Vstupte do divokého a hédonistického světa jednoho z nejproslulejších spolků zábavního průmyslu
Prezident Joe Biden nedávno pronesl projev na Národním sjezdu Demokratické strany, kde se pozastavil nad svým prezidentstvím a neoficiálně předal vládu nad zemí demokratické prezidentské kandidátce Kamale Harris. Mnozí vnímali jeho projev jako jakési rozloučení. Není to však poprvé, co se prezident loučí. A i když ne všichni prezidenti pronesli formální projevy na rozloučenou, mnozí z nich tak učinili. Mezi nimi je několik výjimečných.
V této galerii se ohlédneme za historií prezidentských projevů na rozloučenou a připomeneme si některé z těch nejpopulárnějších. Klikněte dále.
Prezidentská rozloučení sahají až k prvnímu prezidentovi Spojených států: Georgi Washingtonovi. Jeho 32stránkový projev na rozloučenou byl zveřejněn v deníku American Daily Advertiser dne 19. září 1796.
První prezident Spojených států amerických zakončil svůj projev omluvou. George Washington napsal: „I když si při přehledu událostí své vlády nejsem vědom úmyslných chyb, přesto jsem si příliš dobře vědom svých nedostatků, než abych nepovažoval za pravděpodobné, že jsem se mohl dopustit mnoha omylů.“
„Ať už jsou jakékoli, vroucně prosím Všemohoucího, aby odvrátil nebo zmírnil zlo, k němuž mohou vést... a aby po pětačtyřiceti letech mého života, které jsem s poctivou horlivostí zasvětil své službě, upadly chyby neschopných schopností v zapomnění, stejně jako já sám musím brzy odejít do sídel odpočinku,“ dodal.
Projev prezidenta Andrewa Jacksona na rozloučenou o délce 8 247 slov zůstává nejdelším projevem v dějinách národa. Sedmý prezident Spojených států jej zveřejnil dne 4. března 1837 a varoval v něm před nebezpečím sektářství a „moci peněz“ bankovního systému a korporací, které ohrožují svobody řadových občanů.
Prezident Jackson svůj projev na rozloučenou zakončil následujícími slovy: „Děkuji Bohu, že jsem svůj život strávil v zemi svobody a že mi dal srdce, abych svou zemi miloval s láskou syna. A naplněn vděčností za vaši neustálou a neochvějnou laskavost vám dávám poslední a láskyplné sbohem.“
Trvalo více než sto let, než po prezidentu Jacksonovi zazněl další prezidentský projev na rozloučenou. Dne 15. ledna 1953 přednesl prezident Harry Truman své rozloučení z Oválné pracovny. Jednalo se o vůbec první projev moderní éry, kdy bylo možné k národu promlouvat prostřednictvím rozhlasu a televize.
Prezident Truman vyzdvihl, že Amerika překonala četné hrozby (tj. Velkou hospodářskou krizi a 2. světovou válku) a „stala se supervelmocí, která poprvé ve své historii nese odpovědnost za celý svobodný svět. Takovému globálnímu břemenu nečelil žádný z předchozích prezidentů“.
Poté, co byly svrženy atomové bomby na Japonsko, Truman varoval, že „rozpoutání atomové války je pro rozumně smýšlející lidi naprosto nemyslitelné“. Prezident také předpověděl konec Studené války a prohlásil, že „síla naší svobodné společnosti a našich ideálů zvítězí nad systémem, který nemá úctu ani k Bohu, ani k člověku“.
Dne 17. ledna 1961 přišla řada na prezidenta Dwighta D. Eisenhowera, aby z Oválné pracovny odvysílal svůj projev na rozloučenou. Nástupce Trumana se v něm zabýval vzestupem „vojensko-průmyslového komplexu“. Eisenhower řekl, že „potenciál pro katastrofální vzestup špatně umístěné moci existuje a bude přetrvávat“.
Bývalý generál z 2. světové války dále prohlásil, že „vůdčí postavení a prestiž Ameriky závisí nejen na našem nesrovnatelném materiálním pokroku, bohatství a vojenské síle, ale i na tom, jak využíváme svou moc v zájmu světového míru a zlepšení lidského života“.
Lyndon B. Johnson přednesl dne 14. ledna 1969 projev na rozloučenou pod názvem „Zpráva o stavu Unie“ (Projev o stavu Unie). Ve svém projevu prezident vyzdvihl některé přednosti národa, mimo jiné ekonomiku, demokratický systém, orientaci na průzkum, „zdravý rozum a zdravý úsudek amerického lidu a jeho bytostnou lásku ke spravedlnosti“.
