Jako lidé jsme se vyvinuli díky spolupráci a společnému úsilí o přežití. V moderní době je však vysoce ceněna nezávislost. I když je součástí dospělosti převzít odpovědnost za svůj život a řídit loď, hypernezávislost nastává, když to někdo dovede do extrému a odepře si jakoukoli podporu od lidí kolem sebe. Přestože se nejedná o oficiální diagnózu, může být hypernezávislost krátkodobá nebo se může jednat o nevědomou životní strategii.
Zajímá vás to? Klikněte na a dozvíte se více o hypernezávislosti a tipech, jak ji překonat.
Schopnost být samostatný a soběstačný je pro mnohé z nás charakteristickým znakem zodpovědné dospělosti. Existuje však bod, kdy se touha dělat všechno sám stává toxickou?
Pocit nezávislosti je dobrá věc, ale stejně jako v mnoha jiných věcech v životě se i zde může misky vah přehnat. Když se to stane, stane se nadměrná nezávislost normou.
Když někdo naprosto odmítne požádat druhé o pomoc a rozhodne se, že se musí ve všem spoléhat sám na sebe, dosáhl bodu hypernezávislosti.
Když je pomoc a podpora od druhých potřebná - a v životě se to často stává -, ale není o ni požádána, může být její nedostatek pro hypernezávislého člověka škodlivý.
Může vést k potížím v mezilidských vztazích kvůli citové odtažitosti a vyhýbání se blízkým vztahům. To má následně dopad na duševní zdraví.
Někteří hypernezávislí lidé mohou pracovat na více projektech, než jsou schopni zvládnout, a nadměrně se angažovat, až to přestanou zvládat.
Pokud je někdo ve vztahu příliš nezávislý, bude mít problémy s ostražitostí. Aby vztah fungoval, musí povolit své zdi.
Hypernezávislí lidé si raději nechávají věci pro sebe, aby ostatní lidé nemohli jejich osobní informace použít proti nim.
Jejich obavy, že je lidé nevyhnutelně zklamou nebo zradí, znamenají, že hypernezávislost se vyznačuje nedostatkem důvěry vůči ostatním lidem.
Udržování přátelských a romantických vztahů je pro hypernezávislé osoby obtížné kvůli jejich strachu otevřít se druhým.
To, co vnímají jako "potřebnost" druhých lidí, se může nelíbit ani hypernezávislému člověku, zvláště když se na něj spoléhá. Může vůči němu chovat tajnou zášť.
Náš mozek je nastaven tak, aby přežil stresové situace. Když zažijeme traumatický zážitek, mozek aktivuje obranné mechanismy těla. Tyto obranné mechanismy jsou známé jako reakce na přežití.
Nedůsledná péče, zneužívání nebo zanedbávání v dětství mohou vést k mechanismu zvládání hypernezávislosti. Dítě, které se naučí, že se může spolehnout pouze samo na sebe, si toto chování přenese i do dospělosti.
Opuštění nebo ztráta milované osoby může také vést k nadměrné závislosti. Pocity vyvolané těmito událostmi mohou vést k tomu, že si člověk vytvoří soběstačnost jako způsob ochrany a sebezáchovy.
Jiní měli v dětství uspokojeny základní potřeby, ale bylo jim řečeno, že si musí poradit sami. Dospělí jim nepomáhali řešit věci ve škole, ve společnosti nebo v oblasti jejich zájmů, takže si vypěstovali silný pocit, že jsou vždy odkázáni sami na sebe.
Z dítěte, které bylo vychováváno (tj. bylo pro své rodiče důvěrníkem a/nebo prostředníkem), vyrůstá dospělý člověk, který není zvyklý mít oporu. Jejich hodnota může být také vázána na to, co mají pocit, že mohou udělat pro druhé.
Někteří hypernezávislí lidé mohli být vychováváni tak, že přijímat podporu nebo žádat o pomoc je nepřijatelné. Toto přesvědčení může být tak hluboké, že se v dospělosti cítí nezaslouženě sociální podporou.
