© Getty Images

Původ fašismu -

Fašismus má kořeny v antice. Výraz fašismus pochází z latinského fascis, což znamená "svazek". Tomu zase odpovídá slovo fasces, což byl svazek dřeva s hlavicí sekery, který nosili starořímští magistráti jako symbol moci a autority.

© Getty Images 

Italské bojové fascie -

Italské označení pro svazek je fascio a právě z tohoto slova čerpal Benito Mussolini při pojmenování Fasci Italiani di Combattimento (Italské bojové fascie), fašistické organizace, kterou založil v roce 1919. Mussolini je zachycen na snímku, jak se účastní prvního fašistického shromáždění v Miláně v tomto roce. Napravo je spoluzakladatel strany Michele Bianchi.

© Getty Images 

Obava z bolševismu -

Italský bojový fasces vznikl ze strachu z bolševismu, politického systému a myšlenek, které v Rusku po událostech roku 1917 zavedl Vladimír Iljič Lenin a jeho stoupenci. Revoluce v Rusku vyvolala v celé Evropě obavy z komunistického převratu, což Mussolinimu neuniklo.

© Getty Images

Benito Mussolini (1883–1945) -

V roce 1921 zakládá Benito Mussolini Národní fašistickou stranu. Následujícího roku se stal italským premiérem. Z této pozice se pak pomalu stala diktátorská moc. Byl vytvořen první fašistický stát na světě.

© Getty Images 

Šíření fašismu -

Mussolini věřil, že systém demokracie je neúspěšný. Brzy byl fašisty označován jako Il Duce ("Vůdce") a v meziválečném období inspiroval a podporoval mezinárodní šíření fašistických hnutí. Na této fotografii je vidět, jak v roce 1930 promlouvá k obrovskému davu v Miláně.

© Getty Images 

Druhá italsko-etiopská válka -

V roce 1935 přikázal Mussolini invazi do Etiopie, chudé africké země, která kdysi pokořila Itálii v bitvě. Byla to první vojenská invaze fašistického státu do cizího státu, která byla považována za akt pomsty. Později Mussolini prohlásil, že Římská říše je zpět.

© Getty Images 

Adolf Hitler (1889–1945) -

Německo, které se ještě stále vzpamatovávalo z následků Velké války a nyní bylo ochromeno hyperinflací v důsledku Velké hospodářské krize, se obrátilo k Adolfu Hitlerovi, který se zase díval na Itálii a jejího vůdce. Adolf Hitler byl velkým obdivovatelem Il Duceho a nakonec měl podle italského fašistického manifestu vytvořit národní socialismus.

© Getty Images 

Válka je vyhlášena -

K moci se Hitler dostal v roce 1933. Šest let poté, v roce 1939, uzavřelo nacistické Německo spojenectví s Itálií známé jako "Ocelový pakt". Dne 1. září roku 1939 vypukla druhá světová válka. Na fotografii je Hitler zachycen při návratu do Berlína v roce 1940 po podpisu příměří s Francií, kde vůdce vítají jásající davy.

© Getty Images 

Engelbert Dollfuss (1892–1934) -

Ve 30. letech 20. století se několik evropských zemí přihlásilo k fašismu. Engelbert Dollfuss, jenž byl v letech 1932-1934 rakouským kancléřem, byl faktickým vůdcem pravicové Vlastenecké fronty.

© Getty Images 

Vlastenecká fronta -

Vlastenecká fronta byla politická organizace rakouského spolkového státu. I když se přidružila k fašistické Itálii, vystupovala proti rasové diskriminaci a prosazovala nezávislost na Německu. Dollfuss byl v roce 1934 zavražděn nacisty a po anexi Rakouska v roce 1938 byla Vlastenecká fronta zakázána.

© Getty Images 

António de Oliveira Salazar (1889–1970) -

V Portugalsku se po nástupu Antónia de Oliveiry Salazara k moci země dostala pod autoritářskou vládu Ditadura Nacional (Národní diktatura), později přejmenovanou na Estado Novo (Nový stát).

© Getty Images 

Konzervativní a korporativistické -

Salazar byl předsedou korporativistické diktatury, která vládla Portugalsku od roku 1933 do roku 1974. Salazarova politika byla konzervativní, korporativistická a nacionalistická a byla odpůrcem komunismu, socialismu, syndikalismu a liberalismu. Distancoval se však od fašismu a nacismu.

© Getty Images 

Francisco Franco (1892–1975) -

V sousedství Portugalska, ve Španělsku, se fašismus prosadil více. Falange (Phalanx) založil v roce 1933 José Antonio Primo de Rivera. Tato organizace vytvořila členskou základnu, jejíž velká část byla později absorbována vojenskou diktaturou generála Francisca Franca.

© Getty Images 

Španělská občanská válka -

Během španělské občanské války získal Franco vojenskou pomoc od Itálie a Německa a navázal obzvláště silné pouto s Hitlerem. Francovy nacionalistické jednotky nakonec ve Španělsku zvítězily a on zůstal v čele režimu až do své smrti v roce 1975.

© Getty Images 

François de La Rocque (1885–1946) -

Ve Francii byl Croix-de-Feu (Ohnivý kříž) nacionalistickou ligou meziválečného období, kterou vedl plukovník François de La Rocque.

© Getty Images 

Antisemitská politika -

Croix-de-Feu byla jednou z pravicových skupin, které v roce 1935 podněcovaly antisemitskou politiku. Po pádu Francie v roce 1940 sloužila řada francouzských fašistů ve vichistickém režimu maršála Philippa Pétaina.