Prezident Johnson svůj projev zakončil následujícími slovy: „Nyní je čas odejít. Věřím, že za sto let bude možné říci, že jsme společnou prací pomohli učinit naši zemi spravedlivější, a to pro všechny její obyvatele, stejně jako zajistit a zaručit požehnání svobody pro všechny naše potomky. V to doufám. Věřím však, že se bude alespoň hovořit o tom, že jsme se o to pokusili.“
Richard Nixon odstoupil v roce 1974 po skandálu zvaném Aféra Watergate. Nixon oznámil svou rezignaci dne 8. srpna 1974 a následně 9. srpna přednesl projev na rozloučenou ke svým zaměstnancům. Ten je často považován právě za jeho projev na rozloučenou.
„Jste zde, abyste se s námi rozloučili. A nemáme pro to dobré slovo v angličtině - nejlepší je 'au revoir', ještě se uvidíme,“ řekl Nixon zaměstnancům Bílého domu. Richard Nixon měl pro své zaměstnance ještě další rady. „Nikdy nebuďte malicherní. Vždy si pamatujte, že ostatní vás mohou nenávidět, ale ti, kteří vás nenávidí, nevyhrají, pokud je nenávidíte vy, a pak zničíte sami sebe.“
Dne 12. ledna 1977 pronesl prezident Ford projev na rozloučenou pod názvem „Zpráva o stavu Unie“ (Projev o stavu Unie). „Jsem hrdý na to, že jsem se podílel na obnově důvěry v prezidentský úřad, důvěry v náš svobodný systém a důvěry v naši budoucnost. [...] Jsem hrdý na to, že dnes je v Americe mír. Žádný z našich synů nikde na světě nebojuje a neumírá v bitvě. A šance na mír mezi všemi národy se zlepšuje díky našemu odhodlání dodržovat naše životně důležité závazky na obranu míru a svobody,“ uvedl.
„Nechť Bůh provází tuto nádhernou zemi, její lid a ty, které si vybrali, aby je vedli. Nechť je naše třetí století prozářeno svobodou a požehnáno bratrstvím, abychom my i všichni, kdo přijdou po nás, byli pokornými služebníky tvého míru. Amen,“ uzavřel prezident Ford část svého projevu, který obsahoval 4724 slov.
Dne 14. ledna 1981 odvysílal prezident Jimmy Carter svůj projev na rozloučenou z Oválné pracovny. Prezident Carter varoval před hrozícím nebezpečím atomové války. „Nebezpečí je stále větší. S tím, jak se arzenály velmocí zvětšují a zdokonalují a jak si tyto zbraně pořizují další vlády, v budoucnu možná i desítky vlád, může být jen otázkou času, kdy šílenství, zoufalství, chamtivost nebo chybný odhad vypustí tuto děsivou sílu.“
39. prezident Spojených států se dotkl také lidských práv, když prohlásil, že „Amerika lidská práva nevymyslela. Ve velmi reálném smyslu je to naopak. Lidská práva vymyslela Amerika.“
Dne 11. ledna 1989 se prezident Ronald Reagan rozloučil se svým národem. „Lidé se mě ptají, jak se cítím, když odcházím. A je fakt, že loučení je takový sladký smutek,“ prohlásil prezident. „Sladký je Kalifornie, ranč a svoboda. Smutek - loučení, samozřejmě, a odchod z tohoto krásného místa,“ dodal.
Reagan se také dotkl vztahu s prezidentem Gorbačovem a „uspokojivé nové blízkosti se Sovětským svazem“. Svůj projev na rozloučenou uzavřel prezident Reagan vlasteneckým poselstvím, ve kterém prohlásil, že Amerika je „stále majákem, stále magnetem pro všechny, kteří musí mít svobodu, pro všechny poutníky ze všech ztracených míst, kteří se řítí temnotou, směrem k domovu“.
Projev George Bushe na rozloučenou byl odvysílán dne 5. ledna 1993 na vojenské akademii United States Military Academy ve West Pointu ve státě New York.
Prezident Bush se v něm zabýval vojenskými operacemi v zemi. „Jako vrchní velitel jsem učinil obtížné rozhodnutí použít vojenskou sílu. Rozhodl jsem se, že nemůžeme dovolit, aby Saddámovy síly devastovaly Kuvajt a držely tento kritický region pod palbou. Tehdy jsem si myslel a myslím si to i nyní, že použití vojenské síly k provedení rezolucí Rady bezpečnosti OSN bylo v zájmu Spojených států a světového společenství.“
Dne 18. ledna 2001 se prezident Clinton rozloučil se svým národem. Clinton vyzdvihl důležitost spravedlivého a důstojného zacházení s každým „bez ohledu na jeho rasu, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientaci a bez ohledu na to, kdy do naší země přišel a abychom vždy směřovali k dokonalejší unii, o níž snili naši zakladatelé“.
