, proč dinosaury neoživíme nejspíš nikdy.
Vědci se také pokoušejí vrátit do přírody pratury, divoké předky moderního skotu, kteří vyhynuli v roce 1600. Tento projekt by mohl obnovit ztracené ekosystémy v Evropě.
V 19. století byl tento velký nelétavý pták, alka velká, vyhuben. Vědci zkoumají jeho DNA a doufají, že se jim ho podaří vrátit zpět pomocí technologií úpravy genů.
Kvaga, poddruh zebry, vyhynula na konci 19. století. Selektivním šlechtěním zeber se znaky podobnými kvagře vědci úspěšně vyšlechtili zvířata, která se jí podobají. Dokázali tak, že selektivní šlechtění může být cestou k obnovení.
Aby mohli vědci zpětně vyšlechtit vyhynulý druh živým druhem, musí provést miliony úprav sekvencí DNA. Dříve to bylo téměř nemožné, ale moderní technologie přiblížily lidstvo o krok blíže k úspěchu.
Další možností, kterou vědci zkoumají, je naklonovat vyhynulé zvíře tak, že odeberou část nepoškozené buňky a přenesou ji do vajíčka blízkého žijícího příbuzného v naději, že vznikne embryo.
Embryo by pak bylo vloženo do žijícího příbuzného vyhynulého zvířete. V případě mamuta srstnatého by slonice byla březí 18 až 22 měsíců.
Tuto metodu však ztěžuje skutečnost, že buňky po úhynu zvířete velmi rychle odumírají, a proto mnoho druhů nelze takto oživit.
O etice navracení vyhynulých druhů se vedou neustálé debaty. Kritici tvrdí, že zdroje by se měly zaměřit spíše na záchranu ohrožených druhů než na oživování druhů vyhynulých, zatímco jiní se obávají možných ekologických rizik spojených s reintrodukcí dávno vyhynulých druhů.
Reintrodukce vyhynulých druhů by mohla mít nezamýšlené ekologické důsledky. Tito živočichové by nemuseli zapadnout do moderních ekosystémů, mohli by konkurovat současným druhům nebo by dokonce mohli přinést nové nemoci.
Některé druhy, jako například mamut srstnatý, by se do našeho moderního světa nehodily, protože prostředí, které kdysi obývaly, už prakticky neexistuje.
Někteří vědci se domnívají, že reintrodukce vyhynulých druhů by ve skutečnosti mohla pomoci choroby mít pod kontrolou, a ne je rozšiřovat. Například návrat mamuta srstnatého do Arktidy by mohl zabránit tání věčně zmrzlé půdy, které by jinak mohlo s oteplováním klimatu uvolnit starobylé choroby.
Deextinkce vyvolává morální a etické otázky, včetně otázky, zda by lidé měli tak zásadním způsobem zasahovat do přírody. Někteří tvrdí, že navrácení vyhynulých druhů by mohlo vést k nepředvídatelným důsledkům, zatímco jiní se domnívají, že je naší povinností vymírání napravit.
Mnozí vědci tvrdí, že technologie, která se používá k oživení zvířat z minulosti, by mohla v budoucnu pomoci zabránit vyhynutí dalších zvířat. Mnoho ohrožených druhů splňuje tyto podmínky.
S rozvojem technologií roste potenciál pro deextinkci. Vědci zvažují oživení řady druhů, včetně šavlozubého tygra a lenochoda obrovského. Konečným cílem je využít deextinkci jako nástroj, který pomůže obnovit ekosystémy po celém světě.
Názory veřejnosti jsou smíšené. Někteří to považují za vzrušující vědecký průlom, jiní se obávají etických a ekologických důsledků. Podpora veřejnosti (v kombinaci s vládní a vědeckou podporou) bude hrát klíčovou roli pro budoucnost těchto projektů.
Zdroje: (BBC) (Colossal Laboratories & Biosciences) (TheCollector) (Scientific American) (Popular Science) (Labiotech.eu) (Smithsonian Magazine)
Vědci v poslední době pracují na dosažení zdánlivě nemožného: oživení mamuta srstnatého. S využitím nejmodernějších technologií se biologové vydávají na odvážnou cestu za vzkříšením těchto mohutných pravěkých tvorů. Rozhodně to však není poprvé, co se něco takového děje. Podobné projekty probíhají již desítky let, a pokud budou skutečně úspěšné, může to změnit celou strukturu našeho světa a dát to vyhynutí jiný význam.
Jak probíhá proces deextinkce? Jaké technologie jsou pro to k dispozici? A měli by se lidé obávat o etickou stránku tohoto procesu? Klikněte na tuto galerii a dozvíte se to.
Jak se vědcům daří obnovit vymřelé druhy zvířat?
Tzv. deextinkce je vědecký zázrak
LIFESTYLE Věda
Vědci v poslední době pracují na dosažení zdánlivě nemožného: oživení mamuta srstnatého. S využitím nejmodernějších technologií se biologové vydávají na odvážnou cestu za vzkříšením těchto mohutných pravěkých tvorů. Rozhodně to však není poprvé, co se něco takového děje. Podobné projekty probíhají již desítky let, a pokud budou skutečně úspěšné, může to změnit celou strukturu našeho světa a dát to vyhynutí jiný význam.
Jak probíhá proces deextinkce? Jaké technologie jsou pro to k dispozici? A měli by se lidé obávat o etickou stránku tohoto procesu? Klikněte na tuto galerii a dozvíte se to.