Antinatalismus: proč někteří lidé odmítají mít děti -

<p>Je život skutečně darem, nebo je to utrpení, kterému jsou lidé nedobrovolně vystaveni? Po většinu lidské historie byla reprodukce vnímána nejen jako přirozená, ale i nezbytná—jako nezpochybnitelný akt, který zajišťuje pokračování našeho druhu. Někteří lidé však tvrdí, že život je nevyhnutelným koloběhem utrpení, díky čemuž je neexistence daleko přijatelnější. Tato filozofická perspektiva, známá jako antinatalismus, zpochybňuje hluboce zakořeněné přesvědčení, že přivést na svět nový život je dobrá věc.</p><p>Ať už s ní souhlasíme, nebo ne, antinatalismus nás nutí konfrontovat se s obtížnými pravdami o povaze lidského života a odpovědnosti za rodičovství. Zajímá vás to? Projděte si tuto galerii a zjistěte, proč někteří lidé považují za nemorální přivést nový život na svět.</p>

© Getty Images

Porozumění antinatalismu -

Antinatalisté tvrdí, že přivádění nového života na svět je neetické. Někteří věří, že by měli přestat reprodukovat pouze lidé, zatímco jiní tuto myšlenku rozšiřují na všechny vnímající bytosti, naznačujíc, že neexistence je lepší než utrpení života.

© Shutterstock

Hlas Davida Benatara -

Jihoafrický filozof David Benatar, přední zastánce antinatalismu, tvrdí, že samotná existence je vždy vážným rizikem. Ve své knize „Nebýt či být: O utrpení, které přináší příchod na tento svět“ (2006) podrobně vysvětluje, proč je prevence narození vlastně projevem soucitu.

© Shutterstock

Asymetrie existence -

Benatarův argument vychází z myšlenky, že existence přináší jak bolest, tak potěšení, zatímco neexistence nezajišťuje ani bolest, ani strádání. Tvrdí, že díky tomu je neexistence lepší, protože se vyhýbá utrpení, aniž by člověk o něco přicházel.

© Getty Images

Buddhistický pohled -

Podle buddhistické filozofie je život neustálým koloběhem chvály a viny, zisku a ztráty, úspěchu a neúspěchu, radosti a smutku. Každý novorozenec je nevyhnutelně vržen do této bouře a utrpení se stává nevyhnutelnou součástí života.

© Getty Images

Klamavá přitažlivost -

I když život přináší radost, stojí skutečně za utrpení? Hudba, jídlo a láska sice mohou obohatit naše dny, ale existují vedle bolesti, smutku a ztráty. Benatar tvrdí, že žádné množství potěšení nepřeváží nevyhnutelnost utrpení.

© Shutterstock

Svět bez truchlících -

Kdyby byla neexistence skutečně tragédií, truchlili bychom nad nedostatkem lidí na vzdálených, neobydlených planetách. Ale my netruchlíme pro životy, které nikdy nezačaly. To naznačuje, že neexistence není ztrátou, pouze promarněnou příležitostí k utrpení.

© Shutterstock

Iluze plnohodnotného života -

Navzdory Benatarově argumentaci mnoho lidí tvrdí, že jsou šťastní a vděční za svou existenci. Tento pohled však lze přičíst předsudkům, které mají lidé vrozené, jako je princip Pollyanny, kdy si lidé pamatují pozitivní zážitky více než negativní a proto zůstávají iracionálně optimističtí.

© Shutterstock

Schopenhauerův pohled -

Německý filozof Arthur Schopenhauer, jeden z nejznámějších pesimistů v dějinách, tvrdil, že bolest je intenzivnější než potěšení. Jeho myšlenkový experiment (který srovnával prožitek sežraného zvířete s potěšením predátora z jídla) dokonale ilustruje tuto nerovnováhu.

© Getty Images

Tragédie narození -

Existence je cyklus utrpení, od traumatu porodu až po nevyhnutelné směřování ke smrti. I ti, kteří žijí spokojeně, stále prožívají ztráty, nespokojenost, stárnutí a existenciální strach ze smrti.

© Shutterstock

Lidské utrpení -

Válka, chudoba, nemoci, závislosti, osamělost - lidstvo je sužováno neštěstími, ať už si je způsobuje samo, nebo jsou způsobena přírodou. Antinatalisté tvrdí, že i ve chvílích pohody se pod povrchem skrývá utrpení, které dokazuje, že životní těžkosti daleko převažují nad radostmi.

© Getty Images

Nevyhnutelnost smrti -

Bez ohledu na to, kolik potěšení život nabízí, vše končí smrtí. Strach z neznámého, bolest ze ztráty a snaha udržet si prchavé okamžiky, činí z konce života neustále přítomný zdroj úzkosti.

© Shutterstock

Divadlo mladistvé nevědomosti -

Schopenhauer přirovnal dětství k čekání v divadle, než se zvedne opona. V mladistvé nevědomosti očekáváme představení s nadšením, aniž bychom si uvědomovali, že představení, jehož budeme svědky, je plné nevyhnutelného utrpení.

© Shutterstock

Paradox touhy po dlouhověkosti -

Navzdory utrpení života se lidé zoufale drží existence v naději na štěstí. Schopenhauer však naznačil, že stáří přináší jen větší neštěstí a shrnul to takto: „Dnes je to špatné, zítra ještě horší a nakonec nejhorší.“

© Getty Images

Snaha o nalezení smyslu -

Pokud je život skutečně tragický, měli bychom propadnout zoufalství? Zatímco antinatalismus naznačuje, že neexistence je lepší varianta, ti, kdo už tu jsou, mohou hledat smysl ve zmírňování utrpení druhých, i když život sám zůstává v podstatě bolestný.