© Getty Images 

Oswald Mosely (1896–1980) -

Ve Velké Británii se fašismus projevil pod vedením sira Oswalda Moselyho. Tento bývalý politik založil a vedl Britskou unii fašistů (BUF).

© Getty Images 

Bitva o Cable Street -

Moseleyho pověst a pověst jeho organizace utrpěla smrtelnou ránu v říjnu 1936 po násilném střetu mezi členy BUF a antifašistickými demonstranty, jenž se stal známým jako bitva o Cable Street. Většina britské veřejnosti Mosleyho zavrhovala, nakonec byl v květnu 1940 uvězněn a BUF později zakázána.

© Getty Images 

Černá legie (The Black Legion) -

Na druhé straně Atlantiku se zatím Černá legie, násilná odnož Ku-klux-klanu, snažila nastolit fašismus a zahájit revoluci. Černá legie, zapletená do mnoha vražd, byla v roce 1945 rozpuštěna. Na fotografii pózují detroitští policisté se zbraněmi a regáliemi zabavenými teroristům z Černé legie.

© Getty Images 

Německo-americký spolek -

Německo-americký spolek, založený v roce 1936, přijímal do svých řad pouze americké občany německého původu. Jeho cílem bylo především propagovat příznivý pohled na nacistické Německo. Na fotografii je průvod členů Německo-amerického spolku v New Yorku v říjnu 1937.

© Getty Images 

Neslavná dekáda -

Prvky fašismu se uchytily v různých zemích Jižní Ameriky, zejména v Argentině během takzvané neslavné dekády. Během tohoto období se čtyři prezidenti země, José Félix Uriburu (na snímku), Agustín Pedro Justo, Roberto María Ortiz a Ramón Castillo, zapletli do pronásledování politických odpůrců, volebních podvodů a dalších politických a hospodářských skandálů.

© Getty Images 

V čem spočívá podstata fašismu? -

Mezi obecné znaky fašismu patří absolutní moc státu. Stát usiluje o naprostou kontrolu nad všemi hlavními částmi společnosti.

© Getty Images 

Diktátorská vláda -

Nejvyšší pravomoc nad fašistickým státem má jediný diktátor. Takový vůdce obvykle využívá svého charismatu a přitažlivé osobnosti, aby si získal lidi na svou stranu. A často jsou to také zdatní řečníci.

© Getty Images 

Korporativismus -

Korporativismus je jednou ze základních zásad fašismu. Fašistický stát obhajuje kolektivní řízení ekonomiky prostřednictvím kontroly práce. Stávka a jiné pracovní spory jsou zakázány.

© Getty Images 

Extrémní nacionalismus -

Fašistický diktátor uplatňuje politiku extrémního nacionalismu, aby posílil národní slávu a využil strachu z vnějšího ohrožení.

© Getty Images

Vlastenecká lež -

Nová společnost, kterou diktátoři vytvářejí, je postavena na "společné vůli" lidu, což je falešné tvrzení, které je umocněno pokřiveným vlasteneckým odkazem na historický mýtus, místo aby bylo řízeno spravedlivým, intelektuálním úsudkem. Na podobném příkladu vidíme Mussoliniho, jak vyzývá své soukromé milice, "černé košile", aby ho následovaly.

© Getty Images 

Fašistické vyznání -

Fašistické vyznání se dále projevuje brutálním potlačováním disentu a systematickým pronásledováním menšin.

© Getty Images 

Nadřazenost národa -

Fašisté věří, že se stát udrží jen tehdy, když ve válce úspěšně prokáže svou vojenskou převahu. Jeho "velikosti" se dosahuje dobýváním a vládnutím slabým národům.

© Getty Images 

Věkové a genderové role -

Fašismus klade důraz na mládí jak ve smyslu fyzického věku, tak ve smyslu duchovním, který souvisí s mužností a odhodláním k činům. Silný smysl pro komunitu či bratrstvo je dosahován již v raném věku: v letech 1936-1945 byla Hitlerjugend jedinou oficiální chlapeckou mládežnickou organizací v nacistickém Německu a částečně se jednalo o polovojenskou organizaci. Italská politická hymna fašistů se jmenovala Giovinezza ("Mládež").

© Getty Images 

Fašismus a ženy -

V Itálii Mussolini považoval hlavní roli žen především za nositelky dětí. Ty byly " rozmnožovatelkami národa". Piccole Italiane (na obrázku) byla dívčí organizací v rámci Národní fašistické strany.

© Getty Images 

Svaz německých dívek -

Podobně ani ženy ve Třetí říši neměly možnost dělat kariéru mimo domov. Hlavní úlohou žen byla role matek a manželek. Tuto doktrínu jim v raném věku vštěpoval Svaz německých dívek, což bylo dívčí křídlo nacistické strany. Její členství bylo povinné.

© Getty Images 

Kdy skončil fašismus? -

Fašismus byl v Evropě po porážce mocností Osy v roce 1945 do značné míry zdiskreditován (ačkoli ve Francově Španělsku přetrval několik desetiletí). Ale i když původní fašistické režimy již neexistovaly, myšlenky, kterým dal jméno Mussolini, přetrvávají.

© Getty Images 

Neofašismus dnes -

Dnes krajně pravicová ideologie obsahuje významné prvky fašismu. Avšak většina moderních fašistických hnutí nemá oficiální zastoupení politických stran ani státní moc. Mezi významné neofašistické hnutí patří Britská národní strana založená v roce 1982 a Proud Boys, výhradně mužská severoamerická krajně pravicová neofašistická organizace založená v roce 2016.

© Getty Images