© Shutterstock

Tuňáci jsou rychlí -

Některé druhy tuňáků, jako například tuňák obecný, dosahují rychlosti až 75 km/h, což jim umožňuje překonávat predátory a pronásledovat rychle se pohybující kořist v otevřeném oceánu.

© Shutterstock

Tělesná stavba -

Tuňáci mají tělo jako torpédo, pevný ocas a zatažitelné ploutve – vše dokonale uzpůsobené k tomu, aby hladce proplouvali vodou. Díky této stavbě zvládají dlouhé trasy bez větší námahy.

© Shutterstock

Výhoda teplokrevných tvorů -

Na rozdíl od většiny ryb dokáží někteří tuňáci regulovat svou tělesnou teplotu. Tato částečná teplokrevnost jim umožňuje přežít v chladnějších vodách a dává jim výhodu dravosti v rozmanitých prostředích.

© Shutterstock

Nikdy nepřestávají plavat -

Tuňáci musí neustále plavat, aby mohli dýchat. Spoléhají na takzvanou „ram ventilaci“ – voda jim musí neustále proudit skrz žábry. Kdyby přestali plavat, mohli by se udusit.

© Shutterstock

Mistři migrace -

Tuňáci jsou mistři dálkového plavání. Dokážou překonat přes 8 000 kilometrů napříč oceány a s neuvěřitelnou přesností se každým rokem vracejí na stejná místa, kde se třou.

© Shutterstock

Tuňák může narůst do obrovských rozměrů -

Největší jsou tuňáci obecní, kteří dosahují délky přes 3 metry a hmotnosti přes 680 kg.

© Shutterstock

Maskovaní v moři -

Těla tuňáků jsou na povrchu tmavá a zespodu stříbřitá. Toto zbarvení jim pomáhá splynout s oceánem shora i zespodu a zmást dravce i kořist.

© Shutterstock

Mají skvělý čich -

Tuňáci mají vynikající čich. To jim pomáhá odhalit kořist, partnery a predátory na velkou vzdálenost, a to i při nízké viditelnosti ve vodě.

© Shutterstock

Metabolismus v plném proudu -

Tuňáci mají velmi rychlý metabolismus, který podporuje jejich neustálý pohyb. Díky tomu dokážou rychle trávit potravu a zůstat aktivní i během dlouhých cest oceánem.

© Shutterstock

Živí se masem -

Tuňáci jsou masožravci, živí se rybami, olihněmi a korýši. Jako vrcholoví predátoři pomáhají udržovat rovnováhu v mořských ekosystémech tím, že regulují populace menších druhů.

© Shutterstock

Mají dlouhý život -

Tuňák se může dožít více než 40 let. Kvůli nadměrnému lovu se však jen málokterý dožije vysokého věku. Delší životní cyklus zároveň znamená, že se rozmnožují pomaleji než menší druhy ryb.

© Shutterstock

Továrny na jikry -

Samice tuňáka mohou během jediné třecí sezóny naklást miliony jiker. Přesto se dospělosti dožije jen zlomek z nich – většinu totiž zahubí predátoři nebo nepříznivé podmínky v prostředí.

© Shutterstock

Rodí se v teplých vodách -

Většina druhů tuňáků se tře v tropických nebo subtropických mořích. Tyto teplé oblasti poskytují ideální podmínky pro rychlý vývoj jiker v raných stadiích života.

© Shutterstock

Světový pokrm -

Tuňák je jednou z nejkonzumovanějších ryb na světě. V mnoha kulturách je oblíbený v sushi, ve formě steaků i v konzervách, a je tak základním kulinářským pokrmem.

© Shutterstock

Hvězda sushi -

V Japonsku je kvalitní tuňák považován za luxusní delikatesu. Na aukcích se za celé kusy platí i kolem 1,3 milionu dolarů, což jen podtrhuje jejich kulturní a ekonomický význam.

© Shutterstock

Cennější než zlato -

Kilogram špičkového tuňáka obecného může být dražší než kilogram zlata. To z nich dělá lukrativní cíl komerčního rybolovu, přestože jejich populace klesá.