Své loučení zakončil 42. prezident Spojených států amerických v pozitivním duchu: „Odcházím z prezidentského úřadu idealističtější, plný naděje než v den svého příchodu a více než kdy jindy přesvědčený, že Amerika má před sebou nejlepší dny.“
Dne 15. ledna 2009 přišla řada na prezidenta George W. Bushe, aby přednesl svůj projev na rozloučenou. Prezident Bush se zabýval útoky z 11. září a následnou reakcí vlády. „O mnoha těchto rozhodnutích lze oprávněně diskutovat, ale o jejich výsledcích lze diskutovat jen málo. Amerika prožila více než sedm let bez dalšího teroristického útoku na našem území,“ řekl.
Prezident Bush sdělil národu také následující: „Stejně jako všichni, kdo působili v tomto úřadu přede mnou, i já jsem zažil neúspěchy. A jsou věci, které bych udělal jinak, kdybych měl tu možnost. Přesto jsem vždy jednal s ohledem na nejlepší zájmy naší země. Řídil jsem se svým svědomím a dělal to, co jsem považoval za správné. Možná nebudete souhlasit s některými mými těžkými rozhodnutími, ale doufám, že budete souhlasit s tím, že jsem byl ochoten činit těžká rozhodnutí.“
Dne 10. ledna 2017 se Barack Obama po dvou funkčních obdobích rozloučil s Amerikou ze svého rodného Chicaga. Obama poukázal na některé úspěchy své administrativy: „Dobrou zprávou je, že dnes ekonomika opět roste. Mzdy, příjmy, hodnota domů a penzijní účty opět rostou. Chudoba opět klesá. Bohatí platí spravedlivější podíl na daních, i když akciový trh trhá rekordy. Míra nezaměstnanosti se blíží desetiletému minimu.“
Prezident Obama zakončil svůj projev inspirativním poselstvím: „Jako váš prezident vás chci požádat o poslední věc, o kterou jsem vás žádal, když jste mi před osmi lety dali šanci. Žádám vás, abyste věřili. Ne v mou schopnost přinést změnu, ale ve vaši. Žádám vás, abyste se pevně drželi té víry, která je vepsána do našich zakládajících dokumentů; té myšlenky, kterou šeptali otroci a abolicionisté; toho ducha, který opěvovali přistěhovalci a usedlíci a ti, kdo pochodovali za spravedlnost; toho kréda, které potvrdili ti, kdo vyvěšovali vlajky od cizích bojišť až po povrch Měsíce; kréda, které je jádrem každého Američana, jehož příběh ještě není napsán: „Ano, my můžeme.“
Projev Donalda Trumpa na rozloučenou byl nahrán v místnosti Blue Room a odvysílán dne 19. ledna 2021. Prezident Trump zdůraznil řadu úspěchů, včetně reakce na pandemii COVID-19: „Když náš národ zasáhla strašlivá pandemie, vyrobili jsme ne jednu, ale dvě vakcíny, a to v rekordním čase, a další budou rychle následovat.“
„Jako prezidentovi mi vždy šlo především o nejlepší zájmy amerických pracovníků a amerických rodin. Nehledal jsem nejjednodušší cestu; ve skutečnosti byla zdaleka nejobtížnější. Nehledal jsem cestu, která by sklidila nejméně kritiky. Podnikl jsem těžké bitvy, nejtěžší boje, nejobtížnější rozhodnutí, protože jste mě kvůli tomu zvolili. Vaše potřeby byly mým prvním a posledním neústupným cílem,“ dodal Trump.
Svůj projev na rozloučenou přednesl prezident Joe Biden během sjezdu Demokratické strany dne 19. srpna 2024. Biden využil příležitosti a podpořil Kamalu Harris. „Vybrat Kamalu bylo vůbec první rozhodnutí, které jsem učinil, když jsem se stal naším kandidátem, a je to nejlepší rozhodnutí, které jsem za celou svou kariéru udělal,“ řekl.
Joe Biden se při svém emotivním projevu na DNC rozplakal. „Stejně jako mnozí z vás jsem tomuto národu dal své srdce a duši,“ řekl.
Zdroje: (Time) (History) (BBC) (UC Santa Barbara)
Slavné projevy amerických prezidentů na rozloučenou
Někteří prezidenti vystoupili s ikonickými projevy
CELEBRITY Politika usa
Prezident Joe Biden nedávno pronesl projev na Národním sjezdu Demokratické strany, kde se pozastavil nad svým prezidentstvím a neoficiálně předal vládu nad zemí demokratické prezidentské kandidátce Kamale Harris. Mnozí vnímali jeho projev jako jakési rozloučení. Není to však poprvé, co se prezident loučí. A i když ne všichni prezidenti pronesli formální projevy na rozloučenou, mnozí z nich tak učinili. Mezi nimi je několik výjimečných.
V této galerii se ohlédneme za historií prezidentských projevů na rozloučenou a připomeneme si některé z těch nejpopulárnějších. Klikněte dále.