Pokud má někdo traumatické zážitky, může se bát, že bude znovu zranitelný. Zranění a zrada mohou být silnými motivačními důvody, proč se někdo raději se svými problémy vypořádá sám.
Lidé s posttraumatickou stresovou poruchou mají zvýšený pocit zranitelnosti a strachu. Aby si udrželi hrozbu vážného citového nebo fyzického poškození na dosah, mohou se stát hypernezávislými.
V některých společnostech a kulturách je vysoce ceněn individualismus a soběstačnost. Tam, kde je závislost na druhých lidech chápána jako slabost, se může stát, že někdo nebude žádat o pomoc.
Přílišné spoléhání se na sebe způsobuje problémy ve vztazích s ostatními a může vést k sociální izolaci. Osamělost a nedostatek podpory pak ovlivňují duševní zdraví.
Když jsou lidé příliš nezávislí, mají problémy s delegováním. To znamená, že na sebe mohou vzít příliš mnoho odpovědnosti a skončit vyčerpaní, vystresovaní a vyhořelí.
Bez smysluplných vazeb by lidé mohli nahradit svůj život povrchními vazbami. Povrchní interakce postrádají důvěru nebo citovou hloubku a udržují člověka v kruhu citové odtažitosti.
Uvědomit si, že toto chování je reakcí na trauma a důsledkem stresové a nespravedlivé situace, je prvním krokem k uzdravení a překonání nadměrné závislosti.
Přestože se nejedná o formální diagnózu, terapeut vám může pomoci s řešením vašich problémů a zavedením strategií do každodenního života, které vám pomohou změnit situaci. Terapeut informovaný o traumatu může nabídnout prospěšnou léčbu.
Udržování fyzického a duševního zdraví je pro vás prioritou. Správná výživa, správný spánek, cvičení a péče o sebe, jako je meditace, hluboké dýchání a odpočinek, mohou pomoci regulovat nervový systém a soustředit myšlenky.
Vybudování smysluplného přátelství vyžaduje čas a úsilí. Upřednostňování blízkých vztahů znamená otevřít se podpoře i být tu pro druhé a může pomoci vybudovat pevné základy v životě.
Ve spoluzávislých vztazích se může stát, že se hyperzávislá osoba začne cítit uražená, protože má pocit, že nese tíhu celého vztahu. Mohou si na sebe vzít více, než jsou schopni zvládnout, aby spoluzávislého partnera také nerozrušili, proto je lepší se těmto typům vztahů vyhnout.
Být schopen něco udělat a souhlasit s tím, že se toho ujmete, jsou dvě různé věci. Aktivně si rozvíjejte smysl pro rozlišování toho, co můžete a nemůžete vzít na sebe, abyste nebyli přetíženi.
Až řeknete ne, naučte se úkoly, které nemůžete splnit, delegovat na jiné. Naučit se vzdát se kontroly je praxe, která se časem stane snazší.
Spojení je základní součástí lidského bytí. Trávit čas vztahy a prožívat vzájemnou podporu a uznání je zdravé a lze na tom pracovat s pomocí terapeuta.
Zdroje: (Verywell Mind) (ChoosingTherapy.com) (Declutter The Mind) (Well+Good) (HuffPost)
Pochopení hypernezávislosti a její překonání
Je to známka traumatu, ale nemusí to trvat věčně.
LIFESTYLE Trauma
Jako lidé jsme se vyvinuli díky spolupráci a společnému úsilí o přežití. V moderní době je však vysoce ceněna nezávislost. I když je součástí dospělosti převzít odpovědnost za svůj život a řídit loď, hypernezávislost nastává, když to někdo dovede do extrému a odepře si jakoukoli podporu od lidí kolem sebe. Přestože se nejedná o oficiální diagnózu, může být hypernezávislost krátkodobá nebo se může jednat o nevědomou životní strategii.
Zajímá vás to? Klikněte na a dozvíte se více o hypernezávislosti a tipech, jak ji překonat.