Zvířata s charakteristickými znaky!
Nebe se zatáhne a vítr začne nabírat na síle daleko za svými hranicemi: to, co zpočátku vypadá jako zdánlivě neškodný tropický vánek v dálce, může vyústit v silné a ničivé monstrum, které je schopno vyvracet stromy, zaplavovat města a vyřezávat nové pobřežní pásy. Hurikány jsou opravdu jednou z nejničivějších sil na naší planetě, ale ne všechny jsou stejné. Meteorologové se při měření, kategorizaci a předpovídání dráhy těchto přírodních obrů spoléhají na pečlivě propracované systémy.
Kategorizace a pochopení tropických bouří může představovat rozdíl mezi mírnou bouří a katastrofickým hurikánem. Co však tyto kategorie znamenají? A používají všichni na světě stejný systém? To zjistíte kliknutím na tuto galerii.
Klasifikaci hurikánů lze vystopovat již v polovině 20. století. První meteorologové v naději, že pochopí ničivou povahu bouří, hledali možnosti, jak je rozlišit na základě intenzity. Výsledkem byl vývoj strukturovaného systému kategorizace.
Před formální kategorizací byly bouře rozpoznávány především podle regionu a data. Nebyl k dispozici žádný standardní systém, nicméně první meteorologové začali zaznamenávat tlak, rychlost větru a škody.
Galvestonský hurikán zůstává jednou z nejsmrtelnějších přírodních katastrof v historii USA. Zemřelo při něm až 12 000 lidí a napáchal škody v moderním ekvivalentu 1,25 miliardy USD. Devastace způsobená hurikánem upozornila na potřebu lepšího varování před bouřkami a jejich klasifikace.
Stavební inženýr Herbert Saffir a meteorolog Robert Simpson vytvořili roku 1971 Saffirovu-Simpsonovu stupnici hurikánových větrů (SSHWS). Podle této stupnice byly hurikány klasifikovány na základě rychlosti větru, což bylo považováno za nejlépe měřitelný aspekt, který souvisí se škodami.
Rychlost větru byla pro klasifikaci hurikánů zvolena jako hlavní metrika, protože přímo souvisí s potenciální destrukcí. Je jednodušší měřit rychlost větru konzistentně napříč regiony, čímž vzniká univerzální jazyk pro popis intenzity bouře.
Rychlost i tlak větru se měří prostřednictvím přístroje známého jako anemometr. Ten byl poprvé vyvinut v 15. století a od té doby je používán meteorology po celém světě.
Aby byla tropická cyklóna klasifikována jako hurikán, musí mít jednominutový průměrný maximální trvalý vítr o rychlosti nejméně 119 km/h (74 mph) a výšku 10 metrů nad povrchem (32,8 stop).
Než je tropická cyklóna označena za hurikán, začíná jako tropická deprese, což je nejslabší forma cyklóny s trvalou rychlostí větru do 62 km/h (38 mph). I když nejsou tropické deprese tak silné jako hurikány, stále mohou způsobit záplavy a škody, zvláště když se zastaví nad pevninou.
Jakmile tropická deprese zaznamená trvalou rychlost větru 63 až 118 km/h (39-73 mph), je klasifikována jako tropická bouře. Tyto bouře jsou sice méně ničivé než hurikány, ale stále mohou způsobit značné srážky a silný vítr. Jak tedy Saffirova-Simpsonova stupnice klasifikuje skutečné hurikány?
Saffirova-Simpsonova stupnice je rozdělena do pěti kategorií podle rychlosti větru. Kategorie 1 až 5 zvyšují intenzitu a potenciální škody. Pomocí této strukturované stupnice mohou meteorologové informovat veřejnost o závažnosti nadcházejících bouří.
Hurikány kategorie 1 mají trvalou rychlost větru 119 až 153 km/h (74-95 mph). Tyto bouře jsou z hlediska škod způsobených větrem považovány za nejméně závažné, přesto však mohou způsobit výpadky proudu, menší záplavy a pobřežní erozi.
Hurikány zařazené do kategorie 2 mají rychlost větru od 154 do 177 km/h (96-110 mph). Tyto bouře mohou napáchat rozsáhlejší škody, především na střechách, stromech, mobilních domech a nevhodně postavených budovách.
Hurikány spadající do kategorie 3, známé též jako velké hurikány, se vyznačují rychlostí větru od 178 do 208 km/h (111-129 mph). Tyto bouře mohou mít za následek značné strukturální škody na domech a budovách, vést k plošným výpadkům proudu a dokonce mohou vyvracet stromy.
Hurikány kategorie 4 s rychlostí větru mezi 209 až 251 km/h (130-156 mph) jsou schopny napáchat katastrofální škody. Se zemí mohou být srovnány celé obce a může být zničena celá infrastruktura, domy i životní prostředí.
Kategorie 5 je nejhorší stupeň Saffirovy-Simpsonovy stupnice s rychlostí větru 252 km/h (157 mph) nebo vyšší. Tyto bouře mohou při nedostatečné přípravě způsobit totální zkázu, rozsáhlé záplavy a masivní ztráty na životech. Takřka každý strom v okolí hurikánu je vyvrácen z kořenů, škody utrpí i ocelové a betonové konstrukce.
Pokud jde o trvalou rychlost větru, byl Hurikán Patricia nejsilnější tropickou cyklonou v celé zaznamenané historii. Hurikán kategorie 5 udeřil na pevninu v Mexiku roku 2015 a dosáhl maximální rychlosti větru 345 km/h (215 mph). Při této katastrofě naštěstí zahynulo pouze 13 obětí.
