© Shutterstock

Deextinkce -

Proces oživování vyhynulých druhů pomocí různých vědeckých metod se nazývá „deextinkce“. Cílem vědců je obnovit ztracenou biologickou rozmanitost, ekosystémy a druhy v našem světě.

© Shutterstock

První pokusy s klonováním -

První vážné pokusy o navrácení vyhynulých druhů začaly s technologiemi klonování. V roce 1996 se ovce Dolly stala prvním naklonovaným savcem, který poprvé prokázal, že klonování složitých organismů je možné.

© Getty Images

Kozorožec pyrenejský -

Kozorožec pyrenejský (druh divoké horské kozy) je vědci považován za to, že má největší šance na obnovení. Vyhynul v roce 2000, ale v roce 2003 španělští vědci použili zachovanou tkáň ke klonování. Klonované zvíře bohužel krátce po narození uhynulo.

© Getty Images

CRISPR -

Po roce 2000 se díky technologiím objevily výkonné nástroje pro genetickou editaci, které vědcům umožňují přesně upravovat sekvence DNA. Jedním z těchto nástrojů je metoda CRISPR, která vědcům umožňuje přidávat, odebírat nebo měnit specifický genetický materiál v DNA živočichů.

© Getty Images

Genetické technologie -

S rozvojem těchto technologií pro úpravu genů mohou vědci přesně manipulovat s DNA a znovu vytvořit vyhynulé živočichy. Umožňují výzkumníkům vložit klíčové genetické znaky z vyhynulých druhů do blízce příbuzných žijících druhů, což je zásadní krok v procesu deextinkce.

© Getty Images

Je tu jedna otázka: Proč? -

Vědci usilují o návrat vyhynulých druhů, aby obnovili ekologickou rovnováhu, zachovali biologickou rozmanitost a případně zvrátili některé škody, které lidé napáchali na ekosystémech.

© Shutterstock

Ekologická obnova -

Mnohé vyhynulé druhy byly pro své ekosystémy klíčové. Vědci doufají, že jejich navrácením do přírody se podaří obnovit řád přírody. Například mamut srstnatý by měl být navrácen do oblastí tundry, aby se zachovaly travnaté ekosystémy.

© Shutterstock

Oživení mamuta srstnatého -

Vědci se snaží využít DNA asijských slonů smíchanou s geny mamuta srstnatého k vytvoření hybridního druhu, kterému by se dařilo v chladném prostředí. Tato kombinace je známá jako „zpětný chov“.

© Getty Images

Zmrazená DNA -

DNA mamuta srstnatého, který vyhynul zhruba před 10 000 lety, se zachovala v zamrzlé arktické tundře.

© Getty Images

Holub stěhovavý -

Mamut srstnatý není jediným zvířetem na seznamu potenciálních oživení. Holub stěhovavý, kdysi jeden z nejrozšířenějších ptáků Severní Ameriky, vyhynul na počátku 20. století. Vědci nyní pracují na jeho navrácení úpravou genomu holuba pruhoocasého, jeho nejbližšího žijícího příbuzného, aby se podobal vyhynulému druhu.

© Getty Images

Moa -

Moa, obrovský nelétavý pták z Nového Zélandu, vyhynul asi před 500 lety. Vědci také zkoumají jeho starobylou DNA, aby ho mohli vrátit zpět k životu.

© Getty Images

Vakovlk -

Tasmánský tygr neboli vakovlk vyhynul ve 20. století v důsledku lidské kolonizace. Vědci nyní zkoumají možnost jeho navrácení prostřednictvím deextinkce, a to s využitím dochované DNA z muzejních exemplářů a blízce příbuzných druhů.

© Getty Images

Uchovaná DNA -

DNA vakovlků se uchovává v alkoholu ještě z doby před vyhynutím druhu. Tento vzorek byl svatým grálem, který vědci využívali k pokusům o znovuzrození ztraceného zvířete.

© Getty Images

Ztracená DNA -

Problém s uchováváním DNA spočívá v tom, že časem degraduje, až jí nakonec nezbude dost na oživení druhu. To je důvod, proč dinosaury neoživíme nejspíš nikdy.

© Shutterstock

Pratur -

Vědci se také pokoušejí vrátit do přírody pratury, divoké předky moderního skotu, kteří vyhynuli v roce 1600. Tento projekt by mohl obnovit ztracené ekosystémy v Evropě.

