Další papež bude muset řešit řadu znepokojivých problémů
Lze s jistotou říci, že ošetřovatelství je jedním z nejušlechtilejších povolání, kterému se člověk může věnovat. Není omezeno na určitou společenskou třídu, vyznání nebo identitu a podobně je prospěšné téměř každému člověku na naší planetě. Je těžké, ne-li nemožné, představit si fungující systém zdravotní péče bez zdravotních sester a je pravda, že stojí v čele péče a medicíny již tisíce let. Jak se ale přesně dostala profese zdravotní sestry tam, kde je dnes? Kdy se vyvinula a byla vždy tak vysoce ceněna? Proč, když jsou sestry tak důležitým aspektem společnosti, se nacházíme uprostřed nedostatku sester?
Přečtěte si odpovědi na všechny tyto a další otázky.
Zdravotnictví a ošetřovatelství se v té či oné podobě objevují již od počátku civilizace. Ošetřovatelství jako instituce však má své kořeny již v Římské říši. Kolem 4. století n. l., kdy se křesťanství rychle stávalo dominantním náboženstvím říše, se po celé zemi stále častěji objevovaly nemocnice vedené kněžími, mnichy a jeptiškami.
Ústředním principem raného křesťanství byla tzv. praktická charita, která spočívala především v péči o nemocné, staré a chudé lidi. Prioritou křesťanských vůdců se stalo zřízení nemocnice v každém městě, městečku a vesnici římské Evropy.
Po rozpadu Římské říše se ve východní Byzantské říši nadále věnovalo stále více úsilí rozvoji ošetřovatelské profese. Ve 4. a 5. století byly v Konstantinopoli postaveny dva obrovské a technologicky vyspělé špitály, které provozovaly zdravotní sestry známé jako hypourgoi. Tito hypourgoi byli profesionální zdravotníci, kteří pomáhali rozvíjet instituci ošetřovatelství a získali si v byzantské společnosti značný respekt.
Šíření katolicismu v Evropě probíhalo současně s rozvojem nemocnic a ošetřovatelství. Téměř všechny nemocnice vedli mniši a jeptišky, kteří na sebe vzali zdravotní péči jako svatou charitativní praxi. Mnohé nemocnice byly připojeny ke klášterům, jiné fungovaly samostatně. Nerozlučné spojení mezi křesťanstvím a ošetřovatelstvím výstižně vyjadřuje starofrancouzské slovo pro nemocnici, hôtel-Dieu, tedy "Boží ubytovna".
Ve středověku byla téměř každá zdravotní sestra jeptiškou, ale ne všechny jeptišky byly zdravotní sestry. Praktická charita byla stále myšlenkou spojenou výhradně s katolickou církví. Mnohé z těchto jeptišek-ošetřovatelek byly kanonizovány jako duchovní představitelky nebo spasitelky zdravotnictví.
Spojení křesťanství a zdravotní péče po staletí znamenalo, že zdravotní péče byla poskytována pouze křesťanům. To se změnilo kolem 8. století, kdy byla v roce 580 n. l. otevřena nemocnice, v níž Masona, biskup španělského města Mérida, založil nemocnici, která byla postavena výslovně za účelem léčby osob ze všech společenských vrstev bez ohledu na společenské postavení, místo původu nebo náboženství. Netrvalo však dlouho a v Evropě nastaly těžké časy a mnoho těchto nemocnic bylo uzavřeno, což vedlo mnoho jeptišek a sester k návratu k asketickému, uzavřenému způsobu života.
Na přelomu 9. a 10. století císař Karel Veliký poprvé od pádu Říma sjednotil západní a střední Evropu. Jedním z jeho nesčetných úspěchů byla obnova nesčetných starých a opuštěných špitálů po celém kontinentu.
Karel Veliký nejen obnovil již existující špitály a vdechl nový život ošetřovatelské profesi, ale také vyzval ke stavbě mnoha nových špitálů, které byly lépe vybaveny pro potřeby doby.
Aby to bylo jednodušší, nařídil Karel Veliký, že ke každému kostelu, katedrále a klášteru na jeho území musí být přistavěn špitál. To vedlo k tomu, že se v Evropě vyvinul nejkomplexnější systém zdravotní péče, jaký kdy existoval.
Evropa byla po staletí svědkem efektivně provozovaných nemocnic, které uspokojovaly všechny potřeby veřejnosti, od nejnižších rolníků až po prestižní příslušníky evropské šlechty. Po normanském dobytí Anglie v 11. století se na nově dobytých ostrovech rychle objevila nová forma zdravotnických středisek známých jako charitativní domy. Tyto charitativní domy byly mimořádně dobře financovány příslušníky šlechty, kteří v charitě viděli vstupenku do nebe po smrti.
