Další papež bude muset řešit řadu znepokojivých problémů
Středověké hrady a zámky známe z pohádek, ale pokud jste někdy nějaký navštívili, víte, že se tam nemuselo žít vždy jednoduše. Zajímalo vás někdy, jak se tam ve středověku skutečně žilo? Bylo to opravdu tak temné a bídné? Co lidé jedli a jak spali? Jak zámky voněly? Odpověď na tyto a mnohé další otázky najdete zde.
Prolistujte si následující galerii a zjistěte, jak vypadal život na středověkém hradě!
Hrad je synonymem středověku. Tyto pevnosti patřily většinou šlechtě.
Přestože se hrady liší způsobem výstavby, většina z nich má některé společné vlastnosti. Mezi ně patří stavba na vyvýšeném místě a přístup k vodě.
I když hrady působily chladným a temným dojmem, mnohé z nich měly velké zděné krby pokryté tapisériemi.
Lidé našli způsob, jak se zbavit vlhkosti a zatuchlého zápachu na hradech. Často se používaly byliny a rostliny, které hradům dodávaly příjemnou vůni.
Podlahy byly pokryty voňavými rostlinami, jako je například rákos. Oblíbená byla také levandule, tymián, meduňka, majoránka a yzop.
A pak tu byly lázně provoněné různými vůněmi, kde si lidé myli ruce růžovou vodou. Nemluvě o exotických parfémech, které si křižáci přinášeli ze svých cest.
Ruch na hradě závisel na tom, zda v něm majitelé bydleli, nebo ne. Pokud by tam byli, znamenalo by to, že by se k nim připojil celý jejich doprovod. To bylo klidně i 200 lidí!
Ale šlechtické rody to samozřejmě dělaly, s pomocí (někdy) i stovek lidí. Například král Jindřich III. se údajně stěhoval v průměru 80krát ročně.
Zatímco ložnice je dnes nejprivátnějším místem v domě, na hradech soukromí příliš neexistovalo.
Ložnice měly obvykle posezení, kde dáma nebo pán přijímali hosty a bavili se s nimi. Byl to jakýsi soukromý prostor, kde se mohli všichni scházet.
Počet ložnic byl vyhrazen pouze pro šlechtu. Pokud jste tedy na hradě pracovali nebo jej navštěvovali, museli jste si najít místo, kde byste mohli přespat. Pokud jste měli štěstí, mohli jste spát na paletách vycpaných slámou...
Byly malé, protože mnoho lidí spalo v polosedě, protože se věřilo, že ležení je poloha mrtvých.
Jak si jistě dovedete představit, tehdy neexistovaly splachovací záchody, ale něco jako kadibouda. Nebylo to však tak smradlavé a špinavé místo, jak se může zdát.
Měly otvor napojený na vnější zeď, což znamenalo, že případné výkaly se z hradu dostávaly přímo do řeky nebo příkopu.
Tam, kde to nebylo možné, padaly výkaly do jámy, kterou bylo třeba čas od času vyčistit. To byla vskutku nevděčná práce.
A stejně jako v ložnicích, ani tady nebylo žádné soukromí. Bylo běžné, že záchody měly několik otvorů, takže je lidé používali současně. Šlechtici však měli svou ložnici s vlastním sociálním zařízením.
Náboženské obřady byly velkou událostí. Náboženských obřadů se účastnili všichni, bez výjimky. Bylo běžné, že lidé navštěvovali kapli i čtyřikrát denně.
Hradní kaple byla tedy velmi důležitým místem. Někteří majitelé hradů měli také vlastní soukromou kapli.
Protože se ženy nesměly dotýkat oltáře, některé z nich darovaly své šaty nebo šily oltářní oděvy pro kostel či kněze. To byl způsob, jak se alespoň takhle mohly dostat blíž.
Páni často odjížděli na delší dobu pryč (např. během křížových výprav), a tak se ženy musely starat o vše samy.
Být nemocný ve středověku neznamenalo vždy nějakou bizarní léčbu. Na mnoha hradech byly bylinkové zahrady a mnoho středověkých léků bylo založeno právě na bylinkách.
Na hradě byli vždycky vojáci, to je samozřejmé. Kolik jich bude, záleželo na tom, jestli zrovna probíhal nějaký konflikt.
V dobách války byl hrad samozřejmě plný rytířů a vojáků.
Být sluhou na hradě byla docela dobrá práce. Peníze sice nebyly nic moc, ale alespoň se vám dostalo oblečení a jídla.
Nejvyšší funkce, jako je správce hradu, dvorní šašek a kastelán, byly velmi žádané.
Mezi další zaměstnání na hradě patřili ošetřovatelé zvířat, řemeslníci, domácí služebnictvo, např. kuchaři, a samozřejmě také baviči.
Nakrmit všechny obyvatele středověkých hradů bylo náročné. Kromě kuchařů zde byli i lidé, kteří měli na starosti spižírnu, cukráři, drůbežáři a věřte nebo ne, také kořenáři (lidé, kteří jídlo kořenili).
Lidé se samozřejmě museli na hradě i bavit. O dobrou zábavu se starali pěvci, žongléři, hudebníci a dvorní šašci.
Lidé ve středověku strašidelným báchorkám věřili a hrady byly samozřejmě častým místem jejich výskytu.
Zdroje: (Grunge)
Jak se žilo ve středověku na hradě?
Mohli byste takhle žít?
LIFESTYLE Historie
Středověké hrady a zámky známe z pohádek, ale pokud jste někdy nějaký navštívili, víte, že se tam nemuselo žít vždy jednoduše. Zajímalo vás někdy, jak se tam ve středověku skutečně žilo? Bylo to opravdu tak temné a bídné? Co lidé jedli a jak spali? Jak zámky voněly? Odpověď na tyto a mnohé další otázky najdete zde.
Prolistujte si následující galerii a zjistěte, jak vypadal život na středověkém hradě!