Ohledně smrti tohoto umělce se stále objevují otázky
Celé jméno Brigitte Bardot je Brigitte Anne-Marie Bardot. Narodila se a vyrůstala v Paříži a dětství si užívala luxusu rodiny z vyšší třídy, ale nebylo to tak okouzlující, jak to zní.
Bardotová v médiích otevřeně hovořila o své přísné výchově, protože její otec údajně přísně určoval pravidla, jak se chovat a co nosit. Netušil však, že ji tím jen ještě více popouzí.
Ještě než ji napadlo herectví, chtěla se Bardotová stát tanečnicí a byla přijata na pařížskou konzervatoř, kde se několik let vzdělávala.
Díky svému společenskému zázemí se Bardotová seznámila s ředitelkou časopisu Elle Hélène Lazareffovou, která ji v roce 1949 najala jako modelku. V roce 1950, v pouhých 15 letech, se Bardotová objevila na obálce časopisu Elle a od té doby se vše rychle rozjelo.
Na titulní fotografii dostala od režiséra Marca Allégreta (uprostřed) nabídku na roli ve filmu "Les Lauriers sont coupés", ale po konkurzu jí bylo oznámeno, že roli nedostala. Důležité však je, že se Bardotová na konkurzu seznámila se scenáristou a režisérem Rogerem Vadimem (vpravo).
Bardotová se zamilovala do Rogera Vadima, ačkoli její rodiče měli ostré námitky a hrozili, že ji pošlou do Anglie. Na oplátku prý strčila hlavu do trouby a naštěstí se dohodli, že se sňatkem s Vadimem počká do osmnácti let.
V roce 1952 se Bardotová znovu objevila na obálce časopisu Elle a tentokrát získala malou filmovou roli ve filmu Jeana Boyera Blázen do lásky (Le trou normand) z roku 1952 s francouzským hercem Bourvilem v hlavní roli.
Vzali se v roce 1952, když bylo Bardotové 18 let. Po rolích Bardotové v několika komediích, kde často hrála rozpustilé mladé ženy, spolu v roce 1956 natočili melodrama, film, který Bardotovou vystřelil k mezinárodní slávě, ale který také znamenal jejich konec.
Vadimův film "Et Dieu Créa la Femme" (A Bůh stvořil ženu) jim přinesl mezinárodní uznání, ale během natáčení se Bardotová zamilovala do svého hereckého kolegy Jeana-Louise Trintignanta, kvůli kterému Vadima v roce 1957 opustila. Její pověst "sexuální kočičky" vzala za své.
Po Vadimově filmu si ji vyžádalo několik režisérů a ona hrála v mnoha dalších filmech, včetně filmu Christiana-Jaquea "Babette jde do války" ("Babette s'en va-t-en guerre") z roku 1959, kde si Bardotová zahrála s Jacquesem Charrierem a znovu se zamilovala.
Fotografie a filmy dále ikonizovaly Bardotovou jako sexbombu, což byl nový druh síly, která se objevila mezi ženami, a herečka se stala předmětem eseje slavné francouzské intelektuálky Simone de Beauvoirové z roku 1959, která prohlásila Bardotovou za první osvobozenou ženu poválečné Francie.
V roce 1959 se Bardotová provdala za Jacquese Charriera a téhož roku, ve svých 25 letech, otěhotněla. Své první a jediné dítě, Nicolase, porodila v roce 1960, ale později přiznala, že nechtěla být matkou a ve skutečnosti se jí těhotenství příčilo a snažila se ho přerušit.
V roce 1960, v den svých 26. narozenin, krátce po porodu, se Bardotová ve své vile ve Francii znovu pokusila vzít si život. Svůj boj se zneužíváním alkoholu a sebedestruktivními depresemi podrobně popsala ve své autobiografii "Initiales B.B." Napsala: "Člověk nemůže uniknout trápení, které následuje po velkém štěstí."
Její kniha odhalila temnou stránku její okouzlující image, která byla plná zneužívajících milenců, zrady, vykořisťování a zacházení jako s prostitutkou. Chtěla být baletkou, ale v dospívání se stala sexuální fantazií, což se na ní vážně podepsalo.
Ještě na vrcholu slávy a po rozvodu s Charrierem odjela francouzská ikona v roce 1963 do Londýna natáčet film "Úchvatný idiot" (Une ravissante idiote) režiséra Edouarda Molinaro. Zahrála si v něm po boku amerického herce Anthonyho Perkinse a její sláva se rozšířila i na anglické území.
Film "Le Mépris" (Pohrdání) režiséra Jeana-Luca Godarda, který je považován za nejlepší film Bardotové, byl uveden v roce 1963.
V 60. letech hrála Bardotová ve více mezinárodně zaměřených filmech, které sice neměly velký úspěch, ale přesto byly stabilní. Nejvýznamnější byla její role ve filmu Louise Malleho "Viva Maria!" z roku 1965, za kterou byla nominována na cenu BAFTA pro nejlepší zahraniční herečku.