© Shutterstock

Čelí velkým hrozbám -

Kvůli nadměrnému rybolovu, zejména pro luxusní trhy, patří tuňák mezi kriticky ohrožené druhy. Pomalu rostou a mají vysokou hodnotu, což z nich činí obzvlášť zranitelný cíl na pokraji vyhynutí.

© Shutterstock

Lov tuňáků a delfínů -

Lov tuňáků často ohrožuje i delfíny, zejména ve východním Tichém oceánu, kde delfíni plavou spolu se žlutoploutvými tuňáky. Kvůli tomu jich v minulosti zahynuly miliony jako vedlejší úlovek – a dodnes jich ročně zemře přibližně 80 000.

© Shutterstock

Sledování tuňáků přes satelit -

Vědci označují tuňáky satelitními vysílači, aby mohli sledovat jejich migrační trasy, chování a využívání prostředí. Tyto údaje pomáhají lépe porozumět jejich životu a slouží jako podklad pro ochranu druhu i udržitelný rybolov.

© Shutterstock

Plavou v hejnech -

Tuňáci často plavou ve velkých hejnech, a to podle velikosti. Toto chování jim pomáhá zmást predátory, zefektivňuje lov a zároveň ho využívají i rybáři, kteří díky tomu mohou tuňáky snadněji lovit ve velkém.

© Shutterstock

Indikátory environmentálního zdraví -

Tuňáci patří mezi vrcholové predátory oceánu, a jejich stav tak vypovídá o zdraví celého mořského ekosystému. Pokud jejich počet klesá, může to naznačovat problémy, jako je nadměrný rybolov, znečištění nebo změny klimatu.

© Shutterstock

Mnoho druhů tuňáků -

Existuje 15 známých druhů tuňáků. Mezi nejznámější patří modroploutvý, žlutoploutvý, pruhovaný (skipjack), tuňák velkooký a albacora. Liší se velikostí, chováním, prostředím, ve kterém žijí, i svou komerční hodnotou.

© Shutterstock

Tuňák pruhovaný v plechovkách -

Nejčastěji konzervovaným druhem je tuňák pruhovaný. Je menší, rychle se rozmnožuje a má jemnou chuť, takže je oblíbenější a udržitelnější než tuňák obecný nebo velkooký.

© Shutterstock

„Bílý tuňák“ -

„Bílý tuňák“ uvedený v jídelním lístku je často ve skutečnosti tuňák albacora, známý svou světlou svalovinou. Skutečný „bílý tuňák“ (escolar) je však jiný druh ryby, který bývá někdy nesprávně označován a může klamat zákazníky.

© Shutterstock

Pozor na rtuť -

Větší druhy tuňáků, jako je modroploutvý nebo tuňák velkooký, hromadí ve svém těle rtuť. Při občasné konzumaci to zpravidla nevadí, ale ve větším množství – zejména u těhotných žen – může přítomnost tohoto toxického kovu představovat zdravotní riziko.

© Shutterstock

Proč mají červené maso? -

Na rozdíl od mnoha jiných ryb je maso tuňáka červené nebo růžové díky vysokému obsahu myoglobinu – bílkoviny, která ve svalové tkáni ukládá kyslík pro vytrvalostní plavání.

© Shutterstock

Hloubkoví potápěči -

Někteří tuňáci, například tuňák velkooký, se dokážou potápět do hloubek přes 500 metrů. Sestupují do chladnějších a temnějších vod, kde loví olihně a další hlubinnou kořist.

© Shutterstock

Ochranný program -

Programy označování a zpětného vypouštění tuňáků pomáhají vědcům sledovat jejich migraci, rozmnožování a celkový zdravotní stav populace. Tyto informace jsou klíčové pro tvorbu mezinárodních pravidel a politik zaměřených na udržitelný rybolov.

© Shutterstock

Problémy s chovem tuňáků -

Aby se odlehčilo volně žijícím tuňákům, zkouší se jejich chov v mořských klecích, kde se vykrmují mladé ryby. I když to zní jako slibné řešení, má to svá úskalí – chov je náročný na krmivo a vyvolává otázky, jestli je opravdu šetrný k přírodě.

Zdroje: (National Geographic) (World Wildlife Fund) (Britannica) 

© Shutterstock