© Getty Images

Alka velká -

V 19. století byl tento velký nelétavý pták, alka velká, vyhuben. Vědci zkoumají jeho DNA a doufají, že se jim ho podaří vrátit zpět pomocí technologií úpravy genů.

© Getty Images

Zebra kvaga -

Kvaga, poddruh zebry, vyhynula na konci 19. století. Selektivním šlechtěním zeber se znaky podobnými kvagře vědci úspěšně vyšlechtili zvířata, která se jí podobají. Dokázali tak, že selektivní šlechtění může být cestou k obnovení.

© Getty Images

Milion proměnných -

Aby mohli vědci zpětně vyšlechtit vyhynulý druh živým druhem, musí provést miliony úprav sekvencí DNA. Dříve to bylo téměř nemožné, ale moderní technologie přiblížily lidstvo o krok blíže k úspěchu.

© Shutterstock

Buňky -

Další možností, kterou vědci zkoumají, je naklonovat vyhynulé zvíře tak, že odeberou část nepoškozené buňky a přenesou ji do vajíčka blízkého žijícího příbuzného v naději, že vznikne embryo.

© Getty Images

Oplodnění -

Embryo by pak bylo vloženo do žijícího příbuzného vyhynulého zvířete. V případě mamuta srstnatého by slonice byla březí 18 až 22 měsíců.

© Getty Images

Odumřelé buňky -

Tuto metodu však ztěžuje skutečnost, že buňky po úhynu zvířete velmi rychle odumírají, a proto mnoho druhů nelze takto oživit.

© Shutterstock

Etické otázky -

O etice navracení vyhynulých druhů se vedou neustálé debaty. Kritici tvrdí, že zdroje by se měly zaměřit spíše na záchranu ohrožených druhů než na oživování druhů vyhynulých, zatímco jiní se obávají možných ekologických rizik spojených s reintrodukcí dávno vyhynulých druhů.

© Getty Images

Možná rizika -

Reintrodukce vyhynulých druhů by mohla mít nezamýšlené ekologické důsledky. Tito živočichové by nemuseli zapadnout do moderních ekosystémů, mohli by konkurovat současným druhům nebo by dokonce mohli přinést nové nemoci.

© Getty Images

Dlouho ztracené biotopy -

Některé druhy, jako například mamut srstnatý, by se do našeho moderního světa nehodily, protože prostředí, které kdysi obývaly, už prakticky neexistuje.

© Shutterstock

Kontrola chorob -

Někteří vědci se domnívají, že reintrodukce vyhynulých druhů by ve skutečnosti mohla pomoci choroby mít pod kontrolou, a ne je rozšiřovat. Například návrat mamuta srstnatého do Arktidy by mohl zabránit tání věčně zmrzlé půdy, které by jinak mohlo s oteplováním klimatu uvolnit starobylé choroby.

© Getty Images

„Hraní si na Boha“ -

Deextinkce vyvolává morální a etické otázky, včetně otázky, zda by lidé měli tak zásadním způsobem zasahovat do přírody. Někteří tvrdí, že navrácení vyhynulých druhů by mohlo vést k nepředvídatelným důsledkům, zatímco jiní se domnívají, že je naší povinností vymírání napravit.

© Shutterstock

Ohrožené druhy -

Mnozí vědci tvrdí, že technologie, která se používá k oživení zvířat z minulosti, by mohla v budoucnu pomoci zabránit vyhynutí dalších zvířat. Mnoho ohrožených druhů splňuje tyto podmínky.

© Shutterstock

Budoucnost deextinkce -

S rozvojem technologií roste potenciál pro deextinkci. Vědci zvažují oživení řady druhů, včetně šavlozubého tygra a lenochoda obrovského. Konečným cílem je využít deextinkci jako nástroj, který pomůže obnovit ekosystémy po celém světě.

© Shutterstock

Názor veřejnosti -

Názory veřejnosti jsou smíšené. Někteří to považují za vzrušující vědecký průlom, jiní se obávají etických a ekologických důsledků. Podpora veřejnosti (v kombinaci s vládní a vědeckou podporou) bude hrát klíčovou roli pro budoucnost těchto projektů.

Zdroje: (BBC) (Colossal Laboratories & Biosciences) (TheCollector) (Scientific American) (Popular Science) (Labiotech.eu) (Smithsonian Magazine)

© Getty Images