Zvířata s charakteristickými znaky!
Je těžké si to představit, ale seznamovací aplikace jsou tu s námi už pár let. Hodně se toho od jejich vzniku ale změnilo! Podle Pew Research Center se přibližně 10 % heterosexuálních respondentů seznámilo se svými dlouhodobými a vážnými partnery na online seznamce. Zajímavé je, že průzkum ukázal, že uživatelé těchto aplikací se jednohlasně neshodnou na tom, že by to pro ně byla vždy dobrá zkušenost. Co však hledání lásky online dělá s naším mozkem? Lidé jsou pevně předurčeni k hledání partnera. Náš mozek funguje při zamilovanosti téměř stejně, jako když si vezmeme nějakou drogu. Může jít prostě o závislost na dopaminu?
Klikněte na článek a zjistěte, co seznamovací aplikace ve skutečnosti dělají s vaším mozkem!
Lidé se rádi dívají na lidi, které považují za atraktivní. Když si někdo otevře seznamovací aplikaci, zobrazí se mu řada fotek potenciálních milenců.
Dondersovo centrum pro kognitivní neuroimaging v Nizozemsku zjistilo, že aktivita v oblasti mozku, která se podílí na zpracování odměn, je aktivnější, když se lidé dívají na jiné atraktivní lidi.
Tato oblast mozku, známá jako nucleus accumbens, funguje jako nervové rozhraní mezi motivací a jednáním. Hraje klíčovou roli při jídle, sexu a chování souvisejícím se stresem a užíváním drog.
Nečekané odměny vyvolávají v mozkových centrech odměn ještě větší aktivitu než ty, o kterých víme, že přijdou. Prvek nepředvídatelnosti udržuje v uživatelích zvědavost a tvoří závislost.
Při používání aplikací, jako je Tinder, to funguje podobně jako u výherních automatů v kasinu - nikdy nevíte, kdy trefíte jackpot.
Když uživatelé v aplikaci přejedou prstem doprava, nevědí, jestli s danou osobou budou mít shodu, tzv. „match“. A když konverzace začne, nevědí, jestli a kdy jim dotyčná osoba odpoví.
I když zrovna nejste online, ostatní vám stále můžou dát „like“, takže pokud aplikaci otevřete po delší době, čekají na vás potenciální nové shody!
K regulaci a výběru možností zapojujeme jinou část mozku, tzv. dorzolaterální prefrontální kůru.
Při reakci na volbu se aktivuje amygdala a ventrální striatum. Ventromediální prefrontální kůra se zaměřuje na subjektivní hodnoty, zatímco dorzolaterální prefrontální kůra porovnává jednotlivé hodnoty mezi sebou.
Význam jednotlivých hodnot v těchto aplikacích ovlivňují faktory, jako je tzv. hyperbolické diskontování, kognitivní zkreslení a klesající spokojenost s rostoucí spotřebou.
V závislosti na našich cílech přikládá dorzolaterální prefrontální kůra vyšší hodnotu určitým volbám, které můžeme učinit. Jinými slovy, sebeovládání nemusí být vždy jednoduché, je to boj impuls vs. rozvaha.
Pokud si někdo klade za cíl najít si partnera, část mozku s dorzolaterální prefrontální kůrou přikládá pravidelnému kontrolování aplikace větší váhu.
Dalším velkým problémem seznamovacích aplikací je obrovské množství možností. Někteří psychologové tvrdí, že příliš velký výběr snižuje pravděpodobnost, že se vůbec pro někoho rozhodnete.
Jedna studie Kolumbijské univerzity například zjistila, že lidé si častěji koupí džem, když mají na výběr jen ze šesti možností místo třiceti.
Zjistilo se, že když měli dané osoby na výběr z méně možností, byly se svou volbou mnohem spokojenější.
Některé studie naznačují, že čím víc času trávíme na seznamovacích aplikacích, tím víc se tomu mozek přizpůsobuje.