Bardotová účinkovala také v muzikálech a v 60. a 70. letech nahrála mnoho populárních písní, převážně ve spolupráci se Serge Gainsbourgem, Bobem Zagurym a Sachou Distelem, včetně písní jako "Harley Davidson" a proslulé "Je t'aime... moi non-plus".
V roce 1966 se Bardotová na pouhé tři roky provdala za německého milionáře a playboye Guntera Sachse.
V letech 1969-1978 se Bardotová stala oficiální tváří Marianne - národní personifikace Francouzské republiky symbolizující svobodu, rovnost, bratrství a rozum -, která byla dříve anonymní.
Jejím předposledním filmem bylo erotické drama bývalého manžela Rogera Vadima "Don Juan 73" (1973), jejich pátý společný film. Poetickým způsobem uzavřel její kariéru ikony sexuálního osvobození a utvrdil ji v rozhodnutí odejít v roce 1973 do důchodu.
Hvězda se poněkud nepředvídatelným způsobem věnovala obraně práv zvířat. Cituje se její výrok: "Své mládí a krásu jsem věnovala mužům, nyní dávám svou moudrost a zkušenosti, to nejlepší ze sebe, zvířatům".
Byla v tom docela dobrá! Vedla boj proti prodeji kůží a kožešin v Evropě, dosáhla zákazu kupírování ocasů, zákazu dovozu kočičích a psích kůží a zákazu Evropské komise dovážet výrobky z lovu tuleňů.
V následujících letech Bardotová zřejmě záměrně ničila svou image ikony krásy. Odmítla oblíbenou cestu plastických operací, oblékala se nedbale, svou nechvalně proslulou vilu v Saint Tropez věnovala své nadaci a přestěhovala se do malého domku se zachráněnými zvířaty.
V roce 1992 se provdala za krajně pravicového politického poradce Bernarda d'Ormale, poradce francouzského politika Jeana-Marie Le Pena. Tento svazek zřejmě silně ovlivnil její politická rozhodnutí a její veřejnou podporu krajně pravicové straně Le Front National.
Bardotová se brzy opět dostala do centra pozornosti, tentokrát však za své urážlivé výroky o muslimském náboženství a kultuře. V letech 1996-2008 byla pětkrát pokutována za podněcování rasové nenávisti.
V roce 1996 v rozhovoru pro deník Le Figaro začala svou protimuslimskou tirádu proti Íd al-Adhá, tradičnímu zabíjení ovcí, které se koná jednou ročně.
Zatímco někteří ji hájili, že se zaměřuje pouze na zvířata, Bardotová v průběhu let neustále urážela muslimy a přistěhovalce a v roce 2006 dokonce napsala otevřený dopis Nicolasi Sarkozymu, za který dostala pokutu 15 000 eur (asi 18 000 USD) za podněcování rasové nenávisti.
Bardotová byla v životě vystavena četným nespravedlnostem, které byly zakryty ženským sexuálním osvobozením, a v důsledku toho velmi trpěla, ale její vliv a zkušenosti stále ovlivňují současnou diskusi a její příběh bude důležitým dílem historie.
Viz také: (Sydney Morning Herald) (The Guardian)
Navzdory obdivu k její kráse však byla Bardotová po celou dobu své kariéry týrána a potýkala se s hlubokým neštěstím a alkoholismem. Začala se jí nelíbit její ikonografie a snažila se ji zničit, což přineslo dobré věci, jako byl její aktivismus pro zvířata, ale také se to zvrtlo v řadu kontroverzí týkajících se jejího krajně pravicového politického přesvědčení.
Klikněte a dozvíte se více o Brigitte Bardotové, žijící legendě nesoucí břemeno rozporů nedávné historie, pokud jde o ženy, Hollywood a svobodu.
Brigitte Bardot: komplikovaný příběh ikony krásy
Brigitte Bardot: komplikovaný příběh ikony krásy
CELEBRITY Herečka
Bývalá francouzská herečka a zpěvačka Brigitte Bardotová, často označovaná iniciálami B.B., patřila v 50. a 60. letech k největším světovým hvězdám, které se prosadily ve více směrech. Bardotová, jejíž kariéra začala v pouhých 15 letech, se stala něčím mnohem víc než jen více než 40 filmy a četnými písněmi, které natočila; byla mytologizována jako sexuální symbol, symbol svobody Francie a nová poválečná žena.
Navzdory obdivu k její kráse však byla Bardotová po celou dobu své kariéry týrána a potýkala se s hlubokým neštěstím a alkoholismem. Začala se jí nelíbit její ikonografie a snažila se ji zničit, což přineslo dobré věci, jako byl její aktivismus pro zvířata, ale také se to zvrtlo v řadu kontroverzí týkajících se jejího krajně pravicového politického přesvědčení.
Klikněte a dozvíte se více o Brigitte Bardotové, žijící legendě nesoucí břemeno rozporů nedávné historie, pokud jde o ženy, Hollywood a svobodu.