Ženy tvořily ve středověké Evropě drtivou většinu ošetřovatelek a byly značně vážené. O život jeptišky usilovaly ženy ze všech společenských vrstev a příslušníci šlechty platili mimořádně vysoké věno, aby se jejich dcery mohly stát řádovými sestrami. Jeptišky, které se věnovaly ošetřovatelství, patřily k nejváženějším ženám v celé středověké společnosti, než byla role evropské ženy přehodnocena a jejich relativní svoboda téměř zmizela.
Když Martin Luther v roce 1517 zveřejnil svých 95 tezí, představovalo to vážnou a bezprostřední hrozbu pro katolickou církev a mnoho špitálů, které fungovaly pod jejími křídly. Jedním z ústředních argumentů protestantského přesvědčení Martina Luthera byla teze sola fide, neboli že svaté spásy lze dosáhnout pouze přísnou vírou a bohoslužbou, nikoliv dobrými skutky lásky. Víra, že dobročinnost, placení odpustků a další činy dosažené za peníze mohou člověku zajistit vstupenku do nebe, byla nakonec hlavní hnací silou úspěchu katolických nemocnic a charitativních domů.
Vzestup protestantismu navíc připravil ženy o relativně progresivní postavení ve společnosti. Zatímco ženy byly povzbuzovány, aby vstupovaly do duchovenstva, stávaly se jeptiškami a podílely se na sociálních charitativních činech, konkrétně na ošetřovatelství, ctnosti protestantismu je téměř přes noc odsunuly do domácnosti. Ženy již neměly možnost volby, zda se vdají, zda budou rodit děti nebo zda budou vykonávat nějaké povolání. Ženám byl rychle zakázán vstup do duchovních úřadů a jedinou přijatelnou rolí ženy v protestantské společnosti byla role manželky, matky a ženy v domácnosti. Zdravotní sestry v této době stále ještě dokázaly poskytovat zdravotní péči, ale byly omezeny pouze na svou rodinu a sousedy, což nutilo obrovské vrstvy potřebného obyvatelstva, aby se o ně staraly.
Některá místa v západní Evropě, například Francie a Itálie, zůstala během protestantské reformace pevně katolická. V těchto regionech sestry pracovaly i nadále, ale počet dostupných zdravotnických pracovníků se drasticky snížil. Z mnoha sester, které dříve pracovaly v nemocnicích, se staly "stavovské sestry".
Sídelní sestry měly podstatně větší zodpovědnost než nemocniční sestry. Stavovské sestry byly často jedinými poskytovateli zdravotní péče na celém panství svého patrona a vykonávaly nejen ošetřovatelskou činnost, ale také chirurgické zákroky, lékárnické služby a všeobecnou lékařskou praxi, kterou tradičně vykonávali lékaři a lékaři mužského pohlaví.
Říká se, že moderní ošetřovatelství, jak ho známe dnes, začala jedna žena: Florence Nightingalové. Narodila se v italské Florencii, odkud pochází i její jméno, anglickým rodičům, ale rodina se brzy přestěhovala zpět do Anglie. Nightingalová se ocitla v centru ošetřovatelské profese, když působila jako učitelka a manažerka ošetřovatelství během krymské války mezi Ruskem a koalicí evropských a osmanských mocností v letech 1853-1856.
Nightingalová, zobrazovaná v dobovém umění a médiích jako "dáma s lampou", se stala tváří nové, vznešené ošetřovatelské profese, která zdůrazňovala význam hygieny, péče u lůžka a blaha sester i pacientů.
Nightingalová, která byla také zdatnou statističkou, poprvé zavedla do ošetřovatelství vedení záznamů a osvětlila skutečnou účinnost některých lékařských postupů a nebezpečnost jiných. Díky těmto informacím se Nightingalové podařilo nastartovat rychlý a nesmírně prospěšný vývoj zdravotnických postupů, které po generace stagnovaly a nerozvíjely se.
Během krymské války a později během britské okupace Indie řešila Nightingaleová přetrvávající problémy se špatnou ventilací, kontaminovanou vodou a sdílením nakažlivých nemocí v přeplněných nemocnicích. Její pokroky v oblasti sanitace a hygieny zachránily ve své době nespočet životů.
Nightingalová také podpořila rozvoj ošetřovatelství jako světské a respektované profese založením Školy Florence Nightingalové v londýnské nemocnici svatého Tomáše v roce 1860. Jednalo se o první sekulární ošetřovatelskou školu na světě.
Zdravotnictví a ošetřovatelství najednou přestaly být hrubými profesemi, které byly kdysi "hit or miss". Florence Nightingaleová a její inovace způsobily astronomický nárůst počtu přeživších pacientů v celé Evropě a ve stále ještě dospívajících Spojených státech a připravily půdu pro moderní hrdiny ošetřovatelství, kteří následovali.