Centrum odměn a učení v mozku je spojeno s chemickou látkou zvanou dopamin. Dopamin uvolňuje příjemný pocit v reakci na odměnu.
Postupem času však dochází k tomu, že stále více dopaminových neuronů reaguje na pouhé předvídání odměny namísto odměny samotné.
Jinými slovy, podnět, který předpovídá získání odměny, vyvolává větší množství dopaminu. Když víme, co se stane, uvolní se více šťastných chemických látek, než když odměny reálně dosáhneme.
Seznamovací aplikace mohou ovládnout naši mozkovou dráhu učení a odměn. Nejprve pravděpodobně dojde k uvolnění dopaminu, jakmile si prohlédneme, s kým máme shodu.
Postupem času se však zvyšuje pravděpodobnost, že člověk zažije příliv dopaminu už jen z toho, že mu pípne oznámení. Mozek si to začne spojovat s tím, jaký máte pocit, když s někým máte shodu.
Znamená to, že seznamovací aplikace mohou být návykové? Provozují je společnosti, jejichž cílem je vydělávat peníze. Čím více času v aplikaci strávíte, tím více peněz vydělají...
Dopamin se podílí na řadě návykových procesů, ale o výsledcích toho, co se odehrává v seznamovacích aplikacích a jaké jsou účinky na uživatele, toho stále moc nevíme.
Na svatého Valentýna v roce 2024 podala skupina šesti lidí žalobu na společnost Match Group (vlastníka aplikací Tinder, Hinge a dalších populárních seznamovacích aplikací a webů) s tvrzením, že jejich „návykové a herní“ funkce byly vytvořeny tak, aby „uzamkly uživatele do smyčky neustálého placení aplikace“.
Společnost Match Group toto obvinění popírá a tvrdí, že se aplikace snaží „dostat lidi na rande každý den“, uvedl mluvčí společnosti.
Molly Crockettová, neuroložka z univerzity Yale, napsala v reakci na nedávné pobouření článek o seznamovacích aplikacích. V něm uvedla, že tyto aplikace lidské chování nijak nemění.
Tvůrci seznamovacích aplikací také tvrdí, že lidem usnadňují život, aniž by ho měnili nebo nabourávali přirozenou neurobiologii.
Pokud by tomu tak skutečně bylo, mnoho těchto aplikací by nevydělávalo. Přežívají tak dlouho, dokud uživatelé „swipují“.
Pro mnohé jsou seznamovací aplikace způsobem, jak se alespoň dočasně zbavit nudy. V nejhorším případě nabízejí rychlé uspokojení a v nejlepším případě šanci najít někoho výjimečného. Popularita těchto aplikací může stoupat a klesat a mohou nabourávat mozkové dráhy odměn, ale je více než pravděpodobné, že tu s námi ještě nějakou dobu budou.
Zdroje: (National Geographic) (Psychology Today) (The Guardian) (Pew Research Center)
Co s vaším mozkem dělají seznamovací aplikace?
Jste závislí na hledání lásky?
LIFESTYLE Vztahy
Je těžké si to představit, ale seznamovací aplikace jsou tu s námi už pár let. Hodně se toho od jejich vzniku ale změnilo! Podle Pew Research Center se přibližně 10 % heterosexuálních respondentů seznámilo se svými dlouhodobými a vážnými partnery na online seznamce. Zajímavé je, že průzkum ukázal, že uživatelé těchto aplikací se jednohlasně neshodnou na tom, že by to pro ně byla vždy dobrá zkušenost. Co však hledání lásky online dělá s naším mozkem? Lidé jsou pevně předurčeni k hledání partnera. Náš mozek funguje při zamilovanosti téměř stejně, jako když si vezmeme nějakou drogu. Může jít prostě o závislost na dopaminu?
Klikněte na článek a zjistěte, co seznamovací aplikace ve skutečnosti dělají s vaším mozkem!