Zatímco Saffirova-Simpsonova stupnice se zaměřuje zejména na rychlost větru, bouřkový příliv (což je zvýšení hladiny mořské vody během bouře) zůstává jedním z nejsmrtelnějších aspektů hurikánů.
Před používáním Saffirovy-Simpsonovy stupnice se k popisu rychlosti větru běžně využívala Beaufortova stupnice síly větru. Byla vyvinuta v 19. století a původně byla navržena pro námořníky, ale posléze pomohla meteorologům vyhodnotit intenzitu bouře na základě síly větru.
Nástup meteorologických družic v 60. letech 20. století znamenal revoluci v monitorování hurikánů. Družice přinášejí snímky a údaje o vývoji a trajektorii bouří a zajišťují meteorologům přesnější informace pro kategorizaci bouří.
V průběhu let řada vědců kritizovala Saffirovu-Simpsonovu stupnici s tím, že příliš zjednodušuje hurikány. Meteorologové nejenže obhajovali zavedení stupnice, která by zohledňovala faktory, jako je bouřkový příliv, srážky a hustota osídlení, ale rovněž navrhovali přidání Kategorie 6 pro bouře s větrem silnějším než 290 km/h (180 mph).
Pro tornáda, ke kterým dochází nad pevninou, se používá Fujitova stupnice, podle níž se měří jejich intenzita v šesti kategoriích strukturálního poškození, F0 až F5. V USA byla tato stupnice roku 2007 vyřazena z používání ve prospěch přesnější Rozšířené Fujitovy stupnice.
Saffirova-Simpsonova stupnice hurikánových větrů se využívá pouze pro kategorizaci bouří, které se utvářejí v Atlantském oceánu a severní části Tichého oceánu východně od Datové hranice. Z těchto důvodů se tato stupnice využívá pouze na americkém kontinentu, zatímco na jiných místech se používá jiná klasifikace.
Tropické cyklóny, které se formují na severní polokouli mezi 180. poledníkem a Thajskem, monitoruje Japonský meteorologický úřad. Cyklóny jsou klasifikovány buď jako tropické bouře, nebo jako extrémnější tajfuny, přičemž každá klasifikace se rozděluje do tří kategorií se stoupající intenzitou.
Tropické cyklóny v severní části Indického oceánu monitoruje Indický meteorologický úřad v Dillí. Stupnice tohoto úřadu používá pro bouře sedm různých klasifikací, přičemž cyklóny, jež vznikají v Arabském moři, mají příponu „A“, zatímco cyklóny z Bengálského zálivu nesou příponu „B“.
Na Jižní polokouli jsou cyklóny na východ od Afriky monitorovány centrem tropických cyklón La Réunion, které je pod dohledem francouzské meteorologické správy Météo-France. Jejich systém sedmi stupnic se využívá na různých francouzských územích, mezi něž patří i Nová Kaledonie a Francouzská Polynésie.
Tropické cyklóny, které se vytvářejí na Jižní polokouli Tichého oceánu, jsou monitorovány několika centry v Austrálii, na Fidži, Novém Zélandu a v Indonésii. Australský meteorologický úřad využívá pětibodovou stupnici, která měří cyklóny nikoli podle minutové, ale podle desetiminutové rychlosti trvalého větru.
Hurikány se tvoří nad teplými oceánskými vodami, obvykle nad 26,5 °C (80 °F). Proces začíná, když vlhký vzduch stoupá, což při povrchu vytváří nízký tlak. Jakmile stoupá další teplý vzduch, ochladí se a zkondenzuje, čímž se vytvoří mraky a uvolní se latentní teplo, které pohání bouři.
Coriolisova síla (způsobená rotací Země) napomáhá vzniku hurikánů tím, že vyvolává rotaci bouře. Na Severní polokouli se hurikány točí proti směru hodinových ručiček, zatímco na Jižní polokouli se točí po směru hodinových ručiček. Na obou polokoulích se hurikány posouvají z východu na západ.
Jakmile se hurikány přesunou nad chladnější vody nebo pevninu, ztrácejí svůj hlavní zdroj energie: teplou vodu. Zvýšený střih větru nebo suchý vzduch mohou též narušit organizaci bouře, což zapříčiní její oslabení a nakonec rozpad.
Zdroje: (National Weather Service) (National Oceanic and Atmospheric Administration) (National Hurricane Center) (Britannica)
Co vlastně znamenají jednotlivé kategorie hurikánů?
Tento systém pomáhá lidem už desítky let
LIFESTYLE Klima
Nebe se zatáhne a vítr začne nabírat na síle daleko za svými hranicemi: to, co zpočátku vypadá jako zdánlivě neškodný tropický vánek v dálce, může vyústit v silné a ničivé monstrum, které je schopno vyvracet stromy, zaplavovat města a vyřezávat nové pobřežní pásy. Hurikány jsou opravdu jednou z nejničivějších sil na naší planetě, ale ne všechny jsou stejné. Meteorologové se při měření, kategorizaci a předpovídání dráhy těchto přírodních obrů spoléhají na pečlivě propracované systémy.
Kategorizace a pochopení tropických bouří může představovat rozdíl mezi mírnou bouří a katastrofickým hurikánem. Co však tyto kategorie znamenají? A používají všichni na světě stejný systém? To zjistíte kliknutím na tuto galerii.