© Shutterstock

Buddhistická odpověď -

Buddhismus učí, že utrpení je podstatou existence a že nirvána (konečná svoboda) přichází pouze tehdy, když se vymaníme z koloběhu znovuzrození. To se shoduje s antinatalistickým chápáním, podle něhož je neexistence jediným únikem od bolesti.

© Shutterstock

Konzumní rozptýlení -

Moderní kultura oslavuje cestování, zábavu a luxus, ale za těmito požitky se často skrývá nespokojenost. Místo toho, aby přinášely trvalé štěstí, slouží jako rozptýlení od nevyhnutelné skutečnosti utrpení.

© Shutterstock

Negativní povaha potěšení -

Schopenhauer tvrdí, že potěšení není skutečně pozitivní, ale pouze úlevou od bolesti. Každá touha je jako dluh - její splnění přináší dočasnou úlevu, ale rychle se objeví nové touhy, které nás uvězní v nekonečném koloběhu touhy.

© Shutterstock

Oheň touhy -

Buddhistická filozofie přirovnává touhy k ohni, který je třeba neustále uhasínat. Pokud oheň nikdy nezapálíme (tím, že se nikdy nenarodíme), vyhneme se nekonečnému boji s hašením nenaplněných přání a následnému nevyhnutelnému utrpení.

© Shutterstock

Ponziho schéma prokreativity -

Antinatalisté často popisují lidskou reprodukci jako Ponziho schéma. Každá generace trpí, přesto pokračuje v cyklu, doufajíc, že jejich potomci naleznou smysl života a přitom zajišťují více utrpení pro budoucí generace.

© Shutterstock

Protiargumenty -

Kritici často tvrdí, že antinatalismus je příliš pesimistický a ignoruje radosti života. Někteří tvrdí, že utrpení lze zmírnit prostřednictvím společenského pokroku. Jiní zpochybňují myšlenku, že neexistence je lepší a tvrdí, že život má navzdory svým bojům přirozenou hodnotu.

© Shutterstock

Klamný příslib lásky -

Láska je často považována za dostatečný důvod k životu, přesto přináší i zlomená srdce, zradu a ztrátu. I ty nejšťastnější vztahy končí (ať už rozchodem, nebo smrtí) a antinatalisté věří, že to je důkaz, že láska sama o sobě nemůže ospravedlnit existenci.

© Shutterstock

Iracionální odmítnutí -

Mnoho lidí instinktivně odmítá antinatalismus a věří, že život má hodnotu. Filozofové však tvrdí, že tato reakce vychází spíše z evolučního naprogramování než z racionální úvahy o tom, zda je existence skutečně žádoucí.

© Shutterstock

Cena lidské přirozenosti -

Lidé jsou biologicky vedeni k reprodukci, často bez ohledu na důsledky. Mnozí mají děti, aby naplnili své osobní touhy, spíše než pro blaho dítěte, které je narozením odsouzeno k utrpení.

© Getty Images

Obavy o životní prostředí -

Mnozí antinatalisté zdůrazňují ekologickou krizi jako důvod k zastavení rozmnožování. Lidské přelidnění zatěžuje přírodní zdroje, urychluje změnu klimatu a vede k ničení životního prostředí. Tím, že nemají děti, snižují podle antinatalistů svou ekologickou stopu a přispívají k udržitelnějšímu rozvoji planety.

© Shutterstock

Konečná etická otázka -

Pokud rodiče skutečně milují své nenarozené děti, je nejetičtější volbou ušetřit je existence? Tím, že nevytvoříme život, zabráníme utrpení, aniž bychom kohokoli připravili o radost - protože neexistence neznamená ztrátu.

© Shutterstock

Nepochopení dobrovolného vymírání -

Antinatalismus není o škodění existujícím bytostem, ale o prevenci budoucího utrpení. Nepodporuje zničení, ale spíše postupné zastavení reprodukce s cílem eliminovat zdánlivě nekonečný cyklus bolesti.

© Shutterstock

Společenské pouto mezi trpícími -

Navzdory životnímu utrpení podporuje sdílená zkušenost existence soucit. Uvědomění si, že každý člověk prochází bolestí, může vést k laskavosti, i když nakonec dojdeme k závěru, že život sám o sobě je nežádoucí.

© Shutterstock

Právní a sociální důsledky -

Pokud by se antinatalismus všeobecně přijal, mohl by změnit právní a sociální struktury. Politiky týkající se plánování rodiny, dědictví a odchodu do důchodu by vyžadovaly rozsáhlé přehodnocení. Někteří antinatalisté prosazují dobrovolné vymírání lidí, zatímco jiní pouze vyzývají k větší osobní odpovědnosti při rozhodování o reprodukci.

© Shutterstock

Závěrečná úvaha -

Antinatalismus představuje náročné etické dilema. Ačkoli může být existence nevyhnutelným osudem, pochopení její tragické povahy může inspirovat budoucí rodiče, aby zvážili dopad, jaký může mít život na jejich budoucí dítě.

Zdroje: (Today) (BBC) (The Conversation) (Real Talk Philosophy)

© Shutterstock