Clara Bartonová se narodila v roce 1821 v Massachusetts. Jako první bojovnice za občanská práva a volební právo žen sloužila Bartonová během americké občanské války jako nemocniční sestra, aniž by získala formální vzdělání, protože profesionální ošetřovatelské vzdělání bylo v té době ve Spojených státech ještě zcela nedostupné. Bartonová byla zdravotní sestra samouk, která se stala všeobecně známou pro svou vynikající kvalitu péče.
21. května 1881 založila Clara Burtonová Americký červený kříž a byla jeho první prezidentkou poté, co strávila nějaký čas v Evropě a spolupracovala s Mezinárodním červeným křížem. Americký Červený kříž je dodnes jedním z nejvýznamnějších a nejúčinnějších poskytovatelů zdravotní péče a pomoci při katastrofách v zemi.
Linda Richardsová je dnes známá jako první profesionální zdravotní sestra v Americe. Richardsová byla první studentkou, která se zapsala do špičkové ošetřovatelské školy Dr. Susan Dimockové, první svého druhu, v nemocnici New England Hospital for Women and Children. Richardsová absolvovala v roce 1872 a dále rozvíjela nové techniky vedení individuálních záznamů o pacientech. Zasloužila se o založení jedněch z prvních široce rozšířených vzdělávacích programů pro sestry ve Spojených státech i v Japonsku.
Irská zdravotní sestra Agnes Elizabeth Jonesová byla od mládí hluboce ohromena a inspirována prací Florence Nightingalové a rozhodla se zasvětit svůj život ošetřovatelství. V roce 1862 se Jonesová zapsala do Nightingalové ošetřovatelské školy v Londýně; po absolvování školy Nightingalová Jonesovou pochválila jako svou "nejlepší a nejdražší žákyni". Později se Jonesová stala první profesionálně vyškolenou ošetřovatelkou v obrovské liverpoolské nemocnici pro pracující.
Od dob Florence Nightingaleové a Clary Bartonové se mnohé změnilo. Většina veřejnosti si stále velmi váží zdravotních sester a došlo k neuvěřitelnému pokroku ve zdravotnické technice, který by měl usnadnit práci jak sestře, tak pacientovi. Bohužel však s tím, jak sestry poskytují postupně stále účinnější péči, jejich místo ve zdravotnickém zařízení a finanční ohodnocení nebezpečně dlouho stagnuje.
Zdravotní sestry na celém světě si již po desetiletí stěžují na zhoršující se pracovní podmínky, urážlivě nízké platy a časté špatné zacházení na pracovišti. Když se pandemie COVID-19 rozšířila po celém světě, stav ošetřovatelského personálu se dostal do krize oslnivou rychlostí.
Svět se dnes nachází uprostřed krize v ošetřovatelství, která hrozí přetrvat ještě několik let. Žalostné nabídky rizikových platů a urážlivě nízké zvyšování mezd tváří v tvář celosvětové pandemii, stejně jako děsivý trend rychlé inflace po celém světě, naprosto selhaly při poskytování podpory, péče, odměn a respektu, které si ošetřovatelé zaslouží. Zdravotní sestry ze zoufalství odcházejí alarmující rychlostí, zatímco nemocnice všude na světě se nadále potýkají s dramatickými případy přeplněnosti a nedostatku lůžek způsobenými nejen COVID-19, ale také obecně stárnutím populace. Vzhledem k tomu, že světové vlády odmítají navrhnout přijatelné řešení, nedostatek sester pokračuje a jeho konec je v nedohlednu.
Jak jsme viděli, sestry jsou od nepaměti základem a pilířem zdravotní péče. Ačkoli jsou v očích veřejnosti téměř všeobecně vysoce ceněny, tato úcta se nepromítla do konkrétních činů. Podporovat naše sestry znamená podporovat přiměřené zvýšení mezd, zasazovat se o bezpečnější a zdravější pracovní podmínky, aby se zabránilo vyhoření, přepracování a zneužívání, a tlačit na úřady, aby jim projevily uznání prostřednictvím skutečné reformy a odměňování.
Krátká historie ošetřovatelství, jedné z nejvlivnějších profesí na světě
Příběh hrdinů v srdci zdravotnictví
LIFESTYLE Zdravotní péče
Lze s jistotou říci, že ošetřovatelství je jedním z nejušlechtilejších povolání, kterému se člověk může věnovat. Není omezeno na určitou společenskou třídu, vyznání nebo identitu a podobně je prospěšné téměř každému člověku na naší planetě. Je těžké, ne-li nemožné, představit si fungující systém zdravotní péče bez zdravotních sester a je pravda, že stojí v čele péče a medicíny již tisíce let. Jak se ale přesně dostala profese zdravotní sestry tam, kde je dnes? Kdy se vyvinula a byla vždy tak vysoce ceněna? Proč, když jsou sestry tak důležitým aspektem společnosti, se nacházíme uprostřed nedostatku sester?
Přečtěte si odpovědi na všechny tyto a další otázky.